Konec dobrý, všechno dobré

 Prstů na ruce mám víc než vlastních zubů. I tak může vypadat "dědictví" v podobě paradentózy. A přesto i ten zbytek dokáže pořádně potrápit. Teda naštěstí jen jeden, ale i to stačilo.

Těšila jsem se na víkend, jak v pátek odjedeme na chaloupku a budeme si užívat krásné, slunečné počasí. Ale někde se stala chyba, byla bolavá, a to dost. Už ve čtvrtek odpoledne se mi nad jedním z těch mohykánů objevila bolestivá bulka, to už jsme věděla, že je zle. Ráno jsem se vypravila ke svému zubaři, bolestivé případy bere hned po ránu i bez objednání. Další chyba, pátky ordinuje pouze po dohodě. 

Vzhledem k tomu, že je na naší poliklinice několik ordinací stomatologů, vydala jsem se prosit. Vůbec jsem nečekala takovou vstřícnost, hned dvě lékařky mi nabídly ošetření, a to jsem nečekala ani půl hoďky. Zánět v parodontálním chobotu, čištění kanálků, vše pod injekcí, vlastně dvěma. Bez bolesti to nebylo, já si jí užila už dost, tak vím, že může být i hůř. Všechno nakonec dobře dopadlo a my jsme mohli odjet na chatu, dokonce ve stejný čas, tak jako obvykle. 

Fotky mého zbídačelého chrupu ani zubní protézy vám fakt ukazovat nebudu. Nechci nikoho strašit, jak to také může dopadnout. Ale fotkami ze zahrady se pochlubím, to už je jiná.

Chcete se pobavit?

Občas si v knihovně půjčím nějakou knížku Haliny Pawlowské. Jsou to knížky útlé, plné vtipných postřehů a rad, přečtené raz dva. Ten pravý důvod je, že kromě toho, že jsou opravdu vtipné, pobaví a zaženou chmury. Je to takový zdravý prášek na nervy a nepohodu. 

Halina Pawlowská  Jak blbá, tak široká 

Nabídnu vám několik ukázek z knihy, kterou možná i znáte. Třeba vás pobaví, tak jako jsem se bavila já.

Na krovkách

Nedávno jsem upadla a přišla jsem domů a muž na mě koukal a říkal: "Co se ti stalo?" 

"No co by. Upadla jsem." Asi jsem vypadala špatně, protože manžel se nevěřícně zeptal: "Jen jednou?!"

Jablko pod mým stromem

Má dcera včera někomu do telefonu hláskovala adresu Sochařské ulic takto: "S.. jako striptýz, o... jako orgasmus, ch... jako chlast!"

Přirozený výběr

Za každou cenu jsem chtěla svého muže. Po tajné svatbě jsem ho představila rodičům a on pak odešel domů, protože jsme spolu ještě nebydleli. Já jsem nevydržela a šokované matky jsem se zeptala: "Tak co ?! Co mu říkáš?" A matka lakonicky odpověděla: "Ale jo, k tobě se hodí všechno."

Když máš depku, vem si něco k snědku.

Nejlepší sport je kafe a dort. 

  

Taková modrá procházka

 Zatím poslední procházka lesem, loukami a stráněmi byla tak trochu domodra. Miluju něžnou modrou barvu pomněnek, možná i proto, že mi ta barva připomíná oči mojí mamky i mé dcery. Hodně nám jich roste na zahradě, ale i v lese jich bylo docela dost. Zaměřila jsem se nejen na modrou a její odstíny, ale i na rostlinky v barvě fialové. 

Cestou na mě čekalo jedno překvapení. Na kraji lesa jsem na listu dubu objevila nádhernou, červenou duběnku. Když na kmen stromu svítí sluníčko, dokáže se duběnka takhle nádherně vybarvit, a to je právě tenhle případ. Informaci jsem vyčetla na internetu, takový odborník rozhodně nejsem. 

