Zákon schválnosti je jistota, která funguje naprosto dokonale, jenom nikdy nevíme, kdy se tak stane. Proto je to zákon schválnosti.
Dva dny před Štědrým dnem jsme dělali bramborový salát, aby se pěkně rozležel a stihli jsme část odnést k mým rodičům. Ne, nebudu vám dávat rady, jak je zrovna ten náš úplně nejlepší, protože každý má doma ten nejlepší, a tak je to dobře. V pátek byl tedy hotový, na noc jsem ho dala do chladu na balkon, tak jako vždycky a těšila se na ranní ochutnávku. Bylo ho dost, skoro hodně.
Dopoledne jsme se chystali na odpolední návštěvu rodičů, dárky byly připravené, miska na salát rovněž. Přinesla jsem salát do kuchyně, odkryla a v ten moment mě málem kleplo. Majonéza se vytratila a zbyl jenom olej, takže celá mísa salátu byla sice krásně, ale naprosto nepřijatelně lesklá. Majonéza se srazila, což se mi zatím nikdy nestalo, ale všechno je jednou poprvé.
V obchodech bylo naštěstí otevřeno, tak majolka a nový salám byl tentokrát celý můj nákup. Doma jsem zjistila, že jsem místo majolky koupila tatarskou omáčku. To se mi snad zdá! Nezdálo, tak jsem šla do obchodu znova. Byli vstřícní, tatarku vyměnili a my jsme do odpoledne všechno stihli, slíbený salát jsem mohla předat.
Druhý den ráno jsem se tak trochu bála, jestli se majonéza zase nesrazila, ale naštěstí bylo všechno v pořádku. Byl dobrý, už není.