Zkoušky mohou být různé a během života jich zažíváme opravdu hodně. Začíná to zkoušením ve škole, maturitní zkouškou, zkouškou v autoškole, divadelní nebo pěveckou, pokračuje zkouškou plesových a později třeba svatebních šatů.
S přibývajícím věkem přicházejí další, hlavně ty spojené s naším zdravím a v ještě pozdějším věku přicházejí u zubního lékaře zkoušky na zubní protézy. A právě takovou jsem absolvovala dneska. Samozřejmě, že nebyla moje první, ale doufám, že ještě nebyla poslední.
Náš pan doktor má s takovou zkouškou už vlastní zkušenosti, a to je docela příjemné zjištění, že v tom jedou i odborníci.
Jeho ordinace je tak trochu jako z filmů pro pamětníky, ale šlapací vrtačku už tam nemá. Zato má už skoro třicet let stejnou sestru, takovou trochu šmudlinku, ale sehraní jsou za tu dobu fakt skvěle. On je sice celkem bručoun, takže ve spojení se sestrou šmudlinkou je to dvojka k pohledání a navíc v ordinaci, do které většinou nikdo s nadšením nechodí.
ALE, a to je právě to, proč tam s manželem těch třicet let chodíme. On je skutečně hodně šikovný a navíc perfekcionista, který se hned tak s něčím nespokojí a pro pacienta dělá maximum.
Od té doby, co bych mohla posílat větší část chrupu na kontrolu poštou, už z nich tak velký respekt nemám. Tak trochu už vím, jak na ně a dneska byla zkouška dokonce samý vtípek.
Ilustrační foto dortíku je z internetu, ale řeknu vám, že přestože mám dorty hodně ráda, tenhle bych snad ani nemusela 😉
