Zase to rychle uteklo

Prázdniny opět rychle utekly a nový školní rok je za dveřmi. Mezi nové prvňáčky se zařadí i náš synovec Teodor, přestože mám pocit, že se narodil docela nedávno.

Léto také pomalu končí, horké počasí vystřídal dlouho očekávaný déšť, který každá zahrádka určitě uvítá, pokud se nejedná o prudké záplavy a kroupy. 

V pátek jsem byla, pravděpodobně letos naposledy, na koupališti na Sázavě, odkud nás odpoledne vyhnala bouřka. Všechno někdy končí, nevadí, jen věřím, že se tam zase vrátíme příští rok. 

Od mé švagrové jsem dostala poslední kytici krásných gladiolů, kterou jsem si dala do našeho altánku a mám z ní velkou radost. 

Na oplátku jsem jí dala moje oblíbené recyklace a i ona měla radost. Teda, alespoň se mi to zdálo 😉

Zahrádka ještě kvete, petúniím pod stříškou altánku se zatím daří a dokonce i starým naběračkám to docela sluší. 

Psychothrillery a jeden skvělý příběh

Tentokrát nabízím ke čtení dva psychothrillery a jeden krásný příběh dvou kamarádek od české autorky z období sedmdesátých let. Naprosto rozdílná témata, ale všechny tři knihy hodně čtivé, napínavé thrillery nebudete chtít jen tak odložit. 

P.A. Paris  Za zavřenými dveřmi  prvotina, která odstartovala autorčinu kariéru 

   V Pasti lží                 

Hana Marie  Kornerová    Stanice odložených lásek 

Příběh dvou kamarádek z jedné vesnice od dětství a školních lavic až do jejich dospělosti. Jejich osudy sledujeme od 70. let, kdy se Laděna ve svých osmnácti letech vdává a Kamila dokončuje střední zdravotnickou školu. 

Do života nevkročila příliš šťastně ani jedna z nich. Prožijete s nimi lásky šťastné i nešťastné, vydařená manželství i ta nevydařená, průšvihy, humorné historky. To všechno v knize najdete aniž byste se zbláznili z kotrmelců, které jim život přichystal. Pro ty, kteří tuto dobu prožili na vlastní kůži, je kniha ještě přitažlivější. 

Mottem knihy může být:  Stamice, malá vesnice, konečná stanice 

Nasaďte si na hlavu klobouk a vyrazte s knihou třeba k vodě. 

Vzpomínka na srpen

 O tom, že už je to 55 let, co nás napadli ruští bratři psát nechci. My starší a pokročilí to moc dobře víme, mladé generaci 21. srpen už nic neříká i když někteří nějakou povědomost o okupaci mají. Navíc dneska tohle téma vyskakuje téměř odevšad, bojím se otevřít lednici. 

Já chci zavzpomínat tak trochu s humorem. Bylo mi patnáct a byla jsem na chatě u babičky s dědou. Ráno mě děda probudil, přestože jsem měla takovou výsadu, že vstanu až se probudím sama. S takovým divným hlasem povídá: Vstávej, jsou tady Rusáci. Koukala jsem jako tele a první, co mně napadlo bylo, že přijela Irina z Ruska. Bylo mi to teda divné, protože byla až z Archangelské oblasti a že by mě našla na chatě za Prahou? Ale moje zkušenost z předcházejících prázdnin byla taková, že když někdo něco chce, dokáže až nemožné. 

Tou předcházející zkušeností byla totiž další moje korespondenční kamarádka Marienka z Košic. Ta se u nás na chatě také objevila zcela nečekaně a celá naše rodina nevěřila vlastním očím. Marience bylo také 15 let, psaly jsme si a věděla jsem o ní, že miluje Karla Gotta. O tom, že by přijela do Prahy nepadlo nikdy ani slůvko. Najednou stála před brankou naší chaty. Přijela na mojí adresu do Prahy, tam nikdo, protože jsme na chatě byli všichni včetně rodičů. Ona se adresu našeho pobytu dozvěděla od paní domácí, sama si zjistila z kterého autobusového nádraží musí jet, kde vystoupit a hledání naší chaty také tak jednoduché nebylo. Naše domácí měla jen tu adresu, sama nevěděla, kam  vlastně jezdíme, nikdy u nás nebyla, to jen na  okraj. Před Marijenkou jsme museli všichni smeknout, já bych to určitě nedala. Proto jsem si ty Rusáky nejdříve spojila s košickou Marienkou a chtěla jsem vítat Irinu. Škoda, Irina to nebyla. 

