úterý 28. března 2017

Pravý čas na medvědí česnek

S nastupujícím jarem přichází i období medvědího česneku, který je v posledních letech vyhledávanou bylinou. Působí pozitivně na krevní tlak, hladinu cukru a cholesterol v krvi, kterou dokáže čistit. Využívá se i při zažívacích obtížích, působí močopudně a antioxidačně.
Používá se nejlépe v syrovém stavu do salátů, polévek, omáček nebo nasekaný na chleba s máslem. Často se z něho připravuje pesto, čímž si ho můžeme uchovat delší dobu.
Medvědí česnek sbíráme před olistěním stromů, ke konci května začíná kvést a jeho účinky ztrácejí na síle. Sbírají se jeho listy, které se mohou zaměnit za jedovatou konvalinku.
PROTO POZOR!
Rozdíl je v listech rostlin. Listy česneku vyrůstají ze země jednotlivě, listy konvalinek rostou v párech (někdy i po třech) na stopce.





Základní recept na pesto je kvalitní olivový olej rozmixovaný s medvědím česnekem a solí. Vylepšit ho můžete přidáním slunečnicových semínek, mandlí, oříšků nebo přidáním parmezánu. Ve skleničkách ještě zalijeme olejem, aby nebylo pesto vystaveno vzduchu.
Orientační dávka základního receptu: 120 g medvědího česneku, 15 g soli, 100 ml oleje

sobota 25. března 2017

Severské detektivky

Březen je (nebo byl?) měsícem knihy. Čtu celkem dost, a to nejen v březnu, přesto jsem se se severskými detektivkami seznámila poměrně nedávno. Prvním autorem byl Jo Nesbo, u nás asi vůbec nejznámější autor tohoto žánru a musím říct, že jeho kniha Policie mě zaujala hodně. Ovšem nejvíce knih jsem díky mé hodné sousedce přečetla od Johana Theorina, švédského spisovatele. Theorin od dětství trávil každé léto na ostrově Oland, kde žila rodina jeho matky, kterou tvořili zejména rybáři, námořníci a zemědělci a která doslova po staletí pečovala o dědictví ostrova, zachovávala tajuplná vyprávění a místní folklór. Letní pobyty na ostrově měly později velký vliv na jeho tvorbu.
Většina jeho detektivních příběhů je zasazena na mystický ostrov, jsou plné napětí, tajuplnosti, zkrátka pro mne super čtení.



úterý 21. března 2017

Takový běžný retro den

Zvoní budík, tak se nedá nic dělat, musím vstávat. Nazuju bačkory , pustím rozhlas po drátě a jdu si uvařit kafe . Čeká mě celkem perný den, a tak si ještě umyju hlavu a dám natáčky abych vypadala trochu k světu. Doběhnu koupit dětem pribináčky , malému Honzíkovi musím koupit Sunar a nesmím zapomenout Alence berušky do vlasů . V drogerii potřebuju prášky na praní a snad už konečně budou mít toaletní papír a vložky .
Konečně už musím také vyprat , doufám, že poteče voda. Nákup vrazím do lednice a maso do papiňáku . Budu vařit hovězí polévku. V remosce upeču kuře a vrhnu se na nádobí . Začíná mě bolet hlava, vezmu si nějaký prášek a hlavně pořádně zapít sodovkou . Já jsem fakt dneska uhoněná jako kůň, snad do večera vydržím.

neděle 19. března 2017

Také Vás trápí křeče ?

