Zatím mojí poslední přečtenou knihou je román mladé spisovatelky Kateřiny Tučkové, Žítkovské bohyně. O knize se psalo jako o senzaci roku 2012 a já jsem ji přečetla téměř jedním dechem.
Jde o částečně fiktivní, ale z větší části o skutečný příběh, který se odehrává v obci Žítková nedaleko Starého Hrozenkova. Je to příběh žen, nadaných nadpřirozenými schopnostmi, uměly léčit, věštit, přičarovat lásku, ale i uřknout. Říkalo se jim bohyně, protože dokázaly bohovat, čarovat, léčit.
Poslední bohyní rodu je Dora Idesová, která nechce přijmout tento způsob života a při pátrání o osudech svých předků odhaluje neuvěřitelné osudy a souvislosti. Ani její umístění v internátu, ani ústavní péče jejího bratra v psychiatrické léčebně nebyla pouhá náhoda.
Na konci 90. let měla možnost nahlédnout do svazků StB, kde byla její teta Surmena považována za třídního nepřítele a za ideologickou hrozbu normalizované společnosti.
Po přečtení knihy máte chuť vydat se do Hrozenkova a na vlastní oči poznat místa, kde skutečně tyto ženy žily a kde se odehrávaly až neskutečné příběhy. Údajně do těchto míst, díky románu, jezdí opravdu hodně turistů, aby sami tuto mystickou krajinu poznali.