sobota 28. září 2019

Pečená zelenina

Pečenou zeleninu jsem poprvé jedla na dovolené v Řecku. Lilek, bílá cibule, papriky, rajčata, cuketa, prostě velká dobrota.
Můj muž často brouzdá po internetu, a protože celkem rád vaří, vyhledává zajímavé recepty. Já jsem ve vaření spíše konzervativní, do nových receptů se pouštím sporadicky.
Tentokrát objevil recept na pečenou zeleninu, jehož součástí je dýně Hokaido. Právě teď je jejich čas a v obchodech i na tržištích je velký výběr různých druhů.
Nakoupili jsme potřebné suroviny, s radostí jsem mu přenechala kuchyň a čekala na výsledek. Bylo to fakt vynikající a určitě nezůstane jen u prvního pokusu.

Suroviny

1 menší dýně Hokaido
2 bílé (řecké) cibule
2 červené řepy
1 malá cuketka
1 paprika
1 krabička malých rajčátek
sůl, pepř, tymián, rozmarýn (čerstvý nebo sušený), olivový olej

Všechny suroviny nakrájíme na plátky, rajčátka rozpůlíme, dýni a červenou řepu oloupeme. Přidáme koření, zalijeme olivovým olejem, promícháme a nasypeme na plech na pečící papír. Pečeme při teplotě 200°C cca 45 minut. Prvních 20 minut pečeme pod alobalem.
Aby té zeleniny nebylo zase tak moc, přidal muž do směsi ještě na proužky nakrájený kuřecí řízek. Ten tam sice nepatří, ale chlap masožravec ví své.
Hotovou směs můžete podávat s chlebem nebo opečenou bagetkou.
Nakonec musím udělit pochvalu, bylo to vážně moc dobré.


pondělí 23. září 2019

I u nás roste avokádo

V televizi sleduji pořady pro kutily, ale samozřejmě ne vždy a ne všechny. To bych u té bedny seděla docela často, skoro furt.
Zaujala mě rada, jak si doma vypěstovat avokádo. První pokus se zakořeněním avokáda do skleničky s vodou nevyšel. Tak jsem vyzkoušela druhou radu a pecky jsem dala zakořenit do květináče. Sází se do zeminy plochou stranou, zhruba 3 cm hluboko. Čekání na výsledek chce trochu trpěllivosti, myslím že až po 6-8 týdnech pecka pukla a objevily se výhonky. U jedné pecky jeden a u té druhé dokonce dva. Přes zimu se musí přenést do bytu a na léto můžeme avokádo zase letnit. Vršky se mají zaštipovat, aby se stromek rozkošatěl, tak jsem zvědavá, jak bude můj pěstitelský pokus pokračovat.



A ješt fotka jednoho návštěvníka v našem altánku


sobota 14. září 2019

Podzim klepe na dveře

Právě teď si ještě užíváme teplé dny, ale za chvíli budou vystřídány chladnějším počasím přicházejícího podzimu. Je to období, kdy všichni bojujeme s nepříjemnými stavy, únavou, chřipkou i splínem. Na podzim se objevují léčivé rostliny, které nám mohou od těchto nepříjemných stavů pomoci. Příkladem jsou právě teď dozrávající šípky. Mají velké množství vitaminu C a ještě vitamin A a K. Posilují obranyschopnost organismu a dokáží si poradit i s trávicími potížemi.
Nabízím recept na šípkový sirup, který se ředí vodou nebo minerálkou a jeho příprava je velmi snadná.

Šípkový sirup

1 kg šípků, 2 l vody, 1,5 kg třtinového cukru

Šípky rozmačkejte, zalijte vodou a vše povařte 10 minut. Směs sceďte přes husté sítko nebo přes plátno. Slitou tekutinu opět přiveďte k varu a přidejte cukr. Po rozpuštění cukru ještě horký přelijte do sklenic a pečlivě uzavřete. A je hotovo.




pondělí 9. září 2019

Hry mého dětství

Nedávno se loučily, těšily se na dlouhé dva měsíce prázdnin a minulý týden už se zase vítaly a vyprávěly, kde byly a co zažily. Myslím tím děti ze základky v naší ulici. Za barákem se teď odpoledne scházejí malí kluci s mičudou a já mám radost, že je kromě počítačů a chytrých telefonů baví i něco jiného.
Hned jsem si vzpomněla na hry, které jsme hrávali my. Kluci byli většinou vybaveni balonem nebo hokejkami a my holky skákaly panáka, gumu nebo jsme na prstech přebíraly vlnu, která vytvářela různé obrazce.
Mezi oblíbené společné hry patřila například hra na schovávanou, na honěnou, krvavé koleno, chodí pešek okolo nebo hra vstávej, kolik je hodin?.
Nevím, jestli se takové hry mezi dětmi ještě hrají, ale třeba skákání panáka nebo gumy jsem neviděla už pěkně dlouho.
Vzpomínáte si také?



středa 4. září 2019

Nesnáším předbíhání

Nesnáším, když mě někdo předbíhá. Ve frontě, u pokladny v obchodě nebo u doktora. V obchodě se dokážu ozvat, ale u doktora trpím. Tak třeba zrovna včera. Čekám a povídáme si s jedním sympatickým starým pánem. Poprosil mě, jestli může jít přede mnou, že potřebuje jenom napsat léky. Tak to chápu, proč ne. Jenže zapomněl říct, že ty léky má zřejmě pro celý domov důchodců. Po půlhodince odcházel, ale že to byl slušný pán, omluvil se.
Horší to bývalo u pana doktora na gynekologii. Tam vždycky vyšla sestra, rozhlédla se po čekárně a téměř vždycky povídá: "Jé, dobrý den paní inženýrko, paní doktorko, paní učitelko, pojďte dál."
My ženský bez titulu jsme čekaly dál. A někdy fakt dlouho. Pan doktor byl náruživý kuřák, tak si zapálili cigárko, probrali situaci, zřejmě včetně té mezinárodní a my ostatní trpělivě nebo netrpělivě prostě čekaly.
Pan doktor i tenkrát téměř hluchá sestřička už jsou dávno v důchodu, s novou lékařkou je situace mnohem lepší.
Přestože i já už jsem nějaký ten rok v důchodu, času mám dost, stejně mě předbíhání dokáže pěkně vytočit.
Jediné předbíhání, které mě nechává v naprostém klidu, jsou schody v metru. Teda pokud mě někdo nepřetáhne po hlavě svým batohem.
Trpělivost mojí vlastností rozhodně není.