Vánoční Prahou

Na druhý vánoční svátek jsem si udělala menší procházku Prahou. Kolem Lorety jsem stejnojmennou ulicí měla namířeno k Hradu a do Nerudovy ulice. 

 

Na konci Loretánské ulice je nádherný renesanční dům zdobený sgrafity a nástěnnou malbou. Původně to byla stará radnice a od poloviny 18. století byla přestavěna na obytný dům. 

Snad pokaždé si vyfotím Arcibiskupský palác

a malostranské střechy 

V Nerudově ulici je snad nejznámější dům U dvou slunců, kde žil a psal Jan Neruda. 

Jedno překvapení čekalo i na mě. Vůbec jsem netušila, že se v ulici nachází kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána, a to si říkám Pražanda. 

Téměř na konci ulice najdete Lékárnu U Černého orla, která byla založena v roce 1857, rodinou Benjamina Fragnera. Syn Karel byl mimořádně schopný odborník i podnikatel, jehož sirupy na kašel se těšily velké oblibě. Jeho sirup Thymomel se vyrábí dodnes. 

Lékárna má nádherný dobový interiér, fotku jsem si vypůjčila na internetu

Vánoční přání

•  Společně s Barunkou Vám všem přejeme klidné a pohodové vánoční svátky a do nového roku jen to dobré, spokojenost, pevné nervy a hlavně zdraví 

 

                              

Naše Barča

 Tak to je naše Barunka přesně před týdnem, hned po tom, co jsme si ji po operaci kýly donesli domů. Operace to byla plánovaná, tak žádný šok na poslední chvíli.

Šokem spíš byly ceny, které od zákroku před čtyřmi lety vyletěly až do neskutečných výšin. Samotný zákrok byl o více než 2,5 tisíce vyšší než tenkrát. Samozřejmostí je předoperační vyšetření včetně odběru krve, injekce antibiotik, proti bolesti a kontroly. Bohužel se rána Barče moc dobře nehojí, takže navíc 2x vyšetření sono, další injekce a prášky. V úterý jde na vyndání stehů, dnešní kontrola už byla úspěšnější. 

Abyste si udělali obrázek o cenách na veterině. Čekaly jsme s Barčou v recepci, když přišla paní se vzorkem stolice svého pejska, kvůli dalšímu možnému léčení. Vzorek autem osobně dovezla a za rozbor toho hovínka zaplatila 980,- Kč.  Takže za ho.... bratru 1000,-. Tak asi tak 😜

Něco z knihovny

Od téhle autorky je to moje třetí přečtená kniha a možná se zatím nejsilnějším příběhem.

Kelly Rimmerová  Matčino vyznání  

Krásný a emotivní příběh, který nás vtáhne do života manželů Olivie a Davida. Na první pohled skvělé manželství, ve kterém by nikdo nečekal fyzické i psychické násilí. 

David je jediným synem matky Ivy, která ho pochopitelně miluje, ale láskou až nezdravou, opičí a sobeckou. Díky této výchově se z Davida stává sebestředný tyran. Svou oběť našel ve své ženě Olivii, kterou svým chováním dokáže dostat až do fáze, že je přesvědčená o své vině. svých chybách a že si v podstatě takové zacházení zaslouží a chyba je v ní. 

Nádherná kniha, která vás vtáhne do děje, kdy občas mnohá žena sáhne po kapesníčku, zvláště při naprosto nepředvídatelném konci. A když myslím nepředvídatelný konec, tak věřte, že je to tak. 

Adventní čas si představuji jinak

Současná rodinná situace by nebyla příjemná vlastně nikdy, ale právě teď, kdy se blíží vánoční svátky, je to ještě složitější. Můj otec, kterému bude v lednu už devadesát čtyři let, musel opustit svůj byt. Jeho zdravotní stav se zhoršil natolik, že bez téměř celodenní péče už na doporučení lékaře nemůže být sám. Nejprve trávil čas v nemocnici a pak bylo nutné umístit ho do pečovatelského domu. Chtěl za mamkou, která je už tři roky v senior komplexu Na Třebešíně. Celkem rychle se podařilo sehnat místo, takže jsou zase pod jednou střechou, jen je každý na jiném patře. 

K tomu je ale potřeba vyklidit byt, určili jsme si konec prosince. Každý, kdo někdy likvidoval byt určitě ví, o čem je řeč. Na inzerát jsme sehnaly partu, která sice byt vyklidí, přesto tam byla spousta věcí, které jsme jsme chtěli zlikvidovat sami. Broušené sklo, porcelán, obrazy, to všechno jsou věci, které se v současné době prodávají hodně těžko. Nikdo to nechce, ale přesto nám bylo doporučeno vše nafotit a zastavit se někdy po novém roce. Většinu jsme zabalili, schovali a čas ukáže. Něco prý vezmou určitě a pak se podle fotek uvidí. Žádné poklady tam nejsou, obrazy od Zrzavého fakt naši neměli, škoda. Práce je to ale dost.

