Nečekaná vzpomínka

Při nedávném uklízení jsem v jednom šuplíku narazila na památníčky z mých školních let. Kdo tenkrát památník neměl, jakoby snad ani nebyl, hlavně se to týkalo nás holek. Při prohlížení památníku jsem musela zavzpomínat na spolužačku Andulu.

Andula měla starší sestru a žily jenom s maminkou. Neměla moc kamarádů, ale rozhodně nebyla zlá, byla spíš takové třeštiprdlo. Myslím, že v sobě měla i trochu cikánské krve, ale tenkrát to nikdo neřešil. 

Po ukončení základky jsme se všichni rozprchli do škol a učňáků a o mnohých spolužácích jsem nevěděla vůbec nic.  Andula bydlela nedaleko mé kamarádky, se kterou se s nějakými přestávkami scházíme dodnes. Když nám bylo asi osmnáct let, přišla s úžasnou zprávou. Andula utekla ke kolotočům a už má i dítě. Dozvěděla se to od její maminky a její nová rodina prý bývá i v Praze na Matějské pouti.

Hned následující Matějskou jsme si nenechaly ujít a že musíme Andulu najít. Obě jsme byly totiž hrozně zvědavé, Vodítkem nám byla střelnice, ale i těch bylo na pouti poměrně dost, přesto jsme to nevzdaly a Andulu opravdu našly. 

U papírových růží v jedné střelnici opravdu stála naše spolužačka Andula, v té době opět v pokročilém těhotenství. Byly jsme rády, že se vidíme, my se vyptávaly a Andula šťastně vyprávěla o své rodině.  Samozřejmě, že jsme chtěly vidět její dceru i manžela, a tak nás nasměrovala.

Dcera spí v kočárku vedle pokladny, kde vstupenky na lochnesku prodává tchýně. Manžela prý najdeme na autodromu. Zdál se nám poněkud starší, ale možná to dělal jeho mohutný zrzavý knír. Každopádně  Andula byla spokojená a šťastná. Docela by mně zajímala její další životní cesta. 

Věděli jste, že ...... ?

Mezi blogerkami je spousta milovnic kočiček a protože jsem se dozvěděla jednu zajímavou informaci  od veterinární lékařky, chci se o ní s vámi podělit. Možná to pro vás žádná novinka nebude, ale mě to hodně překvapilo.

Gen, který u kočiček způsobuje modrou barvu očí a bílou srst, způsobuje zároveň i jejich hluchotu. Nemusí to být pravidlem, ale většinou to tak je.

Pokud má bílá kočka jedno oko modré a druhé žluté nebo oranžové, je většinou hluchá na straně modrého oka.

Další zajímavostí pro mě byla i informace o krevních skupinách. Kočky mají krevní skupiny A, B, AB a ani jedna z nich není kompatibilní s ostatními skupinami, tak jako třeba u lidí krevní skupina 0. 

Člověk se prostě učí celý život. 

Romantika jako hrom

Přestože máme chatu jen pár kilometrů za Prahou, je tam příroda doslova nádherná. Spousta lesů, rybníky a dokonce i ty pravé louky, které zatím odolávají stavbám rodinných domků. Některé už z toho důvodu, bohužel, dávno zmizely, ale pár se jich ještě najde. 

Při procházce narazíte uprostřed jednoho lesa na dvě dřevěné chatky. Jsou tam už spoustu let, můj muž je pamatuje ještě jako malý kluk. Když jsem začala jezdit do tohoto kraje, také si je pamatuji v době, kdy nebyly zrovna v moc dobrém stavu, Většinou byly opuštěné, zarostlé vysokou travou jen občas se tam objevil někdo z majitelů. Nedaleko v lese stála stará dřevěná kadibudka s vyříznutým srdíčkem na dveřích, taková klasika tehdejší doby.

V posledních několika letech se chatičky i jejich okolí pořádně změnily. Opravené střechy, nový komín, natřené dřevo, upravené okolí i opečovávaná skalka. Uprostřed veliké ohniště, barevný totem a všude kolem starý smíšený les. Jen ta kadibudka už dávno dosloužila.

Místo opravdu romantické, pokud vám teda nevadí chybějící elektrický proud, který částečně nahrazuje agregát a pitná voda, pro kterou musíte do studny, vzdálené tak 150 metrů. 

Skoro jako na chatě mého dětství, kdy jsme večer svítili petrolejkou a pro vodu se také chodilo ke studni.

Romantické víkendové obydlí je to jako hrom. Pro mne by to ale nebylo, a to proto, že jsem dost velký strašpytel. Já bych se tam bála hlavně v noci. Nedaleko studny je rozsáhlá obora, ve které je možné vidět daňky, muflony, srnce a spoustu kanců, kteří se nedrží pouze v oboře, ale jejich řádění je vidět v celém lese. Na takovém osamělém místě bych se bála i lidí. Možná i víc než těch muflonů.

Je to tam totiž ze všech stran volně přístupné.

Falešné matjesy z cukety

Dostala jsem kdysi od svého kolegy recept na falešné matjesy z cukety. Že prý to chutná jako opravdové matjesy. Moc jsem tomu nevěřila, tak jsem to vyzkoušela na vlastní kůži.  

