pondělí 26. září 2022

Hurá z města

Ke konci minulého týdne nás nalákala příznivá předpověď počasí, která sice neslibovala příliš velké teplo, ale sluníčko ano. 
Takže ve čtvrtek jsme sbalili věci a hurá na venkov. Pokaždé se divím, kde se berou všechny ty tašky, které svým množstvím odpovídají spíš čtyřčlenné rodině než dvěma důchodcům s jednou Barunkou. 
Při zpátečních cestách je to naprosto stejné, někdy ještě horší, ale tak to prostě je. 
Hned odpoledne jsem vyrazila do lesa a pak každé další odpoledne až do nedělního odjezdu. Manžel měl naplánovanou práci na zahradě a nějaké natírání, tak jsem si ten božský klídek s ptačími koncerty užívala sama. Prostě nádhera. 
Každý den jsem přinesla i nějakou tu houbičku, což byla samozřejmě taková třešnička na dortu, ale i bez té třešničky by to byl skvělý víkend. 





















čtvrtek 22. září 2022

Malá pražská procházka

 Potřebovala jsem něco vyřídit v Lazarské ulici, která je nedaleko Karlova náměstí, tak jsem pořídila pár fotek. Focené jsou mobilem, ale třeba se budou líbit i tak. 
Karlovo náměstí, dříve Dobytčí trh, je svojí rozlohou největší náměstí v Evropě. Na fotkách tentokrát představím pouze část náměstí, a to tu, která se nachází před Novoměstskou radnicí. Od stanice metra se dostanete do parku, kde je pořád na co koukat, upravené záhonky jsou stále krásně rozkvetlé. 




Cestou k radnici minete památný strom, platan javorolistý, jehož kmen je opravdu úctyhodný. 




Na konci této části parku dojdete k památníku básníka Vítězslava Hálka a ke kašně se sloupem a sochou sv. Josefa s Ježíškem. 




Za sloupem se rozkládá nádherná novorenesanční budova Městského soudu v Praze. Rozsáhlá budova navazuje na gotickou Novoměstskou radnici, která byla postavena za vlády Karla IV. a měla konkurovat Staroměstské radnici, založené Janem Lucemburským. 




neděle 18. září 2022

Vaření ještě jednou

Tak jako patří k podzimu houby, patří k němu samozřejmě i dozrávající ovoce. Letos byla skoro všude velká úroda jablek, tak vám nabídnu dva jablečné recepty. Je mi jasné, že znáte spoustu možností, jak jablíčka využít. Tyhle recepty jsou velmi rychlé, jednoduché a moc dobré. 

Nepečený jablečný dort (na dortovou formu)

balíček dětských piškotů
 6 jablek
1 vanilkový pudink
1 smetana ke šlehání
1 zakysaná smetana 
1 lžíce moučkového cukru

Oloupaná a na kousky nakrájená jablka dejte do kastrolu, trochu podlijte vodou a duste doměkka. Ve 100 ml vody uvařte pudink. Na dno formy naskládejte piškoty, teplý pudink nalijte na piškoty a překryjte další vrstvou piškotů a nechte vychladit. Smetanu ušlehejte s moučkovým cukrem a vmíchejte zakysanku. 
Na dort rozetřete krém a dejte vychladit do lednice. Povrch dortu můžete zdobit ořechy nebo kakaem.
 







Jablkový kompot

jablka
celá skořice (může být i mletá)
5 hřebíčků
citronová šťáva (dala jsem koření citronová kůra)
vanilkový cukr
krystalový cukr na doslazení 

Oloupaná jablka nakrájejte na kousky, zalijte vodou, přidejte koření a vařte do změknutí jablek, cca 10 minut. Podle chuti můžete dosladit. Kompot můžete podávat teplý i studený. Já osobně ho mám nejraději pěkně vychlazený z lednice.




