úterý 25. srpna 2015

Věnečky

Přes léto jsem přece jenom až tak líná nebyla. Vyrobila jsem nějaké věnečky, tak se musím pochlubit.





Používám polystyrénové korpusy, pruhy bavlněných látek a háčkové kytičky a srdíčka. Na ruční práce jsem nikdy nebyla, ale teď se pokouším o různé výtvory. Baví mě to, a tak doufám, že se moje tvoření bude časem zlepšovat. Snad!?

neděle 23. srpna 2015

Čtení na dovolenou

Z návštěvy u mé kamarádky jsem si přivezla čtyři knížky Vlasty Javořické. V jedné ze sousedních chalup rušili knihovnu po babičce, a tak nabízené knížky kamarádka s radostí přijala. Mimo jiné i pěknou řádku od paní Javořické.
Vlasta Javořická se narodila ve Studené u Telče, pseudonym Javořická zvolila podle hory Javořice nedaleko rodné vesnice. V období první republiky byla nejoblíbenějším autorem čteným na vesnici. Ve čtyřicátých letech se její knihy přestaly vydávat a později byly vyřazeny z fondů knihoven. Masivně se její knihy opět začaly vydávat až po roce 1989 čehož se už nedožila. Zemřela v roce 1979. Napsala celkem 113 románů, 116 povídek, mnoho básní, pohádek a legend.
Její knížky pohladí na duši češtinou, kterou už neuslyšíte. Zamilované romány, příběhy a osudy lidí, které se v mnoha případech skutečně staly.
I dnes tam člověk najde životní moudrost a pravdu o rodinných a sousedských vztazích i o výchově dětí.
Nad některými příběhy a situacemi se v dnešní době pousmějete, ale přesto je to čtení na prázdniny nebo dovolenou jako stvořené (pro muže to fakt nebude). Nenáročné, oddychové.


neděle 16. srpna 2015

Střípky léta

Protože nám počasí přeje až moc, jsem většinou na naší chatě. Ve velkých vedrech minulých dní je tady daleko příjemnějí než doma v paneláku. I naše Barunka to určitě vítá, celý den běhá po zahradě a neustále se za něčím honí. Ať už jsou to kosáci, motýli a večer ji fascinují můry.Její nejoblíbenější hračkou jsou ovšem borové šišky, které neustále okusuje.



Začátkem července jsem měla na hlídání další jorkšírku (Jesinku) od dcery, tak se holky vyřádily.





Docela pěkným úlovkem je krásný motýl paví oko, který přilétl na šuškardu u našeho malého jezírka.




Přestože jezírko je fakt maličké, lekníny tu kvetou nádherně.


pátek 14. srpna 2015

Na návštěvě

Minulý víkend jsme byli s manželem na návštěvě u mé kamarádky ze základky. Mají chalupu na Vysočině. Měli jsme celkem štěstí, na dálnici nebyl žádný zádrhel, takže cesta ubíhala rychle. Po sjetí z dálnice jsme projížděli krásnou krajinou, upravenými vesnicemi, míjeli větší či menší rybníky. Opravdu je tam moc hezky. Do cíle jsme dorazili po dvouhodinové cestě, což je pro nás při víkendovém dojíždění na chatu téměř nepředstavitelné. Ale je to relativní. Oni tak už jezdí přes 30 let a cesta už jim dlouhá nepřipadá. My jsme zhýčkaní tím, že jsme kdysi měli obrovské štěstí. Naše chata je od Prahy vzdálená necelých třicet kilometrů.
Chalupa mojí kamarádky je v podstatě bývalý obrovský statek, koupený ve fakt dezolátním stavu. Vnitřní úpravy, které jsou samozřejmě přizpůsobené dnešnímu způsobu života, jsou provedeny s citem pro zachování původního rázu statku. Při představě té nekonečné práce, která v některých prostorách trvá ještě teď, upřímně smekám. Pobyt na chalupě je pro ně téměř vždy pracovní, výjimečně odpočinkový.
Oba jsou naštěstí velice činorodí, navíc moje kamarádka má hlavu neustále plnou nápadů na nové změny, takže se opravdu nenudí.
Dejte jí do ruky papír a tužku a nestačíte se divit. Tam, kde před pěti lety bývaly dveře a nová okna, je dnes všechno jinak. Tolerantní manžel chvíli reptá, ale pak jdou rukou společnou do dalších rekonstrukcí a změn. Na odborné práce obstarávají řemeslníky, ale hodně věcí dokáží udělat sami.
Moc se nám tam líbilo. Zvláště v těchto horkých dnech je uvnitř chalupy hodně příjemně. Silné zdi zaručují příjemný chládek, který je teď úzkoprofilovým zbožím.
Obrovským pozemkem protéká potok, takže i venku je možné ochladit znavené tělíčko. Má to ale jeden háček, pro mne vlastně obrovský hák. Občas se v potoce objevují ondatry. Tak to je konec!


úterý 4. srpna 2015

Zfilmované knihy

Někdo si raději přečte knihu, někdo má raději film. Kniha dává větší prostor pro naší fantazii a představy. Film nabízí příběh již hotový a působí na naše smysly různými filmovými triky a efekty.
Když vidím film a později si přečtu knihu, jednotlivé postavy si spojuji s představiteli filmových rolí, např. Báječná léta pod psa, Sebemilenec, ze zahraničních Neslušný návrh.

Sebemilenec, Simona Monyová
Psychodrama o citovém vydírání, vyprávění o lásce, závislosti, sobectví a strachu ze samoty. Vynikající Simona Stašová.

Bylo nás pět, Karel Poláček
Na tuto knihu mám vzpomínky z dětství. V rozhlase ji tehdy na pokračování četl František Filipovský. Později, když jsem si ji četla sama, vybavoval se mi při čtení hlas pana Fiklipovského. Ráda jsem se dívala i na televizní seriál, který byl takovým pohlazením na duši.

Pro mne jeden z nejúžasnějších zahraničních filmů je Edith Piaf. Příběh jsem četla už hodně dávno, ale filmové zpracování bylo prostě fantastické. Popis života šansoniérky, její dětství, vzestupy i pád. Děj je realistický, drsný, takový jaký byl život E.P. Pohybově a výrazově ji bezkonkurenčně ztvárnila Marion Cottilard.

Zfilmovaných knih je spousta, o některých filmech jsem ani nevěděla, že předlohou byla kniha. Mám ráda obojí, knihu i film, ale přiznám se, že přeci jenom raději čtu.