Čtení nejen na prázdniny

V poslední době jsem přečetla dvě knížky českých autorů. které se mi opravdu líbily, a tak se s vámi o ně podělím. Samozřejmě to není čtení pouze na prázdniny  nebo dovolenou, ale určitě vás dokáží pobavit kdykoli.

Patrik Hartl  Malý pražský erotikon 

Tento autorův román je díky jeho nadhledu a smyslu pro humor určen i pro ty čtenáře, kteří knížky o lásce zrovna nevyhledávají. Kniha mapuje život dvou pražských rodin a jejich dětí v dlouhém časovém úseku. Od přistěhování mladých rodin do prominentní oblasti až po dobu seniorských problémů a starostí. 

Lidské vztahy, skryté lásky, nevěra, výchova dětí sex.  

Ale rozhodně nic vulgárního, prostě o tom, jak to v životě chodí. Vtipné, čtivé a já se bavila. 

Marek Eben  Myšlenky za volantem 

Krátké fejetony, které vycházely v časopisech, sestavil autor do knížky Myšlenky za volantem. 

Milé, vtipné, občas k zamyšlení a občas k srdečnému smíchu.

Přečtete za jedno odpoledne a možná sek fejetonům budete často vracet. 

V úvodu M. Eben mimo jiné píše: 

Nikdy jsem neměl to srdce z knížky něco vytrhnout. Proto je tahle knížka ve formě kroužkového bloku, protože z bloku člověk vytrhne list jako nic a nemusí se trápit. Pokud někomu po přečtení zbudou jen desky, velice se omlouvám. 

Prázdniny jsou tady

Dlouho očekávané prázdniny jsou tady. Každoročně se na ně těší spousta malých i velkých školáků a nikdy to nebylo jinak. Začíná i čas dovolených, a tak se děti rozjedou s rodiči k moři, na hory, na tábory nebo na výlety po naší krásné zemičce. Někteří zamíří za babičkou a dědou, ale všichni si na dva měsíce odpočinou od školních povinností včetně rodičů. 

Na cestu do světa snů a přání posílám jedno moc roztomilé video. Také byste jí chtěli? 

 

Hrad Loket

Při nedávném pobytu ve Varech  jsme si jeden den udělali výlet i na hrad Loket. Hrad byl postaven před více než 800 lety a patří mezi nejstarší kamenné hrady v českých zemích. 

V roce 1788 byl podán návrh na přestavbu hradu na městskou věznici. Ta byla po rozsáhlých úpravách zprovozněna v roce 1822 a vězení tady bylo zrušeno až po roce 1948. 

Vězeňské kobky 

V Markrabském domě, který dne s slouží jako muzeum jsou vystaveny ukázky z navrácených loketských sbírek vč. originálu části loketského meteoritu, jednoho z nejstarších na světě. 

Zajímavé jsou i sbírky porcelánu, kde mě nejvíc zaujaly, kromě porcelánových souprav a hrnečků, hlavičky panenek z roku 1870.

Hrad byl od r. 1968 ve správě Památkového ústavu v Plzni a od roku 1992 je navrácen městu Lokti. 

Grilovací podložka

Sezona grilování právě začíná, proto vám chci představit skvělou pomůcku, bez které se už při grilování pravděpodobně neobejdete. Podložka je teflonová se skelným vláknem a nepřilnavou úpravou.

Před každým dalším použitím je potřeba podložku omýt a můžete ji používat stále. Je vhodná pro všechny typy jídel, masa, zeleniny a ryb. 

Jídlo vám nebude propadat do grilu a hlavně tam nestéká omastek, který se připaluje a zamořuje okolí nepříjemným kouřem. 

Právě dneska jsme vyzkoušeli a vychytávka je to opravdu skvělá. 

