pátek 28. prosince 2018

Zákon schválnosti

Zákon schválnosti je jistota, která funguje naprosto dokonale, jenom nikdy nevíme, kdy se tak stane. Proto je to zákon schválnosti.
Dva dny před Štědrým dnem jsme dělali bramborový salát, aby se pěkně rozležel a stihli jsme část odnést k mým rodičům. Ne, nebudu vám dávat rady, jak je zrovna ten náš úplně nejlepší, protože každý má doma ten nejlepší, a tak je to dobře. V pátek byl tedy hotový, na noc jsem ho dala do chladu na balkon, tak jako vždycky a těšila se na ranní ochutnávku. Bylo ho dost, skoro hodně.
Dopoledne jsme se chystali na odpolední návštěvu rodičů, dárky byly připravené, miska na salát rovněž. Přinesla jsem salát do kuchyně, odkryla a v ten moment mě málem kleplo. Majonéza se vytratila a zbyl jenom olej, takže celá mísa salátu byla sice krásně, ale naprosto nepřijatelně lesklá. Majonéza se srazila, což se mi zatím nikdy nestalo, ale všechno je jednou poprvé.
V obchodech bylo naštěstí otevřeno, tak majolka a nový salám byl tentokrát celý můj nákup. Doma jsem zjistila, že jsem místo majolky koupila tatarskou omáčku. To se mi snad zdá! Nezdálo, tak jsem šla do obchodu znova. Byli vstřícní, tatarku vyměnili a my jsme do odpoledne všechno stihli, slíbený salát jsem mohla předat.
Druhý den ráno jsem se tak trochu bála, jestli se majonéza zase nesrazila, ale naštěstí bylo všechno v pořádku. Byl dobrý, už není.


sobota 22. prosince 2018

Přáníčko pro všechny

Všem, kteří nakouknou na můj blog přeji krásné a klidné vánoční svátky a do nového roku jen to nej a hlavně hodně moc zdraví.


středa 19. prosince 2018

Podivná přátelství

V přírodě se mezi zvířaty občas vytvoří podivné přátelství, a to i u druhů, u kterých bychom to ani zdaleka neočekávali. Kočka s kuřátkem, to je přátelství téměř nepochopitelné, ale jak je vidět, jde to.
Tak proč je to někdy tak velký problém mezi lidmi?



neděle 16. prosince 2018

Procházka předvánoční Prahou

V sobotu odpoledne jsem chtěla zajít na Staroměstské náměstí, podívat se na letošní vánoční strom a nasát sváteční, adventní atmosféru. Nebyl to ale vůbec dobrý nápad. Davy lidí proudily všemi směry a o poklidné atmosféře se nedalo vůbec mluvit. Koukli jsme na strom a nejkratší cestou pryč. Zbaběle jsme to vzdali. Cestou jsme se stavili na horký punč s malinami a byli jsme rádi, když byl ten všechen mumraj za námi.
Ono se to samozřejmě čekat dalo, přesto jsem byla překvapená tak obrovským množstvím návštěvníků, převážně cizinců.
Dneska jsem se pro změnu dala do balení dárků. Zase tolik jich není, ale tuhle práci ráda nemám, zřejmě i proto, že bych se touhle činností určitě neuživila.
Jó, a máme doma rýmičku. Většina žen ví, o čem je řeč. Hluboké vzdechy, smrt v očích i na jazyku.
Přeji klidný předvánoční týden.



neděle 9. prosince 2018

Potravina, která se nikdy nezkazí

Znáte nějakou potravinu, která se nikdy nezkazí? Právě teď je doba, kdy se pečí vánoční medové perníčky a vzhledem k častým virózám a nachlazení vaříme obvykle čaje s citronem, zázvorem a medem. Tak jsem vlastně přišla na to, že med je ta potravina, která opravdu vydrží hodně dlouho.
Může zcukernatět, což dokážeme odstranit rozpuštěním v horké vodě, ale nikdy se mi nestalo, že by med zplesnivěl nebo se zkazil jakýmkoli jiným způsobem, abych ho musela vyhodit.
Přemýšlela jsem, která další potravina má takovou vlastnost nezničitelnosti, ale zatím jsem na nic jiného nepřišla.
Věděli byste o nějakém dalším podobném zázraku?



středa 5. prosince 2018

Pečeme bez mouky

Podařilo se mi sehnat několik receptů na vánoční cukroví bez použití mouky. Určitě je takových receptů hodně, ale já vám nabídnu dva, které mám vyzkoušené a které jsou opravdu dobré a na přípravu jednoduché. Obzvláště recept na Jetelíčky od Radky Rosické, které jsou hotové opravdu raz dva.


Mandlové (ořechové) placky

4 vejce, 20 dkg krystal. cukru, 35 dkg nastrouhaných mandlí nebo vlašských ořechů, 1 lžička mleté skořice, 1 lžička mletého hřebíčku, špetka muškátového oříšku, sůl, 2 lžíce moučkového cukru, poleva

Vejce s cukrem vyšleháme do pěny, přidáme všechny přísady. Těsto rozetřeme na pečící papír a v předehřáté troubě pečeme 15-20 minut. Upečenou placku vyklopíme na vál, sejmeme papír a z a t e p l a nakrájíme na čtverečky. Necháme vychladnout a zdobíme polevou.


Jetelíčky

28 dkg mletých vlašských ořechů, 15 dkg moučkového cukru, 1 vejce, lískové ořechy na zdobení

Vypracujeme těsto a tvoříme malé kuličky (pečením se obsah zvětší), které klademe na pečící papír ve tvaru trojlístku a doprostřed položíme lískový oříšek, který nám kuličky spojí. Pečeme na 150°C 15-20 minut. Jetelíčky musí být od spoda zlaté. Po vychladnutí trochu ztvrdnou, uložíme je do krabice a dáme do chladu, kde krásně zvláční.



čtvrtek 29. listopadu 2018

Předvánoční upozornění

Vánoce nejsou ani dostihy, ani vytrvalostní běh, překážkový běh, ragby nebo lezení po stěnách a jiných výškách.
Vánoce jsou přece svátky klidu, tak to s tím úklidem nepřehánějte. Většina z nás uklízí celoročně, tak není důvod vystěhovat nábytek a začít od podlahy. Všeho s mírou a nebo s nějakým příjemným Mírou ☺☺☺



