Krásné babí léto

Letošní září se opravdu vydařilo a my jsme se dočkali nádherného babího léta. Doufám, že pěkné počasí ještě nějakou tu chvíli vydrží a my si ho budeme na chatě užívat. Pár dní jsme byli v Praze a od pondělí už jsme zase na chatě. Odpoledne jsem vyrazila na procházku do lesa a první zastavení bylo opět u koní, kde jsem si nafotila jedno krásné koňské oko. 

 Nedaleko je rozhledna a tam jsem pořídila další fotky. Nešla jsem až nahoru, měla jsem před sebou delší procházku a už takhle jsem pořádně funěla. Přestože jsme jen pár kilometrů za Prahou, příroda je tady opravdu nádherná, spousta lesů a rybníků, jen ty louky díky nové zástavbě někde nenávratně mizí, škoda. 

Záludná čeština

 Čeština je záludná a rozhodně to není jednoduchý jazyk. Její pravidla jsou mnohdy hodně složitá, a třeba to, co platilo před třiceti lety už dávno neplatí. 

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že každý z nás udělá nějakou chybu a stoprocentně bezchybný nebude nikdo. Velká písmena, měkké nebo tvrdé i, y, mě nebo mně, čárky v souvětí a spousta dalších záludností. Je toho opravdu dost, na co je třeba dát si pozor. Občas nahlížím do pravidel pravopisu nebo se snažím problematický výraz nahradit jiným, možná to také znáte. I v knihách se najdou gramatické chyby, pokud korektor nemá zrovna svůj den. V poslední době jich je docela dost. 

I odborníci z Ústavu pro jazyk český odpověď vždycky neznají okamžitě, i tam musejí některé jednotlivé případy prokonzultovat. 

Nedávno jsem na internetu objevila stránky dvou kamarádek, korektorek, pro které je český jazyk velkým koníčkem. Stránky najdete i na instagramovém účtu @červená propiska, Kromě diktátů, najdete různé pravopisné perličky a další spoustu zajímavostí. Společně budou vydávat už pátou knihu. Mě zaujaly tyto dvě, tak se po nich v knihovně pro zajímavost podívám. 

Nakonec jedna opravdová perlička - doplňte písmeno 

Na rybníce se vytvořil vír, nad ním právě letěl výr. 

Oba v-ry se mi podařilo zachytit na jedné fotografii. 

Tak takovou větu lze pouze říct, nikoli zapsat. Správný zápis je: Podařilo se mi zachytit vír i výra na jedné fotografii. 

Holka nebo kluk ?

V pražské MHD jsou občas k vidění různé věci. Někdy se fotit neodvažuji, už od pohledu na protagonisty by to nemuselo dobře dopadnout, zvláště pro mě. 

Tentokrát žádný střet nehrozil, navíc byl malý brouček celý schovaný pod dečkou, takže otázka kluk nebo holka zůstává nezodpovězená. U této fotky je to stejně nepodstatné, zaujaly mě totiž jen ty malé nožky, které jednou možná dorostou až do velikosti 45 nebo i víc. Tak do té doby přeji šťastnou cestu. 

Hračička

Ve středu pro mne začala další divadelní sezóna. Byly jsme s kamarádkou v Divadle Radka Brzobohatého na napínavém thrilleru Hračička. 

Uvádím recenzi představení

Jde o thriller, který ukazuje fyzickou převahu psychopata a hrůzu jeho oběti, schopnost uvěřit iluzím, stejně tak způsob, jakým se věci mohou vždy nečekaně obrátit. 

Šílenec unáší krásné ženy, se kterými pak hraje psychologickou hru. Nikdy je nezabíjí, ani neznásilňuje. Jeho jednání vychází z maniakální potřeby zesměšňovat druhé a přivádět je do kómatu. Proto ho soud ani policie nemůže obvinit ze zabití, jen z ublížení na zdraví. Situace nakonec donutí neuroložku, která je jeho poslední obětí a zároveň ošetřující lékařkou všech napadených žen, vzít spravedlnost do vlastních rukou. 

V roli neuroložky se alternují Romana Goščíková a Lucie Vondráčková, psychopata hraje Jan Fanta. 