Pokud budete podložku objednávat přes internet, nelekněte se velikosti balíku. Podložky jsou sice dvě, ale balík má velikost menšího konferenčního stolku 😀 

Deset dní strachu a bezmoci

Ve čtvrtek 9.6. odpoledne, hned po našem návratu z Karlových Varů, nám dcera přivezla na hlídání Rozárku. Rozárka je tříletá fenka jorkšíra, epileptička a navíc zrovna hárající. 

Původně jsme jí hlídat nechtěli, protože nás prakticky nezná, prostředí je pro ni úplně cizí, a tak jsme logicky předpokládali, že to asi úplně v pohodě nebude. Přesto jsem se nechala ukecat a v pátek jsme ji přivezli na chatu. S Barčou se očuchaly, a to byla jediná pozitivní situace. Pak začala desetidenní anabáze. 

Po zahradě vyděšeně běhala, na zavolání nereagovala. Dírou v plotě utekla k sousedovi a po dalším zběsilém pobíhání a marném volání utekla i z jeho zahrady.

S manželem a synem jsme ji páteční odpoledne naháněli na hlavní silnici do Benešova, která je v tuto víkendovou dobu hodně frekventovaná. Jediné, čeho jsme dosáhli, bylo vyhnání z té silnice. Utekla, ale kam? Okamžitě jsme dali výzvu na Facebook, vytiskly letáky, informovali lidi v okolí a neustále zoufale běhali po vesnici a loukách v okolí. Manžel autem objížděl místa možná i nemožná, marně. 

Tak nějak pokračoval celý víkend. Občas někdo zavolal, kde ji právě viděli, ale všichni se shodli na tom, že chytit se prostě nedá. 

Ubíhal jeden den za druhým a naše naděje byla téměř na nule. V týdnu navíc několikrát pršelo, noci byly docela studené, nemocný pes moc šancí neměl. Ve čtvrtek v půl páté ráno telefon, že je pes u autobusové zastávky. Rychle do auta a mezitím další telefon, že ji právě teď potkali opět na silnici, ve vesnici vzdálené asi 3 km. Projezdili jsme opět kdejaké místo, opět bez úspěchu. 

Přes Facebook se ozvala skvělá Adriana se svojí kamarádkou Zorkou. Za pomoci jejího cvičeného irského setra, vyhledává zaběhnuté psy. Vše domluvené, odpolední hon trval až do večerních hodin. Pes opravdu její stopu našel, objevil i Rozárku, která k němu bez problémů přišla, ale jakmile se objevila Adriana, zase zdrhla. 

Manžel si u myslivců vypůjčil sklopec na odchyt zvěře, umístili jsme návnadu, ale druhý den byla stále prázdná. To už byla sobota a naše nervy doslova na pochodu. U mě to jistil neurol, manžel to zvládal. 

V sobotu, devátý den po útěku opět telefon, máme ji na zahradě. Rychle do auta a do udané vesnice, jenomže mezitím naše rychlonožka opět zmizela. Volající byl asi 14letý chlapec, který ji naháněl po lesní cestě a telefonem nás navigoval, kam jít. Najednou ji vidím běžet proti sobě, ale stačila jsem se jí jen dotknout. Naštěstí byla připravená i Adriana se svým nádherným a šikovným psem a se sítí. V lesním úvoze se ji nakonec podařila do sítě chytit. 

Konečně úleva, po tolika dnech tomu už nikdo nevěřil. Strašně moc děkujeme všem lidem, kteří pomáhali svými telefonáty, kteří se aktivně účastnili zoufalého hledání. Byla jsem velmi mile překvapená, kolik se ještě najde hodných a ochotných lidí, kteří bez ohledu na svůj čas přiložili ruku k dílu, moc nás to potěšilo. 

Všem patří obrovský dík a protože holky za svůj čas i projetý benzín nechtěly ani korunu, manžel s nimi domluvil sponzorský dar pro Zorčin útulek  v Dařboži.

 

Jsem trvale poučena, nebudu  už nikdy nikomu hlídat ani kuře v mrazáku. 

A to už je rychlonožka Rozárka opět doma.