Brokolicové placičky

Jako dítě jsem se s brokolicí nikdy nesetkala, nepamatuji si, že by se prodávala a nikdy jsem jí nejedla. Zpočátku jsem k ní byla dost nedůvěřivá, ale teď už jí občas do jídelníčku zařadím. Do polévky, zapečenou, obalenou jako květák  nebo brokolicové placičky. 

Brokolicové placičky

1 brokolice

 100 g  hladké mouky

 100 ml smetany 

2 vejce

česnek, oregano, sůl, pepř

Růžičky brokolice i oloupaný a nakrájený košťál uvaříme v osolené vodě doměkka. Slijeme a necháme vychladnout. Vychladlou brokolici nakrájíme najemno, přidáme prolisovaný česnek a ostatní ingredience.  Směs necháme v lednici odpočinout 30 minut. Tvoříme placičky a pokud by byla směs řídká, přidáme strouhanku. Na pánvi s rozehřátým olejem tvoříme lžící placičky a po obou stranách smažíme dozlatova. 

Do směsi můžeme přidat i strouhaný sýr a na kostičky nakrájenou šunku a hned máme další variantu. 

Česnek dejte podle chuti, tady je každá rada drahá. Někdo ho rád nemá nebo ho ze zdravotních důvodů

nemůže a my ostatní určitě nezůstaneme u dvou stroužků.

K placičkám je dobré podávat dip se zakysanou smetanou , je to moc dobré a rychlé

- zakysaná smetana, sůl, česnek, bazalka nebo petrželka

- zakysaná smetana, lžička medu, ostřejší hořčice podle chuti, česnek, sůl, pepř 

Konec dobrý, všechno dobré

 Prstů na ruce mám víc než vlastních zubů. I tak může vypadat "dědictví" v podobě paradentózy. A přesto i ten zbytek dokáže pořádně potrápit. Teda naštěstí jen jeden, ale i to stačilo.

Těšila jsem se na víkend, jak v pátek odjedeme na chaloupku a budeme si užívat krásné, slunečné počasí. Ale někde se stala chyba, byla bolavá, a to dost. Už ve čtvrtek odpoledne se mi nad jedním z těch mohykánů objevila bolestivá bulka, to už jsme věděla, že je zle. Ráno jsem se vypravila ke svému zubaři, bolestivé případy bere hned po ránu i bez objednání. Další chyba, pátky ordinuje pouze po dohodě. 

Vzhledem k tomu, že je na naší poliklinice několik ordinací stomatologů, vydala jsem se prosit. Vůbec jsem nečekala takovou vstřícnost, hned dvě lékařky mi nabídly ošetření, a to jsem nečekala ani půl hoďky. Zánět v parodontálním chobotu, čištění kanálků, vše pod injekcí, vlastně dvěma. Bez bolesti to nebylo, já si jí užila už dost, tak vím, že může být i hůř. Všechno nakonec dobře dopadlo a my jsme mohli odjet na chatu, dokonce ve stejný čas, tak jako obvykle. 

Fotky mého zbídačelého chrupu ani zubní protézy vám fakt ukazovat nebudu. Nechci nikoho strašit, jak to také může dopadnout. Ale fotkami ze zahrady se pochlubím, to už je jiná.

Chcete se pobavit?

Občas si v knihovně půjčím nějakou knížku Haliny Pawlowské. Jsou to knížky útlé, plné vtipných postřehů a rad, přečtené raz dva. Ten pravý důvod je, že kromě toho, že jsou opravdu vtipné, pobaví a zaženou chmury. Je to takový zdravý prášek na nervy a nepohodu. 

Halina Pawlowská  Jak blbá, tak široká 

Nabídnu vám několik ukázek z knihy, kterou možná i znáte. Třeba vás pobaví, tak jako jsem se bavila já.

Na krovkách

Nedávno jsem upadla a přišla jsem domů a muž na mě koukal a říkal: "Co se ti stalo?" 

"No co by. Upadla jsem." Asi jsem vypadala špatně, protože manžel se nevěřícně zeptal: "Jen jednou?!"

Jablko pod mým stromem

Má dcera včera někomu do telefonu hláskovala adresu Sochařské ulic takto: "S.. jako striptýz, o... jako orgasmus, ch... jako chlast!"

Přirozený výběr

Za každou cenu jsem chtěla svého muže. Po tajné svatbě jsem ho představila rodičům a on pak odešel domů, protože jsme spolu ještě nebydleli. Já jsem nevydržela a šokované matky jsem se zeptala: "Tak co ?! Co mu říkáš?" A matka lakonicky odpověděla: "Ale jo, k tobě se hodí všechno."

Když máš depku, vem si něco k snědku.

Nejlepší sport je kafe a dort. 

  

Taková modrá procházka

 Zatím poslední procházka lesem, loukami a stráněmi byla tak trochu domodra. Miluju něžnou modrou barvu pomněnek, možná i proto, že mi ta barva připomíná oči mojí mamky i mé dcery. Hodně nám jich roste na zahradě, ale i v lese jich bylo docela dost. Zaměřila jsem se nejen na modrou a její odstíny, ale i na rostlinky v barvě fialové. 

Cestou na mě čekalo jedno překvapení. Na kraji lesa jsem na listu dubu objevila nádhernou, červenou duběnku. Když na kmen stromu svítí sluníčko, dokáže se duběnka takhle nádherně vybarvit, a to je právě tenhle případ. Informaci jsem vyčetla na internetu, takový odborník rozhodně nejsem. 

Na skok v kuchyni

 Na chatu odjíždíme většinou ve čtvrtek nebo v pátek dopoledne a obědy v ten den řešíme návštěvou v místní restauraci. Máme to opravdu kousek, vaří tam moc dobře a ceny jsou v dnešní době velice vstřícné, teda zatím. Ovšem jako správní důchodci  sjíždíme i my s manželem letáky s akčnímu cenami v okolních supermarketech. V okolí máme dokonce čtyři, letáky bývají pravidelně ve vchodu do baráku a v jednom z těch marketů pravidelně nakupujeme při cestách na chajdu. A právě tam byla akce na celé grilované kuře. Bylo rozhodnuto, odpoledne přijede syn, nemusím nic vařit a jídla bude dost.

Syn nepřijel, masa bylo fakt dost a manžel řekl 2x a dost. Mně stačí málo, pro Barču nevhodné, vyhodit škoda, tak co s tím. A konečně se dostávám k tomu receptu, ale trvalo to, co?

Množství surovin většinou podle oka, chuti nebo počtu strávníků. vejce a majolka jsou dané pro 4 osoby.

Kuřecí salát se zeleninou 

3 vejce

100 g majonézy

1 PL lžíce polotučné hořčice

hlávkový nebo ledový salát

salátová okurka

rajčata

paprika

pečené nebo grilované kuře bez kůže

sůl, pepř

Vše nakrájíme na menší kousky, majonézu  smícháme s hořčicí, vše důkladně promícháme a máme hotovo. Jako příloha chleba nebo pečivo. Proto jsme v kuchyni jen na skok.