Na skok v kuchyni

 Na chatu odjíždíme většinou ve čtvrtek nebo v pátek dopoledne a obědy v ten den řešíme návštěvou v místní restauraci. Máme to opravdu kousek, vaří tam moc dobře a ceny jsou v dnešní době velice vstřícné, teda zatím. Ovšem jako správní důchodci  sjíždíme i my s manželem letáky s akčnímu cenami v okolních supermarketech. V okolí máme dokonce čtyři, letáky bývají pravidelně ve vchodu do baráku a v jednom z těch marketů pravidelně nakupujeme při cestách na chajdu. A právě tam byla akce na celé grilované kuře. Bylo rozhodnuto, odpoledne přijede syn, nemusím nic vařit a jídla bude dost.

Syn nepřijel, masa bylo fakt dost a manžel řekl 2x a dost. Mně stačí málo, pro Barču nevhodné, vyhodit škoda, tak co s tím. A konečně se dostávám k tomu receptu, ale trvalo to, co?

Množství surovin většinou podle oka, chuti nebo počtu strávníků. vejce a majolka jsou dané pro 4 osoby.

Kuřecí salát se zeleninou 

3 vejce

100 g majonézy

1 PL lžíce polotučné hořčice

hlávkový nebo ledový salát

salátová okurka

rajčata

paprika

pečené nebo grilované kuře bez kůže

sůl, pepř

Vše nakrájíme na menší kousky, majonézu  smícháme s hořčicí, vše důkladně promícháme a máme hotovo. Jako příloha chleba nebo pečivo. Proto jsme v kuchyni jen na skok. 

Tak trochu vintage

Starý rámeček, stará fajfka a co dál? Fajfku jsem chtěla zasadit do rámečku a udělat nějakou dekoraci, ale bylo toho málo. Jako podklad byly jasné staré noty, ty už jsem použila na starou kuchařku, ale pořád něco chybělo. Trochu inspirace jsem šla hledat na oblíbený Pinterest. A našla jsem. Staré klíče byly trochu oříšek, ale podařilo se. Noty jsou z antikvariátu, provázků a různých stužek mám doma na rozdávání, kytičku jsem uštrikovala, perlička se také našla. Původně jsem chtěla dekoraci do altánku na chatě, ale nakonec zůstane doma. Našla jsem pro ni skvělé místo. 

Stromové kozy a arganový olej

Můj muž se v televizi dívá rád na dokumenty. Válečné a přírodovědecké. Ty první nemusím, na ty druhé se také ráda podívám. Naposledy mě zaujal pohled na obrazovku, kde se po stromech pohybovaly kozy, a to celkem ve velkém množství. Bylo to hodně neobvyklé a zajímavé, tak jsem se k televizi usadila také.

Všechno vlastně souviselo s arganovým olejem. 

Arganový olej je jedním z nejvzácnějších a nejdražších olejů na světě. Získává se z plodů aronie trnité, která roste pouze na jihozápadě Maroka. 

V Maroku se hodně používá i v kuchyni, většinou je známý pro své využití v kosmetice. Je ceněný pro své využití v péči o vlasy i pokožku, kde svými vlastnostmi pomáhá pokožku hydratovat a zmírňovat její stárnutí. 

Arganové plody se sbírají třemi způsoby. První je ten, že plody po dozrání samy padají ze stromu. Jinde se plody shazují pomocí dlouhých tyčí. Třetí způsob je právě o těch kozách. Dokáží vylézt až do výšky 8 metrů, kde se na trnitých stromech živí právě těmito plody. Protože nedokáží plody dostatečně trávit, vybírají se z jejich trusu. 

Arganový olej se lisuje zastudena a na výrobu 1 l je potřeba zhruba 30 kg plodů argánie. Pro srovnání na 1 l olivového oleje je potřeba asi 5 kg oliv. 

Pracnou výrobou oleje se zabývají převážně marocké ženy. 

 

České autorky

 V poslední době jsem si docela oblíbila mladé české autorky. Byla jsem překvapená, jak moc jich máme a jak jsou šikovné. Některé jejich knihy se dostávají na přední místa různých žánrových žebříčků. 