 

Užívám si koupání

Tenhle týden je opravdu nádherné počasí, sluníčko pálí, někdy až moc. Využíváme s mojí sestřenicí koupání na Sázavě jak jen to jde. Je to od nás pár kilometrů a protože ona je aktivní řidička, po obědě vyrážíme. Na pláži u řeky je většinou málo lidí, je tam možnost koupit občerstvení a vstupné na celý den pouhých 20,- Kč. Léto utíká rychle, čeká nás opět dlouhá zima, tak si to ještě musíme užít. 

I za první republiky se sem sjížděly party kamarádů 

Parádní víkend

Tenhle víkend se opravdu vydařil. Byla jsem domluvená se sestřenicí na procházce kolem rybníků, kde jsme trávily téměř celé dětství. Chaty měli naši rodiče kousek od sebe, my děti jsme na tábory nejezdily, a tak jsme všechny víkendy od jara do podzimu včetně prázdnin trávily společně. Navíc jsme i v Praze bydlely kousek od sebe, chodily do stejné školy a v podstatě jsme byly jako sestry. 

V pátek bylo počasí na procházku tak akorát, tak jsme vyrazily. 

kaplička sv. Prokopa 

V sobotu odpoledne jsme měly zamluvený bazén v nedalekém hotelu Valnovka. Byly jsme tam čtyři baby a bylo to skvělé. Hodina nám utekla ještě rychleji než obvykle a příští týden plánujeme další návštěvu bazénu. 

Mohlo by se vám líbit

Autorka známé série Sedm sester, Lucinda Riley mě ani tentokrát nezklamala. Určitě si půjčím další její knihy, protože její příběhy jsou opravdu nádherné. Je obrovská škoda, že další příběhy už nenapíše, tak alespoň tímto děkuji tam nahoru. 

Lucinda Riley   Motýlí pokoj 

Zajímavá rodinná sága je psaná retrospektivně, děje kapitol se střídají od roku 1944 do současnosti, tedy roku 2006. 

V té době hlavní postava Posy oslaví už své sedmdesáté narozeniny. Je posledním potomkem starého anglického rodu, který žije v krásném venkovském sídle svých předků, kde prožila dětství se svým milovaným tatínkem. Její otec, milovník motýlů, zemřel, když Posy bylo devět let. Její matka odjela do Itálie, kde se provdala za bohatého muže a Posy vychovávala babička. 

V dospělosti se vrátila na venkovské sídlo, kde žila se svým manželem a dvěma syny. Po smrti manžela zůstala ve velkém domě sama se svými syny. 

Je to příběh malé holčičky, mladé ženy i babičky, příběh o životě jejích synů a snach, jejích přátel i vnoučat. Kniha vás vtáhne do děje tak, že nebudete chtít knihu odložit. 

Příběh o tom, že nikdo opravdu dokonalý není, každý dělá chyby a je jen na nás, jestli se z nich dokážeme poučit. 

 

Procházka lesem

Po delší době jsem opět vyrazila na procházku do lesa. Tentokrát bylo počasí na procházku jako dělané, ve vedrech se mi nikam nechtělo. Než se dostanu do lesa, musím do kopečků, ať už si vyberu od chaty jakýkoli směr. Navíc mám pocit, že se s přibývajícím věkem kopečky stále zvedají, takže v horkém počasí to moc příjemné není. 

 

pro unavené nožky příjemné posezení 

na cestě jsem našla tři oříšky, ale žádné hadříky ani botky tam nebyly, škoda 

Bryndzové tyčinky

Dneska vám nabídnu něco na zub k pivu, vínu nebo jako mlsání k televizi. Recept je jednoduchý, možná podobný děláte při přípravě sýrových tyčinek, takže jen taková malá změna. 

Bryndzové tyčinky 

250 g hladké mouky 

125 g bryndzy

100 g zakysané smetany 

125 g másla nebo rostlinného tuku 

1 vejce

sůl, sezamové semínko nebo kmín na posypání

V misce rozšleháme jedno vejce a trochu si odlijeme do hrnečku. Přidáme ostatní suroviny a vypracujeme hladké těsto. Hotové těsto posypeme trochou hladké mouky a necháme odležet v lednici zhruba 30 minut. 

Na pomoučeném vále vyválíme plát asi 1 cm silný a nakrájíme na tyčinky. Dáme na plech s pečícím papírem a potřeme zbytkem vajíčka s trochou mléka, sypeme sezamovým semínkem nebo kmínem. Pečeme na 200°C cca 15 minut.