neděle 9. února 2025

To jsem potřebovala

 Ke konci minulého roku u nás otevřeli supermarket Penny a protože to nemám daleko, občas tam zajdu nakoupit. Dneska už snad každý obchodní řetězec mívá občas akce, kdy při nákupu získáte body na určité výrobky, které pak můžete právě na toto zboží využít s nezanedbatelnou slevou. 
Není to žádná propagace a reklama určitého řetězce, žádná spolupráce. Prostě jen informace o nákupu, který mě potěšil a o věcech, které jsem potřebovala. Pekáček s poklicí a aroma úchytkou, do které se může nalít olej, víno nebo jiná přísada, která při pečení prokapává na pokrm. Pekáček mám domů a zítra mám ještě spadeno na pánev, kterou už opravdu potřebuji na chatu, ta současná už je fakt chudinka. 





čtvrtek 6. února 2025

Opět něco na čtení

Tentokrát nabízím k přečtení dvě knihy, každá s jiným tématem, ale obě se mi moc líbily.

Dionnem Karen  Dcera krále močálů 

Knihu jsem náhodně objevila v knihovně, zaujal mě název i obálka. Jde o psychologický thriller z prostředí a života v močálech na severu Michiganu. Téma je tak trochu podobné knize Kde zpívají raci, ale příběh Hannah je temnější.
Její příběh se prolíná s jejím dětstvím a současným spokojeným životem manželky a matky. Ona skrývá téměř dvacet let obrovské tajemství. 
V močálech se narodila nezletilé matce, kterou její otec unesl. Ona svůj domov i svého otce milovala, dokud nezjistila, jak je krutý a despotický. 
Po letech strávených ve vězení otec uprchl a skrývá se v močálech, které velmi dobře zná. Zná je ovšem i jeho dcera, kterou v těchto místech vychoval. Tak končí klidný rodinný život a začíná smrtící hra. 
Krásně napsaný silný příběh, který můžu doporučit ovšem s tím, že ne každému se kniha bude líbit. Já byla moc spokojená.  


Dvořáková Petra    Pláňata 

Knihy této autorky mám ráda i když je pravda, že její příběhy jsou občas temné s vážnými tématy, ale napsané jsou skvěle. Život přece není jen procházka růžovou zahradou.
Román je o životě jedné obyčejné rodiny, v obyčejné vesnici na sklonku socialismu a komunistického režimu. Rodina s dvěma dcerami, rodiče i prarodiče v jednom domě. 
Vztahy v rodině nejsou vůbec idilické, k tomu mají opravdu hodně daleko. O problémech se nemluví, zkrátka se neřeší, aby snad sousedé nepojali nějaké podezření. Matka je neustále se vším nespokojená, otec alkoholik a dvě smutné dcery.
Autentické popisování doby mě mnohdy vrátilo do vzpomínek. jak jsme tu dobu prožívali v naší rodině a v okolí. Doporučit mohu těm dříve narozeným a i těm, kteří se narodili až po revoluci.




sobota 1. února 2025

První únorová

Leden už je za námi a na první únorový den jsem si naplánovala procházku po mé oblíbené Kampě. Proč právě na tuhle soboru? Zmizela totiž nepříjemná pražská inverze a podle meteorologů mělo být jasno. Někde určitě bylo, i u nás bylo kolem poledne krásně modré nebe, pak se obloha trochu zatáhla, ale stejně jsem vyrazila. Na Kampu chodím většinou ze smíchovské strany, jinak to nebylo ani dneska. 
Kousek od vchodu na Kampu jsem objevila docela zastrčenou kavárnu Mlýnice. Jde se do ní přes malý můstek přes Čertovku a vedle vchodu je starý malý mlýn. 




 
Kousek dál, na druhé straně jsou Sovovy mlýny, kde se nachází Muzeum moderního umění. Muzeum uchovává sbírku Jana a Medy Mládkových významných umělců 20. století a největší kolekci malíře Františka Kupky. 



Pokračovala jsem k Vltavě, přes Kampu k Čertovce a ještě jednou k řece.









Tady bylo docela dost lidí, hlavně děti lákají kachny, rackové a nebojácné nutrie. Já mám sice fóbii i z malé myšky, ale fotky jsem si udělala.






středa 29. ledna 2025

Šikmé věže

Když se řekne šikmá věž většina z nás si vybaví tu v italské Pise. Ale i u nás se najdou šikmé věže, jen se o nich moc neví. Jsou i tam, kde jste někdy určitě chodili, ale nenapadlo vás po tom pátrat.
I v Praze jich je několik, ta nejšikmější je Šítkovská vodárenská věž, v těsném sousedství Mánesa. Přiznám se, že tenhle název vodárenské věže neznám, stavbu samotnou ale rozhodně ano. Věž je vysoká 47 metrů a od svislé osy je vychýlená o 120 cm. 



Šikmá je i věž Jiřského kláštera na Pražském hradě, odchylka severní věže je 40 cm.




Věž kostela Panny Marie Na Slupi má také docela velký odklon rovných 63 cm. 




Mnozí z vás budou také znát kostel Nanebevzetí Panny Marie v Domažlicích. Jeho válcovitá věž je vychýlená o 78 cm, je možné ji navštívit a prohlédnout si město pěkně shora. 





sobota 25. ledna 2025

Bosé nohy v parku

Původně divadelní hra Neila Simona byla v roce 1967zfilmována a stejnojmenný film v hlavních rolích s Robertem Redfordem a Jane Fondovou měl obrovský úspěch. Film jsem neviděla, ale na tuhle divadelní  komedii jsem se těšila moc. Původně jsme měli lístky na říjen, ale představení bylo kvůli nemoci zrušeno a náhradní termín byl v lednu. Tentokrát to vyšlo. 
Příběh je o mladém manželství Corie (Anna Kameníková) a Paula (Radúz Mácha). Právě se stěhují do nezařízeného střešního bytu v 6, patře bez výtahu. Topení nefunguje, střešním oknem zatéká, chybí i postel. Jak spolu dokáží žít a řešit běžné záležitosti dva naprosto povahově rozdílní lidé? Do jejich života brzo vstupuje  soused, starý sukničkář (Rudolf Hrušínský) a Corinina konzervativní matka (Veronika  Freimanová), která v sobě znovuobjevuje silnou mateřskou lásku. Mimochodem Veronika Freimanová je v roli matky naprosto skvělá. 
Bylo to večerní představení, takže po dlouhé době byl za kulturou i manžel a líbilo se nám.