Koupím pevné nervy zn. ihned

O tom, že je moje mamka v senior komplexu v Praze pro seniory s alzheimrem  a demencí jsem už psala. Otec ve svých 91letech je soběstačný, hlava funguje, zvládá si nakoupit, poklidit , dokonce si občas i upeče. My s bráchou mu nosíme jídlo, takže má mrazák plný a může si vybírat, na co má chuť. 

Každý den mi okolo páté telefonuje, protože chci vědět, že je v pořádku. Chytám nerv, když se chvilku opozdí, protože usnul nebo se zrovna díval na televizi. Sám je v poslední době lítostivý, bez mamči je mu doma smutno. 

Minulý týden jsme se za ní zase byli podívat, jezdíme tam 2x týdně. Druhý den jsem dostala z domova email, že se u nich objevil koronavirus, návštěvy jsou samozřejmě zakázané, povolené nejsou ani balíčky. 

Tátovi jsem to musela říct, ale byla ve mne malá dušička. Vzal to docela dobře.

V pondělí ráno telefon z domova. Mamka v noci upadla v koupelně a má menší ránu na hlavě. Odvezli ji do nemocnice na Vinohrady, ale nevěděli na které oddělení. Po několika telefonátech jsem zjistila, kde je vlastně hospitalizovaná a další dobu trvalo sehnat ošetřujícího lékaře. Potěšilo mne, že všechna vyšetření vč. CT jsou v pořádku a podle zprávy z domova je její test na covid negativní. V úterý dopoledne ji z nemocnice propustili. To, že byla v nemocnici ale tátovi říct nemůžu, byl by zbytečně vystrašený, a tak lžu. Vlastně nelžu, ale zatajuji.

Aby toho nebylo málo, tak má mamka dneska 90. narozeniny. Nemůžeme jí popřát, poslat nějaký dárek ani zatelefonovat, protože už téměř neslyší. Ona ani neví, že nějaké narozeniny má. Je to smutné. 

Když mi zazvoní telefon, už jsem v nervu. Ptala jsem se kamarádky, jestli neví, kde sehnat pevné nervy. Říkala, že v železářství. Asi se tam pozeptám.