středa 21. listopadu 2018

Romantika versus realita

Docela běžná věc. Vytápění bytových prostor kamny jsem poznala jako romantickou záležitost, ale také jako docela tvrdou realitu.
Krbová kamna na chatě, to je ta romantika. Praskající polena voňavého dřeva, možnost sledovat tančící plameny a příjemné teploučko, které je úplně jiné než to od ústředního topení, to je prostě nádhera. Večerní usínání u kamen s pohledem do roztopených kamen, to je ten nejkrásnější program, který mi žádná televize nabídnout nemůže.
Druhou stranou topení v kamnech byla opravdu nepříjemná realita, která nastala společným bydlením krátce po naší svatbě.
Bydleli jsme ve 3. patře v poměrně velkých třech místnostech s výškou stropu, bez pár centimetrů, čtyři metry. Vytopit takové prostory nebylo vůbec jednoduché. V domě bez výtahu nebyl zaveden plyn, elektroinstalace ve stavu, který neumožňoval využít akumulační kamna, takže jediná možnost - dřevo, uhlí, brikety. Každodenní tahání kýblů s uhlím nahoru, s popelem dolů a tak pořád dokola, to žádnou romantikou opravdu nezavánělo. Tak jsme tam bydleli osm let.
Nakonec jsme přeci jenom měli štěstí v neštěstí. Jednou se nám v noci zasypal komín v obýváku, kde jsme spali. Naštěstí jsem se v noci probudila do už dost silného kouře. Okamžitě zotvírat okna, všechny probudit a hlavně zjistit, co děti. Všichni jsme byli v pořádku, ale v místnosti se samozřejmě už topit nedalo.
Po různých peripetiích stavební odbor uznal byt za nezpůsobilý k užívání s ohrožením života nájemníků a my jsme se stěhovali do stejné ulice, ale do nového paneláku.
Celá rodina byla neskutečně šťastná. Všude teplo a teplá voda přímo z kohoutku, nemohli jsme se toho nabažit ani my s manželem ani naše děti.
Už si to ani neumím představit, ale tenkrát to nebylo nic výjimečného, tak to prostě bylo, ale romantika to teda určitě nebyla.



čtvrtek 15. listopadu 2018

Kouřová clona

Nemám teď zrovna období tvoření, nebaví mě to, není chuť. Vánoce se ovšem blíží, tak doufám, že ta chuť dorazí ve správný čas, protože vánoční výzdobu včetně adventního věnce mám moc ráda, to prostě být musí.
Mou vyhledávanou zábavou jsou momentálně knížky, a tak vám představím jednu od autorky Sandry Brown
Kouřová clona
Když se ráno televizní reportérka Britt probudí vedle pohledného, ale mrtvého policisty Jaye, vůbec si nevzpomíná, jak se tam dostala a co se vlastně stalo.
Jay si uměl užívat život a před pěti lety se stal hrdinou při katastrofálním požáru policejní stanice, při kterém zahynulo sedm lidí.
Do případů vstupuje hasič Raley, celoživotní Jayův přítel, který při požáru nesloužil, ale měl prověřit, co požár způsobilo. Vyšetřování nemohl dokončit, protože jedné osudové noci přišel téměř o všechno díky lidem, kterým nejvíce důvěřoval, a to za předcházejících podobných okolností, které zažila i Britt. Za dramatických okolností spojí své síly a začnou pátrat po souvislostech podivného případu.
Napínavý příběh od začátku až do konce s opravdu nečekaným rozuzlením se čte jedním dechem, je hodně čtivý, nenudí.




sobota 10. listopadu 2018

Martin to letos zase nestihne

Zítra má svátek Martin, ale jeho očekávaný příjezd na bílém koni se pravděpodobně konat nebude. Ani na horách, ani v dolinách.
Ne, že bych po tom sněhu tolik prahla, ve městě už vůbec ne, ale nějaká ta závlaha by se určitě hodila. Ale uvidíme, co nám zima přinese za překvapení.
Martin bude mít zpoždění, ale já ho zítra přeci jenom uvidím. U nás zítra proběhnou Svatomartinské slavnosti se vší parádou. S pečenou husou, mladým vínem, cimbálovou muzikou, s ukázkami keramické a kovářské dílny a příjezdem sv. Martina.
Zajdeme se podívat, ochutnat dobré víno, které vždy nabízí hned několik vinařství a nasát začínající zimní atmosféru.
Na naší zahradě to ovšem na příchod zimy ještě rozhodně nevypadá. Kvetoucí růže až tak nepřekvapí, ale květ rododendronu mě teda překvapil.


neděle 4. listopadu 2018

Nemám ráda listopad

Listopad je měsícem mého narození, a tak by asi měl být mým měsícem oblíbeným. Ale tak tomu opravdu není. Krásný, barevný podzim se začíná měnit na mlhavé, větrné, uplakané období, prostě to pravé dušičkové. Možná i fakt, že právě v tomto měsíci odešlo pár známých a blízkých naší rodiny má na toto období nemalý vliv.
Žádnou velkou výhrou není ani měsíční znamení, kterým je v tomto období Štír. Trochu vás s tímto znamením seznámím prostřednictvím knihy Souboj znamení , autorky Dagmar Kludské.

Štír 24.10. - 22.11.

Člověk narozený v tomto znamení je nezávislý, energický, rozhodný. Bývá podezíravý a nedůvěřivý. Pokud má před sebou určitý cíl, je aktivní a energický, v opačném případě zmalátní a je krajně nepříjemný.
Na všechno má většinou svůj názor, pravdu má jen on. Má postřeh, inteligenci, nic mu neujde. Každou urážku a
nespravedlnost si velmi dlouho pamatuje, vše spočítá i s úroky.
Má vtip, smysl pro humor, inteligenci, dar ironie, téměř bez chyby dokáže zasáhnout nejcitlivější protivníkovo místo. Své nitro nikomu neotevírá, ale jemu se lidé často sami svěřují.
Štír -matka bývá dětem oporou, skvělou a starostlivou matkou. Je čistotná, dobře vaří. Je svá, manžel i děti by ji měli poslouchat, velení je většinou na ní.
Se ženou Štírem je lépe žít ve shodě než v protivenství. Ona ovšem bojuje pouze tehdy, když se na ni nebo na děti útočí.

Ne všechno samozřejmě na Štíry úplně sedí, ale v těch negativních věcech sama sebe občas nacházím. Takže já za tu svoji povahu vlastně ani nemůžu, to dělá to znamení a tím se všechno vysvětluje.
Každopádně děkuji svému muži i dětem za trpělivost, že to se mnou táhnou dál i za cenu nějakých těch občasných úletů.




neděle 28. října 2018

Divadlo je opět tady

V nové divadelní sezoně jsme s kamarádkou už navštívily několik generálek, ale ...
Představení si samy nevybíráme, ale nabídnuté vstupenky většinou využijeme. Do divadla chodíme rády a navíc dopolední představení nám naprosto vyhovují.
Nevím, jestli jsme přehnaně vybíravé, což si fakt nemyslím, ale to, co jsme zatím měly možnost vidět nás rozhodně nijak nenadchlo. Abychom představení o přestávce vzdaly, to se nám ještě nestalo. Navíc Divadlo Na Vinohradech patřilo k těm, které lákalo své diváky a sehnat lístky byl občas nadlidský úkol. V posledních letech se ale se změnou ředitele hodně změnilo. Mnohé uváděné hry přežijí sotva jednu sezonu. Možná, že stejný osud potká i zatím poslední hru Konec masopustu.
Klasické představení Moliérova Lakomce v Divadle Radka Brzobohatého se nám celkem líbilo. Pro mne neznámý, výborný Milan Enčev byl v hlavní roli přesvědčivý stejně jako postava sluhy Valéra. Od Jana Rosáka jsem neustále čekala na otázku, za kolik? Ani divadelní prkna nedají zapomenout na uvádění kdysi oblíbeného pořadu Riskuj a z moderátora v tomto případě prostě herce neudělají.
Muzikál Trhák není zase takovým trhákem, jak se nám produkce snaží namluvit a Doktor OX je zatím snad to úplně nejslabší, co se dá v tomto žánru vidět.
Tak snad příště?


