Kamarádi nejen do deště

 Můj muž se narodil ve vesnici, kde teď máme naši chatu. K jeho rodičům jsme jezdili každý víkend a většinu prázdnin tam trávily i naše děti. Kamarádů a známých tam za ty roky máme opravdu dost. 

Valná většina místních má opravdu velké pozemky a na nich pěstují převážně zeleninu. Chataři se věnují převážně kytičkám a keřům, ale na zeleninu také nedají dopustit, samozřejmě v menším množství. 

Já osobně dávám přednost keřům, kytičkách a bylinkám. Například letos zaseté cukety mi vyrostly pouze dvě, Kvetly hodně, to zase ano, ale jen plané květy.

Nicméně díky sousedům, kterým se dařilo, jsme i my nějakou cuketu měli. Od jiného  jsme dostali meruňky i švestky, moje kamarádka mě každoročně zásobuje vlašskými ořechy. Od místních kupujeme čerstvá vejce a brambory na uskladnění, takže o zdroj vitamínů máme postaráno.

V místní hospodě, kam občas můj muž zajde na pivo, se domlouvá spousta dalších věcí, které chalupáři pro zdárné chalupaření potřebují. 

Pomoc při poražení starých stromů, odvoz větví nebo nepotřebných věcí do sběrného dvora, od lesáků dřevo na topení a teď nám kamarádi nabídli pomoc při částečné výměně plotu.

Tady si ještě lidé vzájemně pomáhají a nejen proto je tady moc fajn. Opravdu platí slova ze známé písničky: Nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí!

                                 

                            

Takové krásné srdíčko na mě čekalo při letošním přebírání brambor.  

                                 

                                                       

                                                              

                              

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem

Dneska se cizí jazyky učí děti už v mateřské školce a bez angličtiny je člověk ve světě téměř ztracený. Je tady možnost vyrazit téměř kamkoliv a každá jazyková vybavenost je výhodou. My jsme se povinně učili ruštinu, ostatní jazyky pouze jako nepovinný předmět nebo v nějakém kurzu. Vzhledem k tomu, že jsme  se daleko za hranice stejně nedostali, nebyl o učení zas tak velký zájem. Teď je doba jiná, jazykové znalosti potřeba jsou. 

Mám kamarádku. Její snacha pochází z Taiwanu, tedy mluví čínsky (nejenom). Syn rodilý Pražák mluví česky (nejenom). Mezi sebou komunikují v angličtině. Žijí společně v rodinném domě, takže o veselé historky nouze rozhodně není, zvláště, když kamarádka mluví pouze mateřštinou nebo rukama, nohama. Jejich čtyřletá dcera navštěvuje mateřskou školku s českými dětmi, takže pro ní čeština není žádný problém.  S babičkou, dědou a tátou mluví česky, s maminkou čínsky a když spolu rodiče mluví anglicky, také rozumí. Neumím si představit, že to ten malý dětský mozeček všechno pobere. Samozřejmě, že v dnešní době to není žádná výjimka, děti to většinou prostě zvládají. 

Učení cizích jazyků je dřina. Pro někoho doslova, někdo to dává levou zadní. Představte si, jak se cizinec musí srovnat například s těmito českými větami: Nesnese se se sestrou. U řiti ti tiká budík.

Není ta čeština krásná?

 

Mozkovnu je třeba trénovat

Na nástěnce naší novostavby nebylo nic neobvyklého. Nový nájemník Norbert Nováček, Naďa Nováčková. Naše nové nájemníky nikdo neznal. Nastěhováním nového nábytku nikoho neobtěžovali. Naše nabídky nápomoci nebrali na vědomí. Novomanželka Naďa nechtěla ničím narušovat naše nedělní nicnedělání.

Naďa nechodí nenamalovaná, nosí nápadné náušnice, náramky. Není namyšlená, náladová, nepříjemná.

Norbert nasázel nové netýkavky, náprstníky, netřesky, nádherné narcisky.

