pátek 27. října 2017

Vyšehradské procházení

Nad pravým vltavským břehem se tyčí skála, na které vzniklo v 10. století opevněné hradiště, spjaté s naší historií i mnohými pověstmi, Vyšehrad. Je to velmi oblíbené místo pro procházky nejenom Pražanů, ale i návštěvníků města, které láká nádherným výhledem, ale i památkami.
Nádherný kostel sv. Petra a Pavla, rotunda sv. Martina nebo Vyšehradský hřbitov se společnou hrobkou nejzasloužilejších osobností českého národa - Slavín.
V týdnu jsme si udělali odpolední procházku po vyšehradských hradbách a po podzimně vybarveném, přilehlém parku. Sluníčko svými paprsky tak trochu šetřilo, ale i tak to bylo příjemné odpoledne.


sobota 21. října 2017

Je to málo nebo dost?

Minulý víkend byl tak trochu pracovní. I když pracovní spíše pro objednanu partu šikovných chlapíků. Na zahradě bylo potřeba zlikvidovat starou kůlnu na dřevo a rozpadající se přístřešek na cirkulárku a další nářadí, potřebné pro práci na zahradě.
Kůlna už měla za sebou pár desítek let, a tak chaloupka na kuřích nožkách proti ní byla luxus pětihvězdičkového hotelu. Stržení kůlny a odvoz bordelu, jinak se to snad ani nazvat nedá, zabralo téměř celou sobotu. A že toho málo nebylo. Opravdu důležité pro nás bylo hlavně zajištění odvozu, s tím bychom si sami poradili dost těžko.
Součástí odpadu byly i eternitové desky, které se kdysi běžně používaly na různé stavby a jejich zastřešení, a ne jinak postupoval i původní majitel. Eternit je zařazen do nebezpečných odpadů, a proto se s ním tak musí nakládat. Zajistili jsme odvoz na místní skládku, kde byla zjištěna váha přes 300 kg a zaplatili částku 1800,- Kč. Není to zrovna málo, ale "hřál" nás pocit, že jsme se zachovali zodpovědně a naše, beztak už zkoušené životní prostředí, nezatížili dalším škodlivým odpadem.
Co mě ale nezahřálo ani na okamžik, byly další částky, které je třeba při likvidaci zaplatit.
200,- Kč administrativní poplatky (asi za vystavenou fakturu?)
20,- Kč za zvážení odpadu (rozdíl mezi naloženým a vyprázdněným autem)
Předpokládala bych, že je vše už zahrnuto v ceně, ale předpokládala jsem blbě.
Měli jsme štěstí, že bylo na naší straně i počasí, sluníčko hřálo jako uprostřed léta. Možná, že bychom v deštivém počasí nějakou tu korunu ještě připlatili za obsluhu v nepříznivých podmínkách.

pondělí 16. října 2017

Světem letí dokonalost

Ze všech stran na nás útočí dobře mířené reklamy na nejrůznější přípravky, výrobky, doplňky stravy a četná zařízení pro naši celkovou dokonalost. Dokonalá pleť, postava, zuby, vlasy, strava, dokonalý životní styl.
Firmy, které se zabývají správnou životosprávou, životním stylem a samozřejmě následným zhubnutím při používání jejich zaručeně jedinečných přípravků, zažívají zlaté časy již řadu let a dlouho ještě zažívat budou.
Kdo by nechtěl být štíhlý, prakticky bez jakékoli námahy, odříkání a pevné vůle. Tak jednoduché, stačí sezobnout zázračnou pilulku.
Vrcholem těchto zaručených "výsledků" jsou zeštíhlující boty (čtete dobře) inzerovanou prodejnou TV product. Větší blbost jsem ještě neslyšela, ale nekupte to!
Chcete mít zuby bílé jako čerstvě padlý sníh, hřívu nádherně lesklých vlasů, pleť bez jediné vrásky, hladkou jako dětská prdýlka? Na všechno se nějaký ten přípravek určitě najde, stačí jen trochu provětrat účet a je to.
Potom ale nechápu, proč mnohé dívky a mladé ženy nemají postavičku ham ham, mastné a neupravené vlasy jim také na přitažlivosti moc nepřidají. Oblečení mnohdy na první pohled neprozradí, zda jde o slečnu nebo mladíka, o váhových kategoriích ani nemluvím. Těžká váha se objevuje v docela velké míře už na základních školách.
Také teda nechápu, proč já, moje kamarádky i ostatní ženy v našem věku vypadáme tak, jak vypadáme. Do tváří se nám vepsaly vrásky, žádná z nás většinou postavu modelky nemá a pokud vím, shazování kil je sakra tvrdá dřina a ty vrásky by možná chtěly přežehlit přes mokrý hadr, ale raději to zkoušet nebudu, výsledek je nejistý.
Ale zuby, to je jiná. Některé z nás mají opravdu zářivě bílé zoubky, většinou jsou to ty vyndavací zas tam dací. V tomto věku bych to ovšem připisovala na vrub zubního laboranta. Tady by se mělo té zářivosti přece jenom ubrat.
Uznejte sami, zářivě bílý úsměv ve vrásčité tváři, lemované většinou šedivými vlasy, to už je skoro panoptikum.
Někde bude zřejmě chyba. Asi klamavá reklama Usmívající se

čtvrtek 12. října 2017

Už jste vyzkoušeli patison?

