Brambory stokrát jinak

Brambory mám jako přílohu ze všeho nejraději. Vařené, pečené, smažené, zapečené, kaše, knedlíky, bramboráky, prostě pokaždé upravené jinak a nikdy nezklamou. Dvě, možná trochu opomíjené přílohy, chci tak trochu oprášit. Výborné jsou k uzenému masu, ke smaženým klobásám, k pečenému kuřeti nebo jenom tak samotné.

Lepenice

750 g brambor, kysané zelí, 2 cibule, 3 lžíce sádla, sůl, kmín

Brambory uvaříme s kmínem ve slané vodě. Na lžíci sádla osmažíme 1 cibuli, přidáme okapané pokrájené zelí, osolíme, okmínujeme a podusíme. Vařené brambory rozšťoucháme na kaši společně se šťávou ze zelí a podušeným zelím. Posypeme smaženou cibulkou.

Nastavovaná kaše

750 g brambor, 150g krupek, česnek, pepř, majoránka, mléko, cibule, máslo nebo sádlo

Krupky propereme a uvaříme ve slané vodě, do které přidáme lžíci sádla nebo másla, rozmačkané 2-3 stroužky česneku a majoránku. Vaříme na mírném ohni a občas promícháme.

Uvařené, osolené brambory rozmačkáme, přidáme cca 1 dcl horkého mléka a smícháme s uvařenými krupkami.

Vyšleháme kaši, podle potřeby přilijeme mléko, omastíme sádlem nebo máslem a posypeme osmaženou cibulkou.

Pálení čarodějnic

Pálení čarodějnic je starý lidový zvyk před svátkem sv. Filipa a Jakuba. Noc z 30. dubna byla pokládána za magickou, lidé věřili, že se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat. Na ochranu před nimi se na zvýšených místech zapalovaly ohně, postupně tak vznikalo pálení čarodějnic, kdy se zapálená smolná košťata házela do výšky.

V současnosti se zapalováním ohňů slaví příchod jara a s jarem je neodmyslitelně spojená i grilovací sezona. Grilování je v posledních letech velmi oblíbená záležitost pro milé posezení s rodinou nebo přáteli u dobrého jídla a pití. Letos jsme ještě na chatě negrilovali, ale upečený buřtík na ohni už byl a po dlouhé zimě to dobrota byla přímo náramná.

Také už se připravujete na letošní čarodějnice? Koukám, že u nás už se něco děje!

Březnová kultura

Malé Branické divadlo jsem navštívila prvně a na představení jsem se těšila. Komedie pod názvem Holky z inzerátu měla premiéru v Paříži už v roce 1966 a byla velmi úspěšná. Věřím, neboť hra je nabitá vtipnými situacemi, vzniklými z nečekaných záměn.

Stárnoucí kabaretní hvězda Stella má v c entru města velký luxusní byt, který pronajímá. V současnosti v něm kromě Stelly žijí tři mladé ženy. Malířka, klavíristka a PR manažerka. Všechny dámy chtějí radikálně změnit svůj život a nezávisle na ostatních si podají inzerát na Facebook. Tím začíná kolotoč plný záměn a vtipných situací.

V roli Stelly se představí Uršula Kluková a zhostí se jí s vtipem a šarmem.

Komorní scéna Divadla Na Fidlovačce uvádí skvělou hru Třetí prst na levé ruce. Přináší příběh dvou sester, které k sobě měly kdysi hodně blízko, ale v životě se jejich cesty na čas rozešly. Po letech se znovu setkávají a nad krabicí fotografií z dětství a dospívání ožívají jejich vzpomínky na autoritativního otce a milovanou maminku. Dozvídáme se, proč se vlastně jejich cesty na čas rozešly. Přestože vzpomínky jsou bolestné, jejich svérázný smysl pro humor je neopouští. Na všechny situace, které mnohdy nebyly příliš veselé, mají společný recept a tím je tanec.

Je to příběh dvou holčiček, dvou dívek, dvou žen ve vynikajícím podání Ivy Pazderkové a Martiny Randové.

Kouzelná čeština

Čeština je opravdu jedinečný jazyk, i když uznávám, že hodně složitý nejen pro cizince, kteří se tento jazyk učí, ale mnohdy i pro rodilého Čecha. Psaní i, y, velká písmena, čárky v souvětí, mě-mně, časování, skloňování, mnohdy i více významů pro jedno slovo. Jednoduchá ta čeština určitě není.

Mám ráda hrátky s češtinou, líbí se mi třeba tvoření krátkých povídek na jedno písmeno nebo třeba věty se stejnými slabikami, jdoucími za sebou.

U řiti ti tiká budík.

Nesnese se se sestrou.

Nech ty nehty.

V poslední době si ale všímám názvů různých obchodů a občas se nestačím divit. Ano, do mlékárny jsme chodili pro mléko, do lékárny pro léky, ve zlatnictví byly zlaté prstýnky a řetízky, v hodinářství hodiny.

