Pokračování babího léta

Včera jsme se vrátili z chaty protože mně dneska začínala rehabilitace. Záda bolí pořád, někdy je to lepší, někdy horší, tak uvidím, jestli po rehabilitaci přijde změna k lepšímu. Já věřím, že ano.

Počasí bylo a vlastně pořád ještě je opravdu parádní, tak jsme si to docela užívali. Brácha mi zajistil brambory na uskladnění, už jsou ve sklepě, takže byla i nějaká ta práce. I na tu procházku do lesa došlo, jen ty houby u nás nějak nerostou. Tu hrstku, co jsem našla, to je tak na jednu bramboračku, ale i ta přijde s čerstvými houbami k chuti. 

Ale jedna nečekaná sklizeň nás čekala na naší zahradě Soused má u plotu starý jedlý kaštan, na kterém se snad letos poprvé urodily krásné kaštany. Každý rok k nám napadaly pichlavé koule, ale uvnitř byly jen malinké plody, většinou dva až tři kousky. Ale ty letošní se vydařily. Recept na jejich pečení jsem našla na internetu, tak doufáme, že to bude dobrota. 

 

Barevný podzim

Na barevný podzim, který právě začíná jsem se opravdu moc těšila. Pokud se k tomu přidá nádherné počasí babího léta, které právě zažíváme, je to prostě paráda. Mlhavý a deštivý podzim ráda nemám, je to pro mě čas tak trochu depresivní, ale tohle je jiná. 

Těším se na chatu, kam se chystáme a snad dojde i na procházku lesem a možná i na nějaké houby, které sbíráme rádi a rádi je i konzumujeme. Uvidíme, co nás v příštím týdnu čeká.

Doma jsem si udělala podzimní výzdobu, není toho moc, ale mám z ní radost. Velké látkové dýně jsem před dvěma roky vyhrála na blogu babilenky a ráda je používám a doufám, že ještě nějaký ten rok používat budu. Všem přeji krásné babí léto a opatrujte se. 

Chybička se vloudila

Pro člověka v důchodovém věku, který má na blogu celkem dost virtuálních přátel a navštěvuje je každý den, to není chybička, ale docela nepříjemná chyba. Mám na svém blogu některé z nich a jejich nové příspěvky se mi ihned zobrazují. Teda zobrazovaly, teď mám poslední váš příspěvek uvedený před šesti dny, a to je dost dlouhá doba, protože většina z nás uveřejňuje příspěvky daleko častěji. 

Doufám, že náprava přijde brzy. Nejen, že všechny příspěvky čtu ráda, ale vzhledem k tomu, že je mezi námi dost starších a pokročilých, mám strach, zda na někoho neskočil nějaký moribundus a všechny výpadky jsou  pouze v chybném systému. Vím, že to trápí i ostatní a tak jen doufám, že problém bude řešen a brzo vyřešen. Všechny moc zdravím 

Malý střípek z MHD

Jízda MHD je teď po Praze docela dobrodružství, co jezdilo včera, dneska už není pravda. I takový docela ostřílený Pražák jako já, má občas problém se zorientovat a dostat se tam, kam právě potřebuje. 

Možná i proto, jsem zažila tuto situaci, která mě fakt hodně pobavila. Naproti přes uličku seděl starší muž, v ruce mobil a já pořád slyšela nějaké pokyny. A fakt, že jo. Když jsem slyšela: pokračujte rovně a po 250 metrech zabočte vpravo, měla jsem jasno. On vážně sledoval tramvajáka, jestli po těch kolejích jede tam, kam má. To prostě nevymyslíš. Pro dnešek všechno, jen jsem vás chtěla trochu pobavit. 

A zase něco z knihovny

Tentokrát vám představím knihu autorky Kristin Hannahové, od které jste už možná četli nádherné romány Slavík, Velká samota nebo třeba Čtyři vichry. 

Hannahová Kristin   Ženy 

Tahle kniha, to bylo hodně těžké čtení. Po několika prvních kapitolách jsem ji na chvíli musela odložit, bylo to emočně dost náročné, tvrdé, ale na druhou stranu krásné čtení. Možná téma ne úplně pro všechny a i přes  těžké téma možná spíš pro ženy. 