úterý 23. října 2018

Vzpomínám ráda nejen díky maličkostem

Takových maličkostí, které dokáží vyvolat zasuté vzpomínky je mnoho. Někdy je to fotografie, sbírka známek, obrázek od dětí, pohádková knížka, starý zapomenutý svetr, plechové nádobí. I vůně dokáže přivolat určitou vzpomínku. Těch maličkostí může být opravdu hodně.
Osobně mám moc ráda bleší trhy, možná i proto, že mi staré věci připomínají třeba dobu mého dětství, kdy si dokážu vybavit blízké osoby nebo i konkrétní situace.
Brusle na kličku, říkalo se jim šlajfky, mi bezpečně připomenou nedělní dopoledne, kdy jsme před obědem chodili s tátou bruslit.
Stará kožená taška, s takovou přece chodil do práce můj děda. Plechové nádobí, váleček na nudle nebo valcha na praní prádla, hned jsem ve vzpomínkách u babičky. Vyšívaný ubrus, háčkovaná dečka na konferenční stolek, šlapací šicí stroj, to jsem zase u nás doma.
Určitě nejsem sama, koho tyto věci vracejí do vzpomínek, pokaždé totiž slyším:
Jéé, to jsme také měli doma.
Podívej, konvička na mléko.
Medvěd, skoro stejného měl brácha.
Plechový nočník, takový byl na chalupě ještě pro naše děti.
Kloboučku hop, pamatuješ, co jsme se té hry nahráli.
V tu chvíli mají všichni na tváři tajuplný úsměv a v očích takový zvláštní, zjihlý pohled. Právě se vzpomíná, nerušit!


čtvrtek 18. října 2018

Jablkové dobroty

Letošní úroda jablek je opravdu veliká a tak ti, kteří mají vlastní zahrádky, zpracovávají jablka na všechny možné způsoby.
V časopise Rozmarýna jsem objevila dva lákavé recepty a nabízím je i vám.

Jogurtové lívanečky s jablky

200 g bílého jogurtu
200 g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
5 lžic mléka
4 lžíce cukru
3 vejce
špetku soli
3 jablka
moučkový cukr se skořicí

Jablka oloupejte, vyřízněte jádřinec a nakrájejte na půlcentimetrová kolečka. Žloutky vyšlehejte s cukrem, přidejte mléko, mouku smíchanou s práškem do pečiva, jogurt, sůl a nakonec sníh z bílků. Kolečka jablek namáčejte v těstíčku a smažte na oleji. Nakonec posypte moučkovým cukrem se skořicí.

Vláčná jablková bábovka

300 g polohrubé mouky
1 vanilkový pudinkový prášek
200 g cukru
špetka mleté skořice
1 prášek do pečiva
2 vejce
1 lžíce rumu
150 ml oleje
100 ml mléka
400 g strouhaných jablek
med na pokapání

Očištěná jablka nastrouhejte. V míse smíchejte mouku, pudinkový prášek, cukr, skořici a prášek do pečiva. Přidejte vejce, rum, olej, mléko a jablka a vymíchejte středně husté těsto. Nalijte do vymazané bábovkové formy a v předehřáté troubě pečte asi 60 minut na 180°C. Upečenou bábovku nechte vychladnout, vyklopte a pokapejte medem.



neděle 14. října 2018

Já a babička?!

Já a babička? Na to jsem ještě sexy!
Tak tenhle výrok mě fakt nadzvednul. To prohlásila jedna naše zpěvačka (67), po které v současné době už ani Blesk neštěkne. Možná i to byl důvod. Naposledy se dostala do podvědomí lidí nechutným rozvodem se svým populárním manželem, ale to už je také hezky dávno.
Většina žen babičkovskou roli přijímá s radostí bez ohledu na svůj věk. Pravda, jsou i výjimky, ale s narozením vnoučete je všechno jinak. Je to zřejmě druhý největší dar, po narození vlastního dítěte, který žena může od života dostat.
Jsem o dva roky mladší než zmiňovaná zpěvačka, nejsem sexy , ale ráda bych si tento dar užívala.
Někdy to prostě nevyjde, ale naděje neumírá. Takový už je život.


neděle 7. října 2018

Luštíte rádi křížovky?

Měla jsem období, kdy jsem křížovky luštila celkem dost. Postupně je z mého zájmu vytlačilo sudoku a na internetu nepřeberné množství her. Všeobecně jsou hodně oblíbené karetní hry, ale když jsem narazila na slovní hru On words byla jsem lapená. Přestože má hra anglický název (slova), spočívá ve vytváření českých slov. Během 1 minuty musíte poskládat co nejvíce slov z 12 určených písmen, která se po minutě opět mění. Hrají se vždy tři kola proti vylosovanému soupeři. Je to docela rychlovka, ale baví mě to hodně. V případě zájmu najdete na Duelovky.cz
O krásném víkendu na chatě jsem po procházce s Barunkou ještě vytáhla zahradní lehátko, připravila křížovky a nechala se, letos možná už naposledy, ohřívat slunečními paprsky. Křížovky byly fakt příšerné, nevím, kde se autor inspiroval, ale po dvou vyluštěných tajenkách jsem raději sáhla po knize.
Tady je malá ukázka
druh kadeřníka - ondulér
kulma - vlnič
malé děti - smradi
dm. Kateřina - Řinka
pracovitý poslanec - aktivní politik
Ten poslanec-politik mě alespoň rozesmál. Přeji příjemný týden a doufám, že se ještě chvíli budeme těšit z krásného babího léta.


středa 3. října 2018

Babí léto přichází

Už ve čtvrtek jsme s manželem opět odjeli na chatu. Cestou jsme se zastavili na oběd, abychom hned po příjezdu mohli vyrazit do lesa. Samozřejmě na houby, když všude tak rostou a ze stránek téměř všech, nejen bulvárních plátků, se usmívají natěšení houbaři se svými nádhernými úlovky.
Tak teda nevím, proč se zrovna my vyskytujeme na těch místech, kde neroste opravdu vůbec nic. Na nedávné návštěvě u dcery v Krkonoších jsme našli 3 (slovy tři) prašivky, tentokrát nebyla v lese ani ta prašivka.
Jak já bych si dala houbovku z čerstvých hub nebo smaženici! No , nevadí. Procházka byla i bez těch houbiček prima. Podzim už je opravdu tady, v zahradách jsou letos mimořádně obsypané jabloně nádhernými jablíčky a listí stromů a keřů se pomalu začíná vybarvovat. Tuhle část podzimu můžu, tu deštivou a mlhavou už ne.