Tak v tomto duchu jsem objevila názvy jako chlebíčkárna, polévkárna, kafárna a dokonce burgrárna. Ale zatím nejvíc mě teda dostalo stříbrnictví, to jsem fakt měla oči vyvalené jako Hurvínek.

A tak mě napadá. Když uvidím nad vchodovými dveřmi nápis Kuřárna, co mě tam bude čekat? Banda náruživých kuřáků nebo pečená a grilovaná kuřata?

Aprílové počasí

Letošní Velikonoce provází pravé aprílové počasí. Sluníčko, déšť, vítr. Ten teda zrovna moc nemusím, ale i ten k tomu patří. Na chatu se mi moc nechtělo, tak jsme si tam udělali jenom krátký výlet, podívat se na zahradu, nakrmit rybičky v jezírku, projít se do lesa a odpoledne zase domů.

Pamatuji si, že jsme jako děti někdy chodily koledovat jenom v tričku, ale byly i Velikonoce, kdy součástí jarních svátků byl i sněhulák. Takové Velikonoce byly v roce 1977, kdy s kamarádkou byla koledovat moje tehdy tříletá dcera.

Letos to tak dramatické není, ale tepla si zrovna moc neužíváme. Tak alespoň doma se těším z rozkvetlých kytiček a z čerstvě natrhaných tulipánů a narcisů.

Výlet na Mělník

V březnu jsme vyrazili na výlet do Mělníka. Máme ho celkem blízko, přesto to byla naše první návštěva tohoto města. Byl všední den, provoz v pohodě a návštěvu zámku jsme absolvovali sami, bez průvodce. S průvodcem se sice dozvím spoustu zajímavých věcí, ale myslím, že se mi v hlavě udrží možná dvě hodinky, a i to si zřejmě dost fandím. Ve městě v infocentru je k dispozici dost materálu, tak možnost seznámení s městem i zámkem prostě je.

Mělník vznikl na soutoku řek Labe a Vltavy ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. jako město královské. Po jeho smrti náleželo město královně Kunhutě a od té doby bylo užíváno jako věno českých královen. Karel IV. vyhlásil město jako věnné, současně se zasloužil i o rozvoj vinařství, když z Burgunska dovezl vinnou révu a začal ji na stráních města pěstovat.

Od roku 1753 vlastnila zámek mělnická větev rodiny Lobkowiczů až do roku 1948, kdy jí byl zámek znárodněn a v roce 1992 jim byl znovu navrácen.

V levém křídle zámku žije současný majitel Jiří Jan, kníže Lobkowicz s manželkou a dvěma malými syny.

Nejdůležitějšími památkami města je římskokatolická katedrála sv. Petra a Pavla, kostel sv. Ludmily, městská Radnice nebo Pražská brána.

I špatná mailová adresa může být výhra

Začátek března ještě bývá obdobím, kdy na nás ve všech nákupních centrech útočí sezonní slevy. Zimní oblečení, boty, sportovní potřeby, zkrátka je třeba uvolnit sklady a připravit se na letní sezonu.

Také jsem se nechala zlákat na výprodej zimních botiček. Kotníčkové boty se mi líbily moc, cena byla více než přijatelná, tak jsem si je vyzkoušela a celá natěšená nesla domů. Po několika dnech jsem je ještě chtěla vyzkoušet, a tak jsem v nových botkách vyrazila do ulic, naštěstí žádné dlouhé poletování po městě. Už po půl hodině bylo jasné, že je něco špatně. Vnitřky boty se zarývaly do vnějších kotníků dost bolestivě, byla jsem ráda, když jsem dopajdala domů. Odřené nožky bolely a bylo celkem jasné, že v těch botkách se chodit nedá.

Nedalo se nic dělat, druhý den jsem se rozjela do obchodu. Boty, ve kterých jse se už prošli venku, vrátit nelze. Chůzi v nových botkách máte trénovat v obýváku. Dobře, celkem chápu, a tak vrácení zboží měním na reklamaci.

Do protokolu sepíšeme důvod reklamace, nahlásím telefon a emailovou adresu, po vyřízení dají vědět. Zákonná lhůta pro vyřízení je 30 dní, pokud prodejce lhůtu prošvihne, máte nárok na odstoupení od smlouvy.

Lhůta uběhla, žádná SMS, žádný mail, tak jsem se jela do prodejny poptat. Slečna koukla na reklamační protokol, zalistovala v nějakém notesu, chvíle napětí a já se dozvídám, že reklamace uznaná nebyla, mail odeslali 16. března, SMS zprávy neposílají. Hotovo!

Tohle si přečtěte, tady mi to podepište.

