sobota 28. února 2015

Tak mě napadlo ..... postavíme letadlo

Nejvíce věcí mě napadá většinou doma v té nejmenší místnosti našeho bytu, tedy na WC. Nevím proč, ale tak to prostě je. Vylezu ven a mému muži říkám: "Tak mě napadlo...." a on na to shora uvedenou replikou odpoví: "Postavíme letadlo."
To jsme teda nepostavili a pravděpodobně ani nikdy nepostavíme. Pravda ale je, že některé nápady se realizace dočkaly. Většina z nich se týkala převážně naší chaty. Zrušili jsme starý, téměř nefunkční bazén a zbudovali jezírko s rybičkami a v létě s krásně rozkvetlými lekníny. Zbourali jsme (tedy manžel a syn) přístřešek, kde se hromadila spousta starých věcí, které už se stejně nikdy nebudou potřebovat, ale znáte to, co kdyby? Místo přístřešku vyrostl krásný altánek, kde je v létě radost posedět, a to jak s rodinkou, tak i s kamarády.
Napadají mě většinou takové ty běžné věci, že
už jsme dlouho neměli svíčkovou
bych měla zajít s kamarádkou na kafe
bych mohla navštívit rodiče
už jsem dlouho nic neuháčkovala
je potřeba vyžehlit!!!
mohla bych si na jaro pořídit něco nového
budou Velikonoce je třeba uklidit a umýt okna
musím s Barunkou na očkování
že, že, že, ale hlavně ať už přijde to jaro, moc se těším na zahrádku.

neděle 22. února 2015

Barunka byla u "kadeřníka"

Barunka už má sedm měsíců. V pátek byla u psího kadeřníka. Že mi to sluší? Rozpačitý

Postavičky z ruliček toaletního papíru

Na "blešáku"

Včera už počasí hodně připomínalo jaro i když zatím jenom na sluníčku. Hned se ale zvedne nálada a pohled kolem sebe je tak nějak veselejší.
Proto jsem se dopoledne vypravila na "blešák", který se pravidelně pořádá každou sobotu a neděli dopoledne. Manžel odjel na chatu, kde je na mě ještě moooc velká zima, tak jsem se vypravila sama. Na takovém "blešáku" můžete najít snad úplně všechno, na co si jen vzpomenete. Staré a použité věci jako hračky, knihy, obrazy, odznaky, oblečení, nádobí až po nové elektrospotřebiče nebo potraviny, drogerii - prostě taková všehochuť. Tentokrát jsem nic úžasného neobjevila, ale z dřívějších návštěv mám obrovskou radost třeba z plechových konviček na mléko a starých plechových nočníků. Na chatě je
osázím rúznobarevnými kytičkami nebo je využívám jako vázy. Ani byste nevěřili, že v nočníku pěstovaná begonie může udělat tolik parády!

neděle 15. února 2015

Spěchám pomalu

Festina lente - spěchej pomalu. Tak platnost tohoto rčení jsem si ověřila již mnohokrát. Naposledy celkem nedávno.
Moji rodič mají přes 80 let a oba jsou úžasní, zatím absolutně soběstační. Přesto byla moje matka nedávno v nemocnici a po návratu domů byla nějakou dobu méně pohyblivá. Proto jsem jim občas vozila jídlo, i když se v kuchyni celkem úspěšně snažil i otec.
Jednou jsem se k nim opět vypravila s obědem. V tašce rajská omáčka s knedlíkem. Cestou jsem se stavila u řezníka pro kuřecí kostry na polévku. Vyjdu z obchodu a na křižovatce vidím na červenou stát autobus. Nenapadlo mě nic lepšího, než - to doběhnu. Samozřejmě nedoběhla. Jen co jsem vyrazila, tak jsem ležela na chodníku. Kuřata se ještě naposledy proběhla, rajská naštěstí zůstala v plastové krabičce. Měla jsem roztrhané džíny a celkem slušně sedřené koleno. Dokulhala jsem na zastávku a tam se mi udělalo špatně. Bylo mi na omdlení a cítila jsem, jak blednu. Sedla jsem si na lavičku a volala manžela. aby pro mne přijel, protože bylo jasné, že s obědem tentokrát sama nedojedu.
Lidé čekající na autobus si mne nějak divně prohlíželi. Až doma mi bylo jasné proč. Barva v obličeji zelenobílá, ruce od krve, protože jsem si stačila odřít i klouby, rozedrané džíny a celá já zhroucená na lavičce zastávky. Asi si říkali, ta to teda přehnala a už takhle dopoledne!
Nicméně od té doby fakt nedobíhám. Proč taky?