neděle 30. září 2018

Dívka v ledu

Ten, kdo má rád detektivní příběhy, určitě nebude touto knihou zklamaný. Autor Robert Bryndza je britský spisovatel a scénárista, který žije se svým manželem Janem střídavě v Nitře a v Londýně.
Děj se odehrává v Londýně, kde bylo pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé dívky z vlivné rodiny. Případ vyšetřuje detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, která společně se svým týmem zjišťuje souvislost mezi vraždou dívky a smrtí tří prostitutek. Jaká je teda souvislost mezi smrtí dcery vlivného lobbisty a mrtvými imigrantkami? Rozuzlemí příběhu vás určitě překvapí.
Kniha je od samého začátku napínavá, má spád a mně se opravdu hodně líbila. Nutí vás pokračovat ve čtení, neradi ji odkládáte. Přečetla jsem ji za tři večery a určitě se poohlédbnu i po dalších knihách tohoto autora.


pondělí 24. září 2018

Mívardz évogolb eletářp

Ne, ještě jsem se nezbláznila, ale co není, může být. Článek má správný název Zdravím blogové přátele.
Kdysi dávno jsem v jednom zábavném televizním pořadu viděla paní, která tímto způsobem dokázala plynule mluvit. Zaujalo mě to, a tak, když jsem každodenně jezdila po městě s dcerou v kočárku, začala jsem to také zkoušet na názvech prodejen.
Anrákélm, Anrákél, Osam-yninezu, Ecovo-aninelez.
Bavilo mě to a občas jsem si to potom zkoušela i na jiných slovech, než jenom na názvech prodejen. Baví mě to ještě dnes. Běžná slova jsem schopná obrátit bez problémů celkem rychle, ale plynule mluvit, to rozhodně ne.
A k čemu, že to je? K ničemu, jenom se tím bavím a trénuju mozeček. V tomhle věku už se počítá každý pokus.


pondělí 17. září 2018

Víkend na horách

O víkendu jsme jeli navštívit dceru do Krkonoš a měli jsme opravdu štěstí na krásné počasí. Už dopředu proběhla rezervace stolu v naší oblíbené restauraci, kde opravdu dobře vaří a rezervace je jistota. Každý si vybral podle své chuti, ale Úpický řízek, který si dala moje dcera, vám musím ukázat.


To se určitě často nevidí a jak jsem pochopila, je to tam zřejmě jídlo dost oblíbené. Smažený vepřový řízek s knedlíkem a se zelím. Obě jídla mám ráda, řízek můžu prakticky kdykoliv, ale tuhle kombinaci si klidně odpustím.
Odpoledne byla ve Svobodě nad Úpou, jako každý rok, akce Rudolfovy slavnosti s průvodem dvořanů v dobových kostýmech, rytířů a samozřejmě i se samotným císařem Rudolfem. K dobré náladě hrála skupina Šlapeto, pivo teklo proudem a stánky nabízely dobrůtky všeho druhu, sladké i slané.
Ráno byly v plánu houby. Poznámky místních, že houby nerostou jsme vážně nebrali. Chyba, tam opravdu nerostou.
V poledne nás čekal zahradní oběd. Grilované maso a navíc lahůdky z udírny, kterou postavil přítel naší dcery. Byla to dobrota a ještě jsme dostali výslužku včetně rajčat, cuket, kedluben a zavařených okurek. Víkend se opravdu vydařil, jenom na ty houby musíme počkat. Možná týden, měsíc nebo rok. Uvidíme.
Ale i procházka byla fajn. Všude jsou nádherně upravené chalupy, tak se alespoň potěšila dušička a oko.


sobota 8. září 2018

To snad ne! Oni žerou kocoury

Začátkem září máme s mužem výročí. Nechce se mi ani věřit, ale už je to fakt 45 let od naší svatby, čas opravdu letí jako bláznivý. Letí všem stejně a v tom je snad jediná spravedlnost.
Nedávno jsem si vzpomněla na jednu příhodu, která mě před tou řádkou let doslova rozhodila.
V pátek jsme odjížděli na víkend k manželovým rodičům. Byla to jedna z prvních návštěv, kdy je člověk ještě tak trochu nervózní a obě strany se vzájemně, opatrně poznávají.
Na dvorku nás čekala budoucí tchýně a můj nastávající se ptal, co dobrého uvařila, že už má hlad jako vlk. Maminka se lišácky pousmála a odpověděla, že přece kocoura. Můj muž, pořád ještě budoucí, se rozzářil, zasvítili mu oči a spěchal do baráku. Mně spadla brada.
Na verandě byl cítit česnek, hodně česneku a já začala propadat panice. To snad není pravda, oni žerou kocoury. Na venkově mají přece jenom blíž ke králíkům, slepicím, kachnám nebo husám, ale kocour?
Otec myslivec občas donesl nějakou divočinu, a tak jsem u nich prvně ochutnala třeba zajíce nebo srnčí, ale proč ten kocour?
Vyplašená jsem byla teda pořádně, jak řeknu u nás doma, jaké pochoutky připravuje moje budoucí tchýně. Moje babička by to snad nepřežila, sama měla dlouho problém s kuřetem a králíka neochutnala nikdy. Když o prázdninách pro dědu a nás vnoučata pekla řízky z králíka, sama si dělala řízek vepřový v jiné pánvi a dokonce používala i jinou vidličku na obracení. A teď kocour!
Nakonec se všechno vysvětlilo a já se na toho kocoura těšila také. Byl to vlastně bramborák a bramboráky ty já moc ráda.
Dlouho jsme se tomu i po letech smáli, z mojí tchýně se vyklubala báječná kuchařka, která by určitě skvěle zvládla i toho kocoura.



neděle 2. září 2018

Lenost střídá lenora

Nevím, jak kdo, ale já jsem během těch příšerných veder letošního léta byla úplně hotová. Lenost střídá lenoru, udělám jenom to nejnutnější a okamžitě jsem zase paralizovaná tím, až nepříjemným vedrem. Na sledování Blogu to vliv ještě nemá, tam jsem omezená pouze nabitou datovou kartou, ale veškeré mé tvoření je zřejmě to jediné, co bylo letos v létě na bodu mrazu. U mě to teda platilo stoprocentně. A to jsem byla většinu času na chatě, kde to bylo přece jen příjemnější.
Konečně se trochu ochladilo, začínám se probírat a občas vyvinu i nějakou tu aktivitu. Vzhledem k tomu, že náš malý synovec n u t n ě potřebuje nového opičáka, hned jsem se do toho dala. Pro jistotu raději hned dva, člověk nikdy neví, kdy se nějaký ten dárek může zase hodit.



