pátek 28. ledna 2022

Fidlovačka

Začátkem ledna jsme opět byly s kamarádkou v divadle, tentokrát na Fidlovačce. Další veřejná generálka, která byla kvůli covidu přeložena z loňského roku. 
Muž mojí ženy, tak se jmenuje komedie chorvatského dramatika Miro Gavrana, ve které hrají pouze dva herci. A jsou to opravdu skvělí herci, David Novotný a Michal Dlouhý. V současné době jsou oba na volné noze a Fidlovačka využila jedinečnou příležitost a nabídla jim spolupráci v této komedii. Jako herečtí partneři se poprvé od společných let na konzervatoři setkávají právě teď.
Zápletka komedie je celkem jednoduchá. Chorvat Kreše zjistí, že jeho žena, uklízečka vlaků na trati Lublaň-Split je současně vdaná i za Slovince Žarkece. Dozví se to právě od Žarkeceho,  který se za Krešem vypravil, aby se konfrontoval s "mužem své ženy" a společně vyřešili současnou situaci. 
Vedou spolu dlouhé hovory, samozřejmě se projeví i jižanská krev a svoji roli v řešení problému hraje i chorvatská pálenka. Nápadů na vyřešení problému padne několik, ale nakonec se shodnou na tom, že současná situace je vlastně to nejlepší řešení. 



 




sobota 22. ledna 2022

Návraty do dětských let

 Začínám se vracet do dětských let. Začalo to antistresovými omalovánkami, které mě jednu dobu opravdu bavily. Momentálně to pokračuje mými oblíbenými panenkami, na které jsem jako malá holka šila a háčkovala. Poté, kdy se mi podařilo získat na Aukru gumové miminko Františka, které jsem měla z mých panenek snad nejraději, začala jsem na něj a na Zuzanku zase háčkovat a plést. 
Jenom doufám, že ten návrat do dětství nebude pokračovat třeba nutností nosit pleny, protože například se zubama jsem na tom hůř než předškolák.
Tady jsou moje modelky Zuzanka a František.










úterý 18. ledna 2022

Život je nádherný

 Tak se jmenuje kniha Terezy Boučkové, spisovatelky, scénáristky a publicistky. Je dcerou spisovatele Pavla Kohouta a Anny Kohoutové, bývalé asistentky režie České televize. 
Přestože název knihy je optimistický, autobiografická kniha zase tak moc optimistická není. 
Líčí každodenní život rodiny během jednoho roku, pokračující peripetie dvou adoptivních romských synů (více v knize Rok kohouta) a vážnou duševní nemoc matky, kdysi krásné ženy, kterou velice miloval i Václav Havel. 
Není to veselé čtení, ale je to psaní ze skutečného a opravdového života bez příkras, o tom, jak to někdy v životě opravdu chodí. Ať už jde o jednotlivé členy rodiny nebo o boj s byrokratickým sociálním systémem.
Přesto je kniha velice zajímavá a pokud jste četli Rok kohouta, dozvíte se i o dalších osudech dospělých adoptivních synů a nejen to.  Složitý život o kterém autorka píše s nadhledem i nadějí. 



pátek 14. ledna 2022

Dům U Raka na Novém Světě

 O vánočním dárku v podobě Pražských příběhů jsem psala. Do jedné z knih už jsem se začetla a musím říct, že je opravdu skvělá. Zvláště, pokud čtete o místech, která jste navštívili nebo jsou vám známá. Některé příběhy jsou natolik zajímavé, že se o ně s vámi chci podělit. Třeba vás také zaujmou. 
Například známý dům U Raka v Černínské ulici. Svým vzhledem do této oblasti vlastně vůbec nezapadá, ale kdo na něj při procházce narazí, určitě se alespoň na chvíli zastaví.
V šedesátých letech dům koupil Arnošt Lustig od majitele, fotografa Vratislava Tachezyho. V domě spolu s majitelem bydlely čtyři stařenky, které Tachezymu platily velmi malou činži a jeho už omrzelo být domácím, vyplňovat lejstra pro úřady, uklízet a přitom obývat jednu místnost. 
Lustig domeček koupil, se stařenkami se dělil i o společný záchod, ale hlavním cílem této koupě bylo mít vlastní studio a mít kde psát. Hodně času tady trávil s přítelem Otou Pavlem a v době, kdy odešel do exilu, staral se o domek právě Ota Pavel. 


