Vaříme bez lepku

Vařím doma bezlepkovou stravu. Ne proto, že to je prý vhodná strava pro sportovce (to nejsme doma nikdo), ale protože to je nutnost. Objevila jsem recepty na řízky, které jsou moc dobré a chutnají i těm, kteří bezlepkovou dietu držet nemusí.

Hovězí řízky

hovězí maso na řízky (může být i vepřové nebo kuřecí), bezlepková strouhanka, 2 vejce, cibule, anglická slanina, sůl, olej

Maso osolíme a před naklepáním je obalíme ve strouhance. Naklepané řízky obalíme v rozšlehaných vejcích a opečeme na oleji. Maso vložíme do zapékací mísy a na každý plátek masa dáme cibuli nakrájenou na kolečka a proužky slaniny. Přikryjeme alobalem a zapékáme (hovězí řízky cca 1 hodinu, vepřové nebo kuřecí stačí 30 min).

Francouzské řízečky

4 kuřecí řízky, 1 velký jogurt, trochu citronové šťávy, grilovací koření, cibule, česnek, sůl, 1 vejce, bezlepková mouka Jizerka

Řízky lehce naklepeme a osolíme. Do mísy dáme jogurt, grilovací koření, pár kapek citronové šťávy, najemno nakrájenou cibuli, česnek a zamícháme. Do směsi dáme maso a necháme marinovat 2-3 hodiny. Maso vyjmeme a do marinády přidáme vejce a bezlepkovou mouku. Umícháme hladké těstíčko a maso obalíme (nesmí se odlupovat)) a necháme ještě hodinu odležet. Smažíme v rozpáleném oleji. (Maso můžeme marinovat přes noc, příprava je druhý den rychlejší).

Omalovánky pro dospělé

Nedávno jsem v pořadu Sama doma viděla úžasný tip na zbavení se úzkostí, stresu nebo jen blbé nálady. Jde o antistresové omalovánky pro dospělé. Původní nápad vznikl asi před 6 lety v Anglii, nyní jsou omalovánky k dostání i u nás.

Úzkosti, stres i deprese provázejí v dnešní době mnoho lidí a v podstatě jde o záležitost mozku.

Pravá mozková hemisféra preferuje přítomnost, je pocitově zaměřená na sluchové vjemy, představivost, barvy, snění. Levá hemisféra se zabývá hlavně minulostí a budoucností. Spouští uložené prožitky, obavy, strach. Její činností je převážně logika, počítání, psaní, pojem o čase.

Při malování se do činnosti zapojuje pravá hemisféra, seoustředíte se na malování a levá hemisféra, tudíž obavy a strach, nemá absolutně šanci.

Takto to bylo v pořadu vysvětleno.

Zkusila jsem to. Zakoupila jsem ty nejjednodušší omalovánky Hravá geometrie (s matematikou to nemá fakt nic společného) a pastelky. Při malování jsem si zkusila navodit problémovou, nepříjemnou situaci a výsledek? Paráda, mozek se vážně odmítá na cokoliv jiného soustředit.

Stejné pocity mám i při hraní počítačových her. I ty dokáží odpoutat pozornost od nežádoucích myšlenek. Musím ale říct, že ty omalovánky mají vážně něco do sebe. Je to fakt úžasně uklidňující, kreativní, příjemné, a to, co se děje kolem nás, nám je úplně, ale úplně fuk.

Vyzkoušejte to, odreagujete se. Bezva relax.

A znova čeština

Tentokrát mne potrápilo písmenko "S"

Strýc Standa slavil sedmdesátiny. Slavil se svými bratry, sestřenicemi, synovci, spolužáky, starými sousedy, starousedlíky.

Slavnostní sobota se snažila, sluníčko stále svítilo. Společnost současně se "sedmdesátkou" sledovala selské slavnosti.

Sestřenice Soňa se snachou Simonou společně smažily selskou sekanou, slepici, sýr, slaninu, sledovaly stav skvělé svíčkové, slaných sušenek, sladkých salámků. Spousta starostí!

Syn Sváťa se stal srdcem slavnosti. Společnost sponzoroval slivovicí, sektem, selátkem.

Sestava strýcových sedmdesátin se stala slavnou. Strašná spousta srandiček, srdečná setkání, smích, slané slzičky.

Sluníčko slábne, smráká se.

Sláva, sobotní slavnosti skončily!

Co je lepší nevědět?

Každý rodič si přeje vědět o svých dětech téměř všechno. Pokud jsou malé, vlastně by to tak mělo být a je to v pořádku. Děti rostou, navštěvují školku, školu, učňák nebo střední školu a i tehdy chceme o svých ratolestech vědět co nejvíce. Jaké mají kamarády, co dělají a co je zajímá ve volném čase, jaký mají prospěch, kde je třeba přidat, kde by bylo dobré naopak ubrat.Dětičky stárnou, škola končí, nastupují do zaměstnání, nacházejí si partnery, začínají se osamostatňovat, vylétají z hnízda a začínají žít své životy.

A tady přichází to období, kdy bychom my rodiče už do života dospělých dětí neměli tak zasahovat a měli bychom jim dát prostor pro jejich zvolený způsob života.

Tady byl ale právě můj problém. Jsem zvědavá, tudíž vyzvídám a dokážu si občas i pěkně rýpnout. Moje zvědavost se mi už něklikrát vymstila. Zatímco mladí už dávno o nějakém problému nevěděli, já ho v hlavě neustále převracela, nemohla jsem spát, nervovala jsem sama sebe.Vzpomněla jsem si na svoje rodiče, kteří se nikdy na nic nevyptávali a do dneška nevyptávají. Co jsme jim s manželem řekli to akceptovali, ale nic víc.

Můj muž je také člověk, který věci bere tak, jak jsou a do života našich dávno dospělých dětí nijak nezasahuje. Pomůže, když je třeba, ale rozhodně nevyzvídá.

Trvalo mi hodně dlouho (a ještě občas se musím zadržet) než jsem konečně pochopila, že teď už fakt nemusím vědět všechno a že je občas lepší nevědět. Vlastně i pro své vlastní dobro. Vyslechnu, pokud můžu, pomůžu a svojí vrozenou zvědavost se snažím držet na uzdě (někdy je to fuška).

Ale musím se přiznat, že se mi fakt ulevilo (asi nejenom mě).

A zase ta čeština

Dnešním dnem začíná dětičkám školní docházka, tak se sem hrátky s češtinou docela hodí. Tentokrát jsem vyzkoušela písmeno K.

Kamarádka Kamilka kojí kojence Káju. Kája kouká kolem, kulí krásná kukadla.

Kamarád Karel klepe kosu. Kosí kopcovitou krajinu. Krmí kozy, krávu, králíky, kuřata, krůty. Králíky a kuřata kradou krvelačné kuny. Kočka Kačenka krmí květnová koťátka.

Konečně Kamilka krouží kuchyní, kuchtí karbanátky, klobásky, kaši, kuřecí křidélka, kávu, koláče.

Kolik koření, kečupu, křenu, kmínu, kerblíku, koriandru? Konečně koláčky kynou, kypré karbanátky krásně křoupou.

Každý, kdo kráčí kolem, kouká. Krásná krajina. Kamilka každým kolemjdoucím kamarádům klade ke kávě koláček, kousek klobásky, kuřecí křidélko.

Karel a kamarád Kryštof ke kávě kouří kamelky, Kamilka a kamarádka Karolína ke kávě koušou karamelky.

Krása!