Náš městský úřad pro své občany pořádá celkem dost akcí, a to jak pro maminky s dětmi, tak i pro ty starší a pokročilé. Např. pro starší 65ti let poskytuje zdarma plavenky do jednoho z místních bazénů. Tuto bájnou hranici jsem nedávno překonala, a tak s pocitem hurá, mám to zadarmo, občas do bazénu zajdu.
Je to fajn, plavenek na určitý den vydávají pouze 20, abychom se tam nezmrzačili ještě víc, než to stačil zařídit sám život.
Poslední dvě dráhy jsou propojené a plavou tam především muži, styl paní radová se odehrává v ostatních třech drahách.
Plavu ráda, plavu dobře, taková rychlejší paní radová, a tak občas vlezu do toho rychlejšího proudu.
Proti mně plaval jakýsi odrostenec, který najednou změnil směr, asi jako řidič postižený mikrospánkem, který vjede do protisměru a narazil ne do auta, ale do mašiny, teda mne. Omlouval se, to ano a vzápětí prohlásil, že to bylo moc příjemné. Říkám, ať se neomlouvá, že to se přece stane a jestli mu to bylo tak příjemné, tak ať si ještě klidně poslouží. To už jsem si ale říkala jenom tak pro sebe.
Do bazénu chodím bez brýlí, nevidím tedy, kdy končí vyměřený čas pro naše plavání, a tak odcházím s houfem ostatních. Jdou, tak jdu také. Pokud by šli na kávu nebo toaletu, jdu také.
Možná se ptáte, jak teda vím, že do mne narazil zrovna chlap. Asi takhle, měl hluboký, hrubší hlas a chyběl mu horní díl plavek. Tak hurá, ještě není všem dnům konec. Asi zase půjdu plavat.
Žádné komentáře:
Okomentovat