Tohoto mladého herce neznám, ale jeho výkon byl skvělý a uvěřitelný. Myslím, že má před sebou nadějnou hereckou kariéru. V hlavní ženské roli jsme viděly Lucii Vondráčkovou a musím říct, že přestože to moje krevní skupina není, tady se mi hodně líbila. 

Zlatobýl zdobí i léčí

Na zahradě nám zlatobýl roste na mnoha místech, používám ho hlavně do vázy, protože barva jeho květů je krásná a nějakou dobu ve váze vydrží. O tom, že je zároveň léčivkou jsem vlastně ani nevěděla. 

Zlatobýl celík (tak se mu říkalo v lidovém léčitelství) je účinná léčivá bylina, která kvete v zahradách nebo celkem běžně u cest a luk a chutí připomíná lékořici nebo pendrek. 

Sušená bylinka se většinou prodává ve směsích, převážně do ledvinových čajů. Bylinka působí močopudně a dezinfekčně, zlepšuje funkci ledvin, rozpouští ledvinové kameny, snižuje lámavost cévních kapilár a proto se jí využívá i k léčbě aterosklerózy a stařecké demence. 

Protože na zahradě ještě kvete, hned jsem si z jejích květů uvařila čaj. Má opravdu osvěžující chuť, což mohu potvrdit a jestli pomáhá i s pamětí, to zatím fakt potvrdit nemůžu 😂

Opět něco rychlého na zub

Vaření mi nevadí, ale když je možnost uvařit rychlé jídlo, tak neváhám. Tentokrát nabízím dva recepty na neskutečně rychlé lívance. 

Jablečné lívance 

1 hrnek polohrubé mouky

1 hrnek najemno nastrouhaných jablek

1 hrnek mléka

1 lžička prášku do pečiva

1 vejce 

V míse rozmícháme všechny suroviny a na pánvi s olejem tvarujeme lívanečky, které pečeme z obou stran dozlatova. Na hotové lívance dáme čerstvé ovoce a šlehačku nebo zakysanou smetanu.

Jogurtové lívance 

1 velký jogurt

1 kelímek polohrubé mouky

1 prášek do pečiva

3 lžíce mléka

3 lžíce cukru

2-3 vejce

Opět všechny suroviny v míse smícháme, na pánvi tvoříme lívance a pečeme z obou stran. Zdobíme čerstvým ovocem, šlehačkou nebo zakysanou smetanou. Místo ovoce můžeme použít třeba meruňkovou nebo jahodovou marmeládu. 

Tyhle lívance jsou neskutečně nadýchané a chutnají skvěle. 

Toulavé boty

Léto skončilo, meteorologický podzim nastal 1. září, ale počasí následujících dnů bude podle předpovědi ještě krásně teplé, teploty mohou dosahovat až ke 30°C. Myslím, že se letošní léto opravdu vydařilo a tak mnozí z vás vyrazili na výlety a dovolené nejen po naší krásné zemičce, ale i do zahraničí. Někdo k moři, někdo do hor, každý podle svých představ a snů. 

Moc ráda jsem s vámi poznávala nepoznaná místa a že jich teda bylo. Jen u nás je spousta krásných lokalit, rybníků, řek, hradů, zámků , skanzenů, kostelů a zvoniček. Dozvěděla jsem se mnohé zajímavosti a díky vašim fotkám jsem prošla krásné zahrady, vaše i ty zámecké i mnohá města a městečka. 

 Všem moc děkuji, ale přesto si myslím, že ty nejtoulavější boty patří Jiřince a jejímu blogu trvalkadahlia.blogspot.com Najdete tam spoustu fotek z jejích cest minulých, ale i těch letošních. Navštívíte místa nejen u nás, ale i neskutečný počet zájezdů do zahraničí, třeba i zatím poslední do Irska.

Jiřinko, obdivuji tvoji touhu po poznávání a elán se kterým do toho vždycky jdeš. Budu se těšit na tvoje další cestovatelské příspěvky a za všechny uveřejněné moc děkuji. 

Toulavé boty jsou tvoje 

Fotografická výzva

 O tom, že probíhá fotografická výzva, kterou vyhlásila Stáňa na téma Do mraků, jsem se dozvěděla z některých blogů, a tak jsem se trochu pohrabala v letošních fotkách. Žádné zázraky ode mne nečekejte, fotím  jen mobilem, ale těchto pár foteček se tématem hodí a připadají mi docela zajímavé.