úterý 28. srpna 2018

Prázdniny jsou minulost

A už je to zase tady. Prázdniny končí, končí doba dlouhého vyspávání, pohodový pobyt u babičky s dědou, kteří od svých vnoučků většinou žádné velké povinnosti nevyžadují, konec téměř bezstarostných dvou měsíců.
Města se opět zaplňují dětmi a jejich rodičům nastává hektická doba shánění. Shánění školních potřeb, pomůcek a často i nového oblečení, protože nám ty děti přes prázdniny zase o něco povyrostly.
Na mnohé školáky i studenty čeká nový kolektiv, pro někoho to byly letos opravdu prázdniny poslední a ty čeká nástup do prvního zaměstnání. I některé mrňousky čeká první kolektiv dětí, první paní učitelka, nové povinnosti.
Do nového školního roku přeji všem vykročení tou správnou nohou. Dětem, učitelům i rodičům samozřejmě pevné nervy, které jsou potřeba pro všechny, vždy a všude.
Tak ať se vám v tom novém školním roce daří.



středa 22. srpna 2018

Pekařova dcera

Sarah McCoy je autorkou této nádherné knihy. Doporučila mi ji paní v naší knihovně a jsem za to moc ráda.
V knize se prolínají dva příběhy. Jeden, ten hlavní a nejzajímavější je příběhem Elsie, dcery pekaře v nacistickém Německu a druhý představuje o 60 let později novinářku Rebu.
Válečná doba přibližuje těžký život, obavy a strach, který prožívali i samotní Němci.
Rodina Elsie sympatizovala za války s nacisty, ona sama si postupně uvědomovala hrůzný systém a snažila se z něho vymanit. Nebylo to jednoduché, obávala se, že ohrozí nejen sebe, ale celou svou rodinu.
Elsie se v roce 1945 provdala za amerického vojáka a s ním odjíždí do Mexika, kde se vrací k rodinné tradici a otevře si pekařství.
Mladá novinářka Reba od svého nakladatele dostane za úkol napsat zajímavý vánoční příběh. Seznamuje se s Elsií, která nakonec souhlasí s napsáním svého životního příběhu. O životě prostých Němců, o pozvání nacistického důstojníka na vánoční večírek a strachu to odmítnout, o záchraně židovského chlapce, o své sestře zařazené do programu Lebensborn, o životě v dalekém Mexiku.
Hodně emotivní kniha, už dlouho jsem u žádné nebrečela, ale tentokrát ano.



pátek 17. srpna 2018

Bylo léto, horké léto

Letošní léto bylo a vlastně ještě je až děsivě úmorné. Dlouhotrvající vedra nesvědčí většině z nás, ale ani zahradám, polím, lesům, zvířatům. Usychají zahrady, lesní stromky a letošní úroda určitě nebude patřit k těm bohatým.
Vysoké teploty parného léta snášíme lépe na chatě, kde jsme s malými přestávkami prakticky celé léto. Konečně jsem dokázala přemluvit i manžela ke koupání v nedaleké řece Sázavě. Autem jsme tam za 15 minut, a je to prostě paráda, což i sám uznal.
Pláž s kabinkami (místní chataři si je pronajímají i na celé léto), WC, stánek s občerstvením, kde si koupíte nejen pivo, ale i něco teplého k zakousnutí a (a to mi hlava nebere) bez vstupného. V dnešní době většinou téměř nemožné.
Koupání u jezu, opalování na jezu, teplá a čistá řeka a na celé pláži opravdu jenom pár lidí.
Starší lidé z okolních chat, pár rodičů s malými dětmi, babička s vnoučetem, jeden zamilovaný párek a toť vše.
Kde jsou všichni ti mladí, kteří léto co léto neodmyslitelně patřili ke břehům řek a rybníků, kde vznikala nová kamarádství, nové lásky, kde byl problém roztáhnout vlastní deku aniž bychom museli přeskakovat souseda.
Chápu, že spousta přírodních koupališť je uzavřená kvůli přemnoženým sinicím, ale tady je čistá řeka.
Nechce se mi věřit, že většina sedí u počítače nebo notebooku, to snad ne. Prázdniny u moře, brigády? Ale to přece bylo vždycky. Dovolená s rodiči, tábory i ty brigády. Tak kde ti mladí teda jsou?



neděle 12. srpna 2018

Co teda vlastně jsem ?

Ve škole jsem začala psát pravou rukou, běžně ji používám a myslela jsem, že s tím problém nemám. Vím, že žehlím levačkou, ale nijak jsem o tom nepřemýšlela, prostě to tak je.
Minulý týden se ozvala, celkem dost silně, artróza palce pravé ruky. Diagnostikovanou ji mám už několik let, ale kromě jednoho období několika rehabilitací byla celkem pokorná. Zřejmě čekala na svůj okamžik a ten stál za to. Musela jsem odjet k ortopedovi na obstřik, ale valného zlepšení jsem se zatím nedočkala.
Ale proč to vlastně píšu. Šla jsem si čistit zuby, problém. Učesat, problém. Zjistila jsem, že já tu levou ruku pužívám celkem často. Při fénování mám kartáč v levé ruce, vyčesávám Barču také levou, nádobí myju také levou a některé věci dělám obouruč.
Určitě jsem pravák, ale fakt jsem si vůbec neuvědomila, kolik věcí tou levou vlastně zvládám lépe než tou pravou. No, lépe, někdy jsou levé obě dvě (nebo pravé?).


úterý 7. srpna 2018

Od Hrušky bez hrušky

Dívám se občas na nedělní pořad s Láďou Hruškou a už mockrát jsem si říkala, to zkusím. U toho ale zůstalo.
Nejsem žádná pekařka ani cukrářka, což ostatně možná i víte, ale tenhle recept mne nadchnul jednoduchostí a hlavně rychlostí. Vyzkoušela jsem. Všechno je pravda a navíc náramně chutná.

Tvarohové nebíčko

1 hrnek hladké mouky
3/4 hrnku cukru
4 vejce
1 prášek do pečiva
špetka cukru

na nebíčko

měkký tvaroh (použila jsem ve vaničce)
šlehačka
vanilkový cukr
kakao

Vejce vyšleháme s cukrem do pěny a přidáme ostatní suroviny. Tvaroh také vyšleháme s vanilkovým cukrem a opatrně vmícháme šlehačku.
Těsto pečeme při 200°C 10-15 minut. Necháme vychladnout, potřeme našlehaným tvarohem a posypeme kakaem.
(Uvedené množství tvarohu se mi zdálo trochu málo na celý klasický plech, proto jsem použila plech menších rozměrů).



čtvrtek 2. srpna 2018

Znáte čarověníky?

Jeden nádherný čarověník jsme viděli při návštěvě Kladské, nedaleko Mariánských lázní. Čarověníky se vyskytují vysoko ve větvích stromů, vznikají v důsledku patogeních organismů a nejčastěji je vidíme jako hustý keřík s krátkými a zahuštěnými větvičkami. Čarověníkům byla připisována magická moc, přinášely prý štěstí i smůlu a věřilo se, že vznikají po zásahu bleskem, což je v ojedinělých případech pravda.




Máme na zahradě smrk Conica, což je pravidelně kuželovitý kultivar severoamerického smrku. Jeho jehlice jsou krátké, měkké a krásně zelené. Vzhledem k tomu, že se jedná o kultivar, může se někdy třeba i po dvaceti letech mezi jeho větvemi objevit původní podoba. Nám se to stalo, původní verze smrku opravdu vyrůstá z hlavního kmene. Když jsme tuto zvláštnost před lety objevili, mysleli jsme, že jde právě o čarověník, ale v tomto případě jde o mutaci.


neděle 29. července 2018

Byla to chyba? Určitě ne



Spousta lidí má nějakou svou oblíbenou sbírku plyšáků, angličáků, známek, zvonečků, pivních tácků a spoustu jiných, někdy i netradičních předmětů. Sama mám plyšové medvědy a zvonečky a moje hodně oblíbená herečka třeba opičáky.
V té souvislosti jsem si vzpomněla ještě i na vlastní sbírku malých opiček, někdy i trochu větších. Občas to byly právě ty víkendové se spoustou přátel na chatě nebo v místní hospůdce.
Byla to chyba? Myslím, že ne. Všichni jsme dávno z té doby vyrostli, naše kategorie se pohybuje kolem označení 60+ , v MHD máme zlevněné jízdné a někteří už mohou jezdit zcela zadarmo. Naše děti v mnoha případech mají vlastní děti, ale všichni svorně na ty časy rádi vzpomínáme. Tolik srandy při našich sešlostech, narozeninách někdy i dovolených už asi nezažiju,ale ty vzpomínky, ty nám nikdo nevezme. Vlastně mohl by, ten zákeřnej Němec. To by teprve byla chyba.



