Slavíme Silvestra

 Už jsem tento článek jednou na blog dávala, ale možná, že jste ho někteří ještě nečetli. Jsou to hrátky s češtinou a protože je téma aktuální, dovolím si ho uveřejnit ještě jednou.

Silvestra slavíme samy, společně se starší sestrou Stáňou. Sejdeme se, sestavíme si společný silvestrovský scénář. Snídáme sladké sušenky, svačíme slané sendviče, společně smlsneme senzační svíčkovou. 

Společně se svěřujeme, sázíme se, sníme, stále se smějeme. Stříbrný smrček se stříbrnými svíčkami slavnostně svítí. Sundám si svůj světlý svetr, sprchuji se. 

Stmívá se. Sebevědomá Stáňa samozřejmě skvěle servíruje, slaďuje slavnostní stůl. Sekt, slovácká slivovice, sifon, slané sušenky, sýry, studená sekaná, selský salám, salát. Senzační silvestr se sestrou.

Svíčky shořely, sklízíme slavnostní stůl, stříbrný servis, skleničky. Smlouváme si společná společenská, sportovní setkávání. Se sestrou sportujeme systematicky. Silvestr skončil, skoro spíme.  

 

Mohlo by se hodit

Blíží se konec roku a nás čeká ještě jedno kolečko svátečního pohoštění. Dělám ráda jednohubky a pomazánky na veku, klasické chlebíčky se salátem si užíváme během vánočních svátků. Každý z vás má určitě své oblíbené pomazánky,  ale někdy je dobré udělat změnu. Třeba se tyto recepty budou hodit nejen na konec roku.

Krabí pomazánka 

250 g krabích tyčinek, 3 vařená vejce, 1 bal. tatarské omáčky, citrón, pórek na zdobení

Rozmrazené tyčinky nakrájíme na kousky, přidáme nakrájená nebo nastrouhaná vejce, zakápneme citronem, přidáme tatarskou omáčku. Mažeme na veku a zdobíme pórkem.

Křenová se salámem 

200 g měkkého salámu, 4 lžíce strouhaného křenu, 1 bal. majolky, 2 vařená vejce, sůl 

Salám nastrouháme najemno, přidáme křen, majolku a nakrájená vejce, podle chuti osolíme. Můžeme zdobit kyselou okurkou.

Falešná humrová 

2 mrkve, 1/2 menšího celeru, 100 g tvrdého sýra, 1 lžíce majolky, citron

Mrkev a celer  nastrouháme najemno (půl na půl), zakapeme citronem, přidáme nastrouhaný sýr a majolku. Solíme podle chuti. 

Vánoční přání

Všem  návštěvníkům mého blogu přeji klidné a spokojené vánoční svátky a do nového roku hlavně hodně zdraví, které teď potřebujeme více než kdy jindy 

Zábava pro sobotní večer

No, že by to byla zrovna zábava, to teda říct nemůžu. Ale, když je někdo tak "šikovný" jako já,  může se stát při nastavování blogu cokoli.  Chtěla jsem si do oblíbených blogů nastavit další, ale nějak se pořád nedařilo. Jsem fakt technický neználek, a tak je pro mne každý zásah pořádná výzva.

Nedávno to bylo vložení videa, strávila jsem nad tím dva večery. Dílo se nakonec podařilo a já byla šťastná jak blecha.  

Tentokrát mi vložení nového odkazu na oblíbený blog dávalo pořádně zabrat. Vyzkoušela jsem snad všechno a ve finále omylem klikla na úplně banální slovíčko vymazat v domnění, že mažu jen poslední, stále neúspěšně zadávaný požadavek. Chybička se vloudila, vlastně pořádná chyba, protože jsem si vymazala všechny oblíbené blogy. Nezbývalo než vyhledat adresy a pěkně jeden po druhém znovu zadat. Zvítězila jsem a doufám, že jsem na nikoho nezapomněla a pokud snad ano, budu pravidelně doplňovat. 

Jó, za blbost se zkrátka platí. 

 

             

Jak to tenkrát bylo

Také občas vzpomínáte na zimy svého mládí, kdy jsme sáňkovali na poctivých dřevěných saních, bruslili na kluzišti nebo rybníku a domů se vraceli za tmy mokří a s nudlí u nosu, ale spokojení, protože jsme byli se svými kamarády?

Proto tady nemůžu nevzpomenout na moje první brusle, šlajfky. Na šlajfkách začínali bruslit jak kluci, tak i holky, až později měli kluci kanady a my holky bílé krasobruslařské. Šlajfky se připínaly kličkou přímo na boty, říkali jsme jim křusky, ve kterých jsme na kluziště dorazili.

Ráda na tu dobu vzpomínám. V neděli dopoledne mě táta vzal na kluziště, kde byly počátky mého "krasobruslení" a pak jsme promrzlí rychle pospíchali domů na oběd.

   

Druhá vzpomínka se také týká zimních bot, no bot?! Byly to gumové galoše, které se navlékaly přes bačkory a zavřely zipem nebo ty dětské na druk. Běhali jsme v nich od podzimu přes celou zimu a byly to boty velmi praktické. Nosili je i dospěláci, měla je moje maminka i babička. Bílé byly pro menší děti, šedé tak trochu univerzální. Těm šedým se říkalo šedý mor a měl je snad opravdu každý, Krásný doplněk, že?

 

Konečně otevřeno

Tak už jsem se dočkala. Naše knihovna má opět otevřeno, sice jen  2x v týdnu, ale má. V úterý jsem naložila přečtené knihy do tašky a šla si pro další nálož knih. Kdo ví, jestli nám tu knihovnu zase nezavřou. Měla jsem obavu, že bude hodně zájemců a budu čekat ve frontě, ale naštěstí nás tam nebylo moc. V  klidu jsem si mohla vybírat a strávila jsem tam příjemnou hodinku. 

Tentokrát jsem si opět vybrala nějaké detektivky, román z lékařského prostředí, jednu Simonu Monyovou a úsměvné příběhy a postřehy z cest a jednoho normálního  života od Marcely Mlynářové, Požitkářka.

