Pokračování babího léta

Včera jsme se vrátili z chaty protože mně dneska začínala rehabilitace. Záda bolí pořád, někdy je to lepší, někdy horší, tak uvidím, jestli po rehabilitaci přijde změna k lepšímu. Já věřím, že ano.

Počasí bylo a vlastně pořád ještě je opravdu parádní, tak jsme si to docela užívali. Brácha mi zajistil brambory na uskladnění, už jsou ve sklepě, takže byla i nějaká ta práce. I na tu procházku do lesa došlo, jen ty houby u nás nějak nerostou. Tu hrstku, co jsem našla, to je tak na jednu bramboračku, ale i ta přijde s čerstvými houbami k chuti. 

Ale jedna nečekaná sklizeň nás čekala na naší zahradě Soused má u plotu starý jedlý kaštan, na kterém se snad letos poprvé urodily krásné kaštany. Každý rok k nám napadaly pichlavé koule, ale uvnitř byly jen malinké plody, většinou dva až tři kousky. Ale ty letošní se vydařily. Recept na jejich pečení jsem našla na internetu, tak doufáme, že to bude dobrota. 

 

Barevný podzim

Na barevný podzim, který právě začíná jsem se opravdu moc těšila. Pokud se k tomu přidá nádherné počasí babího léta, které právě zažíváme, je to prostě paráda. Mlhavý a deštivý podzim ráda nemám, je to pro mě čas tak trochu depresivní, ale tohle je jiná. 

Těším se na chatu, kam se chystáme a snad dojde i na procházku lesem a možná i na nějaké houby, které sbíráme rádi a rádi je i konzumujeme. Uvidíme, co nás v příštím týdnu čeká.

Doma jsem si udělala podzimní výzdobu, není toho moc, ale mám z ní radost. Velké látkové dýně jsem před dvěma roky vyhrála na blogu babilenky a ráda je používám a doufám, že ještě nějaký ten rok používat budu. Všem přeji krásné babí léto a opatrujte se. 

Chybička se vloudila

Pro člověka v důchodovém věku, který má na blogu celkem dost virtuálních přátel a navštěvuje je každý den, to není chybička, ale docela nepříjemná chyba. Mám na svém blogu některé z nich a jejich nové příspěvky se mi ihned zobrazují. Teda zobrazovaly, teď mám poslední váš příspěvek uvedený před šesti dny, a to je dost dlouhá doba, protože většina z nás uveřejňuje příspěvky daleko častěji. 

Doufám, že náprava přijde brzy. Nejen, že všechny příspěvky čtu ráda, ale vzhledem k tomu, že je mezi námi dost starších a pokročilých, mám strach, zda na někoho neskočil nějaký moribundus a všechny výpadky jsou  pouze v chybném systému. Vím, že to trápí i ostatní a tak jen doufám, že problém bude řešen a brzo vyřešen. Všechny moc zdravím 

Malý střípek z MHD

Jízda MHD je teď po Praze docela dobrodružství, co jezdilo včera, dneska už není pravda. I takový docela ostřílený Pražák jako já, má občas problém se zorientovat a dostat se tam, kam právě potřebuje. 

Možná i proto, jsem zažila tuto situaci, která mě fakt hodně pobavila. Naproti přes uličku seděl starší muž, v ruce mobil a já pořád slyšela nějaké pokyny. A fakt, že jo. Když jsem slyšela: pokračujte rovně a po 250 metrech zabočte vpravo, měla jsem jasno. On vážně sledoval tramvajáka, jestli po těch kolejích jede tam, kam má. To prostě nevymyslíš. Pro dnešek všechno, jen jsem vás chtěla trochu pobavit. 

V lese

 Přestože jsme každou chvíli na chatě, lesů je kolem nás dost, tak by se mohlo zdát, že jsem tam celkem často. Ale pravda je jiná. Díky letošním vedrům se mi nikam nechtělo. Ať zamířím na kteroukoliv stranu, vždy musím do kopce. Ve vysokých teplotách a v mém vyšším věku už je to tak trochu hazard a na obláček se mi ještě nechce.

Ve čtvrtek nebylo až takové vedro, a tak jsem vymyslela plán. Můj muž mi pořád sliboval, jak po operaci zase začneme chodit a jezdit na výlety, ale skutek utek. Jak se říká, slibem nezarmoutíš. 

Chtěla jsem ho konečně do toho lesa vytáhnout a tak jsem to vymyslela tak, že jsme autem vyjeli do největšího kopce, zaparkovali u lesa a udělali jsme hodinový okruh. Bylo to moc fajn, spokojeně se tvářil i muž. Teď jen doufám, že si takovou procházku párkrát zopakujeme, třeba i jiným směrem.

Návštěva u koní nesměla chybět, tentokrát jako tečka na závěr. 

Kolem rybníků

Nedaleko naší chaty jsou nádherné rybníky, kam jsme se jako děti chodily koupat. Trávily jsme tam o prázdninách hodně času, přestože tenkrát nebyly teploty až tak vysoké a možná i proto nebyla voda celé léto nijak závadná. Je pravda, že jsme občas měly pod plavkama jemné zelené blátíčko, ale tenkrát to nikdo neřešil a my děti jsme si koupání užívaly většinou celé odpoledne. Na koupaliště chodili  i rodiče s menšími dětmi a všichni jsme přežili ve zdraví. 

