Tak to už je fakt moc

Dostala jsem chuť na koprovou omáčku a protože jsem ho ve středu viděla na trhu, šla jsem v pátek najisto. V jednom stánku měli mladý, čerstvý kopr ve svazku za 35,- Kč. Bylo ho opravdu hodně a já ho používám jenom do omáčky, tak jsem se rozdělila se sousedkou. Byla moc ráda a tím vlastně udělala  radost i ona mně.

Příspěvek ale nevznikl kvůli kopru. Ceny čerstvé zeleniny i ovoce jsou na trzích mnohdy hodně přehnané a když jsem před pár lety viděla třešně za 400,- myslela jsem si, že vyšší cena už být snad ani nemůže.

Tentokrát jsem se přesvědčila, že může a tahle cena mě málem vyvrátila, posuďte sami. 

Asi není co dodat 😮😱

Zdravé mlsání

Dneska vám nabídnu dobré a zdravé mlsání, Je to určené i pro ty, kteří mají, tak jako já, problém třeba se slanými tyčinkami, některými chipsy nebo s většinou ořechů. Problém není v chuti, ta by byla, ale ....

Minulý rok jsem úplnou náhodou na internetu objevila firmu Grizly a nestačila jsem se divit, jaké dobroty za celkem přijatelné ceny nabízí, ostatně můžete se přesvědčit sami na jejich internetových stránkách.

Jejich produkty jsou převážně z mnoha druhů ořechů ve formě sladké i slané, ořechové pomazánky a másla s příchutí právě těch ořechů, čokolády nebo ovoce. Další složku výrobků tvoří sušené ovoce, sušené maso i sušené sýry. 

Minulý týden jsem po delší době opět zavítala na jejich stránky a protože mám v poslední době v oblibě sušené datle, začala jsem hledat. A našla jsem, Včera balíček dorazil a opět jsem hodně spokojená. 

1 kg měkkých vypeckovaných datli za 89,- Kč

100 g balíček vypeckovaných datlí s arašídovým máslem a pistáciovým krémem (náplň je uvnitř i na  povrchu) za 58,- Kč

A protože mám moc ráda mango, nemohla jsem při dnešním nákupu v PENNY přehlédnout mražené mango. Cena v akci 24,90/300 g  

Co jsem také přečetla

 Tentokrát to nebudou detektivky ani krimi příběhy nebo thrillery, bude to úplně z jiného soudku. První kniha je hodně oddechová, životní změny a trochu romantiky. Druhá kniha je hodně drsná, ale četla jsem s velkým zájmem protože i tak to někdy může v životě být. 

Clementsová Abby    Zmrzlinové sedmé nebe 

Oddechové čtení, kterým si občas zpestřím moje oblíbené čtení kriminálek. V knize není na prvním místě love story, ale vzájemné rodinné vztahy, i když láska se tam také objeví. 

Dvě sestry se po smrti babičky stávají dědičkami její cukrárny na pláži v jižní Anglii. 

O tom, jak zachránit babiččino dědictví nejen před chamtivým příbuzenstvem, ale i o tom, jak nalákat nové zákazníky nejen na dorty, ale především na zmrzlinu a sorbety. Jedna ze sester se zúčastní kurzu na výrobu zmrzliny v zemi, která je zmrzlinou vyhlášená , a to přímo v Itálii.  Své zákazníky pak mohou překvapit novými netradičními recepty nevšedních chutí a jejich cukrárna se brzy stává vyhlášenou. 

Klidné a pohodové čtení. 

Lindová Hera   Prošla jsem peklem 

Autorka napsala knihu na základě skutečného příběhu německé dívky Gerti. 

Její dětství nebylo vůbec jednoduché, rodina žila v nuzných podmínkách a navíc matka nešla pro ránu daleko. Gerti byla od malička pracovitá a už ve 13.ti letech odešla pracovat jako výpomoc do jedné rodiny. Přes všechny potíže se na ni  později usmálo štěstí, seznámila se s budoucím manželem, úspěšným obchodníkem a stala se matkou dvou chlapců. Její manžel se poději rozhodl rozšířit své působení a přestěhovat rodinu  do západní Afriky. I tam však Gerti čeká obrovské zklamání. Ztráta rodinných peněz, podvádění manžela, politická situace v zemi.

