Šťastně až do smrti

Anna Ekbergová je vlastně pseudonym autorského dua. Napínavý milostný thriller, který mě osobně zaujal hned po několika prvních stránkách.

Není to klasická detektivka, protože se hned na začátku dozvíte, jaký zločin se stal i kdo ho spáchal. Příběh vypráví tehdejší policejní vyšetřovatel své dceři.

Christian a Leonora jsou manželé už přes dvacet let. On má se svým bratrem celkem úspěšnou stavební firmu. Ona, velmi talentovaná klavíristka, obětovala svůj život rodině, zvláště vážně nemocnému synovi. Po dvacetiletém soužití přichází manželova odhalená nevěra a příběh dostává neskutečné obrátky. Kde se bere po tolika společných letech tak hrozná nenávist?

Já můžu tento psychologický román s klidem doporučit.

Čas pod psa

Nedávno jsme byly s kamarádkou na jednom z posledních představení letošní divadelní sezony. Divadlo v Rytířské uvedlo hru francouzské autorky, právě pod názvem Čas pro psa.

Jednoho rána se v kavárně potkají tři neznáme ženy a vzhledem k tomu, že venku opravdu zuří psí počasí, začnou se spolu bavit a později si sdělovat svoje životní příběhy a starosti.

Rázná, mladá matka, prodavačka textilu (Eva Josefíková) se snaží přežít jakýmkoli způsobem a i přes ne zrovna příjemné dětství má na svět i život pozitivní pohled.

Velice zaměstnaná žena a matka (Tereza Kostková), bez jejíž pomoci by rodina i firma snad přestala normálně fungovat, zažívá složité období. Momentálně je v situaci, kdy se toho na ní hrne opravdu dost.

Drsňačka, rockerka (Míša Málková), která se právě rozešla se svým partnerem, přežívá na práškách a vůbec netuší, co bude dál. Tyto tři ženy nacházejí společnou řeč a alespoň na chvíli se snaží nebrat všechny problémy až tak vážně.

Trojici doplňuje číšník (P. Nečas), který ženský život kontruje mužským pohledem na svět. Dámy mu dávají zabrat.

Počasí venku se nelepší, slaví se fiktivní narozeniny a na řadu přichází šampaňské, koňak i nějaký joint.

O humorné situace není nouze, přesto hra diváky donutí k zamyšlení o smyslu života.

Nežer to, opadá ti stromeček

Tak tuhle větu pronesla moje drahá sestřenice, když jsme probíraly fakt, že obě máme problémy s usínáním a jak na to. Já evidentně častější, a proto si pomáhám práškem na spaní, teda jenom půlkou. Důvěrně mu říkám "hajásek", ale každý den opravdu nezobu.

Tím opadaným stromečkem má sestřenice na mysli můj mozek a jeho, prý pravděpodobné následné blbnutí. Občas blbnu, to je pravda, ale jestli za to může hajásek, tím si tak jistá nejsem. Ale, kdo ví!

Můj lékař mi prášky předepíše na požádání a nikdy ho nijak nezajímalo, kolik a jak čast si zobnu. O jeho možné návykovosti (na ten prášek, ne na pana doktora)samozřejmě vím, ale tak blbě na tom ještě nejsem.

Začala jsem používat jednu starou babskou radu, které jsem sice moc nevěřila, ale překvapivě mně zatím pomáhá.

Před usnutím osprchovat nohy studenou vodou. Od kolen dolů alespoň jednu minutu.

Proč to tak funguje se pouze domnívám. Krev se stahuje do studených končetin, aby se opět prohřály a tím dochází i k částečnému odkrvení mozku. Přichází únava a pocit spánku. Stejný pocit určitě znáte např. po obědě, kdy krev pomáhá zpracovat potravu v žaludku a vám se začíná chtít spát.

Jestli to tak opravdu funguje, nevím, ale zatím je to účinné. Potřebuju přece ten svůj stromeček nějak chránit.

Zase něco z kuchyně

Nedávno jsme s kamarádkou měly tzv.couravou. Procházely jsme pražské obchody, hlavně ty s botama. Jaro je tady, léto se blíží a botník potřebuje tak trochu oživit.

Na konci naší anabáze beznadějně povídám. Vůbec, ale vůbec nevím, co se bude u nás podávát k večeři. Zatím to vypadá, že manželovi podám pouze ruku. Poradila mi. Trochu kalorická, ale fakt bomba.

Noky se sýrovou omáčkou

balíček bramborových noků

svazek jarní cibulky

anglická slanina (nemusí být)

zakysaná smetana

balíček porcované nivy

česnek

hrst čerstvého špenátu nebo přiměřené množství zmrazeného

Cibulku nakrájenou na kolečka osmahneme na oleji, pro masožravce můžeme přidat anglickou slaninu. Rozdrobenou nivu necháme rozpustit a zalijeme smetanou. Nakonec přidáme špenát, prolisovaný česnek a ještě chvilku povaříme. Uvařené bramborové noky smícháme se sýrovou omáčkou. Jídlo je syté, pokud nejste velcí jedlíci, uvedené množství stačí pro 3 osoby.

Jarní příroda

Procházky po hřbitovech mi vůbec nevadí, mám je ráda. Uprostřed hlučného města je tu nádherný klid i spousta inspirace pro pro focení. Nafotila jsem nádherné, staré platany, z nichž kmen jednoho z nich mi připomněl Homera Simpsona.

Na naší zahradě začínají rozkvétat rododendrony a azalky. Díky celkem vydatným dešťům v posledních dnech se tráva krásně zelená, sudy na dešťovku jsou plné, a tak zahrada suchem zatím netrpí. Snad to nějakou dobu vydží.

Opět trápím mozkovnu

Dobromyslná, dětská doktorka Danuše Dlouhá donesla do dětské družiny drobné dárečky. Děvčátka dostala dekorační drobnosti, dětský deštník, džbánečky. Dryáčnická dvojčata David a Dušan dostali dřevěnou dodávku.

Dcera doktorky Dlouhé, drobná diabetička Denisa, donesla dětem další dárečky. Dala dětem dvacet džusů, dortíky, dezerty, datle, dalamánky, debrecínku. Dospělí dostali demižon domácího destilátu.

Dopoledne donesl do dětské dílny desetibojař Dan Dvořáček dřevo, dláto, děrovačku, dýhu, dosloužilé diskety.

Dětský den doladil diskotékou diskžokej Dlouhý dráp. Doslova démonická dekorace.

Diskotéka dohrála, dotancovat, dojídat, divoké děti diplomaticky dostat domů.

Doktorka Danuše, dcera Denisa, desetibojař Dan dopřáli dětem doslova dobrodružný den.