neděle 30. září 2018

Dívka v ledu

Ten, kdo má rád detektivní příběhy, určitě nebude touto knihou zklamaný. Autor Robert Bryndza je britský spisovatel a scénárista, který žije se svým manželem Janem střídavě v Nitře a v Londýně.
Děj se odehrává v Londýně, kde bylo pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé dívky z vlivné rodiny. Případ vyšetřuje detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, která společně se svým týmem zjišťuje souvislost mezi vraždou dívky a smrtí tří prostitutek. Jaká je teda souvislost mezi smrtí dcery vlivného lobbisty a mrtvými imigrantkami? Rozuzlemí příběhu vás určitě překvapí.
Kniha je od samého začátku napínavá, má spád a mně se opravdu hodně líbila. Nutí vás pokračovat ve čtení, neradi ji odkládáte. Přečetla jsem ji za tři večery a určitě se poohlédbnu i po dalších knihách tohoto autora.


pondělí 24. září 2018

Mívardz évogolb eletářp

Ne, ještě jsem se nezbláznila, ale co není, může být. Článek má správný název Zdravím blogové přátele.
Kdysi dávno jsem v jednom zábavném televizním pořadu viděla paní, která tímto způsobem dokázala plynule mluvit. Zaujalo mě to, a tak, když jsem každodenně jezdila po městě s dcerou v kočárku, začala jsem to také zkoušet na názvech prodejen.
Anrákélm, Anrákél, Osam-yninezu, Ecovo-aninelez.
Bavilo mě to a občas jsem si to potom zkoušela i na jiných slovech, než jenom na názvech prodejen. Baví mě to ještě dnes. Běžná slova jsem schopná obrátit bez problémů celkem rychle, ale plynule mluvit, to rozhodně ne.
A k čemu, že to je? K ničemu, jenom se tím bavím a trénuju mozeček. V tomhle věku už se počítá každý pokus.


pondělí 17. září 2018

Víkend na horách

O víkendu jsme jeli navštívit dceru do Krkonoš a měli jsme opravdu štěstí na krásné počasí. Už dopředu proběhla rezervace stolu v naší oblíbené restauraci, kde opravdu dobře vaří a rezervace je jistota. Každý si vybral podle své chuti, ale Úpický řízek, který si dala moje dcera, vám musím ukázat.


To se určitě často nevidí a jak jsem pochopila, je to tam zřejmě jídlo dost oblíbené. Smažený vepřový řízek s knedlíkem a se zelím. Obě jídla mám ráda, řízek můžu prakticky kdykoliv, ale tuhle kombinaci si klidně odpustím.
Odpoledne byla ve Svobodě nad Úpou, jako každý rok, akce Rudolfovy slavnosti s průvodem dvořanů v dobových kostýmech, rytířů a samozřejmě i se samotným císařem Rudolfem. K dobré náladě hrála skupina Šlapeto, pivo teklo proudem a stánky nabízely dobrůtky všeho druhu, sladké i slané.
Ráno byly v plánu houby. Poznámky místních, že houby nerostou jsme vážně nebrali. Chyba, tam opravdu nerostou.
V poledne nás čekal zahradní oběd. Grilované maso a navíc lahůdky z udírny, kterou postavil přítel naší dcery. Byla to dobrota a ještě jsme dostali výslužku včetně rajčat, cuket, kedluben a zavařených okurek. Víkend se opravdu vydařil, jenom na ty houby musíme počkat. Možná týden, měsíc nebo rok. Uvidíme.
Ale i procházka byla fajn. Všude jsou nádherně upravené chalupy, tak se alespoň potěšila dušička a oko.


sobota 8. září 2018

To snad ne! Oni žerou kocoury

Začátkem září máme s mužem výročí. Nechce se mi ani věřit, ale už je to fakt 45 let od naší svatby, čas opravdu letí jako bláznivý. Letí všem stejně a v tom je snad jediná spravedlnost.
Nedávno jsem si vzpomněla na jednu příhodu, která mě před tou řádkou let doslova rozhodila.
V pátek jsme odjížděli na víkend k manželovým rodičům. Byla to jedna z prvních návštěv, kdy je člověk ještě tak trochu nervózní a obě strany se vzájemně, opatrně poznávají.
Na dvorku nás čekala budoucí tchýně a můj nastávající se ptal, co dobrého uvařila, že už má hlad jako vlk. Maminka se lišácky pousmála a odpověděla, že přece kocoura. Můj muž, pořád ještě budoucí, se rozzářil, zasvítili mu oči a spěchal do baráku. Mně spadla brada.
Na verandě byl cítit česnek, hodně česneku a já začala propadat panice. To snad není pravda, oni žerou kocoury. Na venkově mají přece jenom blíž ke králíkům, slepicím, kachnám nebo husám, ale kocour?
Otec myslivec občas donesl nějakou divočinu, a tak jsem u nich prvně ochutnala třeba zajíce nebo srnčí, ale proč ten kocour?
Vyplašená jsem byla teda pořádně, jak řeknu u nás doma, jaké pochoutky připravuje moje budoucí tchýně. Moje babička by to snad nepřežila, sama měla dlouho problém s kuřetem a králíka neochutnala nikdy. Když o prázdninách pro dědu a nás vnoučata pekla řízky z králíka, sama si dělala řízek vepřový v jiné pánvi a dokonce používala i jinou vidličku na obracení. A teď kocour!
Nakonec se všechno vysvětlilo a já se na toho kocoura těšila také. Byl to vlastně bramborák a bramboráky ty já moc ráda.
Dlouho jsme se tomu i po letech smáli, z mojí tchýně se vyklubala báječná kuchařka, která by určitě skvěle zvládla i toho kocoura.



neděle 2. září 2018

Lenost střídá lenora

Nevím, jak kdo, ale já jsem během těch příšerných veder letošního léta byla úplně hotová. Lenost střídá lenoru, udělám jenom to nejnutnější a okamžitě jsem zase paralizovaná tím, až nepříjemným vedrem. Na sledování Blogu to vliv ještě nemá, tam jsem omezená pouze nabitou datovou kartou, ale veškeré mé tvoření je zřejmě to jediné, co bylo letos v létě na bodu mrazu. U mě to teda platilo stoprocentně. A to jsem byla většinu času na chatě, kde to bylo přece jen příjemnější.
Konečně se trochu ochladilo, začínám se probírat a občas vyvinu i nějakou tu aktivitu. Vzhledem k tomu, že náš malý synovec n u t n ě potřebuje nového opičáka, hned jsem se do toho dala. Pro jistotu raději hned dva, člověk nikdy neví, kdy se nějaký ten dárek může zase hodit.