Začíná jaro, foceno v dubnu a je to takový mráček sirotek 

Červen, ostrov Korfu, foceno dopoledne 

a stejné místo navečer 

Zase to rychle uteklo

Prázdniny opět rychle utekly a nový školní rok je za dveřmi. Mezi nové prvňáčky se zařadí i náš synovec Teodor, přestože mám pocit, že se narodil docela nedávno.

Léto také pomalu končí, horké počasí vystřídal dlouho očekávaný déšť, který každá zahrádka určitě uvítá, pokud se nejedná o prudké záplavy a kroupy. 

V pátek jsem byla, pravděpodobně letos naposledy, na koupališti na Sázavě, odkud nás odpoledne vyhnala bouřka. Všechno někdy končí, nevadí, jen věřím, že se tam zase vrátíme příští rok. 

Od mé švagrové jsem dostala poslední kytici krásných gladiolů, kterou jsem si dala do našeho altánku a mám z ní velkou radost. 

Na oplátku jsem jí dala moje oblíbené recyklace a i ona měla radost. Teda, alespoň se mi to zdálo 😉

Zahrádka ještě kvete, petúniím pod stříškou altánku se zatím daří a dokonce i starým naběračkám to docela sluší. 

Psychothrillery a jeden skvělý příběh

Tentokrát nabízím ke čtení dva psychothrillery a jeden krásný příběh dvou kamarádek od české autorky z období sedmdesátých let. Naprosto rozdílná témata, ale všechny tři knihy hodně čtivé, napínavé thrillery nebudete chtít jen tak odložit. 

P.A. Paris  Za zavřenými dveřmi  prvotina, která odstartovala autorčinu kariéru 

   V Pasti lží                 

Hana Marie  Kornerová    Stanice odložených lásek 

Příběh dvou kamarádek z jedné vesnice od dětství a školních lavic až do jejich dospělosti. Jejich osudy sledujeme od 70. let, kdy se Laděna ve svých osmnácti letech vdává a Kamila dokončuje střední zdravotnickou školu. 

Do života nevkročila příliš šťastně ani jedna z nich. Prožijete s nimi lásky šťastné i nešťastné, vydařená manželství i ta nevydařená, průšvihy, humorné historky. To všechno v knize najdete aniž byste se zbláznili z kotrmelců, které jim život přichystal. Pro ty, kteří tuto dobu prožili na vlastní kůži, je kniha ještě přitažlivější. 

Mottem knihy může být:  Stamice, malá vesnice, konečná stanice 

Nasaďte si na hlavu klobouk a vyrazte s knihou třeba k vodě. 

Vzpomínka na srpen

 O tom, že už je to 55 let, co nás napadli ruští bratři psát nechci. My starší a pokročilí to moc dobře víme, mladé generaci 21. srpen už nic neříká i když někteří nějakou povědomost o okupaci mají. Navíc dneska tohle téma vyskakuje téměř odevšad, bojím se otevřít lednici. 

Já chci zavzpomínat tak trochu s humorem. Bylo mi patnáct a byla jsem na chatě u babičky s dědou. Ráno mě děda probudil, přestože jsem měla takovou výsadu, že vstanu až se probudím sama. S takovým divným hlasem povídá: Vstávej, jsou tady Rusáci. Koukala jsem jako tele a první, co mně napadlo bylo, že přijela Irina z Ruska. Bylo mi to teda divné, protože byla až z Archangelské oblasti a že by mě našla na chatě za Prahou? Ale moje zkušenost z předcházejících prázdnin byla taková, že když někdo něco chce, dokáže až nemožné. 