Autorka již několik knih vydala a pokud se chcete pobavit a zapomenout na současnou, nepříjemnou dobu covidovou, určitě si některou její knížku přečtěte. Zlepší náladu a pobaví vás kterákoli z nich. 

Knížky jsou poměrně útlé, tak ji za jeden večer klidně zvládnete. Příjemnou zábavu. 

                                                

Maminky včera a dnes

 Dnešní příspěvek není ani adventní, ani vánoční, ale téma mě rozhodně zaujalo.

Nedávno jsem poslouchala debatu o problémech maminek po porodu, které se mimo jiné zúčastnil i psycholog a porodník. Více než 20%  žen zažívá po porodu strach, úzkosti, psychické problémy, deprese. Většinu problémů způsobuje 

strach z nevyspání

pocit, že nestíhám

častá naštvanost

pocit otupělosti

nedostatečná fyzická kondice

Tak nevím, ale nemůžu nevzpomenout na doby, kdy jsme rodily my, dnešní ženy v důchodovém věku a naše matky. Samozřejmě je jiná doba a kromě samotného porodu se ostatní věci změnily tak, že srovnávám tak trochu nesrovnatelné. I když porod tenkrát a teď je záležitost také celkem rozdílná.

Porod koncem pánevním, o kterém něco vím jak já, moje matka i babička, by se v dnešní době určitě řešil císařským řezem, pokud by si maminka nepřála jinak. Tenkrát tato možnost nepřipadala v úvahu a jak mi bylo řečeno, jde o normální polohu miminka, tak co bych chtěla. Takže jsme si tu normální polohu "vychutnaly" až na dřeň. 

Vyvařování a žehlení plenek je věc dávno minulá. Každodenní vaření čerstvých zeleninových polévek a ovocných přesnídávek je také přežitek a i pro dospěláky nakoupíte hotová jídla na každém rohu. 

Automatická pračka se sušičkou i myčka nádobí, to jsou věci, které běžně patří do mladé domácnosti.

Tak proč ten strach, že nestíhám? 

Prát, vařit, žehlit a uklízet jsme také musely každý den i bez těchto výtečných pomocníků. Naštvaná a vzteklá byla kolikrát také určitě každá z nás, když se něco nedařilo nebo bylo miminko uplakané, někdy přímo uřvané právě v nočních hodinách. Zvládaly jsme i když to někdy fakt dřelo.

Proč to tak těžce nezvládají některé dnešní maminky? Možná je na vině přemíra zaručených rad a informací na netu. Když to doma nešlape tak, jak se píše, jsem zaručeně nemožná.

Samozřejmě, že bez informací to nejde, ale přemíra těchto rádoby mouder je v mnoha případech zřejmě na škodu.

Nemusíte se mnou souhlasit, je to jen a jen můj názor a všem maminkám přeji klid, pohodu a hóóódně trpělivosti. 

Čas adventní

Čas tak neskutečně rychle letí, za sebou máme první adventní neděli a listopad je už také historií. Nemám zdaleka hotovo, cukroví ještě nepeču. U nás před cukrovím výrazně vede maso, ale samozřejmě  něco  málo upeču.   

To ale není to, co by mě nějak trápilo. Chybí mi letos ta předvánoční atmosféra v ulicích, vánoční trhy na každém větším náměstí, spousta stánků s dárky, vánoční koledy a neodmyslitelný svařáček. Taková ta poklidná předsváteční doba.

Mám už doma trochu nazdobeno, v neděli jsme zapálili první adventní svíčku, svíčku naděje. A tak budeme doufat, že nám příští dny přinesou přece jenom trochu radosti, i když ty letošní svátky určitě budou jiné, než na jaké jsme zvyklí. Beru to tak, jak to je, nic jiného nezbývá.

To musíte slyšet

 

Nádherná písnička Karla Gotta z roku 2016, která opravdu stojí za poslechnutí. Hudbu napsal Michal David a text Lou Fanánek Hagen. 

Veselí

To je název knihy Radky Třeštíkové, kterou jsem si půjčila v knihovně a první kniha od této autorky. 

Příběh třiatřicetileté Elišky, která se po letech v Praze vrací zpět na jižní Moravu ke svým rodičům do rodného domu, do rodného města Veselí nad Moravou. 

Začíná pro ni nový život, nová práce, hledání životního partnera, opětné společné bydlení s rodiči a vztahy mezi nimi, které byly a jsou ne vždy zrovna ty nejlepší. Příběh je psaný v moravském nářečí, což mi vůbec nevadilo, příběh nerušilo, naopak jsem to uvítala. 

Při čtení se někdy opravdu zasmějete, občas možná uroníte nějakou tu slzičku.

Oddechovka, kterou za sebe můžu doporučit. 

                                                    

 

A takhle to funguje

Pravidelné nošení roušky mně  nevadí, ale. Právě to ale je pro mě dost důležité. Nosím  brýle a každý kdo je na tom stejně ví, o čem bude řeč. Brýle se neustále zamlžují, stačí vejít do uzavřeného prostoru a jsem slepá jako patrona. Vyzkoušela jsem všechny možné rady, ale trvalý výsledek žádný. Jar, mýdlo, pěna na holení, iron, bez žádoucího výsledku.

Nadávala jsem už celkem dostatečně a tak mi manžel minulý týden přinesl z optiky přípravek, který má nepříjemnému zamlžování zabránit. Postupovala jsem přesně podle návodu.

Brýle nastříkat z obou stran, nechat zaschnout a vytřít do sucha hadříkem z mikrovlákna. Jak psali, tak jsem učinila. A výsledek? 

Ještě pořádně vytřu i to druhé sklo a bude to fungovat. Určitě se mi skla mlžit nebudou !!!    

Svítím, svítím a svítím

S podzimním počasím pro mě nastává čas  zapalování svíček, nejen na hřbitovech, ale hlavně doma. Mám to moc ráda, uklidňuje mě pohled na plápolající svíčku a navozuje příjemnou atmosféru. K dnešní příjemné atmosféře přispěl i sluníčkový den, protože u nás sluníčko nesvítilo celý týden a to mi dost chybí. Jsem na prosluněném dni tak trochu závislá, hlavně moje nálada se se slunečním svitem podstatně mění k lepšímu, pošmourné dny odrážejí i pošmournou náladu. 

