pátek 29. prosince 2017

Ať se daří v novém roce

Uteklo to jako voda a před námi je další nový rok. Všem milým návštěvám mého blogu přeji, ať je ten příští rok spokojený , klidný, plný úspěchů a splněných přání a hlavně plný zdraví, protože zdraví, to je v životě opravdu to nejdůležitější.
Spolu se mnou přeje samozřejmě i Barunka


sobota 23. prosince 2017

S rakvičkou do rakvičky?

Můj muž měl v jedné bezlepkové prodejně objednané rohlíky, veku a vánočku. Šli jmse si objednávku vyzvednout a všimli jsme si, že mají i rakvičkové korpusy. Máme je rádi, tak jsme si je koupili. I běžné rakvičkové těsto je vlastně bez lepku a proto mě zajímalo složení. Ještě teď mám oči vykulené jako Hurvínek. Co to je pohonná hmota (propan, butan) ? To znám jako bombu, kterou používáme na chatě ke sporáku.
Mám tomu fakt rozumět jako s rakvičkou do rakvičky? Tak to jsem asi měla koupit ještě pár věnečků ...


čtvrtek 21. prosince 2017

Ten váš je určitě nejlepší

Tak už je to opravdu tady, v ulicích se objevují kádě, kde se chudáci kapříci připravují na svojí posledni cestu, cestu na naše štědrovečerní stoly. Ne v každé rodině se připravuje kapr, ale bramborový salát téměř určitě ano. A v každé rodině mají ten nejlepší na světě. Co rodina, to trochu jiná příprava. Někdo přidává hrášek i tvrdý sýr, někdo používá místo majonézy jogurt, někde dávají vajíčka a jinde zase ne.
Jeden pražský šéfkuchař dokonce tvrdí, že do salátu nepatří salám! To si teda fakt představit neumím. I když představit ano, ale to už by nebyl ten pravý bramborový. U nás se dává a ještě to musí být gothaj.
Při pátrání po historii této lahůdky se zdá, že náš vánoční salát má kořeny v Rusku. Velmi podobný je tam známý pod názvem Olivje, podle jména kuchaře, který v 19. století připravoval salát pro nejvyšší patra moskevské společnosti.
V Čechách se začal na svátečních tabulích objevovat až na přelomu 19. a 20. století.
V kuchařce M.D. Rettigové je recept s využitím zbytků z minulých dnů, který současný bramborový salát připomíná. Rettigová radí smíchat zbytky šunky, uzeného jazyka či studené pečeně s majonézou a přidat za tepla pokrájené brambory s cibulí.
V další známé kuchařce Marie Sandtnerové už jsou na salát uvedeny dokonce čtyři recepty.
Ať už recept pochází odkudkoli, bez bramborového salátu si štědrovečerní večeři představit neumím. U nás se ještě ke smaženému kaprovi podává, kromě citronu, čerstvě nastrouhaný křen, a to je teprve dobrota.
Tak si nechte chutnat, protože právě ten váš salát bude určitě nejlepší na světě. Náš teda ano.


pondělí 18. prosince 2017

Adventní procházka

Sluníčko za okny nás vylákalo na dopolední procházku. Vyrazili jsme na Vinohrady do Havlíčkových sadů. Nemáme to daleko a protože jsme tam nebyli už opravdu dlouho, byla volba jasná.
Havlíčkovy sady neboli Grébovka je celkem rozlehlý anglický park. V areálu je nádherná novorenesanční vila, Pavilon, vinice s Viničním altánem, Grotta a dvě usedlosti Horní a Dolní.
Po smrti majitele Gröbeho zpřístupnili dědicové areál veřejnosti za poplatek, na čas ho také pronajali císařské rodině Habsburků. V roce 1905 odprodali dědicové vilu i s pozemky vinohradské obci, která celý areál zpřístupnila pod názvem Havlíčkovy sady.
Dvoupodlažní vila sloužila za druhé světové války jako sídlo Hitlerjugend, od roku 1953 to byl Dům pionýrů a mládeže.
V současné době je v prostorách vily vzdělávací středisko, výzkumné centrum a knihovna.
Pavilon byl také kompletně zrekonstruován a nyní slouží jako zahradní kavárna i s replikou historické kuželkové dráhy.
Nádherná je umělá jeskyně Grotta a Viniční altán v poměrně rozsáhlé vinici, kde se, mimo jiné, koná každoročně Vinohradské vinobraní.
Park, který je dalším krásným koutem Prahy, určitě za procházku stojí. Na jaře a v letních měsících bude procházka určitě ještě příjemnější.


středa 13. prosince 2017

Vybírat dárky je umění

Vánoce už se blíží celkem rychle, řekla bych, že hodně rychle a na výběr dárků zbývá čím dál méně času. V této disciplíně jsem nebyla nikdy žádný odborník , v originálním výběru už vůbec ne. Vrcholem mé originality byly dárky, dávané pro mé blízké, opravdu důkazem mého "umění". A tak se téměř se železnou pravidelností pod stromečkem objevovaly bačkory, sada mýdel, ponožky, kombiné případně zástěra. Přesto měli obdarovaní pokaždé radost a Ježíškovi děkovali.
Vybrat vhodný dárek je opravdu umění a jsem přesvědčená, že na jeho ceně vůbec nezáleží. A už vůbec neplatí úměra čím dražší dárek, tím větší radost obdarovaného. I když můžeme vybírat dárky opravdu netradiční např. seskok padákem, let balonem nebo pobyt s lázeňskými procedurami, obrovskou radost stejně udělá dárek vlastnoručně vyrobený nebo dárek s jednoduchým nápadem, vymyšlený a vytvořený přímo na tělo.
K tomu, abychom udělali velkou radost, stačí někdy docela málo.
Mého muže kdysi velmi potěšil prakticky malý dárek od dcery. Mezi spoustou rodinných fotek objevila jednu, na které byl můj muž, tehdy asi čtyřletý, se svými rodiči v Praze na Václavském náměstí. Fotku schovala, dala zarámovat a dárek byl na světě. Od té doby má své trvalé místo na poličce v ložnici.
Dokonce i peníze se dají darovat jinak než v obálce. Stačí porcelánová nebo keramická pokladnička-prasátko. Darovanou částku rozměníte na 50ti koruny, naplníte prasátko, zabalíte do celofánu s pěknou mašlí, a tak trochu tradiční-netradiční dárek je na světě. U mých dětí úspěch měl. Tady by ta úměra zřejmě zafungovala, čím větší prasátko, tím více se do něho vejde.
Prožívejte klidné adventní dny s vůní františků, purpury, světlem svíček a dobrou náladou. Ani ten úklid není třeba přehánět.