úterý 13. září 2022

Houbové vaření

V posledních dnech rostou houby snad všude a protože jsme i tentokrát byli v lese úspěšní, přemýšlela jsem, co nového bych mohla uvařit. Mám na chatě schované recepty ze starých časopisů, které mě kdysi něčím zaujaly, a tak jsem v nich začala listovat. Tyhle dva recepty určitě udělám.
Chlebovou polévku jsem nevařilo už asi sto let, ale tuhle s houbama udělám určitě.

Chlebová polévka s houbami 

200 g tvrdého chleba 
1 cibule
1 kostka Masoxu 
2 lžíce másla 
125 ml smetany
1 vejce
houby, sůl, drcený kmín, petrželka

Rozlámaný chléb i s kůrkou dáme do hrnce s 1,5 l vody. Přidáme pokrájenou cibuli, sůl, kmín a kostku masoxu. Když se chleba rozvaří, vše rozmixujeme. Do polévky přidáme houby a vaříme doměkka. Houby můžeme předem podusit na másle a do polévky přidat měkké. Ve smetaně rozkvedláme vejce, vlijeme do polévky a zjemníme máslem. Pokud použijeme předem dušené houby, máslo už nepřidáváme. Nakonec přidáme petrželku nebo pažitku.

Hubník 

350 g čerstvých hub
6 rohlíků
mléko
2 lžíce krupice
3 vejce
cibule, česnek, sůl, pepř, majoránka, petrželka, tuk na vymazání 

Nakrájené houby krátce orestujeme, nakrájené rohlíky zalijeme mlékem. K nasáklým rohlíkům přidáme koření, orestované houby, krupici, vejce a vše promícháme, Zapékací mísu vymažeme tukem, nasypeme houbovou směs, navrch přidáme ještě trochu tuku a pečeme dozlatova. 









pátek 9. září 2022

Nové tvoření

Co se týče tvoření, tak jsem se konečně pochlapila. Začalo mě to bavit a je to celkem jednoduché a rychlé. Nějakou tu inspiraci jsem našla na YouTube, něco na Pinterestu a pustila se do práce. 
Nejdříve jsem  dozdobila ještě jednu sklenici a potom přišly na řadu dřevěné kolíčky na prádlo, plastové kelímky, kartonová krabice na boty a prostírání, všechno ozdobené úzkou krajkou. Krabic, kelímků a skleniček různých velikostí mám celkem dost, tak uvidím, co se mi ještě podaří a hlavně, jak dlouho mě to ještě bude bavit. Kromě kolíčků na prádlo mám nakoupené i dřevěné lékařské špachtle nebo špejle, které se při zdobení dají také použít.
Sama jsem na sebe zvědavá, čas ukáže, jestli vůbec bude čím se pochlubit.








pondělí 5. září 2022

A co ještě budu hledat?

 V neděli odpoledne bylo příjemné počasí, tak akorát na procházku. a to jsem musela využít. Cesta samozřejmě vedla do lesa, tentokrát bez houbařského košíku, ale se sáčkem, co kdyby náhodou. Mobil nosím pro případ, že uvidím nebo najdu něco zajímavého. 
Na nedělní odpoledne  bylo v lese poměrně dost houbařů a přesto jsem i já nějaké houby našla. Hledání hub je u nás, tak trochu kros nahoru a dolů, takže po více jak hodině jsem měla dost a chystala jsem se domů. Z dálky jsem slyšela dusot koňských kopyt, to je teď u nás celkem běžné, v okolí je ustájena spousta koní a jejich majitelé vyrážejí na lesní projížďky. Chtěla jsem si koně vyfotit, ale problém. Docela velký problém, mobil nikde. Alespoň přibližně jsem znova procházela tu trasu nahoru, dolů, ale samozřejmě nikde nic. Dvakrát jsem požádala houbaře, jestli mohou vytočit moje číslo, kdyby snad náhodou. Tak ani náhodou. Oba mi ochotně slíbili, že v případě nálezu, nechají mobil v místní restauraci. 
Domů jsem přišla utahaná víc, než ti koně na lesní cestě a manželovi jsem řekla, že tohle jsou asi nejdražší houby v Evropě. 
Nešlo mi o mobil samotný, ale mám v něm ještě jednu kartu od O2, která je datová a používám ji když jedeme na dovolenou nebo na chatu, takže od jara do podzimu. Za 300,- na měsíc je v ní 100 GB. Tahle ztráta by mě hodně mrzela. Karta se běžně koupit nedá, byla to letní akce, kterou využívám už třetí rok. 
Když jsem si trochu odpočinula, stejně mi to nedalo. Vzala jsem manželův mobil a vrátila se zpátky do lesa, abych tu trasu prošla potřetí. Když už jsem svoje číslo vytáčelo jednatřicetkrát, byla jsem rozhodnutá, že už vážně končím. Najednou jsem z dálky jen hodně slabě slyšela Beethovenovu skladbu Pro Elišku. Nechtěla jsem věřit, že bych fakt měla takové štěstí, ale fakt jó! 
Mobil jsem ztratila zhruba po deseti minutách, co jsem do lesa vlezla. Letošní léto bylo ve znamení hledání. Nejdřív dceřina fenka jorkšíra, teď mobil. V obou případech bylo hledání naštěstí úspěšné. 






