Opět něco z knihovny

Dneska vám představím dva úplně rozdílné úlovky z naši knihovny, ale oba byly skvělé. Někdy se zadaří i bez rezervace.

Frennstadt Tina  Odložené případy  Nezvěstná

Náhodně objevená krimi v naší knihovně se mi líbila moc. Jde o švédskou krimi sérii, jejímž prvním dílem je právě Nezvěstná. 

Oddělení vyšetřování odložených případů řeší 16 let starý případ dívky, která nebyla nikdy nalezena. Na povrch vyplouvají nové poznatky, a to díky případu, který se právě stal. Vrah napadá a znásilňuje ženy přímo v jejich domovech a okolnosti jsou velmi podobné vyšetřování dlouho hledaného dánského vraha. 

Kniha se mi líbila, určitě se poptám po dalších z této série. 

Druhá kniha je z úplně jiného soudku, ale přestože má celkem dost stránek, bylo mi líto, že už končí.

Hannahová Kristin   Čtyři vichry

Román z prostředí Ameriky v době Velké hospodářské krize. Texas v roce 1934, kdy území zasáhlo katastrofální sucho. Miliony lidí jsou bez práce, farmáři bojují o zachování půdy, voda vysychá a na všechno se valí oblaka prachu. 

Hlavní hrdinka románu Elsa je postavena před těžké životní rozhodnutí, zda bojovat o svou půdu nebo odjet do Kalifornie, kde by mohla začít nový a snad lepší život. Zůstala sama se dvěma dětmi, manžel od ní už před časem utekl. Nakonec se rozhodne odjet i s dětmi, ale nic nemůže být dál od pravdy o lepším životě, než krutá skutečnost. 

U knih většinou nebrečím, ale tady bylo všechno jinak. 

Autorka je skvělá vypravěčka a její předešlé romány Slavík, Velká samota a Děvčata z Firefly Lane jsem přečetla jedním dechem. Krásné, smutné, kruté i zdrcující, ale určitě doporučuji.

Čarodějnice a začátek května

 Na Čarodějnice jsme zase na pár dní odjeli na chatu. V naší vesnici se pálí pravidelně každý rok, co si pamatuji, I tentokrát to nebylo jinak, ale my už nechodíme. Buřty jsme si ujít nenechali, upekli jsme si je na malém ohýnku. Vesnická veselice byla plánovaná na 18. hodinu, ale asi půlhodinu pře začátkem jsem slyšela houkat hasiče, policii a na obloze létala helikoptéra. Zdálo se mi, že to nepříjemné houkání končilo někde blízko, ale nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. Druhý den jsme zjistili, že to bylo opravdu u nás, vlastně na místě plánovaného ohně. Chvilku před začátkem se ztratil tříletý chlapeček a tohle byla neplánovaná akce na jeho nalezení. Dopadlo to naštěstí dobře, klučina se našel a akce mohla se zpožděním zašít. Je ale pravda, že malý dobrodruh urazil pěkný kus cesty. 

Začátkem týdne jsem zavítala do Tržnice a nakoupila další sazeničky, tak pokračovala výsadba kytiček. Jde už to pomaleji, zádům se to moc nelíbí, ale co jsem chtěla udělat, to jsem udělala. Také jsem vyrazila na louku nasbírat pampelišky a po mnoha letech jsem se pustila do pampeliškového medu. Musím říct, že se dílo podařilo, tak jsem měla radost a teď už můžeme med užívat třeba do čaje nebo na chleba s máslem. Výroba medu není nijak složitá, jen se musí dost dlouho vařit, aby nebyl moc řídký.

Užili jsme si krásných pár dnů, teď už jsme zase doma a pokud bude příští týden opět pěkné počasí, určitě zase vyrazíme.

ilustrační foto z internetu 

Zase si něco uvaříme

Tentokrát jsme se u plotny sešli proto, abychom si upekli kuřecí roládu se špenátem a vaječnou směsí. Opět nic složitého, můžete využít třeba jako sváteční oběd. Tento recept je na čtyři porce.

