středa 30. srpna 2017

A zase na startu

Před pár týdny jsem psala, že končí škola, začínají prázdniny a najednou je všechno obráceně. Končí prázdniny, začíná škola a s ní povinnosti, úkoly, povinné i nepovinné aktivity, kroužky, zkrátka každodenní kolotoč pro malé i velké.
Sama jsem se po prázdninách do školy docela těšívala, ale jenom na prvních pár dní. Zase jsme se všichni sešli, jeden přes druhého líčili prázdninové zážitky. Ty tenkrát byly většinou z pionýrských táborů, z kempů, kam jsme jezdili s rodiči většinou pod stan a od babiček na vesnicích, pokud teda někdo měl to štěstí. Prázdniny u moře, to byl zážitek jen některých z nás, a to většinou bylo Černé moře nebo studený Balt v NDR.
Druhým příjemným zážitkem bylo rozdávání nových učebnic, sešitů a učebních pomůcek. Všechno tak krááásně vonělo novotou. Tužky, pera, pastelky, vodové barvy, plastelína, pracovní podložky, to všechno jsme ve škole dostávali zdarma. Mnozí dnešní rodiče by tuto možnost určitě rádi uvítali, zvláště při dnešních cenách. Vybavení prvňáčka není nijak levná záležitost, stačí se podívat na současné ceny sešitů, obalů, pastelek a dalších pomůcek. A to nemluvím o cenách batohů, penálů, botách na přezutí a mnoha dalších a dalších věcech.
Je mi docela líto rodin, kde začátek školního roku velmi znatelně zasáhne do rodinného rozpočtu, neboť školou požadované věci jsou pro školáka povinné a přes to vlak prostě nejede.
A tak do nového školního roku přeji všem rodičům pevné nervy, učitelům ještě pevnější a školákům hladký průběh školních a i těch mimoškolních aktivit.
Všem prvňákům tu nejlepší paní učitelku, protože dobrý začátek je opravdu hodně důležitý. Ten nepodařený může napáchat škody, které se později odstraňují těžce a pomalu.
A tak vzhůru do boje, za pár dní už zase všechno začíná.



sobota 26. srpna 2017

Elektronika včera a dnes

Dnešní elektroniku asi nemusím nikomu představovat. Počítače, notebooky, mobilní telefony, televize, tablety jsou všude kolem nás a poradit si s nimi dokáží už i malé děti.
Já ale chci zavzpomínat na začátky těchto přístrojů.
Tohle byla naše první televize. Rodiče ji koupili někdy v roce 1958 a bylo to vážně něco, protože v té době nebyla samozřejmostí a doma ji měl jen málokdo.




V rodinách se hodně poslouchalo rádio a když se objevila tranzistorová rádia s bateriovým napájením, která umožňovala poslech i bez zapojení do sítě, ani se takovému zázraku nechtělo věřit. A maličké rádio na tužkové baterie, které můžete poslouchat téměř kdekoli, to byl tenkrát hit srovnatelný snad s dnešními chytrými telefony.



Dalšími možnostmi poslechu mluveného slova, ale hlavně hudby a písniček byly gramoforny a magnetofony, původně páskové, později kazetové.



Vzpomínám na prázdniny s magnetofonem Uran, který byl jak na síť, tak na baterie.


My, parta holek z naší chatové osady, jsme s Uranem trávily mnohá odpoledne u místního rybníka. Linuly se z něho tehdejší hity a my jsme si připadaly tak neskutečně suveréní a neodolatelné do doby, než začaly docházet baterie nebo když se zamotala páska a my trávily dlouhou dobu jejím převíjením.
Ještě i dneska, když se sejdeme, určitě některá z nás řekne: "Holky a vzpomínáte na Uran?"
Byly to krásné prázdninové časy, na které moc ráda vzpomínám.

úterý 22. srpna 2017

Až se zima zeptá

Můj brácha nemá prima bráchu, má jenom starší ségru, teda mě, ale navíc má krásného vnoučka, kterému koncem měsíce budou už tři měsíce.
Čas letí, a proto jsem pro svého prasynovce upletla kulicha, protože věřím, že do zimy do něj doroste. Zatím jsem ho vyzkoušela na modelce, které už je 37 let, ale není to na ní nijak znát. To má tak někdo štěstí!


pátek 18. srpna 2017

Srpen, který se nezapomene

Ne, není to "ten" srpen, tentokrát myslím srpen v roce 2002. Měli jsme tenkrát s manželem dovolenou, byli jsme, jak jinak, na chatě a celé dny proseděli u televize a sledovali tu hrůzu, která se na nás z obrazovky valila. Tolik něštěstí, které s velkou vodou mnozí prožívali přineslo v několika případech i daň největší, lidský život.
Nedokážu si představit, co všechno lidé museli prožít a vytrpět, protože to ví skutečně jenom ten, kdo si to všechno prožil na vlastní kůži. Smekám před nimi a obdivuju za to, že se dokázali postavit osudu a znovu začali budovat a opravovat svoje domy a zahrady prakticky od začátku.
Nabízím několik unikátních fotografií od mého bývalého kolegy ze zatopené Prahy, konkrétně z Karlova mostu a Kampy.