Svíčky si ráda zapaluji i v letních večerech a třeba při skleničce červeného vína se kochám tak jako doktor ve filmu Vesničko má středisková. 

Všem přeji krásné a klidné dny, navečer si zapalte svíčku, uvařte dobrou kávičku nebo čaj, pusťte si pěkný film nebo sáhněte po knížce.  My tu škaredou dobu přece zvládneme. 

                                              

Školní jídelna

Tentokrát budou moje vzpomínky na školní jídelnu, přestože sama jsem do ní nechodila. Moje mamka byla se mnou a s bráchou doma až do mých 16ti let, a tak jsme samozřejmě chodili na obědy domů.

Jak já jsem spolužákům záviděla, že mohou chodit na obědy společně. Ovšem vzhledem k tomu, že moje babička byla kuchařkou na naší škole, mohla jsem alespoň občas na oběd zajít. To bylo radosti, fakt vážně.  

Na jídlo jsem nebyla a vlastně ani teď nejsem nijak náročná, takže mně obědy chutnaly a navíc jsem byla ráda, že můžu s ostatními dětmi pěkně postát ve frontě a společně poobědvat. Je to divné, ale pro mě to nebyla žádná nuda, tak jako doma s bráchou.

Na některých dětech zanechaly školní obědy následky ve formě celoživotního odporu k některým jídlům. Mezi ty hodně neoblíbené patřila koprová omáčka, rajská polévka a především špenát. Ani moje děti se těmto neoblíbeným jídlům nevyhnuly, ať už ve školce nebo ve škole. U dcery jsem to se špenátem skoulela na to, že když ho bude jíst, narostou jí dlouhé vlasy. Pár let tomu věřila, ale dávno už je to pro nás jen jedna veselá  historka. 

Školní stravování v dnešní době posoudit neumím. Někde se vrhli na zdravou výživu, která ale ne každému dítěti vyhovuje a chutná. Dnešní děti milují hranolky, kečup, těstoviny, tousty a možná i párek v rohlíku. V pražských nákupních centrech bývá u McDonalda a KFC tolik dětí školou povinných, až se kolikrát nestačím divit, přestože ani ceny tam nejsou zrovna nejnižší. 

To, že každý máme rád něco jiného, je jasné a přirozené. Někomu se se zavděčíte pohárem se šlehačkou nebo sladkým zákuskem, jinému zase obloženým chlebíčkem, například.  Myslím si ale, že by děti měly mít stravu co nejvíce pestrou, a to ta v KFC rozhodně není.

Také jste měli v dětství svoje hodně neoblíbená jídla? 

Imunita je důležitá

 Imunita je pro naše tělo důležitá, ale v současné době snad ještě důležitější. Chci vás seznámit s jedním produktem, který sama používám více jak dva roky a jsem s ním opravdu spokojená.

Jedná se o betaglukan. Je to přírodní komplexní polysacharid mezi jehož zdroje patří například oves, ječmen, řada hub, kvasinky a mořské řasy. Není až tak důležitý zdroj, ale čistota produktu, optimální je čistota 80 %.Betaglukan podporuje imunitu, zpomaluje růst rakovinových buněk, snižuje cholesterol, má příznivý vliv na cukrovku a vysoký krevní tlak. Má antioxidační účinky a dobře působí na pokožku a ekzémy. 

Sama jsem se při jeho užívání zbavila sluneční alergie, upravil se mi cholesterol a mému synovi se po zatím dvouměsíčním užívání velice zlepšil ekzém na rukou. Preventivně se používá jedna tobolka denně, ale pozor! Určitě si prášek z tobolky nesypte do úst nebo na lžičku, je to hnus. Polkněte ji celou.

U nás se betaglukan prodává od spousty výrobců, ale je skutečně potřeba zjistit jeho čistotu, případně i certifikát. Pokud se chcete dozvědět více zajímavostí, navštivte stránky:

www. Prof. Dr. Václav Větvička, Ph.d - betaglukan.cz

Ju používám tento, čistota 80% , certifikát 

                                            

Chirurg

Moje první knížka od autorky Petry Dvořákové a určitě to nebude knížka poslední.

Román Chirurg je z atraktivního prostředí nemocnice, kde je hlavní postavou právě chirurg, operatér Hynek. Kvůli alkoholu byl přeložen z pražské kliniky do příhraničního města, což poznamenalo celou rodinu jak po stránce životní, společenské a samozřejmě i finanční.

Kniha je psaná hovorovým mužským jazykem, což někomu nemusí tak úplně sedět, ale do děje a situací perfektně pasuje.

Začetla jsem se od první stránky a můžu s klidem všem doporučit. 

Nečekaná vzpomínka

Při nedávném uklízení jsem v jednom šuplíku narazila na památníčky z mých školních let. Kdo tenkrát památník neměl, jakoby snad ani nebyl, hlavně se to týkalo nás holek. Při prohlížení památníku jsem musela zavzpomínat na spolužačku Andulu.

Andula měla starší sestru a žily jenom s maminkou. Neměla moc kamarádů, ale rozhodně nebyla zlá, byla spíš takové třeštiprdlo. Myslím, že v sobě měla i trochu cikánské krve, ale tenkrát to nikdo neřešil. 

Po ukončení základky jsme se všichni rozprchli do škol a učňáků a o mnohých spolužácích jsem nevěděla vůbec nic.  Andula bydlela nedaleko mé kamarádky, se kterou se s nějakými přestávkami scházíme dodnes. Když nám bylo asi osmnáct let, přišla s úžasnou zprávou. Andula utekla ke kolotočům a už má i dítě. Dozvěděla se to od její maminky a její nová rodina prý bývá i v Praze na Matějské pouti.

Hned následující Matějskou jsme si nenechaly ujít a že musíme Andulu najít. Obě jsme byly totiž hrozně zvědavé, Vodítkem nám byla střelnice, ale i těch bylo na pouti poměrně dost, přesto jsme to nevzdaly a Andulu opravdu našly. 

