Slavíme Silvestra

 Už jsem tento článek jednou na blog dávala, ale možná, že jste ho někteří ještě nečetli. Jsou to hrátky s češtinou a protože je téma aktuální, dovolím si ho uveřejnit ještě jednou.

Silvestra slavíme samy, společně se starší sestrou Stáňou. Sejdeme se, sestavíme si společný silvestrovský scénář. Snídáme sladké sušenky, svačíme slané sendviče, společně smlsneme senzační svíčkovou. 

Společně se svěřujeme, sázíme se, sníme, stále se smějeme. Stříbrný smrček se stříbrnými svíčkami slavnostně svítí. Sundám si svůj světlý svetr, sprchuji se. 

Stmívá se. Sebevědomá Stáňa samozřejmě skvěle servíruje, slaďuje slavnostní stůl. Sekt, slovácká slivovice, sifon, slané sušenky, sýry, studená sekaná, selský salám, salát. Senzační silvestr se sestrou.

Svíčky shořely, sklízíme slavnostní stůl, stříbrný servis, skleničky. Smlouváme si společná společenská, sportovní setkávání. Se sestrou sportujeme systematicky. Silvestr skončil, skoro spíme.  

 

Mohlo by se hodit

Blíží se konec roku a nás čeká ještě jedno kolečko svátečního pohoštění. Dělám ráda jednohubky a pomazánky na veku, klasické chlebíčky se salátem si užíváme během vánočních svátků. Každý z vás má určitě své oblíbené pomazánky,  ale někdy je dobré udělat změnu. Třeba se tyto recepty budou hodit nejen na konec roku.

Krabí pomazánka 

250 g krabích tyčinek, 3 vařená vejce, 1 bal. tatarské omáčky, citrón, pórek na zdobení

Rozmrazené tyčinky nakrájíme na kousky, přidáme nakrájená nebo nastrouhaná vejce, zakápneme citronem, přidáme tatarskou omáčku. Mažeme na veku a zdobíme pórkem.

Křenová se salámem 

200 g měkkého salámu, 4 lžíce strouhaného křenu, 1 bal. majolky, 2 vařená vejce, sůl 

Salám nastrouháme najemno, přidáme křen, majolku a nakrájená vejce, podle chuti osolíme. Můžeme zdobit kyselou okurkou.

Falešná humrová 

2 mrkve, 1/2 menšího celeru, 100 g tvrdého sýra, 1 lžíce majolky, citron

Mrkev a celer  nastrouháme najemno (půl na půl), zakapeme citronem, přidáme nastrouhaný sýr a majolku. Solíme podle chuti. 

Vánoční přání

Všem  návštěvníkům mého blogu přeji klidné a spokojené vánoční svátky a do nového roku hlavně hodně zdraví, které teď potřebujeme více než kdy jindy 

Zábava pro sobotní večer

No, že by to byla zrovna zábava, to teda říct nemůžu. Ale, když je někdo tak "šikovný" jako já,  může se stát při nastavování blogu cokoli.  Chtěla jsem si do oblíbených blogů nastavit další, ale nějak se pořád nedařilo. Jsem fakt technický neználek, a tak je pro mne každý zásah pořádná výzva.

Nedávno to bylo vložení videa, strávila jsem nad tím dva večery. Dílo se nakonec podařilo a já byla šťastná jak blecha.  

Tentokrát mi vložení nového odkazu na oblíbený blog dávalo pořádně zabrat. Vyzkoušela jsem snad všechno a ve finále omylem klikla na úplně banální slovíčko vymazat v domnění, že mažu jen poslední, stále neúspěšně zadávaný požadavek. Chybička se vloudila, vlastně pořádná chyba, protože jsem si vymazala všechny oblíbené blogy. Nezbývalo než vyhledat adresy a pěkně jeden po druhém znovu zadat. Zvítězila jsem a doufám, že jsem na nikoho nezapomněla a pokud snad ano, budu pravidelně doplňovat. 

Jó, za blbost se zkrátka platí. 

 

             

Jak to tenkrát bylo

Také občas vzpomínáte na zimy svého mládí, kdy jsme sáňkovali na poctivých dřevěných saních, bruslili na kluzišti nebo rybníku a domů se vraceli za tmy mokří a s nudlí u nosu, ale spokojení, protože jsme byli se svými kamarády?

Proto tady nemůžu nevzpomenout na moje první brusle, šlajfky. Na šlajfkách začínali bruslit jak kluci, tak i holky, až později měli kluci kanady a my holky bílé krasobruslařské. Šlajfky se připínaly kličkou přímo na boty, říkali jsme jim křusky, ve kterých jsme na kluziště dorazili.

Ráda na tu dobu vzpomínám. V neděli dopoledne mě táta vzal na kluziště, kde byly počátky mého "krasobruslení" a pak jsme promrzlí rychle pospíchali domů na oběd.