sobota 9. prosince 2017

Poslední prázdniny

Protože je třeba občas provětrat mozkové závity, opět jsem si vyzkoušela napsat krátké povídání na jedno písmeno.
Tentokrát jsem si vybrala "P".
Není to tak úplně jednoduché, a proto si občas beru na pomoc slovník. Písmenko, které mi zatím dalo opravdu zabrat, bylo
písmeno "Č", přesto se mi krátké povídání sepsat podařilo. A teď opět písmenko "P".

Pepa, poťouchlý přítel Patrika Pantoflíčka prožíval poslední prázdniny. Přitažlivý pediatr právě podepsal placenou práci předsedy představenstva pražské polikliniky. Přestřihl pomyslnou pásku, primáři Patočkovi předložil přijímací protokol, přivítal pozvané přátele, potažmo početné příbuzenstvo.
Přivezl perfektní pohoštění, pekárna poslala preclíčky, Postřižinský pivovar pivo, přivezli pěkně promaštěnou pravou podkrkonošskou pečínku.
Pijácká party pokračovala po půlnoci pořádnou pařbou. Přátelé prozpěvovali přisprostlé písničky, Patrik připálil Pepův přijímací protokol, příbuzní prozřetelně prchli po první plamenné potyčce.
Pijani padli po páté. Potom převzala patronát policie.


úterý 5. prosince 2017

Parfém v podezření

Divadlo Radka Brzobohatého vstoupilo do nové sezony nejen s novou ředitelkou, ale i s francouzskou krimikomedií Parfém v podezření.
Protagonistkami divadelní hry je pět sester se společným otcem, ale různými matkami a vyšetřující komisař, který upřednostňuje vyšetřování vraždy poněkud nevšedními metodami. Obětí v případu je majitelka nedalekého butiku, se kterou měly všechny sestry své osobní problémy. Každá z nich může mít motiv, ale alibi nemá prakticky žádná z nich.
Přestože je hra skvělě obsazená přestavitelkami ženských rolí (Zawadská, Švandová, Postlerová, Karolyi, Guščíková) v představení se mi nejvíce líbil Lukáš Burian, jako policejní komisař. Vtipný, přirozený projev, toho vyšetřovatele jsem mu věřila.
Osobní pozvánka dvou protagonistek a jejich nadšení pro věc v televizním pořadu mě nalákalo a těšila jsem se opravdu hodně. Zřejmě jsem čekala něo víc. Dámy prominou, Lukáš měl navrch.



pátek 1. prosince 2017

Koňská dávka nejen pro koně

Nedávno mě fakt pobavila kamarádka úsměvnou historkou, kterou zažila při telefonickém objednávání jednoho přípravku.Musím to vzít ale trochu oklikou.
Jedná se o přípravek na regeneraci pohybového aparátu pro koně a psy s protizánětlivým účinkem. Prvně jsem se o tomto přípravku dozvěděla v psím salonu, kam chodíme s Barčou na střihání. No salon, majitelka tomu tak říká, ale má to tam opravdu moc pěkné. Ale k věci. Podruhé jsem podobný přípravek kupovala pro Barču u veterináře. Nepřekvapilo mě, že přípravky na úlevu od bolesti existují i pro zvířata, ale to, že je často pro sebe využívají i samotní páníčci. Paní doktorka na veterině přípravek doporučila i svojí matce na bolesti kyčelního kloubu a prý si ho nemůže vynachválit.
Nevím, jestli je tam vyšší dávka účinné léčebné látky, ale je pravda, že jsem se s tímto názorem od té doby setkala už vícekrát. Zrovna tak i moje kamarádka.
Rozhodla se tedy přípravek telefonicky objednat i pro svého manžela a švagrovou. Paní v objednací kanceláři byla velmi milá, dohodly se na rychlém dodání a při odběru více balení se na dodávku vztahovala i určitá sleva. Komická situace nastala při dotazu, zda je přípravek určen pro koně nebo pro psa. Když moje kamarádka na otázku suverénně odpověděla, že pro manžela, bylo prý na druhé straně chvilku rozpačité ticho , následované oboustranným smíchem. Ta paní zažila takovou objednávku zřejmě prvně, ale určitě ne naposled. Sama jsem zvědavá na výsledek koňské léčby, ale když to pomůže koňovi ...



pondělí 27. listopadu 2017

Procházka botanickou zahradou

V přírodě v tuto dobu už rozkvetlé květiny nenajdeme, když teda nepočítám ještě stále se snažící muškáty v truhlících na domovních oknech nebo balkonech. Ty dokazují svoji vytrvalost mnohdy ještě v prosinci. Jinak je příroda smutná, podzimní barevnost stromů už také pominula, a tak jsme si o víkendu udělali procházku do skleníků botanické zahrady v Praze Na Slupi.
Nekonala se žádná akce ani výstava, proto nás návštěvníků byla jenom hrstka a prohlídka byla velmi příjemná.
O rozruch se postarali pouze papoušci v obrovské voliéře. Jde o stálou expozici, kterou provozuje Klub přátel exotického ptactva.
Hned při vstupu nás přivítal nádherný amazoňan Oskar a potom už jsme si užívali prohlídku s nádhernými kvetoucími rostlinami. K vidění jsou i kaktusy rozličných tvarů a velikostí, sukulenty, palmy, kapradiny, tropické i subtropické rostliny.
V tomto nevlídném podzimním počasí to byla opravdu příjemná návštěva.


