Začátek února je období, kdy nejen pro mě, začíná jarní kolo kurzů v pražském klubu Remedium. Klub je určen důchodcům, kterým nabízí široký výběr kurzů, výletů, setkávání i poradenské služby v oblastech, které pro mnohé mohou být docela velkým problémem, pokud se jedná o jednání na úřadech, nároky na sociální dávky, problémy zdravotní, finanční nebo s majitelem domu. Kurzů je na výběr také opravdu hodně, přes jazykové, pohybové, rehabilitační cvičení, práce s PC i chytrým telefonem, úprava digitální fotografie.
Na toto jarní období je otevřený nový kurz, cvičení pro muže. A to mě teda hodně zaujalo, protože většinu aktivit navštěvují převážně ženy, a to i takové kurzy, kde bych nějakého muže přece jenom očekávala.
Na recepci jsem proto vznesla dotaz, kolik mužů už našlo odvahu a přihlásilo se a za jakých podmínek bude kurz spuštěn. Během rozhovoru jsem pochopila, že odvážlivců zatím moc není, jestli se teda vůbec nějaký našel. Nejdříve proběhne ukázková hodina, po které se chlapi zřejmě jen pohrnou. Zdálo se mi, že tomu ani paní recepční moc nevěří, ale...
Aby mohlo vše začít, musí se totiž najít těch odvážlivců alespoň pět. I u nás doma je jasné, jak by to dopadlo, přesto jsem nadhodila téma a čekala co bude následovat. A nespletla jsem se.
"Cože? Jak jsi na to přišla, já cvičit?"
Kde ti chlapi-důchodci teda jsou? Dopolední divadelní představení jsou doménou žen, dokonce mám pocit, že podobně je tomu i večer. Dost mých kamarádek navštěvuje divadlo raději zase s kamarádkou než s manželem.
Pravda, nenavštěvuji sběratelské burzy, šachový klub, hony (na cokoliv), místní restaurace, tedy místa, kde se ti chlapi určitě vyskytovat budou. A také určitě budou v obýváku u televize.
Abych nezapomněla na léto, to je přece jenom o něčem jiném. Výskyt se přesouvá na chalupy, zahrady, ke grilu, k bazénu a na zahrádky místních restaurací.