Postupně zemřely staré nájemnice, v roce 1973 i Ota Pavel. Na domeček si brousilo zuby hned několik tehdejších potentátů, jak psal A. Lustig. Ale až v roce 1988 se jeden velmi obratný a znalý zájemce stal majitelem, a to i přesto, že mu spisovatel dům prodat odmítl. 
Nový majitel nechal dům zbourat a na jeho místě postavil repliku původní chalupy. Po listopadu 1989 se A. Lustig o svůj majetek soudil, přesto nový majitel nakonec soudní spory vyhrál. 
Ani po svém návratu z exilu svůj domeček už nezískal. 













pondělí 10. ledna 2022

Rýmovníkový sirup

 Rýmovník je celkem známá a nenároční bylinka, kterou můžete velmi jednoduše pěstovat i rozmnožovat. Používá se především při rýmě a nachlazení, ale pomůže i při bolestech hlavy i pro lepší trávení. 
Bylinku doma mám, několikrát už jsem ji množila, a tak jsem hledala i další možnosti pro její uplatnění. 
Samozřejmě čaj, ale i sirup můžu bez obav doporučit. Na přípravu je sirup jednoduchý a ve výsledku opravdu moc dobrý. Používám ho místo medu a myslím, že v pěkné skleničce poslouží i jako dárek. 


Rýmovníkový sirup 


1 l vody
1 kg třtinového cukru (může být krupice)
2 citrony (můžete použít 1 citron a 1 pomeranč)
35 větších lístků rýmovníku 

Do nádoby dáme omyté větší lístky rýmovníku, omyté a na kolečka nakrájené citrony (bio, ale nemusí být), zalijeme vodou a nechá 24 hodin louhovat. 
Druhý den nálev přecedíme, vymačkáme, přidáme cukr a vaříme do konzistence sirupu. Ještě horký sirup nalijeme do umytých a vysušených skleniček. Po vychlazení uchováváme v chladu. 




pátek 7. ledna 2022

Mrzlo jen praštělo

 Dneska ráno u nás bylo pár stupínků pod nulou, ale o tom psát nechci. Možná, že by vás mohla zajímat zatím snad největší zima u nás v roce 1929. 
Můj otec se narodil v lednu t.r. (za týden bude mít 93. narozeniny), a to byla i v Praze zima opravdu krutá. 
Ne snad, že by si na to jako mimino vzpomínal, ale z vyprávění své maminky, mojí babičky o tom přece jen něco ví. I já jsem od ní slýchávala vzpomínky na tuto zimu a obrovské množství sněhu. 
Pár zajímavostí vám nabízím tentokrát díky internetu. 
V lednu 1929 vtrhla do republiky opravdu krutá zima, která trvala až do začátku března. Během té doby nevystoupal teploměr ani jednou nad bod mrazu. Zároveň neustále padal sníh a situace začala být opravdu kritická. V bytech zůstávala zamrzlá okna i 14 dní, zamrzla voda ve vodovodním řadu, vagony ke kolejím, hasičům voda v hadicích, Vltava, ale i Čertovka. 
I mnoho zvěře doplatilo na tuhé mrazy, ptáci padali zmrzlí ze stromů. O životy přišlo i mnoho lidí, omrzliny byly v té době téměř součástí každodenního života. 
Mrazivý rekord padl 11.2.1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic, teplota klesla na - 42,2°C a v pražském Klementinu byla naměřena nejnižší teplota -26,7°C. 
Tak takovou zimu bych zažít nechtěla. 

 



 









pondělí 3. ledna 2022

A zase jsme starší

 Silvestr a Nový rok máme, snad úspěšně, všichni za sebou a doufám, že jste do toho nového roku vykročili všichni tou správnou nohou. Kterou jsem vykročila já, to vážně nevím, ale oběma najednou to určitě nebylo. Ať už to byla pravá nebo levá, snad to byla noha správná.
Letošní rok je zatím hodně mladý, takže nových zážitků není moc. Snad jen, že mi zvedli ten důchod, což je zpráva dobrá. 
A protože zatím není o čem psát a i hlava nějak stávkuje, nabízím pár fotek z Vánoční výstavy v Botanické zahradě UK. Na výstavu mě vlastně upozornila Kaiva L. na svém blogu a já jsem za to moc ráda, protože se nám s kamarádkou opravdu líbila. 
Všimněte si obrovské vánoční hvězdy, takovou vypěstuje málokdo, ale tady jsme přece jen v botanické zahradě.