Tou předcházející zkušeností byla totiž další moje korespondenční kamarádka Marienka z Košic. Ta se u nás na chatě také objevila zcela nečekaně a celá naše rodina nevěřila vlastním očím. Marience bylo také 15 let, psaly jsme si a věděla jsem o ní, že miluje Karla Gotta. O tom, že by přijela do Prahy nepadlo nikdy ani slůvko. Najednou stála před brankou naší chaty. Přijela na mojí adresu do Prahy, tam nikdo, protože jsme na chatě byli všichni včetně rodičů. Ona se adresu našeho pobytu dozvěděla od paní domácí, sama si zjistila z kterého autobusového nádraží musí jet, kde vystoupit a hledání naší chaty také tak jednoduché nebylo. Naše domácí měla jen tu adresu, sama nevěděla, kam  vlastně jezdíme, nikdy u nás nebyla, to jen na  okraj. Před Marijenkou jsme museli všichni smeknout, já bych to určitě nedala. Proto jsem si ty Rusáky nejdříve spojila s košickou Marienkou a chtěla jsem vítat Irinu. Škoda, Irina to nebyla. 

 

Užívám si koupání

Tenhle týden je opravdu nádherné počasí, sluníčko pálí, někdy až moc. Využíváme s mojí sestřenicí koupání na Sázavě jak jen to jde. Je to od nás pár kilometrů a protože ona je aktivní řidička, po obědě vyrážíme. Na pláži u řeky je většinou málo lidí, je tam možnost koupit občerstvení a vstupné na celý den pouhých 20,- Kč. Léto utíká rychle, čeká nás opět dlouhá zima, tak si to ještě musíme užít. 

I za první republiky se sem sjížděly party kamarádů 

Parádní víkend

Tenhle víkend se opravdu vydařil. Byla jsem domluvená se sestřenicí na procházce kolem rybníků, kde jsme trávily téměř celé dětství. Chaty měli naši rodiče kousek od sebe, my děti jsme na tábory nejezdily, a tak jsme všechny víkendy od jara do podzimu včetně prázdnin trávily společně. Navíc jsme i v Praze bydlely kousek od sebe, chodily do stejné školy a v podstatě jsme byly jako sestry. 

V pátek bylo počasí na procházku tak akorát, tak jsme vyrazily. 

kaplička sv. Prokopa 

V sobotu odpoledne jsme měly zamluvený bazén v nedalekém hotelu Valnovka. Byly jsme tam čtyři baby a bylo to skvělé. Hodina nám utekla ještě rychleji než obvykle a příští týden plánujeme další návštěvu bazénu. 

Mohlo by se vám líbit

Autorka známé série Sedm sester, Lucinda Riley mě ani tentokrát nezklamala. Určitě si půjčím další její knihy, protože její příběhy jsou opravdu nádherné. Je obrovská škoda, že další příběhy už nenapíše, tak alespoň tímto děkuji tam nahoru. 

Lucinda Riley   Motýlí pokoj 

Zajímavá rodinná sága je psaná retrospektivně, děje kapitol se střídají od roku 1944 do současnosti, tedy roku 2006. 

V té době hlavní postava Posy oslaví už své sedmdesáté narozeniny. Je posledním potomkem starého anglického rodu, který žije v krásném venkovském sídle svých předků, kde prožila dětství se svým milovaným tatínkem. Její otec, milovník motýlů, zemřel, když Posy bylo devět let. Její matka odjela do Itálie, kde se provdala za bohatého muže a Posy vychovávala babička. 

V dospělosti se vrátila na venkovské sídlo, kde žila se svým manželem a dvěma syny. Po smrti manžela zůstala ve velkém domě sama se svými syny. 

Je to příběh malé holčičky, mladé ženy i babičky, příběh o životě jejích synů a snach, jejích přátel i vnoučat. Kniha vás vtáhne do děje tak, že nebudete chtít knihu odložit. 

Příběh o tom, že nikdo opravdu dokonalý není, každý dělá chyby a je jen na nás, jestli se z nich dokážeme poučit. 

 

Procházka lesem

Po delší době jsem opět vyrazila na procházku do lesa. Tentokrát bylo počasí na procházku jako dělané, ve vedrech se mi nikam nechtělo. Než se dostanu do lesa, musím do kopečků, ať už si vyberu od chaty jakýkoli směr. Navíc mám pocit, že se s přibývajícím věkem kopečky stále zvedají, takže v horkém počasí to moc příjemné není. 

 

pro unavené nožky příjemné posezení 

na cestě jsem našla tři oříšky, ale žádné hadříky ani botky tam nebyly, škoda