V meziválečném období vznikala v Praze řada převážně židovských oděvních salonů. Mezi proslulé módní salony patřily Podolská a Rosenbaum, kteří se staly největšími konkurenty, ale jak by se dalo očekávat, vzájemně si neškodily. Naopak se informovaly o novinkách ve světě módy, zejména o novinkách z Paříže. Pařížských přehlídek se zúčastňovala i sama Hanna Podolská většinou se svoji kreslířkou, která si během přehlídky tajně pořizovala náčrtky současných módních toalet.
Hanna, původně Johanna se vyučila švadlenou a v této práci byla velice zručná. Po jedné hádce se svojí mistrovou se rozhodla osamostatnit. Za svými zákaznicemi docházela, šila po domech. Přestože byla velmi šikovná, tady by ji zřejmě nijak velká kariéra nečekala.
V jejím životě si zahrál osud. Seznámila se s mladým šlechticem z Polska, Viktorem Podolskim, který pocházel z bohatého rodu a byl ochotný vložit majetek do Johanina podnikání. Její první salon se jmenoval Salon u pěti králů. Naplno se věnovala své práci, prosperovala a brzo se mohla přesunout do centra města. Naposledy do paláce Lucerna, kde si s manželem pořidili i nádherný byt.
Salon se postupně měnil v luxusní modelový dům, ke kterému patřilo i kloboučnictví a kožešnictví. Velkou reklamu dělaly předváděným modelům především divadelní a filmové herečky, později salon zaměstnával jako jeden z prvních profesionální manekýny. Mnoho rób se objevovalo i v tehdejších filmech, např. róba Adiny Mandlové ve filmu Kristián.
Za druhé světové války se salonu Podolské vedlo lépe než konkurenčnímu domu Rosenbaum, přesto však i tento salon čekal zánik.
V době socialismu se salon přeměnil v Oděvní službu Eva, kde se paní Hanna stala řadovou prodavačkou do doby, než dostala výpověď doslova ze dne na den.
Osud si s ní ještě krutě pohrál, zemřel jí manžel i syn, druhý syn emigroval a ona zůstává sama. Zemřela v roce 1972.
Žádné komentáře:
Okomentovat