Byla jsem si jistá, že jsem nic nedostala, a tak jsem slečnu požádala, aby mi mail ukázala. Celkem ochotně vyhledala a vytiskla mnou požadovaný doklad, kde skutečně byla reklamace zamítnuta. Dozvěděla jsem se, že pokud obuv zákazníka tlačí, není to vada výrobku, ale vlastně vada vaší nohy. Zase jsem chytřejší!

Dívám se na ten papír, kontroluju svoji adresu a mám chuť hlasitě, ale opravdu hlasitě jásat. Jásám pouze v duchu a slečnu upozorňuji, že mail byl sice 16. března odeslán, ale patrně úplně někomu jinému, neboť v mé adrese byla chyba. Pouhá dvě písmenka mi udělala obrovskou radost.

30 denní lhůta k vyřízení byla pryč, já uplatnila možnost odstoupení od smlouvy a domů si nesla peníze místo nenositelných (pro mne) bot.

Někdy i malá chybička udělá celkem velkou radost.

Nejznámější pražský oděvní salon

V meziválečném období vznikala v Praze řada převážně židovských oděvních salonů. Mezi proslulé módní salony patřily Podolská a Rosenbaum, kteří se staly největšími konkurenty, ale jak by se dalo očekávat, vzájemně si neškodily. Naopak se informovaly o novinkách ve světě módy, zejména o novinkách z Paříže. Pařížských přehlídek se zúčastňovala i sama Hanna Podolská většinou se svoji kreslířkou, která si během přehlídky tajně pořizovala náčrtky současných módních toalet.

Hanna, původně Johanna se vyučila švadlenou a v této práci byla velice zručná. Po jedné hádce se svojí mistrovou se rozhodla osamostatnit. Za svými zákaznicemi docházela, šila po domech. Přestože byla velmi šikovná, tady by ji zřejmě nijak velká kariéra nečekala.

V jejím životě si zahrál osud. Seznámila se s mladým šlechticem z Polska, Viktorem Podolskim, který pocházel z bohatého rodu a byl ochotný vložit majetek do Johanina podnikání. Její první salon se jmenoval Salon u pěti králů. Naplno se věnovala své práci, prosperovala a brzo se mohla přesunout do centra města. Naposledy do paláce Lucerna, kde si s manželem pořidili i nádherný byt.

Salon se postupně měnil v luxusní modelový dům, ke kterému patřilo i kloboučnictví a kožešnictví. Velkou reklamu dělaly předváděným modelům především divadelní a filmové herečky, později salon zaměstnával jako jeden z prvních profesionální manekýny. Mnoho rób se objevovalo i v tehdejších filmech, např. róba Adiny Mandlové ve filmu Kristián.

Za druhé světové války se salonu Podolské vedlo lépe než konkurenčnímu domu Rosenbaum, přesto však i tento salon čekal zánik.

V době socialismu se salon přeměnil v Oděvní službu Eva, kde se paní Hanna stala řadovou prodavačkou do doby, než dostala výpověď doslova ze dne na den.

Osud si s ní ještě krutě pohrál, zemřel jí manžel i syn, druhý syn emigroval a ona zůstává sama. Zemřela v roce 1972.

Kam se hrabe včelka Mája

Tentokrát slibovali meteorologové sluníčko už od pátku a vyhlídka krásného víkendu rozhodla. Vyrazili jsme na chatu v pátek dopoledne a ani představa celkem slušného přídělu práce mně náladu nijak nekazila.

Vítala nás krásná i když po zimě zanedbaná zahrada, ale elán jsme si přivezli, a tak nám nic nebránilo pustit se do práce.

Hned na verandě nás ještě čekala obsazená pastička na myši, uvnitř chaty byli tři naštěstí volné, tak jsem nabyla přesvědčení, že se nevítané návštěvnice už odstěhovaly na letní byt kamsi do přírody.

Manžel začal hrabáním zahrady, já se pustila do úklidu chaty. Utřít prach, vyklepat a vyluxovat koberce a postele, vytřít podlahy. Doba kadibudek a mytí ve škopku u studny je už dávno historií, tak bylo potřeba uklidit i veškeré sociální zařízení, co mám povídat, známe to všechny.

Důležité bylo i zprovoznění altánku, ve kterém trávíme celkem dost času při čtení, kávičce, odpočinku, ale za hezkého počasí nám poslouží i jako domácí zahradní restaurace.

Práce bylo fakt hodně, určitě by se za ni nemusela stydět ani pracovitá včelka Mája. Do postele jsem padla jako pytel brambor, ale spokojená.

V sobotu po obědě jsem se vrhla do zahrady. Něco přesadit, něco zasadit, kapradí zbavit uschlých listů, připravit záhonky, naplánovat co koupit do truhlíků, starých hrnců, konví, sádelňáku a dalších misek a mističek.

Ani jsem moc nevnímala bolavá záda, celkem upravená zahrada byla odměnou nejvyšší. A jako bonus, podvečerní ptačí koncert.