Sama jsem si nechala dvě porcelánové figurky, které byly od dětství u mé postele a na stejném místě byly až dosud. Také mám jeden obraz a hříbeček, na kterém se dřív látaly ponožky. 

A ještě jedna hodně stará věc, vůbec nechápu proč to naši schovávali, ale veselé překvapení to bylo.

A protože si musím občas udělat nějakou tu radost, pochlubím se vánočním věncem na dveře, vlastnoručně vyrobeným. 

Předvánoční zastavení

Vánoce se kvapem blíží, a tak je potřeba se občas zastavit a poslechnout si něco pěkného. Třeba o tom, jaké byly a měly by být klidné vánoční svátky.

 

Zázrak se nekonal

 Od září jsme byly s kamarádkou v divadle už pošesté, jak někteří víte, chodíme na veřejné generálky. Vyhovují nám jednak tím, že jsou dopoledne a samozřejmě i cenou. Tento týden jsme byly na muzikálu Vánoční zázrak s písničkami Janka Ledeckého, ale zázrak se nekonal. Prostě se nám představení nelíbilo a byly jsme rády, že jsme nezaplatily plné vstupné. I když upřímně se přiznám, že kdybych hradila plnou cenu, určitě by mne muzikály míjely. Je jich moc a jejich kvalita většinou nic moc.

Divadlo na Vinohradech, to je většinou prima zážitek. Past na myši od Agathy Christie nebo hra Bernarda Shawa Člověk nikdy neví nás nezklamaly. Teď už se fakt hodně těším na prosincové činoherní představení v divadle Lucky Bílé, Třináct u stolu. Hlavní roli totiž hraje moje oblíbenkyně Simona Stašová. 

Vzhledem k tomu, že tentokrát bylo představení Vánoční zázrak až odpoledne, končilo už za tmy. 

Nabízím pár fotek z okolí divadla Brodway, Na Příkopech. 

Obchodní centrum Paladium 

Prašná brána 

ulice Na příkopech 

Moje malé radosti

Nejsem žádná velká zahradnice, ale pokojovky doma mám. Některé po mé péči odcházejí, některé se drží doslova zuby nehty. Pokud se mi podaří vypěstovat z africké fialky novou rostlinu, která to dotáhne až do květu, jsem náležitě pyšná.  Jen ty vánoční kaktusy jsou pro mne docela oříšek. V obchodě většinou vidím krásně nakvetlé kousky a už si některý nesu domů. Většina poupat mi pravidelně opadá, vykvete jen pár květů (někdy fakt jen pár = 2) a po nějaké době pobytu u nás doma to prostě zabalí. Určitě tomu nahrává i ústřední topení a poměrně suchý vzduch. Zima ještě není tak velká, a tak ve svém pokoji topím minimálně a na noc topení vypínám. Snad i díky studenějšímu odchovu mi letos po několika letech vykvetl červený kaktus. Byla jsem šťastná jak malé dítě na Vánoce. Bílý kaktus je nově koupený, pár pupenů tradičně opadalo, něco málo vykvetlo a když budu pokračovat v úsporném topení, třeba ještě něco vykvete, šance pořád ještě je. 

Nákupy on-line

Ještě před pár lety jsem takový způsob nakupování nevyužívala vůbec a považovala ho tak trochu za blbost. V obchodě přece vyzkouším, líbí-nelíbí a pokud líbí, tak zaplatím a balíček si nesu domů. 

Uběhlo pár let a na on-line nakupování jsem změnila názor. Využívám hlavně prověřené obchody, kde je možné vybrané zboží vyzkoušet a v případě nespokojenosti prostě nepřevzít. Samozřejmě to nejde pokaždé a tak využívám zásilkovny nebo poštu. Pošta, to je oč tu běží. 

Dostala jsem mail, že zásilku nemohl kurýr doručit vzhledem k neplatné adrese. U dodavatele objednávky jsem zjistila, že byla odeslána na moji správnou adresu. Hned druhý den jsem na poště podle čísla zásilky zjišťovala, kde je chyba a kde je balíček. Pracovník za přepážkou hledal a hledal a nakonec mi sdělil, že moje zásilka ještě neopustila celnici. Trochu divné, ale klidně počkám. Bylo 11,55 a uvedená pošta má od 12,00 do 13,00 zavřeno, což je pro tento případ celkem důležitá informace. Odešla jsem a ve 12,15 přišla SMS, že moje zásilka je na uvedené poště k vyzvednutí. Tak nevím, jsem blbá já nebo .....?