čtvrtek 1. září 2022

Prázdninám už odzvonilo

1. září opět začíná nový školní rok a prázdniny jsou definitivně minulostí. Děti opět nastupují do školy a protože my s manželem už žádné školní povinnosti dávno nemáme, vyrazili jsme opět na chatu. 
Vždycky dopředu plánuji, co nakoupit, co uvařit a mimo jiné jsme se dohodli i na nějaké omáčce. Maso máme a o omáčce měla rozhodnout úspěšnost nebo neúspěšnost při hledání hub. Dopoledne bylo nádherně, tak jsme vzali košík a hurá do lesa. 
Cestou jsme se už tradičně zastavili u koní a potom už naše oči směřovaly jen a jen k zemi, ve snaze najít nějakou tu houbičku. A měli jsme docela štěstí. Košík zdaleka plný nebyl, ale na dobrou houbovku to bude bohatě stačit. 
Při zpáteční cestě jsme se zastavili na oběd v místní restauraci. Mají šikovného kuchaře a ze široké nabídky si vždycky vybereme. My jsem si teda první školní den užili opravdu skvěle.  










 

čtvrtek 25. srpna 2022

Moje tvoření zaostává

 V poslední době a docela dlouhé době, jsem do žádného tvoření neměla chuť.  Říkala jsem si, že bych to měla napravit, a tak jsem nakoupila spoustu věcí a doufám, že ze mne konečně něco vypadne. Ubrousky, lepidlo, dřevěné kolíčky, dřevěné prostírání, stužky a teď už jenom ta chuť. Na Pinterestu je nápadů spousta, jak na zdobení sklenic, PET lahví, kartonových krabic nebo různých kelímků. 
Začala jsem sklenicí od hruškovice a petkou. Žádný velký zázrak to teda není, ale mám z toho tvoření radost. Petka bude sloužit jako svícen na bateriovou svíčku a lahev jako dekorace. 







pondělí 22. srpna 2022

Jste připravení na zimu?

Letošní zimu budeme zřejmě prožívat tak trochu jinak než jsme byli zvyklí. Ze všech stran slyšíme, že je třeba šetřit plynem i elektřinou, tak očekávám utáhnutí kohoutků hlavně u ústředního topení a my si budeme zvykat na poněkud chladnější odchov. V paneláku si v kamnech nezatopíme a pro zahřátí se prý máme více hýbat. Takovou radu jsem si vyslechla na rádiu Impuls. Fajn, pokud se teda hýbat můžeme, budeme se hýbat. Co ale budou dělat lidé v nemocnicích a v domovech seniorů, malé děti a imobilní pacienti? I tam se budou kohoutky utahovat a tím pádem půjdou teploty dolů. 
Vracíme se do dob, kdy se ve většině domácností topilo hlavně v kuchyni, kde se většinou odehrával rodinný život. V obývacích pokojích, kam se chodilo spát, se topilo až při opravdu velkém mrazu. Tak to bylo i u nás doma, na velké teplo jsme rozhodně zvyklí nebyli. 
V této souvislosti jsem si vzpomněla na scénu z filmu Kristián s Oldřichem Novým a Natašou Golovou. 
Také vzpomínáte na tuhle scénku?
Mařenka v halence s krátkým rukávem servíruje Lojzíčkovi polévku. On, zabalený v pánském domácím županu se ptá: Mařenko, nezdá se ti, že je tady dneska nějak horko? Ona: Jako vždycky Lojzíčku 16°C.
Tak se asi budu učit, jak se pletou teplé ponožky, kulicha už umím.