úterý 24. července 2018

Člověk míní, zdraví mění

Na letošní léto jsme měli v srpnu plánovaný pobyt na Šumavě. Krásný hotel a ještě krásnější okolní příroda přímo na Modravě nás nalákala už začátkem roku. Plány ale někdy nevyjdou, zdraví si roční období nevybírá, a tak jsme pobyt zrušili.
Šumava bez možnosti procházek a krátkých túr, to nějak nejde. O to víc jsme rádi za naši chatu, kde s malými přestávkami trávíme většinu času a těšíme se z přírody kolem a rozkvetlé zahrady.
Jenom toho deště by u nás mohlo být trochu víc. Tráva už je vypálená od začátku prázdnin a houby budu letos znát jen z vyprávění nebo fotek těch šťastlivců, u kterých přece jenom něco napršelo.


pátek 20. července 2018

Fakt musím?

Přemýšlela jsem, co vlastně v životě musím. Taková třešnička na důchodovém věku je právě to, že těch "musů" není zase tolik, jak by se na první pohled zdálo. Přišla jsem vlastně pouze na několik. Musím jíst, pít, platit složenky a samozřejmě musím mít nějaký příjem, abych ty složenky mohla zaplatit. Potažmo také to jídlo a pití.
Všechno ostatní už rozděluji na měla bych, mohla bych a chtěla bych. Je velký rozdíl v tom, jestli musím umýt okna nebo mohla bych umýt okna, musím uvařit nebo mohla bych uvařit.
Děti jsou už dávno dospělé, takže každodenní kolotoč, který se prostě s malými dětmi bez těch "musů" neobejde, už pominul.
Je pravda, že tak jednoduše to vždycky nešlo. Všechna ta "musím" jsem měla pod kůží hodně zadřená. Když se vám ale podaří alespoň některá přehodnotit na měla bych, mohla bych, budete se fakt cítit volněji. Zkuste a uvidíte!


pondělí 16. července 2018

Nepečený dort

Pečení nikdy nebylo moje hobby, kynuté těsto, to už je vůbec kapitola sama pro sebe, ale nepečené dorty patlám celkem ráda. Možnosti výběru ovovce jsou právě teď velmi široké, tak můžeme kombinovat podle přání, podle chuti nebo podle časových možností.
Minulý týden jsem udělala jeden dortík z rybízu a banánů a byl pochválen, Teda dort, ale i já. Tady je recept.

Budete potřebovat
250 g mascarpone
200 ml šlehačky
vanilkový cukr
balíček cukrářských piškotů
2 banány
šálek rybízu
vanilkový puding
mléko, kakao

Šlehačku ušleháme a jemně vmícháme vanilkový cukr a mascarpone. Puding uvaříme podle návodu a můžeme vykládat dortovou formu.
Půl balíčku piškotů pokapeme mlékem nebo vychladlou kávou (můžete přidat trochu rumu), zalijeme poloviční dávkou pudingu, přisypeme šálek rybízu a potřeme polovinou krému.
Druhou polovnu piškotů opět zvlhčíme podle chuti, druhou polovinu pudingu pak pokryjeme na kolečka nakrájenými banány. Nakonec posypeme vrstvu krému kakaem a dáme vychladit.

Snad bude chutnat ☺☺☺


čtvrtek 12. července 2018

Když se nedaří, co se dařit má

Určitě každý zná dny, kdy už ráno tušíte, že dneska vás asi čeká den blbec.
Takový fiktivní den pracující ženy může vypadat třeba takhle.
Probudíte se a zjistíte, že jste zaspala. Sakra, zrovna dneska je hned ráno porada. Vystartujete z postele, koupelnou proletíte jako blesk, oblečete první na co narazíte, v předsíni sáhnete po kabelce a spěcháte na tramvaj. Řidič zřejmě také nemá svůj den, zavře vám dveře před nosem a vy s jadrnou poznámkou čekáte dál.
Šéfovi se omluvíte, ale přesto si vyslechnete poznámku o dodržování pracovní doby. Těšíte se na kávičku, připravíte do konvice vodu, hrneček, ale ouha, káva došla. Kolegyně vás ve štychu nenechá, tak si tu kávu přece jenom dáte.
Den se vleče, vyřizujete jeden nepříjemný hovor za druhým. Už se těšíte domů na klid a pohodu. Konečně padla.
Usadíte se v tramvaji a najednou nad vámi stojí revizor. Automaticky sáhnete do kabelky pro průkazku, ale ta zůstala doma v druhé kabelce. Tak to bude s pokutou, co se dá dělat. Hlavně ať už jsem doma.
Ve dveřích vás čeká ubrečená dcera, která ztratila mobil a syn s hláškou , že si na něho úča zasedla, vám dává podepsat tento týden už druhou poznámku.
Manžel má také náladu pod psa a děsnej hlad.
Večer zvoní telefon. Tchýně vám vesele oznamuje, že tenhle víkend už určitě přijede.
No a není tohle den blbec?

pátek 6. července 2018

Smích prý léčí

Vždy když odjíždím, byť i jen na krátkodobý pobyt mimo domov, beru sobě kromě kartáčku na zuby a čistého prádla i prášky na bolest a na střevní potíže. Tentokrát jsem na střevní potíže zapomněla, ale ony na mě nikoli.
Vyhledala jsem nejbližší lékárnu, zařadila se do fronty s nápisem volný prodej a čekala až přijde můj čas. Mladý magistr, velmi příjemný sympaťák byl ještě navíc vtipálek, jak jsem se vzápětí měla možnost přesvědčit.
Vzala bych si jeden endiaron, říkám.
Endiaron má momentálně výrobní výpadek, bude koncem prázdnin.
Začala jsem se smát. Říkám mu, že mám vážné obavy, že tak dlouho čekat nemůžu. To už se začal smát i magistr sympaťák a nabídl dvě možnosti.
Červenou lucernu, ta prý dokáže zastavit i rozjetý vlak a nebo imodium. Vzala jsem imodium. S lucernou nemám zkušenosti a zase mít nebudu.
Magistr sice ví, že smích léčí, ale všechno přece jenom nevyléčí.

pondělí 2. července 2018

Výlet, který nezklame - Kladská




Jedno z nejkrásnějších míst v okolí Mariánských Lázní, rybník a lovecký zámeček v CHKO Slavkovský les. Podél vodní plochy vede naučná stezka po nově opravených dřevěných chodníčcích. Romantická procházka uprostřed pralesových porostů bude určitě příjemně stráveným časem. Můžete se sem vypravit pěšky, na kole, autobusem nebo autem. Z Mariánských Lázní je to necelých 9 kilometrů.