středa 22. listopadu 2017

Byla jednou jedna ZŠ

Doba mé školní docházky je už tak strašně dávno, že se vzpomínky na ní tak nějak vytrácejí, zamlžují a přesto se na některé zapomenout nedá.
Chodila jsem na základku v jedné pražské čtvrti, kde základních škol bylo hned několik. Přesto si myslím, že ta naše byla tak trochu jiná. V té době mně ovšem připadalo všechno naprosto normální. Třeba i to, že jsme jako žáčci prvního stupně museli do školy chodit v pracovním plášti. Teda přesněji, my holky měly modré pracovní pláště, kluci nosili tmavé návleky na rukávech u košile. Přesně takové, jaké můžete vidět u úředníků ve filmech pro pamětníky. Není to žádný vtip ani výmysl. Naše maminky by mohly vyprávět, jak musely pro své dcery opatřit pracovní plášť. Ty šikovnější ušily, ty méně šikovné nechaly ušít. Maminky kluků to s návlekama měly podstatně jednodušší.
Tahle šaškárna trvala, tuším, jenom jeden školní rok. V dalším roce už naše školní fotky dokazují, že pokus o přiblížení se školákům v SSSR skončil.
Normální bylo i to, že jsme skládali pionýrský slib, což bylo běžné na všech školách až do roku 1990. Ale my jsme ten slib slavnostně skládali v Muzeu V.I. Lenina v Hybernské ulici (dnešní sídlo ČSSD). Tím okamžikem se pro nás stal pionýrský šátek součástí denního školního oblečení. Každý týden se ve třídě měnila důležitá služba nejen na mytí tabule, ale i na každodenní hlášení učiteli, kdo nemá šátek. Jeho zapomenutí byl větší problém než zapomenutý domácí úkol.
Normální byl i obrovský venkovní bazén v areálu školy, který jsem za celou školní docházku neviděla napuštěný. V zimě jsem to celkem chápala, ale v létě? Vlastně byly prázdniny ...
Normální bylo i to, že se holky v dílnách učily pilovat, hoblovat, zatloukat hřebíky a kluci v pracovní výchově šili z tepláků palcové rukavice. Na to obzvláště rád vzpomíná můj brácha.
Přesto pro nás bylo naše dětství naprosto normální. Byla to vlastně doba bezstarostnosti, her, kamarádství a pionýrský šátek, sliby i pracovní pláště zůstávají úsměvnou vzpomínkou.




pátek 17. listopadu 2017

Pečení není moje hobby

Když jsem se před více jak 40ti lety vdávala, neboť i u nás se objevil spermoníček šikula, vaření pro mne bylo opravdu velkou neznámou. Doslova. Já neuměla vůbec nic, jen kromě čaje, melty a brambor. Zkrátka naprostý neználek. Já snad ani nevěděla, co s kuřetem, jestli ho v tom igelitu nechat nebo vyndat. Můj první domácí knedlík se mi při vyndavání z hrnce tak trochu "proletěl" po kuchyni, ale chuťově byl překvapivě dobrý.
Při mých začátcích v kuchyni byla po ruce moje milovaná babička, a to přímo nebo jako poradce na telefonu. Postupně jsem se naučila uvařit skoro všechno a myslím, že docela dobře. Jenom to pečení mě nikdy moc nebavilo a tam, kde se v receptu vyskytuje slovo kvásek, obracím stránku. Přesto koláče, bábovky i vánoční pečivo zvládám, zase až taková trubička nejsem.
Problémy mám s pečením bezlepkových zákusků, se kterými je třeba se popasovat po zjištění celiakie u mého muže. Receptů je na internetu spoustu, koupila jsem si knihu Vaříme bez lepku, ale můj moučník většinou není takový, jak prezentuje obrázek. Ale tento víkend jsem si doma šplhla. Hraběnčiny řezy bez lepku byly opravdu moc dobré, i na tom talířku jsou celkem lákavé. Zkrátka se musím pochválit, moje hobby to totiž není.

Hraběnčiny řezy bez lepku

4-5 jablek, 450g bezlepkové mouky (Jizerka), 4 vejce, 250 g másla, 1 prášek do pečiva, 190 g cukru, 1 vanilkový cukr, 1 skořicový cukr, citronová šťáva, sůl

Nastrouhaná jablka pokapeme citronovou šťávou.
Do mísy dáme mouku, prášek do pečiva, žloutky, 110 g cukru, změklé máslo a špetku soli. Vypracujeme hladké těsto a menší část odložíme do mrazáku.
Bílky se zbylým cukrem vyšleháme na tuhý sníh.
Vyválené těsto položíme na plech s pečícím papírem, rozložíme strouhaná jablka, posypeme vanilkovým a skořicovým cukrem a zakryjeme sněhem z bílků. Na sněhovou peřinku nastrouháme těsto z mrazáku a v předehřáté troubě pečeme cca 30 minut při 180°C.
Bezlepkové řezy krájíme až po vychladnutí!



neděle 12. listopadu 2017

Tak to je opravdu navždy

Ať chcete nebo ne, tenhle příběh je prostě " navždy". Když si ten nejrychlejší a nejbojovnější spermoníček najde to svoje správné vajíčko a podaří se mu tam pěkně tiše zabydlet, začíná kolotoč věčných starostí ale i radostí. Ten spermoníček šikula si situaci vůbec neuvědomuje, ale pro všechny v jeho okolí provždy končí, většinou do té doby celkem bezstarostný život, a začíná život úplně nový. Nový, zvláště pro jeho mnohdy i nepřipravené rodiče a pokud je to první výrazný úspěch v boji na tomto poli, tak i pro budoucí babičky a dědečky.
Všudypřítomný strach a obavy o malého tvorečka právě začínají. Začínají a prakticky nikdy nekončí. Prožíváme každou nemoc, každý nezdar a neúspěch a naopak z každého úspěchu se dokážeme radovat. Prožíváme předškolní i školní období střídavě s napětím, obavami, ale i s radostí a pýchou.
Život jde dál, školní období končí, přicházejí první lásky, první kroky v zaměstnání, první známosti, společné bydlení. A tam někde už opět čeká další spermoníček šikula, aby se ten koloběh života nikdy neuzavřel. Tak to má být, tak je to správně...



