Je libo fotečku?

 Byla kdysi i taková doba, ve které ještě neexistovaly mobilní telefony, počítače a dokonce ani televize nebyla běžným vybavením domácností. 

Tak takhle by mohla začínat pohádka pro dnešní děti, ale nejsem si tak úplně jistá, že by jí chtěl někdo poslouchat. Pohádka to nebyla, byl to fakt a v dnešní době fotografování, kdy fotíme kdeco, je to pro mladší generace téměř neuvěřitelné. 

Ale k věci. Fotoaparátů mezi lidmi tenkrát opravdu moc nebylo a kdo ho vlastnil, většinou fotil narození miminka, oslavu jeho narozenin, nástup do školy, případně nějakou tu fotku z prázdnin nebo dovolené. Rozhodně to ale nebyly fotky od moře, ale od babičky z vesnice nebo z pionýrského tábora. 

Tím se nabízel prostor pro fotografování odborníkem. Pražský podnik Fotografia posílal do ulic Prahy, většinou do jejího centra, své zaměstnance, aby nabízeli focení návštěvníkům Prahy, jako památku na mimořádný zážitek. Velmi oblíbené bylo i focení dětí v pražské ZOO. Někde takovou fotku také mám, ale nějak jí nemůžu najít. 

Nabízím vám fotku mých rodičů z Václavského náměstí,

mého manžela s rodiči 

a ještě manžel s maminkou a mladším bráškou

Zvláštní pozornost věnujte, prosím, slušivému dětskému oblečení, značky samoróbo  😀

A opět něco ke čtení

Opět vám chci představit dvě naposledy přečtené knížky českých autorů.

Patrik Hartl    15 roků lásky 

Občas v životě prožíváme věci, které se zdají až nereálné, ale takový už život někdy je.  

Aleš, hlavní postava knihy se ve svých 32 letech bláznivě zamiluje do dívky Jeleny, která jeho život pořádně zamotá. Tématem je v podstatě otec-samoživitel a jeho profesní i osobní život spojený hlavně s výchovou a starostmi o holčičky, dvojčata. Děj je sice někdy až absurdní, ale i tak to někdy chodí. 

Mně se kniha líbila a jako odpočinkovou četbu klidně doporučuji. 

V knize jsem objevila i nové slovo chytroprd, v ději šlo o jakéhosi pochybného léčitele. To slovo mě hodně pobavilo. Kolik těch chytroprdů máme každý ve svém okolí, mnohdy i ve vlastní rodině, zvláště v této době. A kolik jich denně objevíme ve žvanírně (sněmovna), to přeci víme všichni. 

Karin Lednická   Šikmý kostel 

V poslední době celkem hodně vyhledávaná kniha je románová kronika z let 1894-1921 města, které již neexistuje. Historie Slezska, kraje těžké havířské práce a tvrdého života jejich rodin. 

Začíná důlním neštěstím v roce 1894, jehož následky zasáhly mnoho rodin neboť při něm zahynulo více než 200 horníků. 

Příběh románu je psán podle skutečných událostí a radostné a šťastné chvíle jsou v tomto světě opravdu vzácností, a to nejen pro rodiče, ale i jejich děti. Kolik těžké práce i tělesných trestů si děti vytrpěly už od útlého věku, to je téměř nepředstavitelné. Tady se opravdu o hezkém a bezstarostném dětství mluvit nedá. Kniha se mi moc líbila a určitě se pustím i do druhého dílu. 

Něco na památku

Před koncem minulého roku jsme vyklízeli byt po rodičích, protože už oba byli v senior komplexu v Praze na Třebešíně. Otec po zdravotních problémech chtěl za mamkou a nám se to podařilo ve velmi krátké době zajistit. Dneska by mu bylo 94 let, píšu bylo, protože před svátkama odešel. Bylo to dost nečekané, ale beru to tak, že se dožil vysokého věku prakticky ve zdraví, ale takový už je život. 

O zlikvidování bytu věděl a protože věděl, že už se tam nevrátí, jen nás na dálku s bráchou navigoval ať nezapomene na to nebo tamto. Podařilo se nám na inzerát sehnat stěhovací partu, která se vyklízením prostor zabývá a byli jsme překvapení, jak to všechno skvěle a rychle zvládli. 

