Moje malé radosti

Nejsem žádná velká zahradnice, ale pokojovky doma mám. Některé po mé péči odcházejí, některé se drží doslova zuby nehty. Pokud se mi podaří vypěstovat z africké fialky novou rostlinu, která to dotáhne až do květu, jsem náležitě pyšná.  Jen ty vánoční kaktusy jsou pro mne docela oříšek. V obchodě většinou vidím krásně nakvetlé kousky a už si některý nesu domů. Většina poupat mi pravidelně opadá, vykvete jen pár květů (někdy fakt jen pár = 2) a po nějaké době pobytu u nás doma to prostě zabalí. Určitě tomu nahrává i ústřední topení a poměrně suchý vzduch. Zima ještě není tak velká, a tak ve svém pokoji topím minimálně a na noc topení vypínám. Snad i díky studenějšímu odchovu mi letos po několika letech vykvetl červený kaktus. Byla jsem šťastná jak malé dítě na Vánoce. Bílý kaktus je nově koupený, pár pupenů tradičně opadalo, něco málo vykvetlo a když budu pokračovat v úsporném topení, třeba ještě něco vykvete, šance pořád ještě je. 

Nákupy on-line

Ještě před pár lety jsem takový způsob nakupování nevyužívala vůbec a považovala ho tak trochu za blbost. V obchodě přece vyzkouším, líbí-nelíbí a pokud líbí, tak zaplatím a balíček si nesu domů. 

Uběhlo pár let a na on-line nakupování jsem změnila názor. Využívám hlavně prověřené obchody, kde je možné vybrané zboží vyzkoušet a v případě nespokojenosti prostě nepřevzít. Samozřejmě to nejde pokaždé a tak využívám zásilkovny nebo poštu. Pošta, to je oč tu běží. 

Dostala jsem mail, že zásilku nemohl kurýr doručit vzhledem k neplatné adrese. U dodavatele objednávky jsem zjistila, že byla odeslána na moji správnou adresu. Hned druhý den jsem na poště podle čísla zásilky zjišťovala, kde je chyba a kde je balíček. Pracovník za přepážkou hledal a hledal a nakonec mi sdělil, že moje zásilka ještě neopustila celnici. Trochu divné, ale klidně počkám. Bylo 11,55 a uvedená pošta má od 12,00 do 13,00 zavřeno, což je pro tento případ celkem důležitá informace. Odešla jsem a ve 12,15 přišla SMS, že moje zásilka je na uvedené poště k vyzvednutí. Tak nevím, jsem blbá já nebo .....?

Na můj pozdější dotaz jsem totiž dostala takovou odpověď, že to stejně pořád nevím. 

Ještě na skok k těm nákupům. On totiž takhle rád nakupuje i můj muž. Jeho poslední majstrštych byl nákup telecí kýty. Objednal požadovanou váhu k vyzvednutí na prodejně hned druhý den mezi 9-10 hodinou a všechno perfektně klaplo. Maso krásně opracované a cena velice příznivá. 

Z toho plyne ponaučení, že někdy se i starý pes naučí novým kouskům. 

 

Zlatá ulička

Při prohlídce Pražského Hradu jsem nemohla vynechat Zlatou uličku. 

Malebné domky v této uličce byly postaveny koncem 16. století, jednalo se o nejchudší místo Hradčan. Původně zde pravděpodobně bydleli příslušníci hradní stráže, jimž Rudolf II. dal svolení, aby původní zděné oblouky mohli zazdít a zřídit si v nich malé komůrky. Příbytky si ovšem stavěli vlastními náklady. Někteří je pak prodávali mezi sebou, později i jiným zaměstnancům Hradu, například hlídačům, vrátným nebo zvoníkům. 

Po 2. světové válce odkoupila Kancelář prezidenta od posledních majitelů jejich domky a uličku zrekonstruovala. V současné době je Zlatá ulička vyhledávaná především turisty a některé domky slouží jako prodejny suvenýrů. 

Návštěva uličky je zpoplatněna, a to jako součást velkého nebo malého okruhu Pražského Hradu, samostatně ji navštívit nelze. 

 

tento domeček slouží jako prodejna suvenýrů Nadace Olgy Havlové 

Doporučení autoři

Tentokrát vám představím knihy, které jsem sama ještě nečetla. Odpoledne jsem byla v naší knihovně a tam jsem uviděla, mimo jiné, i tyhle dvě detektivky. Hned jsem si vzpomněla, že o obou autorech jsem četla buď na blozích nebo na databázi knih. Čtenářky z blogů oba autory chválí, tak jsem byla ráda, že jsem knihy nemusela objednávat přes záznam. Oba autoři jsou docela plodní, knih už vydali více. U mne jde v obou případech o setkání první. 

Lars Kepler  Lazar

Strhující příběh plný napětí, drsný, velmi děsivý. Čtivý a skvělý, někdo tvrdí opak. Takové jsou ohlasy na Databázi knih. No, uvidím.

Bernard Minier  Noc 

Někdo je knihou nadšený, někteří čtenáři ji považují za slabší. Znovu čerpám z databáze a z blogů. 

Opět perfektní, ale i Silně přitažená za vlasy. 

Uvidím sama, detektivky a thrillery čtu ráda. 

Každá z knih má cca 500 stránek, jestli se budu bavit, tak to uvítám s radostí. V opačném případě knihu odložím, protože už jsem se to konečně naučila. Nerada to dělám, ale někdy to fakt jinak nejde. 

Pražský Hrad - Chrám sv. Víta

Hned při nejbližší příležitosti jsem navštívila, v minulém příspěvku zmiňovaný, Pražský Hrad. Prošla jsem toho celkem dost a dneska vás pozvu do Chrámu sv. Víta. 

Od tramvajové zastávky, po mostě přes Jelení příkop dojdete na II. nádvoří, kde vás určitě hned zaujme barokní kašna a kaple sv. Kříže. 

 

Katedrála sv. Víta je nejvýznamnějším pražským chrámem i místem uložení ostatků králů a knížat. V podzemí chrámu je královská hrobka se sarkofágy Karla IV., jeho dětí, čtyř manželek a dalších českých králů. Hrobka je v současnosti nepřístupná. 

Interiér chrámu je opravdu bombastický, připadala jsem si tak trochu jako malý mraveneček, úplně okouzlený místem a prostorem. V hlavní lodi katedrály je mimo jiné 19 kaplí, něco jsem nafotila. 

kaple sv. Ludmily 

                                                      

arcibiskupská kaple 

mramorové mauzoleum Habsburků 

barokní stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého 

A rozejdeme se na nádvoří s pohledem na boční část chrámu, kde je nádherná mozaika posledního soudu. Pokud budete chtít vystoupat do věže, budete mít nádherný pohled na Prahu. Já jsem nechtěla. 

Pro zvětšení klikněte na fotku