středa 29. ledna 2025

Šikmé věže

Když se řekne šikmá věž většina z nás si vybaví tu v italské Pise. Ale i u nás se najdou šikmé věže, jen se o nich moc neví. Jsou i tam, kde jste někdy určitě chodili, ale nenapadlo vás po tom pátrat.
I v Praze jich je několik, ta nejšikmější je Šítkovská vodárenská věž, v těsném sousedství Mánesa. Přiznám se, že tenhle název vodárenské věže neznám, stavbu samotnou ale rozhodně ano. Věž je vysoká 47 metrů a od svislé osy je vychýlená o 120 cm. 



Šikmá je i věž Jiřského kláštera na Pražském hradě, odchylka severní věže je 40 cm.




Věž kostela Panny Marie Na Slupi má také docela velký odklon rovných 63 cm. 




Mnozí z vás budou také znát kostel Nanebevzetí Panny Marie v Domažlicích. Jeho válcovitá věž je vychýlená o 78 cm, je možné ji navštívit a prohlédnout si město pěkně shora. 





sobota 25. ledna 2025

Bosé nohy v parku

Původně divadelní hra Neila Simona byla v roce 1967zfilmována a stejnojmenný film v hlavních rolích s Robertem Redfordem a Jane Fondovou měl obrovský úspěch. Film jsem neviděla, ale na tuhle divadelní  komedii jsem se těšila moc. Původně jsme měli lístky na říjen, ale představení bylo kvůli nemoci zrušeno a náhradní termín byl v lednu. Tentokrát to vyšlo. 
Příběh je o mladém manželství Corie (Anna Kameníková) a Paula (Radúz Mácha). Právě se stěhují do nezařízeného střešního bytu v 6, patře bez výtahu. Topení nefunguje, střešním oknem zatéká, chybí i postel. Jak spolu dokáží žít a řešit běžné záležitosti dva naprosto povahově rozdílní lidé? Do jejich života brzo vstupuje  soused, starý sukničkář (Rudolf Hrušínský) a Corinina konzervativní matka (Veronika  Freimanová), která v sobě znovuobjevuje silnou mateřskou lásku. Mimochodem Veronika Freimanová je v roli matky naprosto skvělá. 
Bylo to večerní představení, takže po dlouhé době byl za kulturou i manžel a líbilo se nám. 













úterý 21. ledna 2025

Trochu mně to doma kvete

Po bohatém předvánočním kvetení kaktusů mně doma nekvetlo nic. Vánoční hvězdu si už nekupuji, neumím to s ní a odchází  hodně brzo, nevykvetly mi ani barborky, tak není divu, že mám radost z každého květu, který moji péči přežije.
Letos jsou květy orchidejí nezvykle velké. Vykvétají dost sporadicky a když se přeci jen objeví nějaký pupen, jsou květy většinou malé a je jich málo. Ani letos jich není moc, ale na takovou velikost nejsem zvyklá, pro mě je to skoro zázrak.






 Minulý týden jsem si pro radost koupila červenou kolopejku (kalanchoe) a vykvetla i růžová fialka, kterou jsem si namnožila. Mám namnoženou i temně fialovou, roste krásně, ale poupata zatím nikde, tak uvidím, třeba se ještě dočkám. 




čtvrtek 16. ledna 2025

Opět na skok v kuchyni

 Dneska vám představím další recept z loňského kalendáře. Je to opět taková rychlovka, tak trochu pozměněný holandský řízek s výraznější chutí. Ještě jsem nedělala, ale už je v plánu. Mám mleté maso ráda, tak jsem recept nemohla nechat bez povšimnutí.

Mleté řízky s nivou 

500 g mletého vepřového masa
  80 g strouhané nivy
100 ml kyšky 
1 lžíce pikantní hořčice
1 lžička sladké papriky
sůl, pepř 

Mleté maso smícháme se všemi surovinami. Je dobré nechat ho uležet alespoň 2 hodiny, aby se propojily chutě všech použitých surovin. Pak tvoříme placičky, které obalíme v trojobalu a pečeme do zlatova. 
K řízkům podáváme bramborovou kaši, šťouchané brambory nebo samotné brambory.