U papírových růží v jedné střelnici opravdu stála naše spolužačka Andula, v té době opět v pokročilém těhotenství. Byly jsme rády, že se vidíme, my se vyptávaly a Andula šťastně vyprávěla o své rodině.  Samozřejmě, že jsme chtěly vidět její dceru i manžela, a tak nás nasměrovala.

Dcera spí v kočárku vedle pokladny, kde vstupenky na lochnesku prodává tchýně. Manžela prý najdeme na autodromu. Zdál se nám poněkud starší, ale možná to dělal jeho mohutný zrzavý knír. Každopádně  Andula byla spokojená a šťastná. Docela by mně zajímala její další životní cesta. 

Věděli jste, že ...... ?

Mezi blogerkami je spousta milovnic kočiček a protože jsem se dozvěděla jednu zajímavou informaci  od veterinární lékařky, chci se o ní s vámi podělit. Možná to pro vás žádná novinka nebude, ale mě to hodně překvapilo.

Gen, který u kočiček způsobuje modrou barvu očí a bílou srst, způsobuje zároveň i jejich hluchotu. Nemusí to být pravidlem, ale většinou to tak je.

Pokud má bílá kočka jedno oko modré a druhé žluté nebo oranžové, je většinou hluchá na straně modrého oka.

Další zajímavostí pro mě byla i informace o krevních skupinách. Kočky mají krevní skupiny A, B, AB a ani jedna z nich není kompatibilní s ostatními skupinami, tak jako třeba u lidí krevní skupina 0. 

Člověk se prostě učí celý život. 

Romantika jako hrom

Přestože máme chatu jen pár kilometrů za Prahou, je tam příroda doslova nádherná. Spousta lesů, rybníky a dokonce i ty pravé louky, které zatím odolávají stavbám rodinných domků. Některé už z toho důvodu, bohužel, dávno zmizely, ale pár se jich ještě najde. 

Při procházce narazíte uprostřed jednoho lesa na dvě dřevěné chatky. Jsou tam už spoustu let, můj muž je pamatuje ještě jako malý kluk. Když jsem začala jezdit do tohoto kraje, také si je pamatuji v době, kdy nebyly zrovna v moc dobrém stavu, Většinou byly opuštěné, zarostlé vysokou travou jen občas se tam objevil někdo z majitelů. Nedaleko v lese stála stará dřevěná kadibudka s vyříznutým srdíčkem na dveřích, taková klasika tehdejší doby.

V posledních několika letech se chatičky i jejich okolí pořádně změnily. Opravené střechy, nový komín, natřené dřevo, upravené okolí i opečovávaná skalka. Uprostřed veliké ohniště, barevný totem a všude kolem starý smíšený les. Jen ta kadibudka už dávno dosloužila.

Místo opravdu romantické, pokud vám teda nevadí chybějící elektrický proud, který částečně nahrazuje agregát a pitná voda, pro kterou musíte do studny, vzdálené tak 150 metrů. 

Skoro jako na chatě mého dětství, kdy jsme večer svítili petrolejkou a pro vodu se také chodilo ke studni.

Romantické víkendové obydlí je to jako hrom. Pro mne by to ale nebylo, a to proto, že jsem dost velký strašpytel. Já bych se tam bála hlavně v noci. Nedaleko studny je rozsáhlá obora, ve které je možné vidět daňky, muflony, srnce a spoustu kanců, kteří se nedrží pouze v oboře, ale jejich řádění je vidět v celém lese. Na takovém osamělém místě bych se bála i lidí. Možná i víc než těch muflonů.

Je to tam totiž ze všech stran volně přístupné.

Falešné matjesy z cukety

Dostala jsem kdysi od svého kolegy recept na falešné matjesy z cukety. Že prý to chutná jako opravdové matjesy. Moc jsem tomu nevěřila, tak jsem to vyzkoušela na vlastní kůži.  

Letošní úroda cuket byla poměrně dobrá, samozřejmě jak kde a jak komu se urodilo.  Mně se teda neurodilo, cukety kvetly jako šílené, sklidila jsem  ale jen   j e d n u  !  Asi nějaká chybička 😁

Těm, kteří v pěstování byli úspěšnější nabízím tento recept.

Matjesy z cukety 

1/2 kg oloupaných a očištěných cuket nakrájených na kostičky

5 lžiček soli

3 nakrájené cibule

15 kuliček nového koření 

20 kuliček pepře

1 dcl oleje

4 bobkové listy 

Všechny suroviny promícháme, plníme do sklenic a v chladu necháme 7 dní uležet.  

Využijte tuto příležitost

Minulý týden dostal můj muž nabídku od firmy NaturaMed na celoroční balení vitamínu D pouze za 49,- Kč. Prošli jsme si veškeré informace a vzhledem k tomu, že většina z nás trpí nedostatkem tohoto vitamínu, přípravek jsme si objednali oba. Na webových stránkách 

                                       www.vitaminzdrarma.cz 

se dozvíte další informace, Nejsem žádný agent firmy, ale myslím, že by se někomu z vás nabídka mohla hodit, dokud ještě akce probíhá. Dneska jsme si zásilku vyzvedli na poště.

Ještě upozornění: 

Při převzetí zásilky nic nezaplatíte,  a l e  uvnitř balíčku je složenka, kterou je třeba uhradit. Jinak se vystavíte problému a platíte penále. Mnozí si složenky mezi ostatními letáčky nemusí všimnout, tak  pozor, aby se vám tato nabídka neprodražila.

               

Hodně nejistá sezona

Letošní divadelní sezona je tak trochu nic moc, spíš nic než moc. Na jaře se divadla zavřela a většina z nich kvůli koronaviru dala náhradní termíny, případně představení úplně zrušila. 

Situace se opakuje. Plánovaná hra v divadle na Jezerce byla zrušena z důvodu onemocnění v souboru a teď už je s divadlem opět totální konec.

Přiznám se, že za současné situace v Praze ani nemám zájem divadla navštěvovat. Chodíme s kamarádkou na dopolední veřejné generálky, tam jsou většinou důchodci a studenti středních škol. Bojím se, taková je pravda, ale teď je na delší dobu stejně rozhodnuto.

