Omluva by se hodila

V posledních dnech mám období, že se mi nic moc nechce. Jarní únava, naštvanost na celý svět nebo jen hodně blbá nálada? Vlastně ani nevím, ale tou jarní únavou to asi nebude. Nejspíš to bude tou blbou náladou, a tak počkám až se to přežene, 

Možná občas také zažíváte nálady ješitného chlapa, které vás dokáží vytočit do nepříčetna. Já to tak mám.

Přece nebude nosit ty plechové nohy (berle), když bez nich je to mnohem lepší, přece nebude ležet, když ho nic nebolí a proč nemůže sedět u počítače, když mu to nevadí. Malej kluk by dostal na zadek, tady už to nemá význam, jen já se vždycky rozčílím. No nic.

Moje omluva patří všem, kteří navštíví můj blog, zanechají komentář a já ani neodpovím. To se nedělá, slušnost je odpovědět, tak se polepším i v zanechání komentáře na vašich blozích. 

Procházky teď také šidím, ale v divadle jsme byly s kamarádkou dvakrát. Ani jedno představení nás nijak nenadchlo, tak jsem se ani nezmínila. 

Knihy, to je věc, kterou ale nikdy nevynechám. Přečetla jsem jich dost a příště vám některé z nich představím. 

Dnešní procházka s Barčou, marodem a jeho plechovými nohami v parku Parukářka, tady zrovna v místní osvěžovně.