středa 8. listopadu 2017

Obyčejný školní retro den

Mám toho nějak moc, snad to všechno stihnu. Večer musím Honzíkovi připravit tašku do školy . Budou se učit hodiny a potom mají čtení, tak ještě , na ten jsem posledně málem zapomněla. Poslední hodinu mají tělocvik , tak je potřeba ještě přemáchnout trenýrky, posledně s nimi Honzík zřejmě vytřel celou tělocvičnu. Ve čtvrtek bude potřebovat vodovky a plnicí pero , to zítra musím všechno nakoupit.
Helenka už je zkušená školačka, ta už se učí i ruštinu a docela jí to jde. Dala mi podepsat žákovskou knížku, nesmím zapomenout jako posledně nebo zase bude poznámka. Ale to má ještě čas. Zítra jedou na výlet, tak hlavně najít chlebník a pláštěnku v televizi říkali, že bude pršet. Ještě jí dám s sebou cigarety ne, nebojte, to jsou jenom žvýkačky. A teď už jenom připravit stravenku na zítřejší oběd , to by mi neodpustila.
Až se zítra večer sejdeme, určitě si dáme polárku a třeba si zahrajeme i blechy

sobota 4. listopadu 2017

Mně změna času nevadí

V době mého dětství žádná změna času neexistovala, po celý rok byl prostě čas jenom jeden. V roce 1979 byl zaveden čas letní , který spoustě lidí přináší řadu problému, mimo jiné i problémy zdravotní. Já s přechodem na letní a středoevropský čas naštěstí žádné problémy nikdy neměla. Pravda, zkrácení spánku o jednu hodinu mi teda dost vadilo, ale vlastně jen ten první den. Tělo si na nový režim rychle zvyklo a teď, když můžu klidně spát a vstávat bez asistence budíku, není problém už vůbec žádný.
Jediný člen naší rodiny, který problém se změnou času měl, je naše Barunka. Je zvyklá dostávat misku s krmením večer kolem šesté a její žaludek je na tuhle dobu prostě nastavený. Kolik právě ukazují hodiny jí naprosto nezajímá, její hodiny ukazují, že už je čas. A miska je prázdná, proč?
Vlastně mi to vůbec nedošlo, když za mnou v neděli přišla v pět, odešla a zase přišla, koukala tak nějak vyčítavě a já, panička, nic. Teprve když začala poštěkávat a odbíhat do kuchyně ke své prázdné misce, tak mi to docvaklo. Je čas krmení, a to je prostě fakt. Kolik ukazují hodiny to není vůbec, ale vůbec důležité.
Stejnou zkušenost má i moje kamarádka s kočkama. Rozdíl je v tom, pro mne dost podstatný, že ona ty svoje kočky krmí sice také v šest, ale ráno. Budíček v pět pro ni tentokrát opravdu moc příjemný nebyl. Ale vysvětlete to těm hladovým tvorečkům.



středa 1. listopadu 2017

Ponožky nejen na nožky

Ponožky opravdu nemusí být jenom na nožky, ale dají se z nich tvořit i hračky pro děti. Figurky plním dutým vláknem, takže jsou opravdu lehoučké a pro dětskou ručičku velmi příjemné. Vytvořila jsem už několik medvídků, opic a zatím posledním ponožkovým výtvorem jsou panenky.
Inspiraci mi většinou přinese oblíbený Pinterest a na YouTube se potom dají vyhledat podrobné videonávody prakticky na cokoli. Můžete podle nich vařit, plést, háčkovat, natírat, malovat, renovovat nebo třeba najdete nový způsob na uvázání vaší šály nebo šátku.
Všem přeji příjemné podzimní dny a kolem jen samé milé a pozitivně naladěné osoby.



pátek 27. října 2017

Vyšehradské procházení

Nad pravým vltavským břehem se tyčí skála, na které vzniklo v 10. století opevněné hradiště, spjaté s naší historií i mnohými pověstmi, Vyšehrad. Je to velmi oblíbené místo pro procházky nejenom Pražanů, ale i návštěvníků města, které láká nádherným výhledem, ale i památkami.
Nádherný kostel sv. Petra a Pavla, rotunda sv. Martina nebo Vyšehradský hřbitov se společnou hrobkou nejzasloužilejších osobností českého národa - Slavín.
V týdnu jsme si udělali odpolední procházku po vyšehradských hradbách a po podzimně vybarveném, přilehlém parku. Sluníčko svými paprsky tak trochu šetřilo, ale i tak to bylo příjemné odpoledne.


sobota 21. října 2017

Je to málo nebo dost?

Minulý víkend byl tak trochu pracovní. I když pracovní spíše pro objednanu partu šikovných chlapíků. Na zahradě bylo potřeba zlikvidovat starou kůlnu na dřevo a rozpadající se přístřešek na cirkulárku a další nářadí, potřebné pro práci na zahradě.
Kůlna už měla za sebou pár desítek let, a tak chaloupka na kuřích nožkách proti ní byla luxus pětihvězdičkového hotelu. Stržení kůlny a odvoz bordelu, jinak se to snad ani nazvat nedá, zabralo téměř celou sobotu. A že toho málo nebylo. Opravdu důležité pro nás bylo hlavně zajištění odvozu, s tím bychom si sami poradili dost těžko.
Součástí odpadu byly i eternitové desky, které se kdysi běžně používaly na různé stavby a jejich zastřešení, a ne jinak postupoval i původní majitel. Eternit je zařazen do nebezpečných odpadů, a proto se s ním tak musí nakládat. Zajistili jsme odvoz na místní skládku, kde byla zjištěna váha přes 300 kg a zaplatili částku 1800,- Kč. Není to zrovna málo, ale "hřál" nás pocit, že jsme se zachovali zodpovědně a naše, beztak už zkoušené životní prostředí, nezatížili dalším škodlivým odpadem.
Co mě ale nezahřálo ani na okamžik, byly další částky, které je třeba při likvidaci zaplatit.
200,- Kč administrativní poplatky (asi za vystavenou fakturu?)
20,- Kč za zvážení odpadu (rozdíl mezi naloženým a vyprázdněným autem)
Předpokládala bych, že je vše už zahrnuto v ceně, ale předpokládala jsem blbě.
Měli jsme štěstí, že bylo na naší straně i počasí, sluníčko hřálo jako uprostřed léta. Možná, že bychom v deštivém počasí nějakou tu korunu ještě připlatili za obsluhu v nepříznivých podmínkách.