Občas mívám problémy s nočními křečemi v lýtkách a s nespavostí. Zjistila jsem, že jde pravděpodobně o nedostatek hořčíku a tak, pokud se problémy objeví, jdu ho zakoupit.
Jeho nedostatek se začíná projevovat kolem 45 let a po tomto věku dále klesá. Problém se hodně týká především seniorů, protože jejich tělo hořčík hůře zpracovává, což je mnohdy způsobeno i zvýšeným užíváním léků.
Nedostatek se projevuje
únavou
bolestí hlavy
nespavostí
stresem a depresemi
bušením srdce
křečemi
padáním vlasů
lámáním nehtů

Stravu bohatou na hořčík najdeme v ovoci, zelenině, obilovinách, rybách. Jde především o maliny, ostružiny, banány, mandle, ořechy, listovou zeleninu, čočku, tmavé fazole, obilí, ryby, celozrnné pečivo a překvapivě i o čokoládu.
Důležité je i podávání hořčíku pomocí doplňků stravy. Dělám to tak 2x do roka a problémy s křečí v lýtkách nemám. S tím usínáním je to někdy horší...


neděle 12. března 2017

Quo vadis ?

Kam kráčíme a kam jako společnost směřujeme? To bych také docela ráda věděla. Moc velké iluze si nedělám, rozhodně to ale nebude ten příslovečný Ráj.
Vidím kolem sebe lidi naštvané a nespokojené, závist, zloba, hulvátství a neochota pomoci druhým, to je to, oč tu právě běží. Na ulicí potkávám spíš lidi zamračené, těch kteří se usmívají je pořád nějak méně. Třeba se na tom podepsala dlouhá zima a zároveň se sluníčkem přijde i lepší nálada, spokojenost a radost ze života. Přála bych si to.
Ani já nejsem žádná Matka Tereza, také mě lidi dokáží občas pěkně naštvat. Můj muž říká, že spolehlivě startuju hned na první našlápnutí, ale to jen doma a také už to není to, co to bývalo. Asi mi dochází dech nebo, že bych se konečně na stará kolena uklidnila?
Co mě ale opravdu dokáže vytočit je příšerná brutalita lidí vůči zvířatům, která se tomu nedokáží bránit. Během celkem krátké doby jsem zaznamenala tolik příběhů týrání a krutosti, že tomu ani uvěřit nemůžu.
U radiátoru přivázaný pes, jehož páníček odjel na tři týdny! ! ! na dovolenou a prostě na něho zapomněl.
U popelnice provazem svázaná kočka, štěňata i koťata v pytli nebo kufru pohozená u silnice, pejsek záměrně politý kyselinou, zbídačení a hladoví koně, příšerné podmínky pejsků tzv. chovatelů v množírnách.
A včerejší případ ze zoologické zahrady v Jihlavě, kde smradi (jinak to říct nejde) ve věku 5,6 a 8 let utloukli a ukamenovali pelikána. Kde byli jejich rodiče? Kde se bere brutalita u takhle malých dětí?
Je mi z toho smutno, ale pořád ještě věřím, že jsou to případy ojedinělé, přesto neomluvitelné, ať už jsou za tím děti nebo dospělí.
V takovém světe žít nechci, chci kolem sebe cítit radost, klid, spokojenost, toleranci a pohodu, úctu ke stáří a respekt vůči autoritám. Nebo chci vážně tak moc?



středa 8. března 2017

Nádhera v Královské zahradě

Na naší zahradě zatím vládne zima, k vidění toho moc není. Probouzí se pomaloučku, tulilpány, narcisy ani petrklíče o sobě ještě nedávají vědět, ale větvičky stromů a keřů už rašit začínají.
Obrovskou radost mám z karásků v našem jezírku, kteří nezklamali a i přes poměrně dloluho zamrzlé svoje obydlí, přežili. Máme ryby! Máme je už asi osm let, možná déle, ani pořádně nevím. Jsou nachytaní z nedalekého rybníka a jsou to rybičky nezdolné a naprosto nenáročné. Jak je vidět i spolehlivé, protože je na ně spoleh, že každoročně přezimují.
Protože se na vlastní zahradě zatím nemůžu těšit z rozkvetlé nádhery, bylo třeba se poohlédnout jinde. V Empírovém skleníku v Královské zahradě právě teď probíhá výstava nazvaná Předjaří na Pražském hradě. Jejím tématem je 300. výročí narození české královny Marie Terezie, a proto jsou na výstavě k vidění i obrazy, vázy a několik soch.
Ve skleníku jsou rostliny užívané k výsadbě v zahradách Hradu, rychlené cibuloviny tulipánů, narcisů, modřenců, řebčíků, hyacintů ale i nádherně kvetoucí amarylisy nebo klívie.
Nádherná záplava barevných květin potěšila naše oko a teď už se budeme těšit na vlastní rozkvetlou zahradu, které vévodí azalky a rododendrony.



