Ještě jednou divadlo

Březen byl na návštěvu divadel celkem bohatý, tentokrát to bylo představení Pan Kaplan má třídu rád, adaptace stejnojmenného humoristického románu. 

Děj se odehrává v roce 1941, kdy do Ameriky připlouvá spousta lidí z Evropy, tady většinou židovského původu, kteří prchají před válkou a chtějí začít nový život. Tématem této hry tato situace není, je zde pouze zmíněna. 

Děj se odehrává ve večerních kurzech angličtiny, kde se pan Kaplan a jeho spolužáci snaží co nejlépe zvládnout nástrahy angličtiny. Při výuce dochází k mnoha nedorozuměním a komickým situacím. Vzhledem k tomu, že účastníci kurzu pocházejí z různých evropských zemí, je tak hra obohacena i o hudební stránku. a to jak o zpěv, tanec i hru na hudební nástroje. 

Herci byli opravdu skvělí, diváci se evidentně dobře bavili. Velký dík patří panu Jaroslavu Hanušovi za režii i hlavní roli. 

Pohoda, smích, dobrá nálada a hned je den veselejší, a to je v dnešní době tak trochu zázrak. 

Tak trochu letem světem

V posledních dnech jsem blog tak trochu zanedbávala, tak se trochu polepším. 

Pacient se zdárně uzdravuje, a to je dobrá zpráva. Ta horší je ta, že i já mám v posledních dnech problémy se zády a kyčlemi, což není zrovna teď vhodná doba běhat po doktorech. Snad pomohou prášky a trochu se mi uleví, dva mrzáčci v jedné domácnosti, to už by bylo moc. 

Tento týden už u nás začaly farmářské trhy, tak jsem si jejich začátek nemohla nechat ujít.

Domů si často kupuji moje oblíbené tulipány, ale už potřetí se mi stalo, že se neotevřou. Svazky jsou krásné, ale otevřou se jen malinko a pak konečná. Vydrží poměrně dlouho, ale vypadají takhle 

Dneska jsem při odpolední procházce s Barunkou nafotila jaro u nás. Je to paráda, tak se s vámi o ni podělím. 

Konečně zase divadlo

Po dlouhé době jsem byla opět v divadle. Nechtěla jsem si nic plánovat kvůli té operaci manžela, ale teď už je to v pohodě. S kamarádkou jsme měly možnost navštívit veřejnou generálku v Ypsilonce, v malém, ale hodně příjemném divadle. 

Kabaret na vodě

Tak se tohle divadelní představení jmenuje. Děj je zasazen do nepříliš šťastné doby v roce 1937. Doba je zde samozřejmě zmiňována, ale děj se odehrává na zámořské lodi, kde cestuje známá, stárnoucí zpěvačka se svým manželem režisérem. Je velice vděčná za nabídku angažmá v Americe. Podmínkou angažmá je okamžité kabaretní vystoupení po přistání lodi, proto musí s manželem sestavit program během plavby pomocí konkursů. 

Doba opravdu veselá není, ale o to víc je potřeba smát se a bavit i když je všechno zatím tak nějak na vodě. 

V hlavní roli hraje Dagmar Pecková j.h., a Martin Dejdar. O zpěvu D. Peckové není třeba se nijak zvlášť zmiňovat, je skvělá a v kabaretní roli, v komických situacích se mi líbila moc. Martin Dejdar je skvělý herec, z televizní soutěže vím, že zpěv ani stepování mu není cizí. Představení se nám moc líbilo, udělaly jsme si radost. 

A já jsem si udělala po představení ještě jednu radost. V nedaleké prodejně obuvi jsem objevila botky, které mi okamžitě padly do oka. Vzhledem k tomu, že měli dva poslední páry ve velikosti 36, byla na ně opravdu velká sleva. Jsou lehounké jako peříčko, zřejmě na mě čekaly. 

To si nenechte ujít

 Ten, kdo má rád severské kriminálky, by si neměl nechat ujít příběhy od švédské spisovatelky, kterou jsem doposud neznala.

Jmenuje se Viveca STEN 

Napsala už asi osmnáct krimi příběhů a ty, které jsem přečetla já, jsou ze série Vraždy na Sandhamnu. Četla jsem podle toho, jak se ke mě  knihy dostaly a přestože některé situace na sebe v dalších dílech navazují, nevadilo mi to.

V této sérii se při vyšetřování potkáváme s kriminálním inspektorem Thomasem a právničkou Norou. 

Vyšetřovací tým řeší různorodé případy, domácí násilí, nález kosterních pozůstatků dvou žen, které zmizely před deseti lety, silné emoce, zvraty. Zabývají se i zmizením malého chlapce z jachtařského tábora, šikanou, pedofilií, zpronevěrou firemních peněz i stíháním majitele stavební firmy.

V knihách většinou sledujeme dvě dějové linky, které se v závěru přibližují a příběhy vrcholí. 

Tyhle mám přečtené 

Pohřbené tajemství 

Ve špatné společnosti   

                                                                   

Ve jménu pravdy 

                                                                 

Šla jsem hledat jaro

Dneska bylo nádherně od samého rána, a to je hned veselejší nálada. Dopoledne jsem byla cvičit, pak mám doma tu pečovatelskou službu, ale nestěžuju si. Popravdě jsem si to představovala mnohem složitější, oba to zvládáme zatím fakt dobře, pacient moc nezlobí.

Odpoledne mě sluníčko vylákalo na menší procházku hledat jaro a kam jinam než na Olšanské hřbitovy. Tam vždycky najdu první pozdravy jara a tak tomu bylo i letos. 

I malá procházka byla moc fajn, pročistila jsem si hlavu, těšila se z jarních květů a do "služby" jsem se vracela s dobrou náladou. O tu  jarní krásu se s vámi podělím