   

pátek 10. ledna 2025

Nemluví, ale domluví se

Určitě to zná většina majitelů psů, sice nemluví, ale to co chtějí, toho většinou dosáhnou. Naše Barunka si nás vodí jako loutky. Rychle zjistila, že slabším článkem jejího psího pohledu je můj muž a bravurně toho využívá. Přestože už je to vlastně psí důchodkyně, letos jí bude 11 let, alzheimera rozhodně nemá, myslí jí to skvěle. 
Hned ráno kolem osmé jde vzbudit manžela takovým docela tichým, ale nepřestávajícím ňufáním. Když ho dostane z postele okamžitě se zavrtá do peřin a spí. Na ranní venčení se jí pak moc nechce, ale už musí. 
Při každém jídle žebrá u manžela, panička je lakomá, ta nic nedá. 
V hlavě má určitě nějaký spínač, protože před svým večerním jídlem pravidelně chodí upozornit paničku, že je čas. Je to zajímavé. když se mění zimní a letní čas. 
A ještě jedna, skoro až neskutečná vyčůranost naší Barči. Náš dům má jeden vchod bezbariérový a druhý má před vchodem 15 schodů. Pokud jde s manželem na procházku druhým vchodem, nad schodama se zastaví, udělá na něj svoje psí oči a on ji snese. Když jdeme spolu seběhne schody jako mladice. 
Nakonec jedna pochvala. Letos byl první Silvestr, kdy se Barča nebála rachejtlí a ohňostroje, ležela klidně v posteli ani ucho nezvedla. Hluchá ale rozhodně není, stačí zašustit pytlíkem, otevřít lednici nebo zavolat Barunko na a přiběhne jak motorová myš. 
Je to prostě náš mazel se kterým snad ještě nějaký ten společný rok strávíme. 











pondělí 6. ledna 2025

Skvělá buchta rychlovka

 Používám doma dva stolní kalendáře a většinou si vybírám ty, kde jsou nějaké recepty. Každý rok jsem přesvědčená, že je určitě použiju, ale opak je pravdou. Možná tak dva nebo tři.
V pátek jsem kalendáře měnila a pár zajímavých receptů jsem si vyškubla. Hned v sobotu jsem se pustila do pečení, překvapení pro mě i manžela. Je to ale tak jednoduchá buchta, že mi to fakt nedalo. Ona je nejen jednoduchá, ale i moc dobrá.

Hrnková buchta s tvarohem 

Na těsto budete potřebovat 1 hrnek moučkového cukru 
                                             3/4 hrnku oleje
                                              2 vejce
                                              2 hrnky polohrubé mouky
                                              2 lžíce kakaa (může být Granco)
                                              1 prášek na pečení
na náplň                            500 g měkkého tvarohu (v kostce)
                                              1 hrnek moučkového cukru 
                                              2 vejce
                                              1 hrnek mléka
                                              2 vanilkové cukry

Do mísy dáme cukr, olej, vejce, mléko a vyšleháme. Přidáme mouku s práškem do pečiva a kakao. 
Ve druhé míse ušleháme všechny suroviny na náplň. 
Těsto vlijeme na plech s pečícím papírem, navrch dáme tvarohovou náplň a lžičkou promícháme, aby vznikly obláčky. Pečeme na 180 °C cca 30 minut. 
Pekla jsem z poloviční dávky na  menším plechu a buchta byla skvělá. 

foto z netu 








                                              

pátek 3. ledna 2025

Knižní koutek

Starý rok je za námi a před námi téměř celý rok nový. Čekáme, co všechno nám přinese, co nás čeká a co nás nemine. Já doufám, že bude alespoň tak příznivý, jako ten právě skončený. Za sebe můžu říct, že se opět ráda vracím do starých kolejí. A  do těch mých samozřejmě patří i knihy a jednu  krásnou vám teď představím.

Poncarová Jana   Alžběta a Nina 

Krásný příběh, který je zasazen do předválečné i poválečné doby Sudet, ale i do doby současné. Jsou to místa, kde se odehrával život Alžběty. Alžběta je babičkou Niny, jejichž rodinu na desítky let rozdělily stíny minulosti. Nina se rozhodne vstoupit tak trochu na tenký leh, aby se o rodinném tajemství dozvěděla něco víc. Při jedné návštěvě babičky v léčebně ji navrhne společný, několikadenní  výlet do míst jejího  dětství a mládí. Dodnes tam mají rodinnou chalupu. 
Ve vyprávění se střídají dvě linky, minulost a současnost. Mnohem víc mě upoutal život babičky, která i přes svůj vyšší věk byla stále optimističtější než její, tak trochu depresivnější, vnučka. 
Kniha se mi líbila, dobře se četla a já už mám v knihovně objednanou další autorčinu knihu Podbrdské ženy.