Krůtí roláda

600 g krůtích prsou

3 lžíce polotučné hořčice

100 g debrecínky nebo šunky

2 hrsti špenátových listů

sůl, pepř

vaječná směs (4 vejce, máslo, 2 lžíce sterilované kapie, sůl, drcený kmín)

Maso omyjeme, osušíme a nařízneme tak, aby vznikl velký plát masa. Osolíme, opepříme, potřeme hořčicí, poklademe debrecínkou a přidáme špenát (dá se použít i rozmrazený listový špenát).

Na maso rozložíme prochladlou vaječnou míchanici, stočíme do rolády a pevně zabalíme do alobalu, který můžete potřít máslem. Pečeme na 180°C cca 50 minut. Odstraníme alobal a necháme ještě 15 minut dopéct. Podáváme se šťouchaným bramborem a hlávkovým nebo okurkovým salátem. 

Zahrada už mi docela chyběla

 Letos jsem s pobytem na chatě otálela dost dlouho, pořád nepřicházel ten správný čas. Ten přišel minulý týden, přesně před velikonočními svátky. Protože je v chatě potřeba pořádně uklidit, je k tomu potřeba i pěkné počasí, a to minulý týden bylo. Vyrazili jsme ve středu a úklid mohl hned začít. Já jsem uklidila chatu, manžel se vrhl na altánek a odpoledne už jsem byla s výsledkem spokojená. 

Přesto jsem s jedním zádrhelem nějak nepočítala,. Ve skříňkách s nádobím jsem nechala staré housky a jeden rohlík a po jejich otevření se mi něco nezdálo. Rozsypaný kmín jsem během chvilky zamítla, byly to totiž myší bobky. Takže mě navíc čekalo i mytí nádobí a přestože bobky byly jen v jedné skříňce, vzala jsem to pro jistotu raději všechno. 

Druhý den jsem se dala do osázení truhlíků, starých zadělávacích mís a mého oblíbeného sádelňáku. Pro letošní rok jsem zvolila petúnie ve fialové a bílé barvě. tak doufám, že mi udělají radost. Spoustu toho ještě chci zasázet do záhonků, na skalku a do misek, ale na to se vrhnu asi příští týden. Začátkem týdne se zastavím v Holešovické tržnici a ve středu bychom zase chtěli vyrazit.

Minulý týden začal pomalu rozkvétat první rododendron, má krásnou žlutou barvu. 

Manžel byl dneska na chatě jen na otočku a rododendron už takhle krásně kvete. Přidal se k němu i bílý, ostatní barvičky si dávají ještě načas, tak je to ale každý rok. 

A nakonec něžné pomněnky 

Velikonoční pondělí

Minulý týden jsme byli na chatě a v nedělí odpoledne jsme se vrátili do Prahy. V pondělí bylo ještě docela pěkné počasí, tak jsem se vydala podívat na velikonoční trhy na náměstí Míru a do kostela sv. Ludmily. 

V parčíku všechno krásně kvetlo, lidí bylo tak akorát a když byly ty Velikonoce, tak jsem si dala jedno zelené pivo. Bylo moc dobré a byl o něj evidentní zájem. Velký rozdíl mezi velikonočními a vánočními stánky nebyl, ale samozřejmě kraslice a pomlázky byste našli. Zajímavý byl i ptačí strom, kde byli nainstalovaní barevní vyřezávaní ptáci, jeden kus za 500,-, takže podívat ano, ale žádného kupce jsem neviděla. Cestou domů jsem opět prošla přes Olšanské hřbitovy, kde mě čekalo milé překvapení. Právě tam dvě ženy od Městské policie sedlaly koně. Jak jsem se dozvěděla, tak jde o pravidelnou prohlídku hřbitova každou neděli a ve svátky vždy 2x denně.