V našich kuchyních není patison zrovna moc rozšířený, ale pokud vyzkoušíte, určitě Vás nezklame. Od své sousedky jsem tentokrát patison dostala opět s vyzkoušeným receptem. Na internetu najdete receptů hodně, připravuje se různými způsoby, ale já vsadila na sousedčinu radu a volba to byla skvělá.

Zapečený patison

1 malý patison
2 cibule
3 zelené papriky
3rajčata
2 vejce
10 dkg tvrdého sýra
10 dkg anglické nebo oravské slaniny (nemusí být)
3 stroužky česneku
sůl, pepř, směs italského koření, olivový olej

Patison oloupeme, zbavíme semen, nakrájíme na hranolky, posolíme a necháme "vypotit". Do pekáčku nebo zapékací misky nalijeme trochu olivového oleje a rozložíme osušený patison. Přidáme na kolečka nakrájenou cibuli, česnek, proužky papriky, slaninu, sůl, pepř a podle chuti koření. Necháme zapéct cca 30 minut, směs můžeme občas promíchat. Poté přidáme spařená a oloupaná rajčata, nakrájená na plátky a zapékáme ještě 10 minut.
Nakonec zasypeme nastrouhaným sýrem a zalijeme vejci.
Celková doba pečení je zhruba 45 minut při 180 stupních.
Můžete podávat s bramborem, ale moc dobré je to i s chlebem.


neděle 8. října 2017

Malíř, který umí

Podzim, ten to opravdu s barvičkami umí. Právě teď je snad to nejkrásnější období jeho vlády, kdy nám svoje dokonalé umění předvádí. Proto si to užívám opravdu plnými doušky, neboť následující období zahalené do husté mlhy a provázené deštěm a silným větrem, to už můj šálek opravdu není.
O víkendu bylo počasí tak trochu jako na houpačce, chvíli sluníčko, chvíli déšť, teplota na teploměru už také příliš vysoko nešplhá, ale pořád ještě mě počasí tak úplně za kamna nezahání.
Večer jsou ovšem kamna s praskajícími poleny velmi, ale velmi příjemná. Natáhnu svoje opotřebované tělo, vezmu pěknou knížku, skleničku červeného vína a idylka je dokonalá. I podzim umí být nádherný.



čtvrtek 5. října 2017

Ještě jedno letní motání

Už je to tady. Stromy kolem nás nám nabízejí krásně barevné listy, na zahradách a v lese nacházíme spoustu vhodných plodů k podzimním dekoracím, ale já se ještě vrátím k mému letnímu štrikování.
Jeden medvídek a k němu barevně laděné čepice pro synovečka, které opět předvádí naše skoro čtyřicetiletá panenka-modelka.




JInak už se těším na následující víkend, ve kterém se chci tak trochu věnovat právě podzimním dekoracím, houbičkám a domluvené návštěvě s mojí sestřenicí. Vídáme se dost sporadicky, většinou tak 2x do roka. Zřejmě i proto mě potom bolí celé to kousavé. Od nekonečného povídání a smíchu, a na to se právě moc těším. Také Vám všem přeji krásný a pohodový víkend.

neděle 1. října 2017

Prababička - ohrožený druh?

V posledních letech mám tak trochu obavu, aby jednou do Červené knihy ohrožených druhů nepatřily i prababičky.
Vzhledem k věku dnešních prvorodiček to není až tak nemožné. Dříve se maminkám první dítě narodilo kolem 20ti let, maminka starší už byla na první dítě tak nějak stará.
Byla s námi v porodnici 27letá maminka a skutečně se přiznala, že si mezi námi připadá na první dítě stará. Stejnou zkušenost si na vlastní kůži zažila i moje kamarádka. Troufám si tvrdit, že v dnešní době by tyto maminky určitě patřily mezi ty mladší.
Babičky byly tenkrát ve věku, kdy do důchodu měly ještě celkem dost daleko, a tak v rodině s miminkem mnohdy pomáhaly právě prababičky. I u nás to tak bylo a naše děti prababičku nesmírně milovaly. Milovala i ona je a všichni na ni rádi a s láskou vzpomínáme.
Lidský věk se sice prodlužuje, ale prodlužuje se i věk, kdy se žena pro dítě rozhodne. Pokračováním tohoto trendu bude babičkou žena kolem 70ti let a tam už šance stát se prababičkou je opravdu minimální.
Taková situace určitě není pravidlem, a to je bezesporu dobře jak pro maminku, tak i pro dítě. Ale těch starších maminek vidím kolem sebe přeci jenom nějak víc. Možná je situace ve městech jiná než na venkově, to nedokážu posoudit.
Určitě se ale změnily priority mladých žen, rodina a miminko už zřejmě na prvním místě nejsou.
Nebo to tak vidím jenom já?