čtvrtek 24. června 2021

Není zkouška jako zkouška

 Zkoušky mohou být různé a během života jich zažíváme opravdu hodně. Začíná to zkoušením ve škole, maturitní zkouškou, zkouškou v autoškole, divadelní nebo pěveckou, pokračuje zkouškou plesových a později třeba svatebních šatů.
S přibývajícím věkem přicházejí další, hlavně ty spojené s naším zdravím a v ještě pozdějším věku přicházejí u zubního lékaře zkoušky na zubní protézy. A právě takovou jsem absolvovala dneska. Samozřejmě, že nebyla moje první, ale doufám, že ještě nebyla poslední. 
Náš pan doktor má s takovou zkouškou už vlastní zkušenosti, a to je docela příjemné zjištění, že v tom jedou i odborníci. 
Jeho ordinace je tak trochu jako z filmů pro pamětníky, ale šlapací vrtačku už tam nemá. Zato má už skoro třicet let stejnou sestru, takovou trochu šmudlinku, ale sehraní jsou za tu dobu fakt skvěle.  On je sice celkem bručoun, takže ve spojení se sestrou šmudlinkou je to dvojka k pohledání a navíc v ordinaci, do které většinou nikdo s nadšením nechodí. 
ALE, a to je právě to, proč tam s manželem těch třicet let chodíme. On je skutečně hodně šikovný a navíc perfekcionista, který se hned tak s něčím nespokojí a pro pacienta dělá maximum. 
Od té doby, co bych mohla posílat větší část chrupu na kontrolu poštou, už z nich tak velký respekt nemám. Tak trochu už vím, jak na ně a dneska byla zkouška dokonce samý vtípek. 

Ilustrační foto dortíku je z internetu, ale řeknu vám, že přestože mám dorty hodně ráda, tenhle bych snad ani nemusela 😉 





pátek 18. června 2021

Užívám si na chatě

Po minulém, tak trochu hektickém týdnu si teď užíváme klid a sluníčko na chatě. V pátek jsme se sešli v úzkém rodinném kruhu, abychom oslavili kulaté narozeniny mého muže. Dceru už jsem rok neviděla, a tak důvody k oslavě byly. Také mi v sobotu nebylo moc dobře, ale dobře mi tak.
V neděli jsem zajela s tátou za mamkou do senior komplexu a v pondělí ráno jsme tátu ještě odvezli na kontrolu k doktorce. Měli jsme tam být už v 7 hodin. Všechno se brzo vyřídilo a mohli jsme vyrazit na chatu. Počasí nám zatím přeje, v úterý jsme napustili bazén, ale protože nejsem otužilec, nějaký den si na koupání ještě počkám.
Mám sebou spoustu knih, nějaké háčkování a také jsem se dala do malování kamínků. Kreslit neumím, moje výtvory jsou na úrovni dětí z mateřské školky, ale to mi nebrání, abych něco nezkusila. Žádná sláva, ale baví mě to. První kamínek jsem dneska poslala do světa. 


 












neděle 13. června 2021

Návštěva medvědária

Zvu vás na návštěvu mého medvědária. Nebudete potřebovat ani roušky ani testy, ba ani potvrzení o  prodělané nemoci covid, pouze chuť podívat se, čím se také baví jedna seniorka.
Plyšové medvědy,  moje srdcovka,  mám ve svém pokoji skoro všude. Před několika lety jsem našla na chatě mých rodičů starý kočárek pro panenky a hned mi bylo jasné, co s  ním. Jako malá holka jsem v něm pochopitelně vozila  panenky, ale teď je to útočiště medvídků. Z mnoha blogů vím, že v tom nejedu sama, medvědi jsou oblíbeným sběratelským koníčkem. 
Díky za návštěvu, vstupné zdarma 🐻 




čtvrtek 10. června 2021

A co třeba tyhle ?

 V poslední době čtu opravdu dost. Dneska vám proto představím další dvě knížky, které opravdu stojí za přečtení. 

Linda Castillo: Střípky ticha 

Kniha je z prostředí amišských farmářů, kteří žijí a tvrdě pracují na své farmě spolu se svými čtyřmi dětmi. Rodina skvěle vychází se svými příbuznými, ale idyla se jednoho dne krutě změní, když jedno z dětí objeví v nádrži na hnůj své rodiče a strýce. Zdá se, že se jedná o nešťastnou náhodu, ale tato verze během pitvy vezme za své. Je jasné, že jde o vraždu.
Policejní náčelnice Kate, které je případ svěřen, také vyrůstala v amišské rodině, a proto případ bere osobně. 
Napínavé, čtivé, můžu doporučit,



Liane Moriarty: Na co Alice zapomněla 

Příběh čtyřicetileté Alice, vdané ženy a matky tří dětí, která svůj čas nejraději tráví ve školním výboru nebo v posilovně. Tam také začíná děj románu. Alice se v posilovně probere na zemi s obrovskou boulí na hlavě. Je přesvědčená, že je jí 29 let a čeká narození prvního dítěte. Deset let jejího života se jí naprosto vymazalo z paměti. Nepamatuje si na své děti, neví, proč s ní její sestra skoro nemluví a proč ji manžel nenávidí. Vidí se naprosto jinýma očima a to, co se o sobě dovídá se jí vůbec nezamlouvá.
Zajímavé téma k zamyšlení, čtivé a rozhodně se nebudete nudit. 
Zjistila jsem, že to není jediná kniha autorky, a tak si také přečtu Sedmilhářky a Manželovo tajemství. 










neděle 6. června 2021

Kdo si počká, ten se dočká

Letos jsme si na teplé a slunečné jaro museli počkat opravdu dlouho, ale právě o tomhle víkendu se počasí konečně změnilo. Někde sice pořádně zapršelo, ale každá zahrada, park i malá zahrádka je za závlahu většinou vděčná. Pokud se nepřidají kroupy, které dokáží zničit úrodu i záhony s květinami, je to v pořádku. My si pěkného počasí užíváme na chatě už od úterý, domů se chystáme až začátkem příštího týdne. Musím zařídit ještě pár věcí, něco objednat a dokoupit, protože o příštím víkendu budeme mít domácí oslavu manželových 70. narozenin.
Dneska se s vámi chci podělit o fotografie z naší rozkvetlé zahrady, která je právě v této době nejhezčí z celého roku. 


 







středa 2. června 2021

Banánová bábovka

 Bábovka stokrát jinak. Každý má svůj recept právě na tu svoji oblíbenou, ale těch možností a variant je tolik, že to jednoho láká vyzkoušet něco nového. Mě tentokrát nalákala banánová bábovka, vyzkoušela jsem a protože doma měla úspěch, tak vám nabízím recept.

Banánová bábovka 

4 banány 
4 vejce
1 hrnek cukru
1 vanilkový cukr
1 hrnek mléka
1 hrnek oleje 
2 1/2  hrnku polohrubé mouky 
1 kypřící prášek do pečiva
1/2 tabulky čokolády

Banány nakrájíme a v míse vidličkou rozmačkáme. Přidáme vejce a rozšleháme na kaši. Postupně přidáváme cukr, mléko a olej a pořádně rozšleháme. Nakonec vmícháme mouku s kypřícím práškem, opět důkladně promícháme a jako poslední přidáme na kousky nalámanou čokoládu. 
Těsto vlijeme do vymazané a vysypané formy a pečeme při 160°C 45-60 minut. Já pekla 60 minut.
Množství těsta je pro vyšší formu.