   

Druhá vzpomínka se také týká zimních bot, no bot?! Byly to gumové galoše, které se navlékaly přes bačkory a zavřely zipem nebo ty dětské na druk. Běhali jsme v nich od podzimu přes celou zimu a byly to boty velmi praktické. Nosili je i dospěláci, měla je moje maminka i babička. Bílé byly pro menší děti, šedé tak trochu univerzální. Těm šedým se říkalo šedý mor a měl je snad opravdu každý, Krásný doplněk, že?

 

Konečně otevřeno

Tak už jsem se dočkala. Naše knihovna má opět otevřeno, sice jen  2x v týdnu, ale má. V úterý jsem naložila přečtené knihy do tašky a šla si pro další nálož knih. Kdo ví, jestli nám tu knihovnu zase nezavřou. Měla jsem obavu, že bude hodně zájemců a budu čekat ve frontě, ale naštěstí nás tam nebylo moc. V  klidu jsem si mohla vybírat a strávila jsem tam příjemnou hodinku. 

Tentokrát jsem si opět vybrala nějaké detektivky, román z lékařského prostředí, jednu Simonu Monyovou a úsměvné příběhy a postřehy z cest a jednoho normálního  života od Marcely Mlynářové, Požitkářka.

Autorka již několik knih vydala a pokud se chcete pobavit a zapomenout na současnou, nepříjemnou dobu covidovou, určitě si některou její knížku přečtěte. Zlepší náladu a pobaví vás kterákoli z nich. 

Knížky jsou poměrně útlé, tak ji za jeden večer klidně zvládnete. Příjemnou zábavu. 

                                                

Maminky včera a dnes

 Dnešní příspěvek není ani adventní, ani vánoční, ale téma mě rozhodně zaujalo.

Nedávno jsem poslouchala debatu o problémech maminek po porodu, které se mimo jiné zúčastnil i psycholog a porodník. Více než 20%  žen zažívá po porodu strach, úzkosti, psychické problémy, deprese. Většinu problémů způsobuje 

strach z nevyspání

pocit, že nestíhám

častá naštvanost

pocit otupělosti

nedostatečná fyzická kondice

Tak nevím, ale nemůžu nevzpomenout na doby, kdy jsme rodily my, dnešní ženy v důchodovém věku a naše matky. Samozřejmě je jiná doba a kromě samotného porodu se ostatní věci změnily tak, že srovnávám tak trochu nesrovnatelné. I když porod tenkrát a teď je záležitost také celkem rozdílná.

Porod koncem pánevním, o kterém něco vím jak já, moje matka i babička, by se v dnešní době určitě řešil císařským řezem, pokud by si maminka nepřála jinak. Tenkrát tato možnost nepřipadala v úvahu a jak mi bylo řečeno, jde o normální polohu miminka, tak co bych chtěla. Takže jsme si tu normální polohu "vychutnaly" až na dřeň. 

Vyvařování a žehlení plenek je věc dávno minulá. Každodenní vaření čerstvých zeleninových polévek a ovocných přesnídávek je také přežitek a i pro dospěláky nakoupíte hotová jídla na každém rohu. 

Automatická pračka se sušičkou i myčka nádobí, to jsou věci, které běžně patří do mladé domácnosti.

Tak proč ten strach, že nestíhám? 

Prát, vařit, žehlit a uklízet jsme také musely každý den i bez těchto výtečných pomocníků. Naštvaná a vzteklá byla kolikrát také určitě každá z nás, když se něco nedařilo nebo bylo miminko uplakané, někdy přímo uřvané právě v nočních hodinách. Zvládaly jsme i když to někdy fakt dřelo.

Proč to tak těžce nezvládají některé dnešní maminky? Možná je na vině přemíra zaručených rad a informací na netu. Když to doma nešlape tak, jak se píše, jsem zaručeně nemožná.

Samozřejmě, že bez informací to nejde, ale přemíra těchto rádoby mouder je v mnoha případech zřejmě na škodu.

Nemusíte se mnou souhlasit, je to jen a jen můj názor a všem maminkám přeji klid, pohodu a hóóódně trpělivosti. 

Čas adventní

Čas tak neskutečně rychle letí, za sebou máme první adventní neděli a listopad je už také historií. Nemám zdaleka hotovo, cukroví ještě nepeču. U nás před cukrovím výrazně vede maso, ale samozřejmě  něco  málo upeču.   

To ale není to, co by mě nějak trápilo. Chybí mi letos ta předvánoční atmosféra v ulicích, vánoční trhy na každém větším náměstí, spousta stánků s dárky, vánoční koledy a neodmyslitelný svařáček. Taková ta poklidná předsváteční doba.

Mám už doma trochu nazdobeno, v neděli jsme zapálili první adventní svíčku, svíčku naděje. A tak budeme doufat, že nám příští dny přinesou přece jenom trochu radosti, i když ty letošní svátky určitě budou jiné, než na jaké jsme zvyklí. Beru to tak, jak to je, nic jiného nezbývá.