pondělí 16. října 2017

Světem letí dokonalost

Ze všech stran na nás útočí dobře mířené reklamy na nejrůznější přípravky, výrobky, doplňky stravy a četná zařízení pro naši celkovou dokonalost. Dokonalá pleť, postava, zuby, vlasy, strava, dokonalý životní styl.
Firmy, které se zabývají správnou životosprávou, životním stylem a samozřejmě následným zhubnutím při používání jejich zaručeně jedinečných přípravků, zažívají zlaté časy již řadu let a dlouho ještě zažívat budou.
Kdo by nechtěl být štíhlý, prakticky bez jakékoli námahy, odříkání a pevné vůle. Tak jednoduché, stačí sezobnout zázračnou pilulku.
Vrcholem těchto zaručených "výsledků" jsou zeštíhlující boty (čtete dobře) inzerovanou prodejnou TV product. Větší blbost jsem ještě neslyšela, ale nekupte to!
Chcete mít zuby bílé jako čerstvě padlý sníh, hřívu nádherně lesklých vlasů, pleť bez jediné vrásky, hladkou jako dětská prdýlka? Na všechno se nějaký ten přípravek určitě najde, stačí jen trochu provětrat účet a je to.
Potom ale nechápu, proč mnohé dívky a mladé ženy nemají postavičku ham ham, mastné a neupravené vlasy jim také na přitažlivosti moc nepřidají. Oblečení mnohdy na první pohled neprozradí, zda jde o slečnu nebo mladíka, o váhových kategoriích ani nemluvím. Těžká váha se objevuje v docela velké míře už na základních školách.
Také teda nechápu, proč já, moje kamarádky i ostatní ženy v našem věku vypadáme tak, jak vypadáme. Do tváří se nám vepsaly vrásky, žádná z nás většinou postavu modelky nemá a pokud vím, shazování kil je sakra tvrdá dřina a ty vrásky by možná chtěly přežehlit přes mokrý hadr, ale raději to zkoušet nebudu, výsledek je nejistý.
Ale zuby, to je jiná. Některé z nás mají opravdu zářivě bílé zoubky, většinou jsou to ty vyndavací zas tam dací. V tomto věku bych to ovšem připisovala na vrub zubního laboranta. Tady by se mělo té zářivosti přece jenom ubrat.
Uznejte sami, zářivě bílý úsměv ve vrásčité tváři, lemované většinou šedivými vlasy, to už je skoro panoptikum.
Někde bude zřejmě chyba. Asi klamavá reklama Usmívající se

čtvrtek 12. října 2017

Už jste vyzkoušeli patison?

V našich kuchyních není patison zrovna moc rozšířený, ale pokud vyzkoušíte, určitě Vás nezklame. Od své sousedky jsem tentokrát patison dostala opět s vyzkoušeným receptem. Na internetu najdete receptů hodně, připravuje se různými způsoby, ale já vsadila na sousedčinu radu a volba to byla skvělá.

Zapečený patison

1 malý patison
2 cibule
3 zelené papriky
3rajčata
2 vejce
10 dkg tvrdého sýra
10 dkg anglické nebo oravské slaniny (nemusí být)
3 stroužky česneku
sůl, pepř, směs italského koření, olivový olej

Patison oloupeme, zbavíme semen, nakrájíme na hranolky, posolíme a necháme "vypotit". Do pekáčku nebo zapékací misky nalijeme trochu olivového oleje a rozložíme osušený patison. Přidáme na kolečka nakrájenou cibuli, česnek, proužky papriky, slaninu, sůl, pepř a podle chuti koření. Necháme zapéct cca 30 minut, směs můžeme občas promíchat. Poté přidáme spařená a oloupaná rajčata, nakrájená na plátky a zapékáme ještě 10 minut.
Nakonec zasypeme nastrouhaným sýrem a zalijeme vejci.
Celková doba pečení je zhruba 45 minut při 180 stupních.
Můžete podávat s bramborem, ale moc dobré je to i s chlebem.


neděle 8. října 2017

Malíř, který umí

Podzim, ten to opravdu s barvičkami umí. Právě teď je snad to nejkrásnější období jeho vlády, kdy nám svoje dokonalé umění předvádí. Proto si to užívám opravdu plnými doušky, neboť následující období zahalené do husté mlhy a provázené deštěm a silným větrem, to už můj šálek opravdu není.
O víkendu bylo počasí tak trochu jako na houpačce, chvíli sluníčko, chvíli déšť, teplota na teploměru už také příliš vysoko nešplhá, ale pořád ještě mě počasí tak úplně za kamna nezahání.
Večer jsou ovšem kamna s praskajícími poleny velmi, ale velmi příjemná. Natáhnu svoje opotřebované tělo, vezmu pěknou knížku, skleničku červeného vína a idylka je dokonalá. I podzim umí být nádherný.



čtvrtek 5. října 2017

Ještě jedno letní motání

Už je to tady. Stromy kolem nás nám nabízejí krásně barevné listy, na zahradách a v lese nacházíme spoustu vhodných plodů k podzimním dekoracím, ale já se ještě vrátím k mému letnímu štrikování.
Jeden medvídek a k němu barevně laděné čepice pro synovečka, které opět předvádí naše skoro čtyřicetiletá panenka-modelka.