Příběh se odehrává v době války ve Vietnamu. Hlavní postava Frankie pochází z rodiny z vyšší společenské třídy, která se po smrti milovaného bratra rozhodne narukovat do této šílené války jako zdravotní sestra. Rodiče na svého syna byli velice hrdí, ale s odchodem dcery nesouhlasí, a to nejen proto, kam odchází, ale proto, že je žena a o ženách ve vietnamské válce se nemluví.

Příjezd do válečného prostředí, těžké začátky, neskutečně tvrdé podmínky, nekonečné služby a děsivá zranění na obou stranách. Přesto tady Frankie nachází dvě přítelkyně a kamarádky Barb a Ethel, které si pomáhají nejen ve válečné zóně, ale po celý život i po návratu domů. 

Po návratu z válečné vřavy se z tiché, mírné a poslušné dívky stala úplně jiná žena. 

Její rodiče ji nevítají jako hrdinku, naopak se za její účast ve válce stydí. O tom se nemluví, pro mnohé platí, že ženy ve Vietnamu nebyly. 

Více se dozvíte, jak po návratu veteráni bojovali s vážnými problémy, jak se s nimi Amerika vypořádala a uděláte si obrázek o společnosti i vládě té doby. 

Doporučuji, tahle autorka prostě umí. 

V lese

 Přestože jsme každou chvíli na chatě, lesů je kolem nás dost, tak by se mohlo zdát, že jsem tam celkem často. Ale pravda je jiná. Díky letošním vedrům se mi nikam nechtělo. Ať zamířím na kteroukoliv stranu, vždy musím do kopce. Ve vysokých teplotách a v mém vyšším věku už je to tak trochu hazard a na obláček se mi ještě nechce.

Ve čtvrtek nebylo až takové vedro, a tak jsem vymyslela plán. Můj muž mi pořád sliboval, jak po operaci zase začneme chodit a jezdit na výlety, ale skutek utek. Jak se říká, slibem nezarmoutíš. 

Chtěla jsem ho konečně do toho lesa vytáhnout a tak jsem to vymyslela tak, že jsme autem vyjeli do největšího kopce, zaparkovali u lesa a udělali jsme hodinový okruh. Bylo to moc fajn, spokojeně se tvářil i muž. Teď jen doufám, že si takovou procházku párkrát zopakujeme, třeba i jiným směrem.

Návštěva u koní nesměla chybět, tentokrát jako tečka na závěr. 

Mám přečteno

 Mojí snad největší aktivitou bylo přes léto čtení. V těch vedrech jsem byla dost nemožná, občas nějaká práce na zahradě, jednoduché vaření  běžný úklid domácnosti. Nic víc, nic míň. Procházky, díky bolavým zádům musím omezovat na kratší a přes léto má naše cvičení v klubu důchodců také prázdniny. Ještě, že mám ty knížky a naše knihovna je otevřená i přes prázdniny s letním režimem. 

Stabenow Dana   Zlá krev 

Detektivní thriller, který nás zavede na dalekou Aljašku do děje, kde pravda bojuje s minulostí, s rodinným tajemstvím a nebezpečnými intrikami.

Viktoria byla před třiceti lety odsouzena na doživotí za vraždu svého syna a zapálení domu. V současné době se jej zdravotní stav prudce zhoršuje a její dcera, která ve vinu své matky nevěří chce očistit její jméno a získat pro ní svobodu 

Najímá si soukromou vyšetřovatelku Kate, ale cesta k pravdě je hodně komplikovaná. Sama Viktorie odmítá spolupracovat a na povrch vyplouvá i to, že není sama, kdo nechce o minulosti mluvit 

Byla to moje první kniha od autorky, ale určitě ne poslední. Napsala více než patnáct knih, tak se budu těšit na další příběhy

Tip jsem dostala tady na blogu a já tip posílám dál, určitě se vám kniha bude líbit. 

Maldonado Isabela   Sokolník 

Další kriminální příběh, tentokrát z arizonského Phoenixu. Na tamní univerzitě se za posledních několik měsíců pohřešuje už šest studentek. 

Policejní vyšetřovatelé i FBI neúnavně pátrají po sériovém vrahovi, který své oběti zabíjí pode svých stále stejných pravidel. Vyšetřující tým objeví v opuštěné šachtě pět dívčích těl v různém stadiu mumifikace. Sokolník přináší inteligentního a vypočítavého vraha, který si svoje oběti vybírá podle svého klíče. 