čtvrtek 28. června 2018

Návštěva Mariánských Lázní

Nedávno jsme navštívili Mariánské Lázně a já si zavzpomínala na lázeňský pobyt před 15ti lety. Jezdíme rádi na kratší pobyty, kdy během několika dní navštívíme ta nejzajímavější místa v okolí.
Hlavní kolonáda, novobarokní stavba společně se zpívající fontánou jsou dominantními stavbami města, a tak jsme je samozřejmě nemohli vynechat. Město působí velmi příjemně, lázeňské domy a parky jsou nádherně upravené, návštěvníků v tomto období ještě není mnoho a i díky tomu bylo posezení v předzahrádkách hotelů a restaurací příjemným relaxem.
Náš hotel nabízel celodenní možnost využití bazénu,který jsme rádi vždy navečer navštěvovali.
Spokojenost byla veliká, už teď přemýšlíme, že bychom si pobyt zopakovali i příští rok.


pátek 22. června 2018

Bazénový nápadník

Náš městský úřad pro své občany pořádá celkem dost akcí, a to jak pro maminky s dětmi, tak i pro ty starší a pokročilé. Např. pro starší 65ti let poskytuje zdarma plavenky do jednoho z místních bazénů. Tuto bájnou hranici jsem nedávno překonala, a tak s pocitem hurá, mám to zadarmo, občas do bazénu zajdu.
Je to fajn, plavenek na určitý den vydávají pouze 20, abychom se tam nezmrzačili ještě víc, než to stačil zařídit sám život.
Poslední dvě dráhy jsou propojené a plavou tam především muži, styl paní radová se odehrává v ostatních třech drahách.
Plavu ráda, plavu dobře, taková rychlejší paní radová, a tak občas vlezu do toho rychlejšího proudu.
Proti mně plaval jakýsi odrostenec, který najednou změnil směr, asi jako řidič postižený mikrospánkem, který vjede do protisměru a narazil ne do auta, ale do mašiny, teda mne. Omlouval se, to ano a vzápětí prohlásil, že to bylo moc příjemné. Říkám, ať se neomlouvá, že to se přece stane a jestli mu to bylo tak příjemné, tak ať si ještě klidně poslouží. To už jsem si ale říkala jenom tak pro sebe.
Do bazénu chodím bez brýlí, nevidím tedy, kdy končí vyměřený čas pro naše plavání, a tak odcházím s houfem ostatních. Jdou, tak jdu také. Pokud by šli na kávu nebo toaletu, jdu také.
Možná se ptáte, jak teda vím, že do mne narazil zrovna chlap. Asi takhle, měl hluboký, hrubší hlas a chyběl mu horní díl plavek. Tak hurá, ještě není všem dnům konec. Asi zase půjdu plavat.


pondělí 18. června 2018

Něco na zub bez lepku

I ti, kteří musejí dodržovat bezlepkovou dietu mají rádi sladké. Je to trochu složitější něco pro ně vytvořit, já to prostě s bezlepkovou moukou moc neumím, ale tyhle recepty jsou úplně bez mouky.

Piškotová roláda

4 vejce
4 lžíce cukru krupice
1 vanilkový cukr
50 g mletých vlašských ořechů
200 ml smetany ke šlehání
moučkový cukr podle chuti

Bílky vyšleháme do tuhé pěny, přidáme cukr, vanilkový cukr a vidličkou rozmíchané žloutky, nakonec zlehka přimícháme ořechy. Tenkou vrstvu těsta pečeme na pečícím papíře ve vyhřáté troubě na 180°C přibližně 12-15 minut. Po upečení ihned stáhneme papír a těsto potřeme ušlehanou šlehačkou, do které zamícháme moučkový cukr (může se použít i zakysaná smetana). Roládu srolujeme a dáme vychladit. Před podáváním sypeme moučkovým cukrem nebo zdobíme ovocem.


Míša řezy

5 vajec
100 g cukru krupice
50 g kakaa
1 vanička měkkého tvarohu
200 ml smetany ke šlehání
1 vanilkový cukr

Z bílků připravíme tuhý sníh, žloutky vyšleháme s cukrem. Do žloutkové směsi vmícháme kakao a sníh. Těsto rozetřeme na pečící papír a v předehřáté troubě na 190°pečeme asi 8 minut. Těsto sundáme z plechu, necháme zchladnout a po vychladnutí rozdělíme na dvě půlky. Tvaroh rozšleháme se smetanou, přidáme moučkový cukr a krém natřeme na půlku těsta, druhou půlkou přiklopíme a necháme vychladit.



čtvrtek 14. června 2018

Svět generací II.

Tentokrát Vám nabídnu charakteristiku dalších třech generací. Poslední dvě, to je taková vize budoucnosti, ale já doufám, že bude všechno jinak.

Generace Y (nar. 1981-1999)

Vyrůstají v prostředí chvály a ujišťování od rodičů, jak jsou výjimeční. Bývají narcističtí, mají spoustu optimismu a mnohdy přehnané sebevědomí. Vyrostli v době změn, jsou flexibilní. Žijí rychle, nechtějí měnit svět, chtějí se mít dobře. Rádi cestují, zábava je důležitější než práce. První generace napříč světem, která poslouchá stejnou hudbu, sledují stejné filmy, chodí stejně oblíkaní, jedí ve stejných fastfoodech a zajímají se o stejné věci.

Rodina:
Často i v dospělosti bydlí u rodičů či v pronájmu. Neradi se váží, žijí tzv. na hromádce a se svými kamarády udržují vztah prostřednictvím moderních technologií. Na vše mají názor, který rádi sdělují ostatním.

Práce:
O práci se nebojí, dokáží si říct o zvýšení platu. Peníze jsou prostředkem k tomu, jak si užívat života. Dlouhodobě nechtějí šetřit, klidně se zadluží. Ochotně mění místa, odmítají pracovat na úkor svých koníčků nebo vztahů s přáteli, odmítají přesčasy a riziko v práci. Vyžadují humanitu zaměstnavatelů - zkrácené úvazky, flexibilní praocvní dobu, relaxační zóny. Chtějí být v pohodě za slušné peníze.

Hesla:
Jaký má život smysl? Dá se to najít na Googlu? Kde mám telefon? Život začíná po práci.

Technologie:
mobilní telefony, discmany, internet (v r. 1992 vznik první www. stránky). Hodně času tráví na počítači, esemeskováním, důležité je pro ně připojení k internetu. Většina nakupuje část zboží přes internet.

Dnes je jim 19 - 37 let

Generace Z (nar. 2000-2013)

Narodili se v digitálním světě, jsou na Facebooku, do prvních tříd jdou s mobilem. Všechno si fotí, nahrávají a sdílejí na sociálních sítích. Jejich biblí je Youtube a idolem youtubeři. Díky diskusím na soc. sítích dokáží svoje názory tvrdě projevit a vzhledem k malé zkušenosti v navazování sociálních vazeb bývají vzteklejší než jejich předchůdci.

