A zase něco z knihovny

Tentokrát vám představím knihu autorky Kristin Hannahové, od které jste už možná četli nádherné romány Slavík, Velká samota nebo třeba Čtyři vichry. 

Hannahová Kristin   Ženy 

Tahle kniha, to bylo hodně těžké čtení. Po několika prvních kapitolách jsem ji na chvíli musela odložit, bylo to emočně dost náročné, tvrdé, ale na druhou stranu krásné čtení. Možná téma ne úplně pro všechny a i přes  těžké téma možná spíš pro ženy. 

Příběh se odehrává v době války ve Vietnamu. Hlavní postava Frankie pochází z rodiny z vyšší společenské třídy, která se po smrti milovaného bratra rozhodne narukovat do této šílené války jako zdravotní sestra. Rodiče na svého syna byli velice hrdí, ale s odchodem dcery nesouhlasí, a to nejen proto, kam odchází, ale proto, že je žena a o ženách ve vietnamské válce se nemluví.

Příjezd do válečného prostředí, těžké začátky, neskutečně tvrdé podmínky, nekonečné služby a děsivá zranění na obou stranách. Přesto tady Frankie nachází dvě přítelkyně a kamarádky Barb a Ethel, které si pomáhají nejen ve válečné zóně, ale po celý život i po návratu domů. 

Po návratu z válečné vřavy se z tiché, mírné a poslušné dívky stala úplně jiná žena. 

Její rodiče ji nevítají jako hrdinku, naopak se za její účast ve válce stydí. O tom se nemluví, pro mnohé platí, že ženy ve Vietnamu nebyly. 

Více se dozvíte, jak po návratu veteráni bojovali s vážnými problémy, jak se s nimi Amerika vypořádala a uděláte si obrázek o společnosti i vládě té doby. 

Doporučuji, tahle autorka prostě umí. 

V lese

 Přestože jsme každou chvíli na chatě, lesů je kolem nás dost, tak by se mohlo zdát, že jsem tam celkem často. Ale pravda je jiná. Díky letošním vedrům se mi nikam nechtělo. Ať zamířím na kteroukoliv stranu, vždy musím do kopce. Ve vysokých teplotách a v mém vyšším věku už je to tak trochu hazard a na obláček se mi ještě nechce.

Ve čtvrtek nebylo až takové vedro, a tak jsem vymyslela plán. Můj muž mi pořád sliboval, jak po operaci zase začneme chodit a jezdit na výlety, ale skutek utek. Jak se říká, slibem nezarmoutíš. 

Chtěla jsem ho konečně do toho lesa vytáhnout a tak jsem to vymyslela tak, že jsme autem vyjeli do největšího kopce, zaparkovali u lesa a udělali jsme hodinový okruh. Bylo to moc fajn, spokojeně se tvářil i muž. Teď jen doufám, že si takovou procházku párkrát zopakujeme, třeba i jiným směrem.

Návštěva u koní nesměla chybět, tentokrát jako tečka na závěr. 

Mám přečteno

 Mojí snad největší aktivitou bylo přes léto čtení. V těch vedrech jsem byla dost nemožná, občas nějaká práce na zahradě, jednoduché vaření  běžný úklid domácnosti. Nic víc, nic míň. Procházky, díky bolavým zádům musím omezovat na kratší a přes léto má naše cvičení v klubu důchodců také prázdniny. Ještě, že mám ty knížky a naše knihovna je otevřená i přes prázdniny s letním režimem. 

Stabenow Dana   Zlá krev 

Detektivní thriller, který nás zavede na dalekou Aljašku do děje, kde pravda bojuje s minulostí, s rodinným tajemstvím a nebezpečnými intrikami.