 

středa 17. srpna 2022

Srpnové slavení

Rok utekl jako voda a je tady opět srpen, měsíc ve kterém je snad nejvíce známých ženských jmen, jejichž nositelky slavily nebo ještě budou slavit svůj svátek. Všem přeji jen to dobré, hlavně zdraví, spokojenost, klid, pohodu, pevné nervy i nějaké to štěstí. Mezi blogerkami je spousta oslavenkyň,
 tak si to milé dámy pěkně oslavte se svými blízkými. 

Miluška  Oldřiška  Lada   Zuzana  Klára 

Alena   Hana   Petra   Helena  Johana  

Sandra   Evelína   Vladěna   Pavlína 




 




pondělí 15. srpna 2022

Čtení tentokrát pro ženy

Tentokrát vám představím dvě krásné knížky, ale bude to čtení spíš pro ženy. 

Barbara Wood  Hippokratova přísaha 

Příběh tří dívek, které se poprvé setkaly v kampusu Castillovy lékařské fakulty v Kalifornii.
Píše se rok 1968 a do prvního ročníku medicíny jsou přijaty pouze tři dívky z devadesáti přijatých studentů. Studium tohoto oboru bylo ještě v té době doménou mužů.
Každá z dívek má svůj cíl a svoji představu o svém budoucím povolání. Ruth chce dokázat svému otci, praktickému lékaři, že i ona má schopnosti vystudovat náročný obor. Mickey, která má od dětství na své tváři ošklivé znaménko, chce ve svém životě pomáhat lidem, kteří mají podobné problémy. Míšenka Sandra, vlastní rodiče nikdy nepoznala a chce pomáhat a léčit lidi v zemi svých předků v Africe. 
Se všemi prožijete dobu náročného studia, milostných zkušeností, zklamání i profesionálních úspěchů. 
Skvělé čtení až mě mrzelo, když kniha končila. 



Lucinda Riley  Sestra Luny 

Kniha je součástí románové ságy Sedm sester, ale rozhodně není nutné číst knihy postupně. Každá má svůj samostatný děj a nejsou na sobě závislé. Doporučila mi je paní knihovnice a určitě si přečtu i ty ostatní. 
Po smrti svého adoptivního otce se na soukromý poloostrov ve Švýcarsku sjíždějí sestry z různých koutů světa. Každá ze sester dostane od otce dopis s údaji, podle nichž mohou najít svoji biologickou rodinu. 
A tak se Tiggy ocitá v domovině svých předků, ve španělské Granadě. Poznává minulý cikánský svět v jeskyních Sacromonte, odkud byli cikáni vypuzeni za druhé světové války. Dovídá se o své babičce. která byla ve své době nejlepší tanečnicí flamenca i spoustu zajímavostí a příběhů o životě španělských cikánů. Zpočátku jsem netušila, že mě kniha tak zaujme, takže mohu doporučit. 