JInak už se těším na následující víkend, ve kterém se chci tak trochu věnovat právě podzimním dekoracím, houbičkám a domluvené návštěvě s mojí sestřenicí. Vídáme se dost sporadicky, většinou tak 2x do roka. Zřejmě i proto mě potom bolí celé to kousavé. Od nekonečného povídání a smíchu, a na to se právě moc těším. Také Vám všem přeji krásný a pohodový víkend.

neděle 1. října 2017

Prababička - ohrožený druh?

V posledních letech mám tak trochu obavu, aby jednou do Červené knihy ohrožených druhů nepatřily i prababičky.
Vzhledem k věku dnešních prvorodiček to není až tak nemožné. Dříve se maminkám první dítě narodilo kolem 20ti let, maminka starší už byla na první dítě tak nějak stará.
Byla s námi v porodnici 27letá maminka a skutečně se přiznala, že si mezi námi připadá na první dítě stará. Stejnou zkušenost si na vlastní kůži zažila i moje kamarádka. Troufám si tvrdit, že v dnešní době by tyto maminky určitě patřily mezi ty mladší.
Babičky byly tenkrát ve věku, kdy do důchodu měly ještě celkem dost daleko, a tak v rodině s miminkem mnohdy pomáhaly právě prababičky. I u nás to tak bylo a naše děti prababičku nesmírně milovaly. Milovala i ona je a všichni na ni rádi a s láskou vzpomínáme.
Lidský věk se sice prodlužuje, ale prodlužuje se i věk, kdy se žena pro dítě rozhodne. Pokračováním tohoto trendu bude babičkou žena kolem 70ti let a tam už šance stát se prababičkou je opravdu minimální.
Taková situace určitě není pravidlem, a to je bezesporu dobře jak pro maminku, tak i pro dítě. Ale těch starších maminek vidím kolem sebe přeci jenom nějak víc. Možná je situace ve městech jiná než na venkově, to nedokážu posoudit.
Určitě se ale změnily priority mladých žen, rodina a miminko už zřejmě na prvním místě nejsou.
Nebo to tak vidím jenom já?


čtvrtek 28. září 2017

Hurá do divadla

Skončily nejenom školní prázdniny, ale mnohým divadlům i prázdniny divadelní. Pro herce, režiséry, scénáristy, ale i pro další personál divadel začíná nová sezóna. Zrovna tak i pro nás, pro diváky. Já už se na ní zase moc těším .
První představení, které jsme s kamarádkou navštívily byl muzikál IAGO podle Shakespearova Othella s podtitulem největší láska, největší zrada. Muzikál je postavený na vyprávění tak, jak ho prožívá nejslavnější zloduch Iago.
Režisér Robert Johanson postavy přesouvá ze Ženevy na Střední východ, kde se nevěra trestá ukamenováním.
Intrikánského zloducha Iaga hrál Petr Vondráček, Othela Lukáš Adamec, Desdemonu Anna Slováčková.
Hudbu a texty písní napsal Janek Ledecký. Jeho hudební styl je zřejmý a jsem přesvědčená, že muzikál bude stejně tak oblíbený, jako jeho Hamlet, který je úspěšný v Evropě, USA a úspěchy slaví i v Asii.
Musím říct, že muzikál řadím mezi ty zdařilé, kdy na konci představení nemáte pocit promarněného času. A to se vždycky říct nedá.



neděle 24. září 2017

Motivace je částečná výhra

Máte motivaci? Pokud ano, tak máte téměř vyhráno. Motivace nám dává sílu a energii při zdolávání a uskutečnění našich cílů, přání a očekávání.
Povinnost a vědomí, že musím, moc radosti pro dosažení vytyčeného cíle nepřinese. Pokud něco musím, už dopředu vím, že to pro mne žádná radost ani zábava rozhodně nebude.
S motivací je to jinak. Tam jde člověk s tím, že sám chce něčeho dosáhnout, něco se naučit co mu přinese radost i užitek.
Příkladem může být znalost cizích jazyků. Šprtání němčiny a angličtiny v době, kdy jste věděli, že s 90% pravděpodobností tyto znalosti nebudete mít možnost využít, bylo tak nějak o ničem. Cílevědomý jedinec ovšem i tehdy uvažoval jinak. Já cílevědomá nebyla.
Naprosto odlišná je situace v současné době, znalost cizího jazyka je, především pro mladší ročníky ,naprostou samozřejmostí a nutností. Svět je otevřený a dorozumět se v něm prostě musíte.
Motivací pro nás starší mohou být třeba i dovolené, trávené v zahraničí. Nechceme být za úplného neználka, který se nedokáže domluvit a musí se spoléhat pouze na delegáta cestovní kanceláře. Chceme ochutnat speciality v místních restauracích, půjčit si auto a vyrazit za poznáním po vlastní ose, domluvit se s lidmi, žijícími v navštívené oblasti. To už je docela dostatečná motivace.
A pokud není motivace, zbývají v tomto případě ještě funkční ruce a nohy, osvědčená mezinárodní komunikace.


středa 20. září 2017

Místo přímo osudové

Začátkem září bylo ještě nádherné pozdní léto, a tak jsme si udělali procházku kolem rybníků, nedaleko naší chaty.
Jsou to místa, kde jsme jako děti trávili téměř celé prázdniny, prožívali dobu dospívání a především místa pro nás přímo osudová.
Lesy, rybníky, zámek - nádherná krajina a jenom pár kilometrů za Prahou.



neděle 17. září 2017

Podzimní vaření

Nastupující podzim je mimo jiné i časem, kdy dozrávají švestky a šípky a samozřejmě je i časem lovecké sezony. V legendárním českém filmu Slavnosti sněženek řešili myslivci dilema, jak upravit uloveného kance. Se šípkovou nebo se zelím?
Nevím, jestli by se na kančí kýtu hodila omáčka ze švestkových povidel, ale určitě je dobrá k uzenému masu.
Jednoduché varianty obou omáček nabízím nejenom pro ty, kdo mají ve svém okolí šikovného myslivce. Šípková omáčka se dá použít i k vepřovému masu, na kuřecí stehna nebo na králíka.