Některé věci jsme odstěhovali do sklepa, něco na charitu, něco se hodilo i nám, ale já jsem si vzala na památku jen pár drobností. Nedávno jsem si odnesla kuchařku Sandtnerku, která byla tak trochu jako trhací kalendář a chtěla jsem si ji nechat svázat. Pak jsem ale na Pinterestu objevila nápady na dekoraci starých knih, tak jsem se do toho pustila sama. Po mamce švadlence jsem si nechala jen staré nůžky, látací hříbek a dřevěnou špulku s černou nití. 

na fotce jsou moji rodiče v roce 1947, máma 17ti letá, táta 18ti letý 

Pod vlivem reklamy

Když jsem jako holka občas s tátou sledovala MS v ledním hokeji, vždycky jsem těm zápaďákům záviděla, že mohou koukat na reklamy. U nás jsme koukali na diváky  v hale nebo na koťata v košíku. Co bych dneska dala za koťata v košíku! Reklamy nesnáším, pravděpodobně jako většina z vás, ale někdy se jim prostě vyhnout nedá. Chceš film, tak se vším všudy. Reklamy nijak nevnímám a nereaguji na nabízené zboží, ale koncem loňského roku mě jedna zaujala.

Vytírání podlahy se v malých místnostech panelákové bytu neobejde bez nutnosti padnout na všechny čtyři. Na čtyři padnu celkem v pohodě, horší je to dostat se zpátky na dvě a protože bude hůř, reklama mě zaujala. Úklidový mop Swiffer.

Je to velice snadno ovladatelný mop, kterým se dostanu opravdu všude tam, kam potřebuji. Startovací sada obsahuje prachovky na podlahu, které skvělé chytají prach i zvířecí chlupy a vlhčené ubrousky s příjemnou citrusovou vůní. Pro panelákové bydlení ideální. 

Tenhle výrobek si mě získal, ale na reklamy mám stále stejný názor, raději ta koťata. 

Rychlý boršč

On to teda tak úplně boršč není, protože do toho pravého musí být několik druhů mas, a proto je jeho příprava o poznání složitější. Je to takový boršč po česku, rychlý, jednoduchý, vydatný a dobrý. S pečivem je to skvělá večeře. 

Boršč 

1 červená řepa

1 mrkev

1  cibule

1 malá hlávka zelí

1 libová klobása

1,5 - 2 l vývaru 

česnek

sůl, pepř

zakysaná smetana, rajčatový protlak 

Řepu (používám předvařenou) nastrouháme spolu s mrkví nahrubo a orestujeme na másle. Zelí nakrájíme na nudličky, cibuli na větší kostky a česnek na plátky, klobásu na kolečka. Nakrájenou zeleninu přidáme k orestované řepě a mrkvi, přidáme  2 lžíce rajčatového protlaku, zalijeme vývarem a vaříme 20 minut. Osolit, opepřit a můžeme podávat. Pro zjemnění přidáme kopeček zakysané smetany. 

 

Královna Alžběta II.

Před několika lety jsem úplně náhodou narazila v knihovně na knihu

Carolly Erickson   Lilibet 

 Po jejím přečtení jsem byla za tuhle náhodu moc ráda. Kniha je o životě královny od jejího dětství až po dobu trvání její vlády. Nahlédneme do zákulisí nejen politiky, ale i do běžného života panovnice v Buckinghamském paláci. Královna je zde vylíčena jako žena, která má nejen královské povinnosti, ale která má i obyčejné záliby. Má ráda psy a koně, je vtipná, potýká se s běžnými lidskými těžkostmi, chybami i zármutkem a která se v politice i v rodinných záležitostech řídí především zdravým rozumem. 

Lilibet je královnina přezdívka z dětství, kdy ji tak oslovovali její rodiče, později ji tak v soukromí oslovoval i manžel, princ Philip.

O další knihu o královně Alžbětě jsem si napsala Ježíškovi. 

Irena Cápová  Královna všech 

 Ještě jsem nečetla, ale už teď se těším. 

Třináct u stolu

Pro někoho pohroma, pro jiného nepodstatná záležitost. A právě tady jde právě o tu pohromu. 

Před letošními vánočními svátky jsme s kamarádkou byly na generálce v Divadle Lucie Bílé, na situační komedii Třináct u stolu. 

Komedie francouzského autora je velmi vtipná a pro komediální herce, jako jsou právě Simona Stašová a Miroslav Etzler naprosto skvělá příležitost. 

Manželé Madeleine a Antoine chystají ve svém domě slavností štědrovečerní večeři i dárky pro své hosty. Madeleine je velmi pověrčivá, a tak se obává a všemožně snaží zabránit hrozícímu počtu třinácti hostů u stolu. Pokaždé, když se zdá, že je situace vyřešena, nastávají další vtipné situace, které vyplývají ze vztahů jednotlivých pozvaných hostů.

Před uvedením této hry bylo na tiskovce pro Simonu Stašovou připraveno velké překvapení. Agentura Dobrý den z Muzea rekordů Pelhřimov, předala Simoně Stašové certifikát o tom, že byla zapsána do České databanky rekordů. Je totiž herečkou, která během jednoho roku hrála největší počet hlavních divadelních rolí, a to celých devět. 

Závidím tu paměť. Sama mám co dělat, abych při nákupu donesla domů to, pro co jsem vyrazila.