Tak trochu letem světem

V posledních dnech jsem blog tak trochu zanedbávala, tak se trochu polepším. 

Pacient se zdárně uzdravuje, a to je dobrá zpráva. Ta horší je ta, že i já mám v posledních dnech problémy se zády a kyčlemi, což není zrovna teď vhodná doba běhat po doktorech. Snad pomohou prášky a trochu se mi uleví, dva mrzáčci v jedné domácnosti, to už by bylo moc. 

Tento týden už u nás začaly farmářské trhy, tak jsem si jejich začátek nemohla nechat ujít.

Domů si často kupuji moje oblíbené tulipány, ale už potřetí se mi stalo, že se neotevřou. Svazky jsou krásné, ale otevřou se jen malinko a pak konečná. Vydrží poměrně dlouho, ale vypadají takhle 

Dneska jsem při odpolední procházce s Barunkou nafotila jaro u nás. Je to paráda, tak se s vámi o ni podělím. 

Konečně zase divadlo

Po dlouhé době jsem byla opět v divadle. Nechtěla jsem si nic plánovat kvůli té operaci manžela, ale teď už je to v pohodě. S kamarádkou jsme měly možnost navštívit veřejnou generálku v Ypsilonce, v malém, ale hodně příjemném divadle. 

Kabaret na vodě

Tak se tohle divadelní představení jmenuje. Děj je zasazen do nepříliš šťastné doby v roce 1937. Doba je zde samozřejmě zmiňována, ale děj se odehrává na zámořské lodi, kde cestuje známá, stárnoucí zpěvačka se svým manželem režisérem. Je velice vděčná za nabídku angažmá v Americe. Podmínkou angažmá je okamžité kabaretní vystoupení po přistání lodi, proto musí s manželem sestavit program během plavby pomocí konkursů. 

Doba opravdu veselá není, ale o to víc je potřeba smát se a bavit i když je všechno zatím tak nějak na vodě. 

V hlavní roli hraje Dagmar Pecková j.h., a Martin Dejdar. O zpěvu D. Peckové není třeba se nijak zvlášť zmiňovat, je skvělá a v kabaretní roli, v komických situacích se mi líbila moc. Martin Dejdar je skvělý herec, z televizní soutěže vím, že zpěv ani stepování mu není cizí. Představení se nám moc líbilo, udělaly jsme si radost. 

A já jsem si udělala po představení ještě jednu radost. V nedaleké prodejně obuvi jsem objevila botky, které mi okamžitě padly do oka. Vzhledem k tomu, že měli dva poslední páry ve velikosti 36, byla na ně opravdu velká sleva. Jsou lehounké jako peříčko, zřejmě na mě čekaly. 

To si nenechte ujít

 Ten, kdo má rád severské kriminálky, by si neměl nechat ujít příběhy od švédské spisovatelky, kterou jsem doposud neznala.

Jmenuje se Viveca STEN 

Napsala už asi osmnáct krimi příběhů a ty, které jsem přečetla já, jsou ze série Vraždy na Sandhamnu. Četla jsem podle toho, jak se ke mě  knihy dostaly a přestože některé situace na sebe v dalších dílech navazují, nevadilo mi to.

V této sérii se při vyšetřování potkáváme s kriminálním inspektorem Thomasem a právničkou Norou. 

Vyšetřovací tým řeší různorodé případy, domácí násilí, nález kosterních pozůstatků dvou žen, které zmizely před deseti lety, silné emoce, zvraty. Zabývají se i zmizením malého chlapce z jachtařského tábora, šikanou, pedofilií, zpronevěrou firemních peněz i stíháním majitele stavební firmy.

V knihách většinou sledujeme dvě dějové linky, které se v závěru přibližují a příběhy vrcholí. 

Tyhle mám přečtené 

Pohřbené tajemství 

Ve špatné společnosti   

                                                                   

Ve jménu pravdy 

                                                                 

Šla jsem hledat jaro

Dneska bylo nádherně od samého rána, a to je hned veselejší nálada. Dopoledne jsem byla cvičit, pak mám doma tu pečovatelskou službu, ale nestěžuju si. Popravdě jsem si to představovala mnohem složitější, oba to zvládáme zatím fakt dobře, pacient moc nezlobí.

Odpoledne mě sluníčko vylákalo na menší procházku hledat jaro a kam jinam než na Olšanské hřbitovy. Tam vždycky najdu první pozdravy jara a tak tomu bylo i letos. 

I malá procházka byla moc fajn, pročistila jsem si hlavu, těšila se z jarních květů a do "služby" jsem se vracela s dobrou náladou. O tu  jarní krásu se s vámi podělím

Náročné dny a malá odměna

Poslední dny u nás byly náročné hlavně na psychiku, hlavně na psychiku manžela. Po odložené, lednové operaci páteře nastoupil v neděli do nemocnice Motol s tím, že operace bude v pondělí. Čekal až do odpoledních hodin a operace byla opět odložena na druhý den. Jeho nervy pracovaly na plné obrátky, nervózní jsem byla i já. V úterý operace proběhla bez problémů, dneska ho z JIPky převezli na normální pokoj, pooperační rentgeny jsou také v pořádku. Čeká ho dlouhé období rekonvalescence, šest týdnů nesmí sedět, jen ležet a chodit. Zvládli to jiní zvládneme to také, myslím, že moje nervy teprve teď dostanou pořádně zabrat. 

A teď malý čajový koutek. Osobně mám nejraději dobrý černý čaj, zelený mi nechutná vůbec a ovocné si občas dám. V lednu jsem objevila v Albertu povánoční výprodej  opravdu skvělého ovocného čaje. Byla to dárková kazeta se šesti ovocnými příchutěmi po 10ti kusech za necelých 140,- korun. Musím říct, že všechny příchutě jsou moc dobré, překvapila mě hruška, která po oslazení chutná jako šťáva z hrušového kompotu.

A ještě jsem si udělala radost jen  pro sebe. Přivedla mě na to blogerka Šárka, která také využila výhodnou cenu, tentokrát v lékárně Dr.Max. Jedná se o parfémovanou vodu Crystal noir, kterou používám už řadu let, ale určitě bych ji nehledala v lékárně.