Švestková omáčka

200 ml povidel, 1 lžičku soli, 1 lžičku mleté skořice, 3 hřebíčky, 1 lžíce medu, 1 lžíce rumu, 1 lžíce vanilkového pudinku

Povidla zalijeme horkou vodou, osolíme, přidáme skořici spolu s hřebíčkem a vaříme 5 minut. Potom vmícháme med a rum. Pudink rozmícháme s vodou na kašičku, přilijeme k povidlům a za stálého míchání povaříme ještě cca 10 minut.
Hotovou omáčkou přelijeme uvařené uzené maso.


Šípková omáčka

100 g špeku, mrkev, petržel, celer, cibule, tymián, majoránka, badyán, 4 lžíce cukru krupice, rajský protlak, 200 g šípkové zavařeniny, vývar, 100 ml červeného vína, 200 ml pomerančové šťávy, divoké koření (pepř celý, nové koření, bobkový list, jalovec), lžička mleté skořice, citronová šťáva, strouhaný perník, sádlo


Na sádle orestujeme kořenovou zeleninu, špek a cibuli do zlatova. Přidáme bylinky a koření, zasypeme cukrem a necháme zkaramelizovat. Přidáme rajčatový protlak, šípkovou zavařeninu a chviličku restujeme. Zalijeme vývarem, vínem, pomerančovou šťávou a přivedeme k varu.
Vložíme prošpikované maso, osolíme a dusíme doměkka. Hotové maso a koření vyjmeme, omáčku propasírujeme přes sítko nebo rozmixujeme. Zahustíme nastrouhaným perníkem a podle chuti přidáme skořici a citronovou šťávu.

středa 13. září 2017

Konec dobrý, všechno dobré

Anabáze s notebookem už konečně skončila, ale problémy se táhly až do samého konce. Jak už jsem psala, celé léto, pouze s opravdu malými přestávkami, byl noťas neustále v opravě. Základní deska, která se musela objednávat u výrobce, nechtěla za žádnou cenu ukázat, co umí. Vlastně, co by měla umět.
Při třetí návštěvě servisu nám byly nabídnuty dvě varianty řešení. Opětovná oprava, možná zase jenom pokus a minimálně měcíční čekání na nejistý výsledek. Druhá možnost, vrácení peněz za opravu a nahrání všech dat z původního noťasu na externí hard disk.
Dohodli jsme se na vrácení peněz. Změstnanci servisu byli maximálně vstřícní , možnosti navrhli sami a z mé strany očekávané dohadování se nekonalo.
Vybrali jsme přes internet notebook nový, druhý den byl připravený k převzetí. Syn přišel manželovi poradit s instalací a se stažením nových souborů. Vlastně to nainstaloval on. Byli jsme docela natěšení, především manžel, protože já mám svůj stařičký stolní počítač, zato ale funkční. Zatím.
Zdálo se, že už máme fakt vyhráno, když jsme najednou zůstali koukat na naprosto černý monitor. Černý už zůstal.
Ještě ten samý den byl odvezen do Alzy, kde s vrácením vadného zboží není absolutně žádný problém. Ostatně nikdo se ani nezajímal o jakou závadu jde. Nechceš, dobře. Peníze vyplatí v hotovosti okamžitě nebo pošlou na účet, podle toho, jak si přeje zákazník.
Začalo další kolo hledání, porovnávání a nakonec vyhrál červený HP. Mimochodem, ten vrácený byl také červený HP, ale jiný typ.
Snad už je tato kapitola uzavřená, funguje druhý den a funguje dobře.


neděle 10. září 2017

Prázdné peklo

Poslední dobou ten pocit prázdného pekla tak trochu mám. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a dojem peklem rozdmýchaných ohňů a ohníčků je nesporný.
Přírodním katastrofám, které mnohým přinášejí opravdové peklo se bránit neumíme ani nedokážeme. Přesto se snažíme nastalou situaci alespoň částečně zmírnit a škody společnými silami likvidovat i za pomoci těch, kterých se tentokrát katastrofa přímo nedotkla. Tyto situace člověk neovlivní, tady příroda se svými ničivými živly většinou vyhrává.
Ohně několikaletých válečných konfliktů, nesmyslné zbrojení a s tím spojené pekelné podmínky lidí, žijících v těchto oblastech, to už není věcí přírody. Za tím vším stojí člověk a jeho touha ovládat a vlastnit.
Přitom by bylo na světě tak krásně. Všichni jsme tady jen na krátké návštěvě a přesto si mnohdy samy dokážeme tu krátkou návštěvu ničit, znepříjemňovat a často měnit v peklo.
Nemyslím, že dokážeme zastavit války, zabránit mocenským bojům, zastavit sesuvy půdy, hurikán nebo zemětřesení. Ale rozhodně dokážeme ovlivnit naše chování, vztahy mezi lidmi v rodině i kolem sebe a tu návštěvu udělat pro sebe i okolí co možná nejpříjemnější. Proč se alespoň trochu nepřiblížit vysněnému ráji ?
I v tom pekle jsou přece pekelné zákony, zvyky, pravidla a rituály, které se musí ctít a dodržovat.

