Ta vedra už nesnáším, určitě tu hraje roli i věk a já jsem prostě nemožná. Ani na chatě to není o moc lepší, ale beru to jako fakt, tak to prostě je.
Začátkem týdne jsme byli v Praze, protože Barča byla objednaná na střihání a potřebovala to už jako sůl. Připomínala mi babiččin mop na vytírání podlahy, který měla babička v kumbále.
Já jsem zase potřebovala zajít k doktorovi, protože záda už mě bolela fakt hodně. Doktor měl dovolenou, ale naštěstí ho zastupovala lékařka jen o pár ulic dál. Mám prášky na bolest a na uvolnění svalů, určitě je to mnohem lepší, ale stejně budu chtít udělat CT. To poslední, asi před osmi lety, už tenkrát nebylo nic moc a po těch letech se určitě nic nezlepšilo, to dá rozum, že?
Hned v úterý odpoledne jsme odjeli zpátky na chatu. Večery trávím většinou na lavičce u chaty, občas čtu nebo si hraju na tabletu, na televizi se nedívám, vlastně ani není na co. A ve středu večer na mě čekala tahle nádhera, byl úplněk a za lesem se vyhoupl nádherný měsíc. Fotila jsem mobilem, ale pro představu snad docela dobré.
A tady naše Barunka před ostříháním