Letošní úroda cuket byla poměrně dobrá, samozřejmě jak kde a jak komu se urodilo.  Mně se teda neurodilo, cukety kvetly jako šílené, sklidila jsem  ale jen   j e d n u  !  Asi nějaká chybička 😁

Těm, kteří v pěstování byli úspěšnější nabízím tento recept.

Matjesy z cukety 

1/2 kg oloupaných a očištěných cuket nakrájených na kostičky

5 lžiček soli

3 nakrájené cibule

15 kuliček nového koření 

20 kuliček pepře

1 dcl oleje

4 bobkové listy 

Všechny suroviny promícháme, plníme do sklenic a v chladu necháme 7 dní uležet.  

Využijte tuto příležitost

Minulý týden dostal můj muž nabídku od firmy NaturaMed na celoroční balení vitamínu D pouze za 49,- Kč. Prošli jsme si veškeré informace a vzhledem k tomu, že většina z nás trpí nedostatkem tohoto vitamínu, přípravek jsme si objednali oba. Na webových stránkách 

                                       www.vitaminzdrarma.cz 

se dozvíte další informace, Nejsem žádný agent firmy, ale myslím, že by se někomu z vás nabídka mohla hodit, dokud ještě akce probíhá. Dneska jsme si zásilku vyzvedli na poště.

Ještě upozornění: 

Při převzetí zásilky nic nezaplatíte,  a l e  uvnitř balíčku je složenka, kterou je třeba uhradit. Jinak se vystavíte problému a platíte penále. Mnozí si složenky mezi ostatními letáčky nemusí všimnout, tak  pozor, aby se vám tato nabídka neprodražila.

               

Hodně nejistá sezona

Letošní divadelní sezona je tak trochu nic moc, spíš nic než moc. Na jaře se divadla zavřela a většina z nich kvůli koronaviru dala náhradní termíny, případně představení úplně zrušila. 

Situace se opakuje. Plánovaná hra v divadle na Jezerce byla zrušena z důvodu onemocnění v souboru a teď už je s divadlem opět totální konec.

Přiznám se, že za současné situace v Praze ani nemám zájem divadla navštěvovat. Chodíme s kamarádkou na dopolední veřejné generálky, tam jsou většinou důchodci a studenti středních škol. Bojím se, taková je pravda, ale teď je na delší dobu stejně rozhodnuto.

Přesto jsme na začátku září, kdy situace nebyla ještě tak zoufalá, byly v divadle Palace na komedii Neperte se, prosím vás!

Jedná se o současnou komedii izraelského autora. Po smrti svého otce se scházejí tři sourozenci u advokáta, aby se seznámili s otcovou závětí. Téma ne zrovna veselé, ale život už takový je a autor hry to pojal skvěle. V hlavních rolích sourozenců hrají M. Etzler, Z. Slavíková (M. Hudečková), L. Hampl a naprosto skvělá, ale fakt skvělá L. Holánová v roli sekretářky advokátní kanceláře, dvojčete.

Pokud někdy příště budete  mít možnost shlédnout toto představení, neváhejte. My jsme se bavily.

.

Musím ... ?

Přemýšlela jsem, co vlastně v životě musím. Taková třešnička na dortu důchodového věku je vlastně to, že těch "musů" není tolik, jak by se na první pohled zdálo. Přišla jsem vlastně pouze na několik.

Musím jíst, pít, platit složenky a samozřejmě musím mít nějaký příjem, abych ty složenky mohla zaplatit. Potažmo také to jídlo a pití. Všechno ostatní už rozděluji na měla bych, mohla bych a chtěla bych. 

Je velký rozdíl v tom, jestli musím umýt okna nebo měla bych umýt okna, musím uvařit nebo mohla bych uvařit. Děti jsou už dávno dospělé, takže ten každodenní kolotoč, který se prostě s malými dětmi bez těch "musů" neobejde, už pominul.

Je pravda, že tak jednoduše to vždycky nešlo. Všechna ta "musím" jsem měla pod kůží hodně zadřená. Když se vám podaří alespoň některá přehodnotit, budete se fakt cítit daleko uvolněněji.

Zkuste a uvidíte. 

                                           Posílám veselou kopretinku a děkuji za Vaši návštěvu. 

Liška obecná

Jak na přírodní způsob ničení parazitů v našem organismu? A že jich v našem těle žije opravdu hodně. Je to docela jednoduché. 

Už naši předkové si všimli, že mezi houbami jsou i takové, které nikdy nenapadá žádný červ ani hmyz. Jsou totiž pro parazity nebezpečné. A právě dobře známá liška obecná pomáhá organismus čistit.

Není jich potřeba nijak moc. Lišky nakrájejte, usušte a nakonec je rozemelte. Přidávají se do jídla jako koření a tím jídlu dodají  příjemnou houbovou chuť.

Lišky je možné jíst i v syrovém stavu, ale stačí opravdu jen kousíček, protože mají trochu pálivou chuť. 

Po vydatných deštích v minulých dnech  třeba ještě nějaké lišky najdete. Také se o víkendu chystáme do lesa, možná budeme mít štěstí a pár houbiček si domů přineseme.