čtvrtek 7. září 2017

Začíná nám babí léto

Pro nás se se začátkem školního roku vlastně nic nemění, ale potřebovali jsme vyřídit pár věcí, tak jsme zase na chvilku odjeli z chaty domů.
Notebook s námi nechce kamarádit, a tak ho do opravy dáváme během prázdnin už potřetí. Závada je stále stejná, špatná základní deska, která se nejdříve musela objednat přímo od výrobce a po následné opravě (?) opět nefunguje. Třeba to na třetí pokus konečně vyjde. Oprava nebyla nijak levná, ale zatím to řeší záruka. Že jsem byla téměř celé léto na chatě bez notebooku je věc jiná. Takže třikrát a dost. Pokud se dílo nepodaří, budu chtít vrátit peníze. Jsem připravená bojovat do roztrhání těla. No, uvidíme.
Zašla jsem také do knihovny pro přísun dalšího čtení, manžel vyřídil parkovací kartu na následující rok a společně jsme zajeli navštívit mé rodiče.
V úterý už jsme zase odjeli na chaloupku. Počasí je celkem příjemné, takové správné babí léto, ale večer už je třeba trochu zatopit. Stačí polínko a pár borovicových šišek a hned je příjemněji.
Zahrádka mi zatím ještě dělá radost, truhlíky i moje oblíbené staré hrnce, mísy i nočníky jsou pořád ještě obalené květy. A začaly nádherně kvést jiřiny.
Snad si to babí léto budeme ještě nějakou tu chvíli užívat.



neděle 3. září 2017

Návštěva skanzenu

Letos výletujeme docela často, naším zatím posledním byl výlet do Přerova nad Labem. Muzeum bylo založeno a zároveň otevřeno v roce 1967. Začínalo staročeskou chalupou a postupně bylo zrekonstruováno a přeneseno do skanzenu celkem 30 objektů. Můžeze zde vidět chalupy, špýchary, hospodářská stavení, zvoničku nebo třeba holubník. Chalupy jsou v podobě, která ukazuje, jak se dříve žilo. V mnohých chalupách jsou nainstalovány figuríny původních obyvatel, a to tak věrohodně, že jsem jednu z nich při vstupu pěkně slušně pozdravila. Uvidíte rodinu s dětmi u stolu ve světnici, která sloužila jako kuchyně, pokoj i ložnice, švadlenu, kováře nebo i celou školní třídu.
Určitě Vás zaujme i vybavení jednotlivých stavení, převážně kuchyně s nádhernými kachlovými kamny a pecí, plechové i kameninové nádobí. Milovnice starého modrého nádobí si určitě přijdou na své, já jsem měla oči vyvalené jako Hurvínek. Prostě nádhera.
O Vánocích a Velikonocích pořádá muzeum prohlídky s programem, zaměřeným na staré sváteční zvyky. Udělejte si výlet, bude se tam líbit dospělým i dětem.





středa 30. srpna 2017

A zase na startu

Před pár týdny jsem psala, že končí škola, začínají prázdniny a najednou je všechno obráceně. Končí prázdniny, začíná škola a s ní povinnosti, úkoly, povinné i nepovinné aktivity, kroužky, zkrátka každodenní kolotoč pro malé i velké.
Sama jsem se po prázdninách do školy docela těšívala, ale jenom na prvních pár dní. Zase jsme se všichni sešli, jeden přes druhého líčili prázdninové zážitky. Ty tenkrát byly většinou z pionýrských táborů, z kempů, kam jsme jezdili s rodiči většinou pod stan a od babiček na vesnicích, pokud teda někdo měl to štěstí. Prázdniny u moře, to byl zážitek jen některých z nás, a to většinou bylo Černé moře nebo studený Balt v NDR.
Druhým příjemným zážitkem bylo rozdávání nových učebnic, sešitů a učebních pomůcek. Všechno tak krááásně vonělo novotou. Tužky, pera, pastelky, vodové barvy, plastelína, pracovní podložky, to všechno jsme ve škole dostávali zdarma. Mnozí dnešní rodiče by tuto možnost určitě rádi uvítali, zvláště při dnešních cenách. Vybavení prvňáčka není nijak levná záležitost, stačí se podívat na současné ceny sešitů, obalů, pastelek a dalších pomůcek. A to nemluvím o cenách batohů, penálů, botách na přezutí a mnoha dalších a dalších věcech.
Je mi docela líto rodin, kde začátek školního roku velmi znatelně zasáhne do rodinného rozpočtu, neboť školou požadované věci jsou pro školáka povinné a přes to vlak prostě nejede.
A tak do nového školního roku přeji všem rodičům pevné nervy, učitelům ještě pevnější a školákům hladký průběh školních a i těch mimoškolních aktivit.
Všem prvňákům tu nejlepší paní učitelku, protože dobrý začátek je opravdu hodně důležitý. Ten nepodařený může napáchat škody, které se později odstraňují těžce a pomalu.
A tak vzhůru do boje, za pár dní už zase všechno začíná.



sobota 26. srpna 2017

Elektronika včera a dnes

Dnešní elektroniku asi nemusím nikomu představovat. Počítače, notebooky, mobilní telefony, televize, tablety jsou všude kolem nás a poradit si s nimi dokáží už i malé děti.
Já ale chci zavzpomínat na začátky těchto přístrojů.
Tohle byla naše první televize. Rodiče ji koupili někdy v roce 1958 a bylo to vážně něco, protože v té době nebyla samozřejmostí a doma ji měl jen málokdo.




V rodinách se hodně poslouchalo rádio a když se objevila tranzistorová rádia s bateriovým napájením, která umožňovala poslech i bez zapojení do sítě, ani se takovému zázraku nechtělo věřit. A maličké rádio na tužkové baterie, které můžete poslouchat téměř kdekoli, to byl tenkrát hit srovnatelný snad s dnešními chytrými telefony.



Dalšími možnostmi poslechu mluveného slova, ale hlavně hudby a písniček byly gramoforny a magnetofony, původně páskové, později kazetové.



Vzpomínám na prázdniny s magnetofonem Uran, který byl jak na síť, tak na baterie.


My, parta holek z naší chatové osady, jsme s Uranem trávily mnohá odpoledne u místního rybníka. Linuly se z něho tehdejší hity a my jsme si připadaly tak neskutečně suveréní a neodolatelné do doby, než začaly docházet baterie nebo když se zamotala páska a my trávily dlouhou dobu jejím převíjením.
Ještě i dneska, když se sejdeme, určitě některá z nás řekne: "Holky a vzpomínáte na Uran?"
Byly to krásné prázdninové časy, na které moc ráda vzpomínám.