Na můj pozdější dotaz jsem totiž dostala takovou odpověď, že to stejně pořád nevím. 

Ještě na skok k těm nákupům. On totiž takhle rád nakupuje i můj muž. Jeho poslední majstrštych byl nákup telecí kýty. Objednal požadovanou váhu k vyzvednutí na prodejně hned druhý den mezi 9-10 hodinou a všechno perfektně klaplo. Maso krásně opracované a cena velice příznivá. 

Z toho plyne ponaučení, že někdy se i starý pes naučí novým kouskům. 

 

Zlatá ulička

Při prohlídce Pražského Hradu jsem nemohla vynechat Zlatou uličku. 

Malebné domky v této uličce byly postaveny koncem 16. století, jednalo se o nejchudší místo Hradčan. Původně zde pravděpodobně bydleli příslušníci hradní stráže, jimž Rudolf II. dal svolení, aby původní zděné oblouky mohli zazdít a zřídit si v nich malé komůrky. Příbytky si ovšem stavěli vlastními náklady. Někteří je pak prodávali mezi sebou, později i jiným zaměstnancům Hradu, například hlídačům, vrátným nebo zvoníkům. 

Po 2. světové válce odkoupila Kancelář prezidenta od posledních majitelů jejich domky a uličku zrekonstruovala. V současné době je Zlatá ulička vyhledávaná především turisty a některé domky slouží jako prodejny suvenýrů. 

Návštěva uličky je zpoplatněna, a to jako součást velkého nebo malého okruhu Pražského Hradu, samostatně ji navštívit nelze. 

 

tento domeček slouží jako prodejna suvenýrů Nadace Olgy Havlové 

Doporučení autoři

Tentokrát vám představím knihy, které jsem sama ještě nečetla. Odpoledne jsem byla v naší knihovně a tam jsem uviděla, mimo jiné, i tyhle dvě detektivky. Hned jsem si vzpomněla, že o obou autorech jsem četla buď na blozích nebo na databázi knih. Čtenářky z blogů oba autory chválí, tak jsem byla ráda, že jsem knihy nemusela objednávat přes záznam. Oba autoři jsou docela plodní, knih už vydali více. U mne jde v obou případech o setkání první. 

Lars Kepler  Lazar

Strhující příběh plný napětí, drsný, velmi děsivý. Čtivý a skvělý, někdo tvrdí opak. Takové jsou ohlasy na Databázi knih. No, uvidím.

Bernard Minier  Noc 

Někdo je knihou nadšený, někteří čtenáři ji považují za slabší. Znovu čerpám z databáze a z blogů. 

Opět perfektní, ale i Silně přitažená za vlasy. 

Uvidím sama, detektivky a thrillery čtu ráda. 

Každá z knih má cca 500 stránek, jestli se budu bavit, tak to uvítám s radostí. V opačném případě knihu odložím, protože už jsem se to konečně naučila. Nerada to dělám, ale někdy to fakt jinak nejde. 

Pražský Hrad - Chrám sv. Víta

Hned při nejbližší příležitosti jsem navštívila, v minulém příspěvku zmiňovaný, Pražský Hrad. Prošla jsem toho celkem dost a dneska vás pozvu do Chrámu sv. Víta. 

Od tramvajové zastávky, po mostě přes Jelení příkop dojdete na II. nádvoří, kde vás určitě hned zaujme barokní kašna a kaple sv. Kříže. 

 

Katedrála sv. Víta je nejvýznamnějším pražským chrámem i místem uložení ostatků králů a knížat. V podzemí chrámu je královská hrobka se sarkofágy Karla IV., jeho dětí, čtyř manželek a dalších českých králů. Hrobka je v současnosti nepřístupná. 

Interiér chrámu je opravdu bombastický, připadala jsem si tak trochu jako malý mraveneček, úplně okouzlený místem a prostorem. V hlavní lodi katedrály je mimo jiné 19 kaplí, něco jsem nafotila. 

kaple sv. Ludmily 

                                                      

arcibiskupská kaple 

mramorové mauzoleum Habsburků 

barokní stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého 

A rozejdeme se na nádvoří s pohledem na boční část chrámu, kde je nádherná mozaika posledního soudu. Pokud budete chtít vystoupat do věže, budete mít nádherný pohled na Prahu. Já jsem nechtěla. 

Pro zvětšení klikněte na fotku