Život je nádherný

 Tak se jmenuje kniha Terezy Boučkové, spisovatelky, scénáristky a publicistky. Je dcerou spisovatele Pavla Kohouta a Anny Kohoutové, bývalé asistentky režie České televize. 

Přestože název knihy je optimistický, autobiografická kniha zase tak moc optimistická není. 

Líčí každodenní život rodiny během jednoho roku, pokračující peripetie dvou adoptivních romských synů (více v knize Rok kohouta) a vážnou duševní nemoc matky, kdysi krásné ženy, kterou velice miloval i Václav Havel. 

Není to veselé čtení, ale je to psaní ze skutečného a opravdového života bez příkras, o tom, jak to někdy v životě opravdu chodí. Ať už jde o jednotlivé členy rodiny nebo o boj s byrokratickým sociálním systémem.

Přesto je kniha velice zajímavá a pokud jste četli Rok kohouta, dozvíte se i o dalších osudech dospělých adoptivních synů a nejen to.  Složitý život o kterém autorka píše s nadhledem i nadějí. 

Dům U Raka na Novém Světě

 O vánočním dárku v podobě Pražských příběhů jsem psala. Do jedné z knih už jsem se začetla a musím říct, že je opravdu skvělá. Zvláště, pokud čtete o místech, která jste navštívili nebo jsou vám známá. Některé příběhy jsou natolik zajímavé, že se o ně s vámi chci podělit. Třeba vás také zaujmou. 

Například známý dům U Raka v Černínské ulici. Svým vzhledem do této oblasti vlastně vůbec nezapadá, ale kdo na něj při procházce narazí, určitě se alespoň na chvíli zastaví.

V šedesátých letech dům koupil Arnošt Lustig od majitele, fotografa Vratislava Tachezyho. V domě spolu s majitelem bydlely čtyři stařenky, které Tachezymu platily velmi malou činži a jeho už omrzelo být domácím, vyplňovat lejstra pro úřady, uklízet a přitom obývat jednu místnost. 

Lustig domeček koupil, se stařenkami se dělil i o společný záchod, ale hlavním cílem této koupě bylo mít vlastní studio a mít kde psát. Hodně času tady trávil s přítelem Otou Pavlem a v době, kdy odešel do exilu, staral se o domek právě Ota Pavel. 

Postupně zemřely staré nájemnice, v roce 1973 i Ota Pavel. Na domeček si brousilo zuby hned několik tehdejších potentátů, jak psal A. Lustig. Ale až v roce 1988 se jeden velmi obratný a znalý zájemce stal majitelem, a to i přesto, že mu spisovatel dům prodat odmítl. 

Nový majitel nechal dům zbourat a na jeho místě postavil repliku původní chalupy. Po listopadu 1989 se A. Lustig o svůj majetek soudil, přesto nový majitel nakonec soudní spory vyhrál. 

Ani po svém návratu z exilu svůj domeček už nezískal. 

Rýmovníkový sirup

 Rýmovník je celkem známá a nenároční bylinka, kterou můžete velmi jednoduše pěstovat i rozmnožovat. Používá se především při rýmě a nachlazení, ale pomůže i při bolestech hlavy i pro lepší trávení. 

Bylinku doma mám, několikrát už jsem ji množila, a tak jsem hledala i další možnosti pro její uplatnění. 

Samozřejmě čaj, ale i sirup můžu bez obav doporučit. Na přípravu je sirup jednoduchý a ve výsledku opravdu moc dobrý. Používám ho místo medu a myslím, že v pěkné skleničce poslouží i jako dárek. 

Rýmovníkový sirup 

1 l vody

1 kg třtinového cukru (může být krupice)

2 citrony (můžete použít 1 citron a 1 pomeranč)

35 větších lístků rýmovníku 

Do nádoby dáme omyté větší lístky rýmovníku, omyté a na kolečka nakrájené citrony (bio, ale nemusí být), zalijeme vodou a nechá 24 hodin louhovat. 

Druhý den nálev přecedíme, vymačkáme, přidáme cukr a vaříme do konzistence sirupu. Ještě horký sirup nalijeme do umytých a vysušených skleniček. Po vychlazení uchováváme v chladu. 

Mrzlo jen praštělo

 Dneska ráno u nás bylo pár stupínků pod nulou, ale o tom psát nechci. Možná, že by vás mohla zajímat zatím snad největší zima u nás v roce 1929. 

Můj otec se narodil v lednu t.r. (za týden bude mít 93. narozeniny), a to byla i v Praze zima opravdu krutá. 

Ne snad, že by si na to jako mimino vzpomínal, ale z vyprávění své maminky, mojí babičky o tom přece jen něco ví. I já jsem od ní slýchávala vzpomínky na tuto zimu a obrovské množství sněhu. 

Pár zajímavostí vám nabízím tentokrát díky internetu. 

V lednu 1929 vtrhla do republiky opravdu krutá zima, která trvala až do začátku března. Během té doby nevystoupal teploměr ani jednou nad bod mrazu. Zároveň neustále padal sníh a situace začala být opravdu kritická. V bytech zůstávala zamrzlá okna i 14 dní, zamrzla voda ve vodovodním řadu, vagony ke kolejím, hasičům voda v hadicích, Vltava, ale i Čertovka. 

I mnoho zvěře doplatilo na tuhé mrazy, ptáci padali zmrzlí ze stromů. O životy přišlo i mnoho lidí, omrzliny byly v té době téměř součástí každodenního života. 

Mrazivý rekord padl 11.2.1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic, teplota klesla na - 42,2°C a v pražském Klementinu byla naměřena nejnižší teplota -26,7°C. 

Tak takovou zimu bych zažít nechtěla. 

 

 

A zase jsme starší

 Silvestr a Nový rok máme, snad úspěšně, všichni za sebou a doufám, že jste do toho nového roku vykročili všichni tou správnou nohou. Kterou jsem vykročila já, to vážně nevím, ale oběma najednou to určitě nebylo. Ať už to byla pravá nebo levá, snad to byla noha správná.

Letošní rok je zatím hodně mladý, takže nových zážitků není moc. Snad jen, že mi zvedli ten důchod, což je zpráva dobrá. 

A protože zatím není o čem psát a i hlava nějak stávkuje, nabízím pár fotek z Vánoční výstavy v Botanické zahradě UK. Na výstavu mě vlastně upozornila Kaiva L. na svém blogu a já jsem za to moc ráda, protože se nám s kamarádkou opravdu líbila. 

Všimněte si obrovské vánoční hvězdy, takovou vypěstuje málokdo, ale tady jsme přece jen v botanické zahradě.