Barbora Šťastná  Jak jsem sebrala odvahu 

Přestože by Barbora mohla být mojí dcerou, našla jsem v knize spoustu společného. Podobné zážitky, strachy, situace. Například o překonání strachu otevírat dopisy s modrým pruhem, strachu ze zubaře, myší, panika, když někdo z rodiny okamžitě! nezvedne telefon, případně okamžitě! nevolá zpět a mnoho dalšího. Skoro pod všechny strachy v knize se klidně podepíšu. Samozřejmě, že já už teď řeším jiné problémy a situace (telefon ovšem zůstává a panika se zvětšuje), ale Báře, zaměstnané matce dvou dcer školou povinných, rozumím. 

Hodně sympatické čtení, navíc z míst, která velmi dobře znám. Vlastně od sebe bydlíme jen několik málo minut pěší chůze. Znám i žebračku, o které se v knize píše a která je téměř denně před Albertem a kolemjdoucí oslovuje: Dobrý dééén, nemáte pětikorunu? Inflace neinflace, tady je to pořád pět korun a ať dáte nebo nedáte, vždycky s úsměvem poděkuje. 

Není to jediná autorčina kniha, takže se po dalších poptám v knihovně. Také píše Šťastný blog a je šéfredaktorkou časopisu Moje psychologie.

Simona Bohatá  Máňa a ti druzí 

Autorka na začátku knihy píše: Dospívání nebývá lehké období, jako by nestačilo, že zrovna neumíte moc dobře plavat, že vám doma uháčkovali šaty z chemlonu, že vás ve škole nutí nosit pionýrský šátek a o vaší výchovu zápolí poněkud neortodoxní babička Máňa a mladá maminka Aranka. Takové dětství prožívala malá Simona v Praze v 60. a 70. letech. I když je autorka o nějaký ten rok mladší, stejně jsem v knize poznávala i své dětství. Třeba i ty pionýrské šátky, které ve třídě každý den kontrolovala služba. Ona dětství prožívala v pražských Strašnicích, já v sousedních Vršovicích. Je to náhoda, která nebyla cílem při výběru knih, ale opět známá místa a velmi podobné situace dětí i těch dospívajících. 

Vtipně psané, čtivé nejen pro pražské čtenáře, podobné situace se v té době odehrávaly všude. Přestože doba nijak vtipná nebyla, jako děti jsme to vlastně neřešily. Měly jsme přece své vlastní problémy. 

Pokračování procházky

Protože nedělní odpoledne bylo opravdu nádherné, tak se mi domů ještě nechtělo. V lese jsem nebyla už hodně dlouho, vlastně celou zimu, proto moje další cesta vedla právě tam. 

Chtěla jsem navštívit moje oblíbení místo. Místo, kde jsou ustájení koně a za nimi vždycky ráda zajdu. To jsem ještě netušila, jaké budu mít v lese štěstí právě na ně. Na lesní cestě jsem potkala na koních  skupinu dětí s dospělým doprovodem, což je tady v posledních letech docela běžné. Možností ustájení je v okolí poměrně dost, takže takové setkání už nikoho nepřekvapí. A právě u jednoho takového místa končila i moje lesní procházka. 

Jaro je nádherné

Tentokrát jsem se o víkendu věnovala sázení kytiček do okenních truhlíků a samozřejmě i do starých hrnců. Ještě musím něco málo dokoupit a pak už se budu jenom kochat. 

Neděle byla tak nádherná, že jsem hned po obědě vyrazila na procházku. Nejdříve jsem šla na kontrolu, jak pokračují přípravy na večerní pálení čarodějnic. Hranice  byla připravená jen čarodějnice zatím chyběla. Počasí přálo, tak se akce určitě vydařila. 

Na naší zahradě už se chystá ke květu první rododendron. Poupata mají barvu červenou, ale jeho květy  jsou pak nádherně světle žluté.

Cestou k připravované hranici se moje oko potěšilo krásně rozkvetlými stromy a keři v okolních zahradách.

I okolní příroda s modrou oblohou a zelenými loukami lákala cvaknout nějakou tu fotku. Nedělní odpoledne jsem si opravdu užívala.