Bruncvík před záplavami a při záplavách

úterý 15. srpna 2017

Na zahradě

V letošním létě trávíme hodně času na naší zahradě. Občas vyrážíme na výlety nebo na kratší pobyty, ale moc rádi se na zahradu zase vracíme. Nejsem pěstitel zeleniny, ale kytičky a bylinky mít musím. V jezírku letos moc leknínů nekvete, zřejmě to bude loňským zásahem. Ono není nijak veliké a tak bylo nutné lekníny trochu zredukovat, protože se celkem živelně rozrůstají. Asi jsme redukovali trochu víc ...


pátek 11. srpna 2017

Pletení z papíru

Znáte pletení z papíru? Narazila jsem na tohle motání asi před třemi lety a upletla jsem pár malých kulatých košíčků, které používám jako obaly na květináče a jeden hranatý košíček na papírové kapesníčky. Letos jsem se do toho dala zase, v altánku na chatě se s prací můžu pěkně roztahovat a závěrečná úprava košíčků venku také nikomu nevadí.
Základem jsou papírové ruličky, kreré musíte pomocí špejle smotat. Na jejich výrobu se používá bílý kancelářský papír, staré noviny, v mém případě to byly staré Zlaté stránky, které jsou tak tlusté, že bych mohla motat minimálně ještě rok.
Zatím fakt stačilo, ale určitě se k tomu ještě někdy vrátím.
Hotové, upletené košíčky jsem natřela lesklým Balakrylem, ale způsobů konečné úpravy je více. Často se ruličky moří na požadovanou barvu ještě před samotným pletením. Vyhovuje mi tento způsob, košíčky jsou po natření barvou pevnější.
Na internetu najdete velkou spoustu nápadů, návodů a ukázek zručných pletařek. Některé dámy jsou opravdu hodně šikovné, dokáží uplést třeba i koš na prádlo nebo různé obaly a dekorace.
Já jsem upletla opravdu to nejjednodušší , mám z toho radost a jsem na to pyšná.


Před úpravou





Po úpravě barvou


úterý 8. srpna 2017

Seznamte se

Se svojí starší sestrou Simonou se snášíme skoro stoprocentně.
Simona slaví svátek se svými starými spolužáky. Slavnostní stůl se samými specialitkami, suši, salámky, sektem. Slavnost sponzoruje slivovicí stále spokojený strýc Sváťa.
Se smrákáním slyšíme sarkastickou, sprostou sousedku Součkovou. Stupidně se směje, sýčkuje, sprostými slovy sužuje sváteční společnost. Střízlivý strýc Sváťa samozvané sousedce Součkové spílal. Schlíplá semetrika stačila simulovat selhání srdce, spánek, schizofrenii.
Společná sváteční slavnost Simončiného svátku se stala senzačním setkáním spolužáků, sourozenců, skotačivých seňor, seňorit. Super show!



sobota 5. srpna 2017

Z jihu do hor

Jižní Čechy jsme vyměnili na pár dní za Krkonoše. Udělali jsme si dvoudenní výlet jednak za dcerou a také nás nalákaly houby, které tam v minulých dnech hojně rostly.
Vedro se nevyhnulo ani našim nejznámějším horám, a tak jsme pondělní odpoledne trávili koupáním v krásném kempu Dolce nedaleko Trutnova. Teplota vody tedy nebyla úplně podle mých představ, ale koupali jsme se a v tom horku to bylo fakt příjemné.





Navečer jsme na zahrádce grilovali výborně naložené masíčko a čerstvá zelenina ze zahrádky také neměla chybu.
Druhý den ráno jsme vyrazili na houby a přestože nám místní tvrdili, že houbařské žně prozatím skončily, domů jsme si houby dovezli. U nás zatím neroste vůbec nic, tak z nich mám velkou radost a už se těším na houbovou omáčku.
Houby ráda sbírám, ráda je jím, jenom to čištění a krájení mě nebaví, ale jinak to, bohužel, nejde.



úterý 1. srpna 2017

Na dovolenou, ale nejen tam

Sandra Brown je také jedna z mých oblíbených spisovatelek . Narodila se v Texasu, kde žije se svým manželem. V životě vystřídala mnoho pracovních profesí, živila se jako herečka, manažerka, modelka a televizní reportérka. Po vyhazovu z práce začala psát a protože se její romány okamžitě staly velmi oblíbenými, pro psaní se rozhodla natrvalo.
Takže nevěšte hlavu, pokud v práci dostanete padáka. Může to být úspěšný začátek vaší nové kariéry.
Její knížky jsou velice čtivé. Mají potřebné napětí, často nechybí milostná zápletka, mnohdy velmi zajímavé prostředí a děj plný zvratů, který vás stále nutí číst a od knížky téměř neodcházet.
Zatím moje poslední přečtená kniha se jmenuje Reportér.



Uznávaný reportér se vrací z Afghánistánu a jeho informátor z FBI mu sděluje zajímavé, nové informace k případu, který se stal před čtyřiceti lety. Samozřejmě ví, že by to byla reportáž opravdu mimořádná a začne se případem zabývat. Seznamuje se s mladou vdovou, která je s případem spojena. Když je zavražděna mladá chůva jejích dvou dětí, dochází k obratu, při němž se reportér pouští po stopě zločinecké dvojice a odhaluje mnohá překvapitvá tajemství.
Napínavý i vášnivý román o nemožnosti uniknout sami sobě a o lžích, které kolikrát říkáme sami sobě, abychom přežili.