Přesto jsme na začátku září, kdy situace nebyla ještě tak zoufalá, byly v divadle Palace na komedii Neperte se, prosím vás!

Jedná se o současnou komedii izraelského autora. Po smrti svého otce se scházejí tři sourozenci u advokáta, aby se seznámili s otcovou závětí. Téma ne zrovna veselé, ale život už takový je a autor hry to pojal skvěle. V hlavních rolích sourozenců hrají M. Etzler, Z. Slavíková (M. Hudečková), L. Hampl a naprosto skvělá, ale fakt skvělá L. Holánová v roli sekretářky advokátní kanceláře, dvojčete.

Pokud někdy příště budete  mít možnost shlédnout toto představení, neváhejte. My jsme se bavily.

.

Musím ... ?

Přemýšlela jsem, co vlastně v životě musím. Taková třešnička na dortu důchodového věku je vlastně to, že těch "musů" není tolik, jak by se na první pohled zdálo. Přišla jsem vlastně pouze na několik.

Musím jíst, pít, platit složenky a samozřejmě musím mít nějaký příjem, abych ty složenky mohla zaplatit. Potažmo také to jídlo a pití. Všechno ostatní už rozděluji na měla bych, mohla bych a chtěla bych. 

Je velký rozdíl v tom, jestli musím umýt okna nebo měla bych umýt okna, musím uvařit nebo mohla bych uvařit. Děti jsou už dávno dospělé, takže ten každodenní kolotoč, který se prostě s malými dětmi bez těch "musů" neobejde, už pominul.

Je pravda, že tak jednoduše to vždycky nešlo. Všechna ta "musím" jsem měla pod kůží hodně zadřená. Když se vám podaří alespoň některá přehodnotit, budete se fakt cítit daleko uvolněněji.

Zkuste a uvidíte. 

                                           Posílám veselou kopretinku a děkuji za Vaši návštěvu. 

Liška obecná

Jak na přírodní způsob ničení parazitů v našem organismu? A že jich v našem těle žije opravdu hodně. Je to docela jednoduché. 

Už naši předkové si všimli, že mezi houbami jsou i takové, které nikdy nenapadá žádný červ ani hmyz. Jsou totiž pro parazity nebezpečné. A právě dobře známá liška obecná pomáhá organismus čistit.

Není jich potřeba nijak moc. Lišky nakrájejte, usušte a nakonec je rozemelte. Přidávají se do jídla jako koření a tím jídlu dodají  příjemnou houbovou chuť.

Lišky je možné jíst i v syrovém stavu, ale stačí opravdu jen kousíček, protože mají trochu pálivou chuť. 

Po vydatných deštích v minulých dnech  třeba ještě nějaké lišky najdete. Také se o víkendu chystáme do lesa, možná budeme mít štěstí a pár houbiček si domů přineseme.

  

 

Kamarádi nejen do deště

 Můj muž se narodil ve vesnici, kde teď máme naši chatu. K jeho rodičům jsme jezdili každý víkend a většinu prázdnin tam trávily i naše děti. Kamarádů a známých tam za ty roky máme opravdu dost. 

Valná většina místních má opravdu velké pozemky a na nich pěstují převážně zeleninu. Chataři se věnují převážně kytičkám a keřům, ale na zeleninu také nedají dopustit, samozřejmě v menším množství. 

Já osobně dávám přednost keřům, kytičkách a bylinkám. Například letos zaseté cukety mi vyrostly pouze dvě, Kvetly hodně, to zase ano, ale jen plané květy.

Nicméně díky sousedům, kterým se dařilo, jsme i my nějakou cuketu měli. Od jiného  jsme dostali meruňky i švestky, moje kamarádka mě každoročně zásobuje vlašskými ořechy. Od místních kupujeme čerstvá vejce a brambory na uskladnění, takže o zdroj vitamínů máme postaráno.

V místní hospodě, kam občas můj muž zajde na pivo, se domlouvá spousta dalších věcí, které chalupáři pro zdárné chalupaření potřebují. 

Pomoc při poražení starých stromů, odvoz větví nebo nepotřebných věcí do sběrného dvora, od lesáků dřevo na topení a teď nám kamarádi nabídli pomoc při částečné výměně plotu.

Tady si ještě lidé vzájemně pomáhají a nejen proto je tady moc fajn. Opravdu platí slova ze známé písničky: Nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí!

                                 

                            

Takové krásné srdíčko na mě čekalo při letošním přebírání brambor.  

                                 

                                                       

                                                              

                              

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem

Dneska se cizí jazyky učí děti už v mateřské školce a bez angličtiny je člověk ve světě téměř ztracený. Je tady možnost vyrazit téměř kamkoliv a každá jazyková vybavenost je výhodou. My jsme se povinně učili ruštinu, ostatní jazyky pouze jako nepovinný předmět nebo v nějakém kurzu. Vzhledem k tomu, že jsme  se daleko za hranice stejně nedostali, nebyl o učení zas tak velký zájem. Teď je doba jiná, jazykové znalosti potřeba jsou. 

Mám kamarádku. Její snacha pochází z Taiwanu, tedy mluví čínsky (nejenom). Syn rodilý Pražák mluví česky (nejenom). Mezi sebou komunikují v angličtině. Žijí společně v rodinném domě, takže o veselé historky nouze rozhodně není, zvláště, když kamarádka mluví pouze mateřštinou nebo rukama, nohama. Jejich čtyřletá dcera navštěvuje mateřskou školku s českými dětmi, takže pro ní čeština není žádný problém.  S babičkou, dědou a tátou mluví česky, s maminkou čínsky a když spolu rodiče mluví anglicky, také rozumí. Neumím si představit, že to ten malý dětský mozeček všechno pobere. Samozřejmě, že v dnešní době to není žádná výjimka, děti to většinou prostě zvládají. 

Učení cizích jazyků je dřina. Pro někoho doslova, někdo to dává levou zadní. Představte si, jak se cizinec musí srovnat například s těmito českými větami: Nesnese se se sestrou. U řiti ti tiká budík.

Není ta čeština krásná?