Přestože se jedná o sérii, vůbec nevadí, že jste, tak jako já, předchozí díly nečetli. Skvělé čtení a milovníkům detektivek a thrillerů můžu bez obav doporučit. 

Kolem rybníků

Nedaleko naší chaty jsou nádherné rybníky, kam jsme se jako děti chodily koupat. Trávily jsme tam o prázdninách hodně času, přestože tenkrát nebyly teploty až tak vysoké a možná i proto nebyla voda celé léto nijak závadná. Je pravda, že jsme občas měly pod plavkama jemné zelené blátíčko, ale tenkrát to nikdo neřešil a my děti jsme si koupání užívaly většinou celé odpoledne. Na koupaliště chodili  i rodiče s menšími dětmi a všichni jsme přežili ve zdraví. 

Teď už je všechno jinak, bývalá pláž jednoho rybníka je oplocená, patří soukromníkovi, který o pozemek evidentně nemá zájem, je celá zarostlá náletovými rostlinami, tudíž nepřístupná. Druhý rybník je chovný, takže také žádné koupání. 

Největším problémem jsou právě i sinice, které se ve vodě objevují opravdu ve velkém množství a do zelené vody bez možnosti následného osprchování se nikdo koupat nepůjde. 

My jsme si se sestřenicí užili procházku kolem rybníků a místo koupání jsme si celé odpoledne krásně zavzpomínaly. Bylo to fajn. 

Černá včela

Po obědě jsem byla na lehátku začtená do hodně pěkné knížky a najednou vedle mě prolétlo cosi, co jsem nejdříve považovala za sršně, kteří se u nás čas od času objeví. Neznámý, velký černý hmyzák se zaměřil na rozkvetlé petúnie, ale vyfotit jsem ho nestihla. 

Šla jsem se poradit na Google a tam jsem se dozvěděla, co že to přilétlo k nám na zahradu. 

Jedná se o černou včelu drvodělku, která se u nás začala objevovat v posledních letech. Tato včela netvoří společenství, ale úplná samotářka není, žijí v párech. Hnízdo si nestaví, hnízdí ve starých a ztrouchnivělých pařezech, trámech, pergolách nebo i ve škvírách zdí. Není nebezpečná, ale je pořádně velká a vydává obrovsky hlasité bzučení. 

Fotky jsem převzala z internetu 

A ještě jednou k hmyzu. Opět na chatě, kdy jsem měla na dně sklenice zbytek tmavé limonády a chtěla jsem jí dopít. Jen jsem jí dostala do pusy, věděla jsem, že je něco špatně. Byla jsem naštěstí rychlejší než ta vosa, podařilo se mi jí okamžitě vyplivnout. Dopadlo to dobře, teprve pak přišel šok, co kdyby ...

Ještě teď mě mrazí  😮

Všem srpnovým oslavenkyním

 Čas tak strašně letí, děti mají za sebou více než polovinu prázdnin a tak je tady srpen, bohatý na známá ženská jména a že je jich v tomto měsíci opravdu dlouhá řada.

Takže pro všechny Milušky, Lady, Zuzany, Kláry, Aleny, Hanky, Petry, Heleny, Vladěny a Pavlíny a vlastě i pro ty, kdo v tomto měsíci slaví narozeniny. Někdy se ta sláva podaří sfouknout v jeden den. Moje známá tak slaví 13.8. svátek i narozeniny. Vždycky si dělala legraci, že její rodiče byli šetřiví. 

Tak všem oslavencům přeji hlavně zdraví, klid, pohodu a štěstí 

Pojďte se se mnou ochladit

Letní dovolené u moře jsme už s manželem vzdali, ale vzpomínky na ně máme krásné. Hodně jsme si oblíbili Řecko a naše první setkání s touto zemí byl ostrov Zakynthos. Dovolenou na tomto ostrově jsme si dali k našemu tenkrát 25. výročí svatby. Líbilo se nám tam moc a tak nezůstalo jen u tohoto ostrova.

Postupně jsme navštívili několikrát Krétu, Kos a naposledy Korfu.

Teď už jen vzpomínáme, prohlížíme fotky a v těch letošních abnormálních vedrech přemýšlíme o tom, jak skvělé by bylo takové ochlazení při koupání v moři. No a pokud jsme na chatě, jdeme alespoň pod zahradní sprchu 😂🤣

Posílám pár fotek z různých míst na řeckých ostrovech, kde nám bylo vždycky dobře.