Příběh o lásce, týrání a zradě je drsný. V závěru knihy najdete doslov autorky, ale i samotné Gerti, která autorce svůj příběh vypráví. 

Tak trochu nucená procházka

 Dopoledne jsem vyrazila na tak trochu nákupní procházku. Potřebovala jsem v lékárně vyzvednout léky pro sebe i pro manžela a zastavit se u našeho optika. Odkládám brýle na někdy dost nezvyklá místa a mívám problém je pak najít. Tentokrát to bylo trochu složitější, protože jsem je odložila tak šikovně, že jsem si na ně později sedla. Sice ne úplně na doraz, ale stačilo to. Byly celé zkroucené a vzhledem  k tomu, že mám na každém oku jinou dioptrii a navíc jakýsi cylindr, měly by být brýle vyvážené. Jako na potvoru má náš optik dovolenou až do příštího týdne, tak jsem se vydala do optiky u nám. Jiřího z Poděbrad. Tady byly farmářské trhy, tak jsem se zastavila i tam. V optice mi hodná paní optička brýle srovnala, dobře jsme si popovídaly a dokonce nechtěla práci ani zaplatit. 

Na trhu jsem koupila pro manžela bylinnou směs na regeneraci ledvin a prohlížela dnešní nabídku. Zelenina, květiny sadba, krůtí farma, sýry a mléčné výrobky. Nejdéle jsem si prohlížela stánek s převážně červenou keramikou rodinné firmy Charlie a nakonec koupila alespoň malé červené srdíčko na zavěšení na krk. Nádherné věci, které můžete obdivovat i na stránkách Keramika Charlie. 

A tahle krásná duha u nás byla asi před hodinkou

Omluva by se hodila

V posledních dnech mám období, že se mi nic moc nechce. Jarní únava, naštvanost na celý svět nebo jen hodně blbá nálada? Vlastně ani nevím, ale tou jarní únavou to asi nebude. Nejspíš to bude tou blbou náladou, a tak počkám až se to přežene, 

Možná občas také zažíváte nálady ješitného chlapa, které vás dokáží vytočit do nepříčetna. Já to tak mám.

Přece nebude nosit ty plechové nohy (berle), když bez nich je to mnohem lepší, přece nebude ležet, když ho nic nebolí a proč nemůže sedět u počítače, když mu to nevadí. Malej kluk by dostal na zadek, tady už to nemá význam, jen já se vždycky rozčílím. No nic.

Moje omluva patří všem, kteří navštíví můj blog, zanechají komentář a já ani neodpovím. To se nedělá, slušnost je odpovědět, tak se polepším i v zanechání komentáře na vašich blozích. 

Procházky teď také šidím, ale v divadle jsme byly s kamarádkou dvakrát. Ani jedno představení nás nijak nenadchlo, tak jsem se ani nezmínila. 

Knihy, to je věc, kterou ale nikdy nevynechám. Přečetla jsem jich dost a příště vám některé z nich představím. 

Dnešní procházka s Barčou, marodem a jeho plechovými nohami v parku Parukářka, tady zrovna v místní osvěžovně. 

Moje nová kamarádka

 Zatím, co je můj muž po operaci skoro jako rybička, já jsem se zádama tak trochu na štíru. Problémy mám už spoustu let, občas zajdu na nějakou rehabilitaci, chodím cvičit, ale nějaká ta bolest se vždycky objeví. Na nákupy jsem začala chodit s batohem, ale poslední dobou to nefunguje. 

O tom, že bych si pořídila nákupní tašku na velkých kolečkách s velkou konstrukcí jsem teda fakt nepřemýšlela. Tahat za sebou tašku jako poštovní doručovatelka jsem nechtěla, ale člověk míní ....

Naše sousedka si po operaci kyčle tašku na kolečkách koupila. Jak jsem ji viděla, sedla jsem k počítači a začala pátrat, výrobce jsem věděla, tak to žádný problém nebyl. Vlastně jsem jen hledala barvu. 

Taška má malá tvrzená kolečka, vysouvací rukojeť a váží jen 1,5 kg. Dá se vzít jen tak do ruky, v obchodě jednoduše zavěsit na košík a domů už jedete s nákupem bez jakýchkoliv problémů. Osvědčila se mi i při návštěvě knihovny, protože s jednou knihou nikdy neodcházím. 