 

Mozkovnu je třeba trénovat

Na nástěnce naší novostavby nebylo nic neobvyklého. Nový nájemník Norbert Nováček, Naďa Nováčková. Naše nové nájemníky nikdo neznal. Nastěhováním nového nábytku nikoho neobtěžovali. Naše nabídky nápomoci nebrali na vědomí. Novomanželka Naďa nechtěla ničím narušovat naše nedělní nicnedělání.

Naďa nechodí nenamalovaná, nosí nápadné náušnice, náramky. Není namyšlená, náladová, nepříjemná.

Norbert nasázel nové netýkavky, náprstníky, netřesky, nádherné narcisky.

Novomanželé Nováčkovi nás nadchli. Nejsou namyšlení, nemají nesmyslné nároky.

Naštěstí nejsou nepřizpůsobiví! 

Tak takhle se občas bavím, abych trochu provětrala mozkové závity. Někdy to jde dobře, někdy hůř, hodně záleží na písmenku. Snad nejvíc mi dalo zabrat písmeno "č". Tak třeba někdy příště. 

                                                             

                                                                

Dar k nezaplacení

Při vaření jsem dneska poslouchala v rádiu pořad Blízká setkání s moderátorkou Terezou Kostkovou, jejímž hostem byl Mnislav Zelený, etnolog, spisovatel a publicista. 

Jeho velkým zájmem jsou indiánské kmeny Latinské Ameriky, především z Amazonie. Při pobytu mezi indiány byl v roce 1989 adoptován do kmene Jawalopiti a dostal jméno Atapama, což v češtině znamená List zelené palmy. K indiánským kmenům jezdí už mnoho let a jeho vyprávění bylo opravdu zajímavé. Jedna historka mě opravdu dostala.

Při jedné návštěvě v Amazonii u náčelníka Bolívara, viděl uprostřed vesnice tři porcelánové záchodové mísy. Samozřejmě bez přívodu vody a odpadu, prostě tam byly. Dozvěděl se, že je to dar od Evropské unie a od vlády Peru. Zřejmě, aby indiáni věděli, jak to v Evropě chodí. 

Už samotný dar mě rozesmál, ale ještě víc reakce herce Jaroslava Duška, který prý prohlásil:

To je fakt dar na hovno! 

  

  

Čeká nás babí léto?

 Čas neúprosně letí, děti chodí do školy už druhý týden a léto je prakticky za námi. Zatím se zdá, že by nás mohlo čekat nádherné babí léto, sluníčkové dny a už o poznání chladnější rána, příroda vymalovaná širokou paletou barev. Takový podzim miluju, a tak doufám, že se dočkám nejenom já.  

Ještě vám chci představit fialový durman, sazenici jsem letos na jaře koupila v Holešovické tržnici.  Květy jsou uvnitř bílé a zvenku se zbarvují do fialové barvy, při dostatečném hnojení a sluníčku nádherně kvete. Na rozdíl od durmanu zv. andělské trumpety není problém s přezimováním, protože jde o jednoletou rostlinu.  Ale pozor, celá rostlina je jedovatá!

   

Úhel pohledu

Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.

Cokoli vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda.

Marcus Aurelius 

Každý z nás má jiný pohled na věci a události kolem sebe. Třebaže půjde o naprosto totožnou situaci, jinak ji vidí optimista, jinak pesimista. Například teď venku docela slušně prší. Pesimista je naštvaný, že už zase prší, bude mokro a zima. Optimista se raduje, že déšť spláchne nepříjemný prach, bude svěží vzdoušek, zahrady budou zalité,

Přiznám se, že nejsem až tak děsná pesimistka, ale je pravda, že na rozdíl od mého muže, vídám věci přeci jenom v tom horším světle. Snažím se vidět situaci trochu optimisticky, ale moc mi to nejde. 

Stačí, když naše dávno dospělé děti nezvedají telefon a moje fantazie má prostor se hororově rozběhnout.

Muž to bere naprosto pragmaticky a má pravdu, když říká, že problémy a starosti budeme řešit až nastanou. Já to moc neumím, ale snažím se.

Moc se mi líbí jeden vtip, který se k úhlu pohledu vztahuje. 

Potkají se dvě kamarádky a jedna povídá: Holka, ten můj kluk se blbě oženil. Ta jeho nic nedělá, on vaří, uklízí o děti se stará, no hrůza. 

Ale dcera, ta se vdala moc dobře. Ten její vaří, uklízí o děti se stará, ta si uměla vybrat. 

A právě to je ten  úhel pohledu.

Koupím pevné nervy zn. ihned

O tom, že je moje mamka v senior komplexu v Praze pro seniory s alzheimrem  a demencí jsem už psala. Otec ve svých 91letech je soběstačný, hlava funguje, zvládá si nakoupit, poklidit , dokonce si občas i upeče. My s bráchou mu nosíme jídlo, takže má mrazák plný a může si vybírat, na co má chuť. 

Každý den mi okolo páté telefonuje, protože chci vědět, že je v pořádku. Chytám nerv, když se chvilku opozdí, protože usnul nebo se zrovna díval na televizi. Sám je v poslední době lítostivý, bez mamči je mu doma smutno. 

Minulý týden jsme se za ní zase byli podívat, jezdíme tam 2x týdně. Druhý den jsem dostala z domova email, že se u nich objevil koronavirus, návštěvy jsou samozřejmě zakázané, povolené nejsou ani balíčky. 

Tátovi jsem to musela říct, ale byla ve mne malá dušička. Vzal to docela dobře.

V pondělí ráno telefon z domova. Mamka v noci upadla v koupelně a má menší ránu na hlavě. Odvezli ji do nemocnice na Vinohrady, ale nevěděli na které oddělení. Po několika telefonátech jsem zjistila, kde je vlastně hospitalizovaná a další dobu trvalo sehnat ošetřujícího lékaře. Potěšilo mne, že všechna vyšetření vč. CT jsou v pořádku a podle zprávy z domova je její test na covid negativní. V úterý dopoledne ji z nemocnice propustili. To, že byla v nemocnici ale tátovi říct nemůžu, byl by zbytečně vystrašený, a tak lžu. Vlastně nelžu, ale zatajuji.