Viktoria byla před třiceti lety odsouzena na doživotí za vraždu svého syna a zapálení domu. V současné době se jej zdravotní stav prudce zhoršuje a její dcera, která ve vinu své matky nevěří chce očistit její jméno a získat pro ní svobodu 

Najímá si soukromou vyšetřovatelku Kate, ale cesta k pravdě je hodně komplikovaná. Sama Viktorie odmítá spolupracovat a na povrch vyplouvá i to, že není sama, kdo nechce o minulosti mluvit 

Byla to moje první kniha od autorky, ale určitě ne poslední. Napsala více než patnáct knih, tak se budu těšit na další příběhy

Tip jsem dostala tady na blogu a já tip posílám dál, určitě se vám kniha bude líbit. 

Maldonado Isabela   Sokolník 

Další kriminální příběh, tentokrát z arizonského Phoenixu. Na tamní univerzitě se za posledních několik měsíců pohřešuje už šest studentek. 

Policejní vyšetřovatelé i FBI neúnavně pátrají po sériovém vrahovi, který své oběti zabíjí pode svých stále stejných pravidel. Vyšetřující tým objeví v opuštěné šachtě pět dívčích těl v různém stadiu mumifikace. Sokolník přináší inteligentního a vypočítavého vraha, který si svoje oběti vybírá podle svého klíče. 

Přestože se jedná o sérii, vůbec nevadí, že jste, tak jako já, předchozí díly nečetli. Skvělé čtení a milovníkům detektivek a thrillerů můžu bez obav doporučit. 

Kolem rybníků

Nedaleko naší chaty jsou nádherné rybníky, kam jsme se jako děti chodily koupat. Trávily jsme tam o prázdninách hodně času, přestože tenkrát nebyly teploty až tak vysoké a možná i proto nebyla voda celé léto nijak závadná. Je pravda, že jsme občas měly pod plavkama jemné zelené blátíčko, ale tenkrát to nikdo neřešil a my děti jsme si koupání užívaly většinou celé odpoledne. Na koupaliště chodili  i rodiče s menšími dětmi a všichni jsme přežili ve zdraví. 

Teď už je všechno jinak, bývalá pláž jednoho rybníka je oplocená, patří soukromníkovi, který o pozemek evidentně nemá zájem, je celá zarostlá náletovými rostlinami, tudíž nepřístupná. Druhý rybník je chovný, takže také žádné koupání. 

Největším problémem jsou právě i sinice, které se ve vodě objevují opravdu ve velkém množství a do zelené vody bez možnosti následného osprchování se nikdo koupat nepůjde. 

My jsme si se sestřenicí užili procházku kolem rybníků a místo koupání jsme si celé odpoledne krásně zavzpomínaly. Bylo to fajn. 

Černá včela

Po obědě jsem byla na lehátku začtená do hodně pěkné knížky a najednou vedle mě prolétlo cosi, co jsem nejdříve považovala za sršně, kteří se u nás čas od času objeví. Neznámý, velký černý hmyzák se zaměřil na rozkvetlé petúnie, ale vyfotit jsem ho nestihla. 

Šla jsem se poradit na Google a tam jsem se dozvěděla, co že to přilétlo k nám na zahradu. 

Jedná se o černou včelu drvodělku, která se u nás začala objevovat v posledních letech. Tato včela netvoří společenství, ale úplná samotářka není, žijí v párech. Hnízdo si nestaví, hnízdí ve starých a ztrouchnivělých pařezech, trámech, pergolách nebo i ve škvírách zdí. Není nebezpečná, ale je pořádně velká a vydává obrovsky hlasité bzučení. 

Fotky jsem převzala z internetu 

A ještě jednou k hmyzu. Opět na chatě, kdy jsem měla na dně sklenice zbytek tmavé limonády a chtěla jsem jí dopít. Jen jsem jí dostala do pusy, věděla jsem, že je něco špatně. Byla jsem naštěstí rychlejší než ta vosa, podařilo se mi jí okamžitě vyplivnout. Dopadlo to dobře, teprve pak přišel šok, co kdyby ...

Ještě teď mě mrazí  😮