Tak teď jsem vám představila  svoji novou kámošku, už teď si rozumíme a společně nám to docela sluší.

Ona je černá, já šedivá, tak nám to celkem pasuje. 

Dva pohledy z jednoho místa

 Dneska vám nabízím dva pohledy z jednoho místa. Kolem našeho paneláku je teď nádherně, spousta rozkvetlých keřů, v zelené trávě se objevují pampelišky. Některé stromy jsou už odkvetlé, třeba krásné sakury shodily nádherné růžové květy, kterých je všude na zemi opravdu hodně. Hodně jich máme i doma  přestože Barče po každé procházce myju nožky.  Tyhle květy sice okolním cestám sluší, ale svojí šťávou se neskutečně kvalitně lepí na psí srst, hlavně tu delší. 

Z úterního dne posílám dva pohledy na naše okolí.

venčení s Barčou ve 14 hodin

pohled z okna v 15 hodin (požár ubytovny na Nákladovém nádraží)

Všechny návštěvníky blogu moc zdravím, přeji pěkný víkend a příště vám představím svoji novou kamarádku, To budete koukat 😉

Jeden recept na dvě marmelády

 Dneska mám pro vás recept na dvě netradiční marmelády, pomerančovou a mandarinkovou. Pomerančovou jsem už dělala a chutnala nám, mandarinkovou teprve vyzkouším. Na obě stačí jeden časově nenáročný recept a jen pár ingrediencí.

Pomerančová nebo mandarinková marmeláda 

1 kg pomerančů (mandarinek)

500 g cukru krupice

1 citron nebo limetka

1 sáček Gelfix Extra 2:1

Pomeranče (mandarinky) oloupeme a očistíme od bílé slupky a peciček, Nakrájíme na malé kousky, dáme do kastrolu, malinko podlijeme vodou a rozvaříme. Do směsi přidáme Gelfix rozmíchaný se dvěma lžícemi cukru a povaříme 5 minut. Pak přidáme zbylý cukr, šťávu z citronu nebo limetky a za stálého míchání ještě chvíli povaříme. Odebráním směsi na talířek zjistíme, zda marmeláda tuhne, pokud je hodně řídká, tak ještě chvíli vaříme. 

Horkou směs plníme do čistých a suchých skleniček, uzavřeme a necháme vychladnout dnem vzhůru.

mandarinky 

pomeranče

Velikonoční přání

 Posílám všem pozdrav s přáním prožití pohodových a klidných Velikonoc. Užijte si svátky, slunečné počasí a nezapomeňte si koupit něco nového nebo vás beránek, však vy víte co ...

Ještě jednou divadlo

Březen byl na návštěvu divadel celkem bohatý, tentokrát to bylo představení Pan Kaplan má třídu rád, adaptace stejnojmenného humoristického románu. 

Děj se odehrává v roce 1941, kdy do Ameriky připlouvá spousta lidí z Evropy, tady většinou židovského původu, kteří prchají před válkou a chtějí začít nový život. Tématem této hry tato situace není, je zde pouze zmíněna. 

Děj se odehrává ve večerních kurzech angličtiny, kde se pan Kaplan a jeho spolužáci snaží co nejlépe zvládnout nástrahy angličtiny. Při výuce dochází k mnoha nedorozuměním a komickým situacím. Vzhledem k tomu, že účastníci kurzu pocházejí z různých evropských zemí, je tak hra obohacena i o hudební stránku. a to jak o zpěv, tanec i hru na hudební nástroje. 

Herci byli opravdu skvělí, diváci se evidentně dobře bavili. Velký dík patří panu Jaroslavu Hanušovi za režii i hlavní roli. 

Pohoda, smích, dobrá nálada a hned je den veselejší, a to je v dnešní době tak trochu zázrak. 

Tak trochu letem světem

V posledních dnech jsem blog tak trochu zanedbávala, tak se trochu polepším. 

Pacient se zdárně uzdravuje, a to je dobrá zpráva. Ta horší je ta, že i já mám v posledních dnech problémy se zády a kyčlemi, což není zrovna teď vhodná doba běhat po doktorech. Snad pomohou prášky a trochu se mi uleví, dva mrzáčci v jedné domácnosti, to už by bylo moc. 