pondělí 9. února 2015

A kde jsou muži?

Ve čtvrtek jsem byla s kamarádkou v divadle na představení Karla Čapka Loupežník. Vinohradské divadlo umožňuje svým příznivcům návštěvu veřejných generálních zkoušek, což je moc fajn. Už jsme společně navštívily hezkou řádku generálek v pražských divadlech, v březnu máme naplánované další tři představení. Hodně se těším na Fidlovačku, na hru Dohazovačka v hlavní roli s Eliškou Balzerovou. Svůj volný čas věnuji rehabilitačním cvičením, což pořádá klub Remedium a cvičení a plavání pro seniory.
Proč ale tohle všechno píšu?
Při všech těchto aktivitách se setkávám vlastně jenom se ženami. Přemýšlela jsem, čím tráví volný čas muži senioři. Divadlo, cvičení, bazén, jednodenní výlety - tam muže prakticky neuvidíte. Nedávno byla v televizi krátká reportáž o ženě, která ve svých 93 letech navštěvuje univerzitu třetího věku (teda klobouk dolů). Při záběrech z posluchárny jsem tam muže fakt neviděla.
Přes letní období je všechno určitě jinak. Pokud je možnost, jsou senioři na svých chatách a chalupách, kde se vždycky práce najde jak pro ženy, tak i pro muže. Je určitě pravda, že existují možnosti využití svého času tam, kde je zase hodně málo žen. Napadá mě šachový klub, modelářství, sběratelské burzy, úprava fotografií a určitě toho bude ještě mnohem víc o čem ani nevím.
Můj muž půjde do důchodu letos na jaře. Třeba se dozvím, jak to s těmi chlapy je. S vyplazeným jazykem

středa 4. února 2015

Knihy byly, jsou a doufám, že budou

Knížky miluju. Už jako malá holka jsem začala chodit do dětské knihovny. Ráda jsem hledala v tom obrovském množství ty pravé. Pohádky, dobrodružné a ty zamilované pro nás malé slečny.
Vzpomínám, jak jsem ráda dostávala knížky pod vánočním stromečkem. Krásně voněly novotou, člověk vnímal nejen příběhy, ale i tu vůni.
Později jsem přešla do knihovny pro dospělé, a to mi zůstalo dodnes. Do knihovny zajdu obvykle jednou za měsíc, vypůjčím si tak pět knížek a už cestou domů vybírám, do které se začtu jako první. Mám ráda kriminální příběhy, romány nejen z lékařského prostředí, ale i humoristické příběhy a knížky prostě o tom, co život dává a někdy i bere.
Jsem moc ráda, že i v dnešní uspěchané době lidé stále čtou. Vidím to i v tramvaji, autobuse, metru a mám z toho vážně radost. Jediná věc mne ale neláká, a to jsou čtečky. Samozřejmě je to věc každého z nás, jakou formu knihy se vybere, důležité je, že si vůbec vybere. Pro mne je ale papírová knížka ta pravá knížka.
Představte si, že si uvaříte kafíčko, dobrý čaj nebo sklenku vína, zaboříte se do křesla, rozevřete rozečtený román a obracíte stránku za stránkou. No, není to nádhera? Rozpačitý