úterý 9. srpna 2022

Výpadek proudu

V jedné písničce Zdeňka Svěráka se zpívá: To vám byl slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud .... Musím říct, že na ten den, kdy byl zaveden proud na chatu mých prarodičů si už nevzpomínám. 
Ale tuhle sobotu večer, kdy vypadl proud skoro v celém okrese, kde máme chatu, jsem si na dobu bez elektrického proudu vzpomněla. 
Babička vařila na sporáku, kde se topilo dřevem, večer jsme svítili petrolejkou, maso se dávalo do sklepa. Bylo zabalené do mokrého hadru, aby nějaký den vydrželo. Vodu jsme nosili z vlastní studny a v kadibudce jsme žádnou vodu nepotřebovali. Byla to doba, kdy na tom byli všichni chataři stejně, prostě normálka. 
Teď je doba jiná a při dlouhodobějším výpadku proudu je situace o poznání složitější. Nejde proud, nefunguje nic. To, že nejde televize, rychlovarná konvice, mikrovlnka nebo musíte svítit svíčkou, pokud ji teda máte, to je ještě to nejmenší. Úplně největším problémem je fakt, že jste v momentě bez vody. Máme na zahradě vrtanou studnu, ale ta je naprosto k ničemu, protože nejde čerpadlo. Neteče voda a právě teď potřebuje snad celá rodina použít WC. Voda v sudu na zalévání nám vytrhla trn z paty, ještě, že tak. 
Celá anabáze trvala asi 15 hodin, ale někdy je i tahle doba docela dlouhá. Předem nevíte, jak dlouho bude oprava vysokého napětí trvat, co jídlo v lednici a maso na mrazáku, vybije se mi mobil a nemůžu zkontrolovat tátu, máme všechno zabalit a odjet? 
Nakonec všechno dobře dopadlo, ale právě to byl důvod ke vzpomínání na dobu, kdy jsme nějaké výpadky nemuseli vůbec řešit. Proud prostě nebyl a nám bylo tenkrát na chatě dobře i bez něj. 




pátek 5. srpna 2022

Počasí trhá rekordy

 Překonávání rekordů rozhodně není moje hobby. Mezi ty se řadí i ty teplotní, a to jakékoliv, ať už v zimě nebo právě teď. Vedra jsou v posledních dnech příšerná, a proto jsem ráda, že mám ve svém okolí lidičky, kteří mají rádi vodu a koupání.
V úterý jsme opět prchli na chatu a ve středu jsem se synem, který za námi přijel, trávila den koupáním na řece Sázavě. Voda byla příjemná, lidí málo, a tak nebyl důvod spěchat zpátky na chatu. 



  Ve čtvrtek jsme s mojí sestřenicí jely na koupaliště Jureček do Říčan u Prahy. Byly jsme tam prvně, líbilo se nám tam, a protože jsme se dlouho neviděly, trávily jsme u vody koupáním a povídáním značnou část dne. 


Dneska jsem byla vděčná za náš bazén, ve kterém jsme se ráchali až do pozdního odpoledne. Ještě, že ho máme. Přesto ale doufám, že v noci přijde nějaká ta slibovaná bouřka a déšť. Bouřku bych si klidně odpustila, protože na chatě se bouřek docela bojím. Trochu ochladit ale potřebujeme nejenom my, ale i zahrada by si nějaký ten deštík zasloužila. 
                                         

pondělí 1. srpna 2022

A tentokrát u moře

Při prohlížení starých fotek jsem tentokrát tak trochu zavzpomínala na dovolené u moře. Tam sice není potřeba šplhat po horách, ale myslím, že jsme si koupání v moři  užili celkem dost, takže ani tam už naše kroky nesměřují. Přiznám se, že už mám trochu obavu cestovat za hranice všedních dnů, hlavně kvůli zdraví, protože velká vedra nesnášíme tak dobře jako dřív a hlavně se manžel léčí se srdcem, tak proč riskovat. 
Fotky jsou z pobytů v Řecku, je to takový mišmaš, ale myslím, že není až tak důležité, ze kterého ostrova fotka je. Vybrala jsem ty, které se mi líbí a doufám, že se budou líbit i vám.
První fotka není až tak moc povedená, ale myslím, že je zajímavá sněhem, který se ještě v červnu držel ve vysokých horách na Krétě. Nejvyšší hory tam jsou vysoké přes 2400 m, což pro mne byla tenkrát naprostá novinka.