Novomanželé Nováčkovi nás nadchli. Nejsou namyšlení, nemají nesmyslné nároky.

Naštěstí nejsou nepřizpůsobiví! 

Tak takhle se občas bavím, abych trochu provětrala mozkové závity. Někdy to jde dobře, někdy hůř, hodně záleží na písmenku. Snad nejvíc mi dalo zabrat písmeno "č". Tak třeba někdy příště. 

                                                             

                                                                

Dar k nezaplacení

Při vaření jsem dneska poslouchala v rádiu pořad Blízká setkání s moderátorkou Terezou Kostkovou, jejímž hostem byl Mnislav Zelený, etnolog, spisovatel a publicista. 

Jeho velkým zájmem jsou indiánské kmeny Latinské Ameriky, především z Amazonie. Při pobytu mezi indiány byl v roce 1989 adoptován do kmene Jawalopiti a dostal jméno Atapama, což v češtině znamená List zelené palmy. K indiánským kmenům jezdí už mnoho let a jeho vyprávění bylo opravdu zajímavé. Jedna historka mě opravdu dostala.

Při jedné návštěvě v Amazonii u náčelníka Bolívara, viděl uprostřed vesnice tři porcelánové záchodové mísy. Samozřejmě bez přívodu vody a odpadu, prostě tam byly. Dozvěděl se, že je to dar od Evropské unie a od vlády Peru. Zřejmě, aby indiáni věděli, jak to v Evropě chodí. 

Už samotný dar mě rozesmál, ale ještě víc reakce herce Jaroslava Duška, který prý prohlásil:

To je fakt dar na hovno! 

  

  

Čeká nás babí léto?

 Čas neúprosně letí, děti chodí do školy už druhý týden a léto je prakticky za námi. Zatím se zdá, že by nás mohlo čekat nádherné babí léto, sluníčkové dny a už o poznání chladnější rána, příroda vymalovaná širokou paletou barev. Takový podzim miluju, a tak doufám, že se dočkám nejenom já.  

Ještě vám chci představit fialový durman, sazenici jsem letos na jaře koupila v Holešovické tržnici.  Květy jsou uvnitř bílé a zvenku se zbarvují do fialové barvy, při dostatečném hnojení a sluníčku nádherně kvete. Na rozdíl od durmanu zv. andělské trumpety není problém s přezimováním, protože jde o jednoletou rostlinu.  Ale pozor, celá rostlina je jedovatá!

   

Úhel pohledu

Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.

Cokoli vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda.

Marcus Aurelius 

Každý z nás má jiný pohled na věci a události kolem sebe. Třebaže půjde o naprosto totožnou situaci, jinak ji vidí optimista, jinak pesimista. Například teď venku docela slušně prší. Pesimista je naštvaný, že už zase prší, bude mokro a zima. Optimista se raduje, že déšť spláchne nepříjemný prach, bude svěží vzdoušek, zahrady budou zalité,

Přiznám se, že nejsem až tak děsná pesimistka, ale je pravda, že na rozdíl od mého muže, vídám věci přeci jenom v tom horším světle. Snažím se vidět situaci trochu optimisticky, ale moc mi to nejde. 

Stačí, když naše dávno dospělé děti nezvedají telefon a moje fantazie má prostor se hororově rozběhnout.

Muž to bere naprosto pragmaticky a má pravdu, když říká, že problémy a starosti budeme řešit až nastanou. Já to moc neumím, ale snažím se.

Moc se mi líbí jeden vtip, který se k úhlu pohledu vztahuje. 

Potkají se dvě kamarádky a jedna povídá: Holka, ten můj kluk se blbě oženil. Ta jeho nic nedělá, on vaří, uklízí o děti se stará, no hrůza. 

Ale dcera, ta se vdala moc dobře. Ten její vaří, uklízí o děti se stará, ta si uměla vybrat. 

A právě to je ten  úhel pohledu.