sobota 4. března 2017

Den jako malovaný

Dnešní den už od samého rána sliboval modrou oblohu, sluníčko a teplo, jaké jsme si ještě letos neužili. Ani jsme nemohli, začíná březen a zatím jsme na jeho úplném začátku.
Tentokrát to meteorologům vyšlo, ale vyšlo to především nám všem. Určitě i ti nejzarytější lenoši opustili svoje křesla a sedačky, vypnuli televize a počítače a nechali se sluníčkem vylákat k první jarní procházce. Alespoň já jsem to tak vnímala.
Dopoledne jsem vyrazila na první letošní bleší trh. Mám blešáky a bazary moc ráda a když počasí vyjde tak, jako dneska, nemá to chybu. Na tomhle blešáku najdete snad všechno, na co si vzpomenete. Na obrovské ploše jsou k vidění nejenom staré věci, ale prodává se tady i nová elektronika, drogerie, potraviny, textil, a to za více jak přijatelné ceny. Já mám ale nejraději tu část bazarovou a vetešnictví. Tam jsem jako v ráji. Staré bandasky, naběračky,hrnce, konve a konvičky, které osazuju a zdobím jimi zahrádku nebo keramické zvonečky, slony a plyšové medvědy, ty zase tvoří moje malé sbírky.
Prolezla jsem všechno křížem krážem, ale na zvonečky jsem tentokrát štěstí neměla. Přesto jsem si nějakou tu radost udělala, tři medvědi a dva sloníci už mají nový domov.


středa 1. března 2017

Muzikál Antoineta

Již třetí sezonu uvádí divadlo Hybernia muzikál Antoineta - královna Francie. Tragický příběh zhlédlo již více jak sedmdesát tisíc diváků a tím se Antoineta stala jedním z nejoblíbenějších muzikálů u nás. Krásná hudba, pěvecké i herecké výkony i nádherné dobové kostýmy se divákům opravdu líbí.
Mne neznámá Iva Marešová jako královna byla fakt hodně dobrá, skvěle zahrané a ještě lépe zazpívané. Velkým ale příjemným překvapením byl i Michal Novotný, kterého znám především jako činoherce Vinohradského divadla nebo představitele různých seriálových rolí. Je vidět, že zpěv dnešním hercům nedělá sebemenší potíže a mohou se v muzikálech uplatnit se ctí.
Skutečný příběh s tragickým koncem je velmi emoční, a tak dámské části diváků doporučuji kapesníček.

Ještě trochu historie

Marie Antonie byla dcerou královny Marie Terezie a císaře Františka Štěpána Lotrinského. Její matka jí naplánovala sňatek s francouzským následníkem trůnu, budoucím králem Ludvíkem XVI., aby tak utužila spojenectví mezi Rakouskem a Francií. Marie Antonie se ve Vídni provdala za následníka trůnu v zastoupení, a poté se vydala do Francie,, kde přijala jméno Marie Antoineta a stala se korunní princeznou. Vzhledem k jejich povahám nebyly vztahy s manželem vůbec dobré. On byl tichý, tajemný, zatímco ona měla ráda život, pořádala plesy, hrála karty a hazardní hry, ve kterých utápěla nemalé jmění ze státní pokladny. Vedla velice nákladný a rozmařilý život, který se chudým poddaným nemohl zamlouvat. Obrátili se proto proti královské rodině a jejich nespokojenost vyústila až k Velké francouzské revoluci. Ludvík XVI. byl popraven, jejich syn byl dán na převýchovu k ševci Simonovi a sama Antoineta byla osm měsíců po smrti svého manžela popravena také.