Aby toho nebylo málo, tak má mamka dneska 90. narozeniny. Nemůžeme jí popřát, poslat nějaký dárek ani zatelefonovat, protože už téměř neslyší. Ona ani neví, že nějaké narozeniny má. Je to smutné. 

Když mi zazvoní telefon, už jsem v nervu. Ptala jsem se kamarádky, jestli neví, kde sehnat pevné nervy. Říkala, že v železářství. Asi se tam pozeptám. 

Výlet do Tábora

Letos se na žádnou dovolenou nechystáme, problémy s mými rodiči nám nedovolují se na delší dobu vzdalovat. Jsme o to víc šťastní, že můžeme jezdit na naší chatu, která je od nás necelých 30 km. 

Je to kousek, spousta lidí tu jezdí do Prahy do práce a v případě potřeby jsme za chvíli doma. 

Minulý týden jsme si udělali výlet do historického města Tábor, který není nijak daleko a byli jsme moc spokojení. Prohlédli jsme si centrum města na Žižkově náměstí, kde je krásný děkanský kostel Proměnění Páně, hradní věž Kotnov s výhledem na celé město a přilehlou Bechyňskou bránu. 

Procházeli jsme starým centrem křivolakými uličkami s nádhernými měšťanskými domy. Na náměstí jsme si dali dobrý oběd, z hradeb prohlédli rybník Jordán i řeku Lužnici a zase jsme jeli za Barčou.

Po příjezdu vedla naše první cesta do bazénu. Ještě, že tu chatu máme. 

Pohled na město Tábor 

Kostel Proměnění Páně 

Něco tady chybí

 Včera odpoledne jsem zavítala na starý blog, ale jak řekli. tak udělali. Nikde nic. Teď už mi to vůbec nevadí, ale ze začátku to byla tak trochu rána pod pás. Naštěstí jsem ten přechod nějak zvládla i za přispění některých z Vás, ale zajímalo mne, jak to bude po vypnutí s fotkami.  

Některé zůstaly, jiné jsou fuč, nerozumím, ale neřeším. Můj blog není až tak o fotkách, ale ti, kteří mají blog postavený hlavně na fotkách měli buď hodně práce s přetažením nebo mají obrovskou smůlu. Těch je mi opravdu dost líto. 

Ale život jde dál a já jen doufám, že na mém blogu budou nějaké články i fotky přibývat, protože mám občas pocit (nebo to není jen pocit?), že mám hlavu jen proto, aby mi nenapršelo do krku.

Maturitní srazy radši ne

Tak se jmenuje knížka povídek Miroslavy Besserové, které mají společné téma a tím jsou právě maturitní srazy. Přidala bych i srazy ze základky, protože já je fakt nemusím. Po 45 letech se máte sejít s lidmi, které jste ve valné většině celá ta léta neviděli a nevíte o nich vůbec nic, to nějak není můj šálek. Ale zpět ke knize, která mě hodně pobavila a zpříjemnila jedno horké odpoledne.

Dovolím si citovat část z úvodní kapitoly, ve které dostává autorka mail od bývalé spolužačky, že se opět nedostavila na bezva pomaturitní sraz, ať se ozve. Cituji:

"Co bych jí vlastně měla napsat? Umím si dost dobře představit přes dvacet bab v letech, které na dlouho plánované setkání na sebe navěsí to nejlepší, co mají, jenom proto, aby jim ostatní záviděly, kde žvaní jedna přes druhou, chlubí se fotkami dětí, svých domů, obrázky z dovolených, postavením manželů, rozvody, publikovatelnými příběhy ze života. V duchu už slyším, jak vypočítávají své operace a dávají zaručeně nejlepší a vyzkoušené rady na cokoli. Ty spokojenější, co nic moc v životě nezažily, se cpou předem zaplaceným pohoštěním, zapíjejí to vesele vínem nevalné značky, ty odvážnější si dají něco ostřejšího ... zkrátka světačky."

Pohodová knížka, kterou mohu doporučit.

     

 

Co jste možná nevěděli

 Rozmarýn a mátu peprnou používá většina z nás v kuchyni při přípravě jídel, ale o jejich léčivých účincích jsem toho zase tak moc nevěděla.

Rozmarýn lékařský  

používá se v tradiční čínské medicíně už spoustu let jako účinná bylinka na posílení mozku a imunitního systému. Podporuje trávení, zvyšuje tvorbu moči, pomáhá při nadýmání. Kromě toho, že posiluje imunitní systém, dokáže pozvednout náladu třeba jen prostým dýcháním této bylinky. Uklidňuje, zmírňuje stres i bolest hlavy. 

Pozor:  Jako jedna z mála bylinek zvyšuje krevní tlak, a proto není vhodná pro osoby s vysokým tlakem, těhotné a kojící ženy, epileptiky a děti do 6ti let. 

 Máta peprná 

používá se jako bylinka především na trávení. Uvolňuje střeva, mírní křeče žaludku, plynatost i pálení žáhy. Máta je bohatá na antioxidanty, podporuje dobrý zrak a posiluje imunitní systém. 

Tip na pravý marocký čaj

3 lžičky zeleného čaje zalijte 1/2 litrem vařící vody a poté slijte. Oslaďte podle chuti, přidejte hrst čerstvé máty a nechte chvilku louhovat. 

            

Koupání v Čerčanech

Čerčanská koupadla, tak se jmenuje koupaliště na Sázavě, kde jsem minulý týden strávila dvě odpoledne. Jedno krátké s mým mužem a druhé dlouhé s mojí sestřenicí. Vídáme se málo, a tak je vždycky o čem povídat, protože máme spoustu společných známých. 

Voda měla příjemných 23° i když já bych klidně snesla i víc, ale v tom vedru to bylo příjemné osvěžení. Vstup do vody je přizpůsoben po schůdcích pro děti i pro ty starší a pokročilé, ale blbka jako já si dokáže namlátit všude. Doma nebo u vody, je to celkem jedno, a to podotýkám bez přispění alkoholického oparu. Naražené koleno není zase tak velký problém.