Rodina:
Vyrůstají většinou s jedním sourozencem. Rodiče se o ně bojí, a proto jim mnohdy nevadí volný čas trávený u počítače. Mají hodně virtuálních kamarádů, jsou ještě větší individualisté než generace Y, pojmy tradice a národ jim moc neříkají.

Práce:
Dokáží se rychle adaptovat na nové situace. V brzkém věku se učí anglicky, rychleji dospívají a ve svém oboru budou vynikat. Všeobecný přehled považují za ztrátu času, všechno najdeš na Googlu.

Heslo: Žijeme jen na síti. Kdo není on-line je mimo.

Technologie:
Televizi sledují málo, ta je "pro starý". Populární jsou sociální sitě. Budou méně cestovat po světě protože přibývá přírodních katastrof, válečných konfliktů a terorismu.

Dnes jsou mladší 18ti let

Generace ALFA (nar. 2014 -

Toť otázka. Rozhodně to bude generace absolutně ovládající technologie.
Celkem děsivý předobraz nabízí Japonsko a tamní fenomén Hikimori (odtržení). Jde o jedince, kteří se vyhýbají lidské společnosti, nevycházejí z domu, často i ze svých pokojů v domě rodičů vycházejí pouze v noci, když rodina spí. Ve dne spí a v noci sedí u počítače. Většina těchto samotářů jsou chlapci.

Tak nevím, ale přece jenom doufám v rozum a až do takových extrémů to nepůjde. Samozřejmě, že se nedá tahle studie aplikovat na všechny a všechno, ale tak trochu z toho mrazí. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat spoustu věcí a lidí, bez kterých by ten život za moc nestál a věřím, že to tak bude pokračovat i s moderními technologiemi.

pondělí 11. června 2018

Svět generací I.

Dostala jsem v mailu zajímavou studii o rozdílech generací, sučasně žijících vedle sebe. Samozřejmě, že s ní nemusíte souhlasit, po přečtení ať si každý udělá vlastní názor. Rozhodně je to studie velmi zajímavá.
Nemám moc ráda příliš dloluhé články, a tak dnes uvedu charakteristiky prvních třech generací.

Tichá generace(nar. 1925-1945)

Velmi přizpůsobivá generace, narozena mezi dvěma světovými válkami.
Rodina:
Vyznávali tradiční model - muž vydělával a rozhodoval, žena se starala o domácnost a děti, které musejí poslouchat. Brzo uzavírala sňatek, brzy měla děti. Málo se rozváděla i proto, že rozvod byl v Československu uzákoněn až v roce 1950. Do té doby existovaly dvě alternativy - rozvod od stolu i lože. Manželé spolu nežili, ale sňatek trval nebo rozluka (v podstatě rozvod), kdy podmínkou pro rozluku bylo např. cizoložství, vězení, duševní choroba.
Děti vychovávali autoritativně o vnoučata se starají podobně.
Práce:
Ideálem bylo strávit celý život v jednom zaměstnání, většinou měli i stejné bydlení.
Životní heslo: loajalita
Technologie: rádio
Dnes je jim 73 až 93 let.

Generace populační exploze(nar. 1946-1964)

Generace narozená po 2. světové válce, ovlivněna rozdělením Evropy na Východ (komunismus, nedostatkové zboží) a Západ (ekonomický růst, doba hippies).
Rodina:
Vliv sexuální revoluce a rebelie proti tradiční rodině a hlavně autoritě otců, začíná zaměstnanost žen.
Práce:
Pracovali i v sobotu (pětidenní pracovní týden byl zaveden v r. 1968, ale pracovní soboty byly občas až do roku 1989). Měli dokonalé pracovní návyky a dnes jsou frustrováni, že je s nimi většinou jejich děti a vnoučata nesdílejí.
Heslo:
Buduj vlast, posílíš mír, ale i Kdo nekrade, okrádá rodinu.
Technologie: televize, tranzistorové rádio, gramofon, kotoučový magnetofon

Dnes je jim 54 až 72 let.

Generace X(nar. 1965-1980)

Cynická generace, sázející na pragmatismus a individualismus. Mají rádi své jistoty, změny jim většinou vadí.
Rodina:
Jde o potomky obou pracujících rodičů. Tato generace bývala v dětství často sama doma. V roli rodičů jsou úzkostliví. Po listopadu 89 odkládají sňatek i děti na pozdější dobu, především kvůli možnosti cestovat a podnikat.
Práce:
Vydělávání peněz je většinou nejdůležitější položka žebříčku hodnot, snaží si udržet své místo, přesčasy berou jako normální součást pracovního procesu. Často se potýkají se syndromem vyhoření a pocitem viny, že nemají tolik času na své děti, kolik by si přáli.
Heslo: Nevěř nikomu nad třicet, najdi si vlastní cestu a drž se ji a nebo Tvrdě pracovat i hrát.
Technologie: Kazetový magnetofon, hudební videoklipy, první počítače a hry, walkmany.

Dnes je jim 38 až 53 let.

středa 6. června 2018

Čapí hnízdo

Kontroverzní areál Čapí hnízdo najdete 50 km od Prahy mezi Benešovem a Olbramovicemi. Z chaty to nemáme daleko, tak jsme si udělali výlet, abychom ten zázrak viděli na vlastní oči.
Dominantou je jízdárna, která svým vzhledem připomíná čapí hnízdo. Mimochodem na původním vysokém komíně skutečně čápi hnízdí. Areál vznikl na místě bývalého zchátralého statku a celá rekonstrukce trvala pouhé čtyři roky. Stavba je zasazena do okolní přírody citlivě, přestože je opravdu rozsáhlá a zahrnuje nejen hotel a restauraci, ale i jezdeckou halu, venkovní jízdárnu, golfovou akademii, výběhy pro zvířata, pavilony exotixkých zvířat, tenisové kurty nebo možnost rybaření a projížděk na lodičkách v rybníku.
Můžete si zde objednat narozeninovou party, svatbu nebo raut, ale podle ceníku místní restaurace by to v prvé řadě znamenalo vyřízení nemalé bankovní půjčky.
Např. cena dvoulůžkového pokoje na jednu noc činí 5.500,- Kč včetně snídaně a aktivit hotelu.
Ale to je v sezoně, jinak to pořídíte o tisícovku levněji.
Tak už víte, kam letos na dovolenou?

původní zdevastovaný statek




současný areál

neděle 3. června 2018

Příprava na příští sezonu

Krása rozkvetlých rododendorů je za námi a teď mě čeká práce, aby i příští jaro byla zahrada v plném květu. Vylamování odkvetlých květů se doporučuje zejména pro lepší násadu květů v příštím roce. Vylamování se provádí ručně a při množství a velikosti našich keřů je to celkem dost práce.
Není to samozřejmě bezpodmínečně nutné, ale zaschlé květy nevypadají pěkně, a tak každoročně poctivě vyštipuju. Na fotce je vidět ošetřená část a je patrné, že ošetřené keře mohou na zahradě dělat parádu i po odkvětu.