Tento týden už u nás začaly farmářské trhy, tak jsem si jejich začátek nemohla nechat ujít.

Domů si často kupuji moje oblíbené tulipány, ale už potřetí se mi stalo, že se neotevřou. Svazky jsou krásné, ale otevřou se jen malinko a pak konečná. Vydrží poměrně dlouho, ale vypadají takhle 

Dneska jsem při odpolední procházce s Barunkou nafotila jaro u nás. Je to paráda, tak se s vámi o ni podělím. 

Konečně zase divadlo

Po dlouhé době jsem byla opět v divadle. Nechtěla jsem si nic plánovat kvůli té operaci manžela, ale teď už je to v pohodě. S kamarádkou jsme měly možnost navštívit veřejnou generálku v Ypsilonce, v malém, ale hodně příjemném divadle. 

Kabaret na vodě

Tak se tohle divadelní představení jmenuje. Děj je zasazen do nepříliš šťastné doby v roce 1937. Doba je zde samozřejmě zmiňována, ale děj se odehrává na zámořské lodi, kde cestuje známá, stárnoucí zpěvačka se svým manželem režisérem. Je velice vděčná za nabídku angažmá v Americe. Podmínkou angažmá je okamžité kabaretní vystoupení po přistání lodi, proto musí s manželem sestavit program během plavby pomocí konkursů. 

Doba opravdu veselá není, ale o to víc je potřeba smát se a bavit i když je všechno zatím tak nějak na vodě. 

V hlavní roli hraje Dagmar Pecková j.h., a Martin Dejdar. O zpěvu D. Peckové není třeba se nijak zvlášť zmiňovat, je skvělá a v kabaretní roli, v komických situacích se mi líbila moc. Martin Dejdar je skvělý herec, z televizní soutěže vím, že zpěv ani stepování mu není cizí. Představení se nám moc líbilo, udělaly jsme si radost. 

A já jsem si udělala po představení ještě jednu radost. V nedaleké prodejně obuvi jsem objevila botky, které mi okamžitě padly do oka. Vzhledem k tomu, že měli dva poslední páry ve velikosti 36, byla na ně opravdu velká sleva. Jsou lehounké jako peříčko, zřejmě na mě čekaly. 

To si nenechte ujít

 Ten, kdo má rád severské kriminálky, by si neměl nechat ujít příběhy od švédské spisovatelky, kterou jsem doposud neznala.

Jmenuje se Viveca STEN 

Napsala už asi osmnáct krimi příběhů a ty, které jsem přečetla já, jsou ze série Vraždy na Sandhamnu. Četla jsem podle toho, jak se ke mě  knihy dostaly a přestože některé situace na sebe v dalších dílech navazují, nevadilo mi to.

V této sérii se při vyšetřování potkáváme s kriminálním inspektorem Thomasem a právničkou Norou. 

Vyšetřovací tým řeší různorodé případy, domácí násilí, nález kosterních pozůstatků dvou žen, které zmizely před deseti lety, silné emoce, zvraty. Zabývají se i zmizením malého chlapce z jachtařského tábora, šikanou, pedofilií, zpronevěrou firemních peněz i stíháním majitele stavební firmy.

V knihách většinou sledujeme dvě dějové linky, které se v závěru přibližují a příběhy vrcholí. 

Tyhle mám přečtené 

Pohřbené tajemství 

Ve špatné společnosti   

                                                                   

Ve jménu pravdy 

                                                                 

Šla jsem hledat jaro

Dneska bylo nádherně od samého rána, a to je hned veselejší nálada. Dopoledne jsem byla cvičit, pak mám doma tu pečovatelskou službu, ale nestěžuju si. Popravdě jsem si to představovala mnohem složitější, oba to zvládáme zatím fakt dobře, pacient moc nezlobí.

Odpoledne mě sluníčko vylákalo na menší procházku hledat jaro a kam jinam než na Olšanské hřbitovy. Tam vždycky najdu první pozdravy jara a tak tomu bylo i letos. 

I malá procházka byla moc fajn, pročistila jsem si hlavu, těšila se z jarních květů a do "služby" jsem se vracela s dobrou náladou. O tu  jarní krásu se s vámi podělím