Teď už je všechno jinak, bývalá pláž jednoho rybníka je oplocená, patří soukromníkovi, který o pozemek evidentně nemá zájem, je celá zarostlá náletovými rostlinami, tudíž nepřístupná. Druhý rybník je chovný, takže také žádné koupání. 

Největším problémem jsou právě i sinice, které se ve vodě objevují opravdu ve velkém množství a do zelené vody bez možnosti následného osprchování se nikdo koupat nepůjde. 

My jsme si se sestřenicí užili procházku kolem rybníků a místo koupání jsme si celé odpoledne krásně zavzpomínaly. Bylo to fajn. 

Černá včela

Po obědě jsem byla na lehátku začtená do hodně pěkné knížky a najednou vedle mě prolétlo cosi, co jsem nejdříve považovala za sršně, kteří se u nás čas od času objeví. Neznámý, velký černý hmyzák se zaměřil na rozkvetlé petúnie, ale vyfotit jsem ho nestihla. 

Šla jsem se poradit na Google a tam jsem se dozvěděla, co že to přilétlo k nám na zahradu. 

Jedná se o černou včelu drvodělku, která se u nás začala objevovat v posledních letech. Tato včela netvoří společenství, ale úplná samotářka není, žijí v párech. Hnízdo si nestaví, hnízdí ve starých a ztrouchnivělých pařezech, trámech, pergolách nebo i ve škvírách zdí. Není nebezpečná, ale je pořádně velká a vydává obrovsky hlasité bzučení. 

Fotky jsem převzala z internetu 

A ještě jednou k hmyzu. Opět na chatě, kdy jsem měla na dně sklenice zbytek tmavé limonády a chtěla jsem jí dopít. Jen jsem jí dostala do pusy, věděla jsem, že je něco špatně. Byla jsem naštěstí rychlejší než ta vosa, podařilo se mi jí okamžitě vyplivnout. Dopadlo to dobře, teprve pak přišel šok, co kdyby ...

Ještě teď mě mrazí  😮

Všem srpnovým oslavenkyním

 Čas tak strašně letí, děti mají za sebou více než polovinu prázdnin a tak je tady srpen, bohatý na známá ženská jména a že je jich v tomto měsíci opravdu dlouhá řada.

Takže pro všechny Milušky, Lady, Zuzany, Kláry, Aleny, Hanky, Petry, Heleny, Vladěny a Pavlíny a vlastě i pro ty, kdo v tomto měsíci slaví narozeniny. Někdy se ta sláva podaří sfouknout v jeden den. Moje známá tak slaví 13.8. svátek i narozeniny. Vždycky si dělala legraci, že její rodiče byli šetřiví. 

Tak všem oslavencům přeji hlavně zdraví, klid, pohodu a štěstí 

Pojďte se se mnou ochladit

Letní dovolené u moře jsme už s manželem vzdali, ale vzpomínky na ně máme krásné. Hodně jsme si oblíbili Řecko a naše první setkání s touto zemí byl ostrov Zakynthos. Dovolenou na tomto ostrově jsme si dali k našemu tenkrát 25. výročí svatby. Líbilo se nám tam moc a tak nezůstalo jen u tohoto ostrova.

Postupně jsme navštívili několikrát Krétu, Kos a naposledy Korfu.

Teď už jen vzpomínáme, prohlížíme fotky a v těch letošních abnormálních vedrech přemýšlíme o tom, jak skvělé by bylo takové ochlazení při koupání v moři. No a pokud jsme na chatě, jdeme alespoň pod zahradní sprchu 😂🤣

Posílám pár fotek z různých míst na řeckých ostrovech, kde nám bylo vždycky dobře. 

To počasí už je úmorné

 Ta vedra už nesnáším, určitě tu hraje roli i věk a já jsem prostě nemožná. Ani na chatě to není o moc lepší, ale beru to jako fakt, tak to prostě je.

Začátkem týdne jsme byli v Praze, protože Barča byla objednaná na střihání a potřebovala to už jako sůl. Připomínala mi babiččin mop na vytírání podlahy, který měla babička v kumbále. 

Já jsem zase potřebovala zajít k doktorovi, protože záda už mě bolela fakt hodně. Doktor měl dovolenou, ale naštěstí ho zastupovala lékařka jen o pár ulic dál. Mám prášky na bolest a na uvolnění svalů, určitě je to mnohem lepší, ale stejně budu chtít udělat CT. To poslední, asi před osmi lety, už tenkrát nebylo nic moc a po těch letech se určitě nic nezlepšilo, to dá rozum, že?

Hned v úterý odpoledne jsme odjeli zpátky na chatu. Večery trávím většinou na lavičce u chaty, občas čtu nebo si hraju na tabletu, na televizi se nedívám, vlastně ani není na co.  A ve středu večer na mě čekala tahle nádhera, byl úplněk a za lesem se vyhoupl nádherný měsíc. Fotila jsem mobilem, ale pro představu snad docela dobré. 

A tady naše Barunka před ostříháním