Na koupališti je i příjemný stánek s občerstvením a lidí ve všední dny málo, prostě ideální místo na trávení letního dne. Ráda bych si alespoň jedno takové odpoledne ještě zopakovala, doufám, že to vyjde. 

Momentálně prší a to je moc dobře. Zahrada vodu potřebuje, sudy na dešťovku jsou téměř prázdné a vzduch se krásně pročistil.

Za návštěvu blogu děkuji a užívejte si léto, co to jen jde. 

Živnost na kolečkách

 V dnešní době to živnostníci nemají jednoduché. Práce málo, peněz také málo, a tak zbývá jediné. Dát svoji živnost na kolečka a vyrazit za štěstím do světa, tak jako pohádkový Honza. 

Rybíz ala brusinky

Mám dlouholetou kamarádku, známe se od 1. třídy a přestože jsme se pár let nevídaly, vždycky jsme o sobě věděly. Teď celkem často, jako správné důchodkyně, spolu chodíme do divadel, po obchodech a samozřejmě většinou končíme v cukrárně. 

Ona je velice pracovitá, což já o sobě říct nemůžu a na chalupě zpracuje všechno co jí vyroste na zahradě nebo nasbírá v lese. Peče, zavařuje, dělá šťávy, suší prostě hospodyňka s velkým H. 

Dostávám od ní červený rybíz ala brusinky, který jsme s manželem prvně opravdu považovali za brusinky. Letos nám na naší zahradě rybíz právě dozrává, tak se na něj zítra chystám. Ke svíčkové to nemá chybu. 

Rybíz ala brusinky 

1 l rybízu

500 g cukru

špetka skořice (asi 1 lžička)

1 citron

3 hřebíčky

1-2 lžíce rumu 

Očištěný rybíz promícháme s cukrem, skořicí a nakrájeným citronem. Přidáme hřebíček a v hrnci vaříme do té doby, než směs začne houstnout. Mícháme, mícháme a mícháme. Pokud je ve směsi málo šťávy, trochu podlijeme vodou, podle chuti můžeme přidat i cukr.  

Nakonec vmícháme rum, odstraníme koření a horké plníme do sklenic, které otočíme a necháme vychladnout. 

Zkouška

Teď vyzkouším, jestli se dílo podařilo nebo se raduji předčasně. Díky dobrým duším jsem dostala spoustu rad, jak převést starý blog na novou doménu a i díky tomu, že mi pomohl syn zůstanu snad i nadále blogerkou. Bylo by mi líto přijít o všechny stránky, ale hlavně o své virtuální přátele. Ještě jednou všem díky za rady a podporu, bez vás bych to nedala.

Sběratelka klíšťat

Letošní léto je teprve na začátku, ale ze mě už je zdatná sběratelka klíšťat. Dokonce jsem jich posbírala víc než naše Barča. Už jsem jich měla zakousnutých sedm, a to si myslím, že je pro začátek celkem dost. V lese na houbách jsem zatím byla jen jednou, většinu jsem jich musela nachytat na zahradě.Zřejmě jim chutnám, v tomhle ohledu jsem totiž každoročně bezkonkurenčně nejlepší z rodiny.Očkovaná jsem, stříkám se vším možným, mám ráda pivo a není to nic platné. Pivo prý klíšťatům nevoní, ale kvůli nim alkoholička být nechci.

Radost mám naopak ze zahrady a mých kytiček, i když mi jich v loňském roce touhle dobou kvetlo daleko víc. Sázím samozřejmě i do truhlíků, ale nejraději mám staré hrnce a kastroly, konve, plechové nočníky i kameninový sádelňák. Jako dekoraci jsem využila i staré naběračky koupené na blešáku a osadila je drobnými netřesky. Snad se mi zahrádka vybarví ještě dalšími květy, juky pokvetou už každým dnem.

Díky za Vaši návštěvu a přeji krásné léto.

Bílá tma

Úplně náhodou jsem si v knihově vybrala detektivku Zdeny Hamerové Bílá tma a měla jsem šťastnou ruku. Od této autorky moje první přečtená kniha, i když spíš než detektivku bych ji zařadila mezi psycho thrillery.

Hlaví postava Markéta, od dětství přezdívaná Rita, se po nezdařeném manželství vrací zpět do rodného městečka se svými dvěma dětmi. Začala pracovat jako sestra v Domově pro seniory, kde podle její kamarádky Lídy není všechno úplně v pořádku. Než stačí Ritě prozradit své podezření, na silnici ji srazí auto.

Rita chce vědět, co se děje v Domově a proč zemřela její nejbližší kamarádka.

Od začátku napínavé, čtivé, někdy až strašidelné. Určitě se podívám po dalších autorčiných knihách.

Houbaření v našem okolí

Tento týden jsme na chatě. Včera odpoledne se můj muž rozhodl, že pojedeme na houby. Nemáme to nijak daleko, ale přesto jsme nasedli do auta a vyrazili k lesu. Asi po pěti minutách v lese muž povídá. Je sucho, nerostou, jedu domů.

Všimněte si slovíčka j e d u . Vypadá to jako jedna z forem domácího násilí, zvláště když ví, že mám orientační smysl asi jako houpací koník. Přestože to v tom lese znám, jezdíme tam už přes čtyřicet let, nejsem dopředu schopná říct půjdu tudy a vyjdu tam a tam. Já sice půjdu tudy, ale kde vylezu, to se teprve uvidí. A až to uvidím, tak se uvidí. Vím, že se tam neztratím, protože po těch letech mně i můj slabý orientační smysl zabloudit nenechá.

Pravým důvodem odchodu z lesa byla mužova bolest zad, která se objevuje najednu, většinou při špatném pohybu. Trvá to už delší dobu, ale už chodí na masáže a rehabilitaci, tak snad se to brzy uklidní.

Chodila jsem po lese sama a trvalo celkem dost dlouho, než jsem objevila první houbičku. V lese bylo opravdu sucho a pouze na jednom místě jsem nasbírala pár lišek a nějaké babky. Svůj k svému. Babka našla babky.

Na houbovou omáčku to bude, tak už se na ní těším.

Jó, na takové fešáky si budu muset ještě asi počkat.