středa 28. srpna 2019

Rostou!

Tak jsme se přece jenom dočkali. Řeč je o houbách, které po nedávných deštích a ještě poměrně teplých nocích začaly růst.
U nás v lese je opravdu hodně babek, a tak si můžeme vybírat jen ty pěkné. Hříbky zatím nic moc, spíš nic než moc.
Tenhle krasavec byl, bohužel, sirotek. Přesto doufáme, že na nás ještě nějaké další čekají.
Zítra ráno zase vyrazíme a když nic nenajdeme, nevadí. Procházka lesem je vždycky příjemná.


čtvrtek 22. srpna 2019

Letošní léto nic moc

Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastný. Tak s tím souhlasím, lépe bych to asi nevyjádřila.
Zrušená dovolená, zdravotní problémy rodičů, rychlá u nich byla dvakrát, několikadenní pobyt v nemocnici, návštěvy lékařů a moje nervy v pohotovosti při každém zazvonění telefonu.
Matka byla nakonec umístěna v senior-komplexu se zvláštní péčí pro pacienty s alzheimerem a paradoxně je tam v daleko lepší kondici než byla doma.
Otec se také psychicky srovnal, ví, že je o ni postaráno a vzhledem k tomu, že to máme opravdu kousek, navštěvujeme ji střídavě téměř obden.
Telefonu už se tolik nebojím, prášky na nervy jsou zatím uklizené, snad bude trochu klidněji.
Radost mi dělala zahrada, teda až na ty sežrané buxusy, tak se trochu pochlubím.


sobota 17. srpna 2019

Kontrolujte zahradní buxusy

Buxusy jsou oblíbené dřeviny, které většinou tvoří živé ploty, dají se dobře tvarovat, a proto jsou ozdobou malých zahrad i zámeckých parků.
Také je máme na zahradě, jsou krásně rozrostlé, manžel je každoročně stříháním upravuje. Vlastně byly rozrostlé.
Letos se nám zdálo, že pravděpodobně díky loňskému teplému počasí začínají zasychat, nepomáhal ani déšť ani zalévání.
Teprve minulý týden jsme objevili pravý důvod. Housenky zavíječe zimostrázového.
Napadený buxus poznáte velmi obtížně. Housenky začínají ožírat keře zevnitř a jsou svoji barvou skvěle maskované. Ani v blízkosti keře je nemusíte vidět. Když se objeví na jeho okraji, je vnitřek už poctivě sežraný.
Je třeba větvičky rozhrnout a pečlivě kontrolovat. V případě mírnějšího napadení je nutný chemický postřik proti žravým škůdcům, ale jednoduché to není. Pak možná ještě obrazí, ale původní kvalita je stejně pryč.
Zavíječ byl prvně na našem území pozorován v roce 2011 v Podyjí, nyní se vyskytuje téměř po celém území. Dokáže přezimovat v kokonech mezi listy. Napadá zatím "jenom" buxusy.
Silně napadené keře se už zachránit nedají. Bohužel, to je i náš případ.








takhle to začíná a takhle končí .....

pondělí 12. srpna 2019

Tentokrát něco o skořici

Skořice při použití krásně provoní celý byt, její chuť je příjemná, ale důvodů, proč ji používat je mnohem víc.
Je to přírodní antibiotikum, které v kombinaci s medem předchází nachlazení a pomáhá při špatném zažívání. Dokáže zvyšovat chuť k jídlu, má uklidňující účinky, spolehlivě prokrvuje studené končetiny a působí i jako afrodiziakum. Mírní projevy revmatismu, odstraňnuje bolesti kloubů a svalů, snižuje špatný cholesterol.
Mléko se skořicí, do kterého můžeme přidat lžíci medu, podávané před spaním, pomůže s nespavostí.
Množství skořice by nemělo přesáhnout 4 gramy denní dávky a lidé, kteří užívají léky na ředění krve se raději o denním množství poradí s lékařem.


pátek 2. srpna 2019

Vzpomínky

Mám na chatě dvě, takové mně milé vzpomínky na dětství, potažmo na první léta našeho manželství.
Panáček rybář s opravdovým slaměným kloboučkem je Bulhar. Přivezli jsme si ho s rodiči z Kitenu a moji tehdejší první dovolenou u moře mi připomíná už přes padesát let. Právě tam jsme měli naplánovanou dovolenou letošní, ale vzhledem ke zhoršujícímu stavu mých rodičů jsme museli 3 dny před odjezdem zájezd zrušit. Už jsem o tom psala a pokud vás zajímá, jak jsme dopadli při jednání s pojišťovnou, musím říct, že skvěle. Díky stornopoplatku ve smlouvě jsme přišli o pouhých pět tisíc, což bylo vzhledem k celkové ceně fakt super.
Budík je mojí druhou vzpomínkou na chatu mých prarodičů. Ten dokázal vzbudit i toho největšího spáče, ale jednu chybu přece jenom měl. Chyběla mu nějaká součástka a on se nedal zastavit. Dokázal zvonit poměrně dlouho a pěkně hlasitě, ale na té chatě se přes prázdniny vlastně téměř nepoužíval. Až do té doby, kdy se nám narodila dcera.
Manžel se tenkrát přes léto trvale přihlásil ke svým rodičům, kteří bydleli ve vedlejší vesnici a do práce dojížděl z naší chaty.
Za pouhých 16,- Kčs na týden tzv. dělnickou týdenní jízdenkou to byla za pakatel.
Problém byl ale s tím budíkem. Zvonil o půl páté, a to bylo pro mě znamením vzbudit manžela, ale nejdříve schovat budík pod polštář, zalehnout ho a čekat. Mohli jsme koupit jiný, ale protože jsme oba byli dost velcí spavci, tady byla jistota, že probudí jenom nás a schovaný a zalehnutý pod polštářem nechá ostatní klidně spát.
Možná, že ještě funguje, nedávno se převrátil a na chvíli se rozpohyboval.