Vítání jara

 Jaro už je opravdu tady i když někdy to tak ještě nevypadá. Přesto se příroda probouzí, rozkvétají květiny, na naší zahradě začínají pomalu nakvétat rododendrony. Teda abych byla přesná, zatím jen jeden. Má světlou, krémově žlutou barvu a rozkvétá vždycky jako první. Ostatní rododendrony poupata mají, ale do květu jim ještě nějaký ten čas zbývá. Určitě se později rozkvetlými keři pochlubím, zatím posílám pozdrav od nových přírůstků zvířecí říše. Obrázky maluji podle aplikací a tohle je výsledek. 

Při nedávném úklidu starých diářů jsem v jednom z nich objevila fotografii z roku 1991, která vyšla v tehdejší Večerní Praze. Autor fotku nazval Zavoláme jaro a před telefonní budkou je náš, tehdy třináctiletý syn. 

Výlet do zahradnictví

Včera jsme si s manželem udělali výlet do zahradnictví v Lysé nad Labem. Chtěli jsme na zahradu nízké, kompaktní a hlavně tmavě fialové levandule. Vysoké, světle modré tam máme několik let a teď by se nám líbili ty tmavé. Na internetu jsme zjistili, že právě v tomhle zahradnictví je mají,  a tak jsme vyrazili. 

Ne, že by se snad v našem okolí nedala sehnat levandule, ale většinou jsou vysoké nebo prodejce neví o jaký druh se přesně jedná. Byli jsme překvapeni nízkou cenou i ochotou běhat v záhoncích i ve skleníku, protože nákupem levandule to samozřejmě neskončilo. 

Kousek vedle jsme objevili další zahradnictví, a tak jsme zastavili i tam. Tady jsem nakoupila nějaké bylinky, ale hlavně pěkný libeček. Je to bylinka přezdívaná "zelené maggi" a používám ji hodně do polévek nebo přidávám do hrnce při vaření brambor. Na zahradě libeček sice mám, ale nějak se mu pod mým dohledem nedaří, a to už jsem ho sázela několikrát. Většina mých známých z něho má docela slušný keř, ne tak na naší zahradě. Asi bude někde chyba, bude následovat další pokus.

O víkendu se opět chystáme na chatu a tam se určitě zase nudit nebudu. A když bude čas, procházka lesem určitě chybět nebude. 

Tak takhle bych si představovala  m ů j  libeček 😊

Hezké Velikonoce

Právě začínají jarní svátky. Všem Vám přeji krásné, klidné a pohodové Velikonoce. Užijte si je podle svých představ, se svými blízkými a s bohatou pomlázkou 💗

 

Čtení pro volné chvíle

Tentokrát nabízím dvě opravdu krásné knihy, ale myslím, že je to čtení převážně pro ženy. V žádném případě nejde o červenou knihovnu, kde chudá švadlenka končí v náručí bohatého továrnického synka. Obě knihy jsou o mateřské lásce, kamarádství a o vzájemném vztahu dětí a jejich rodičů.

Lucy Clarke: Stíny nad zálivem 

Dvě dlouholeté kamarádky Sára a Isla spolu od mládí tráví léto v chatkách na pláži u moře. Obě mají stejně staré syny, Jakoba a Marleye. Když bylo chlapcům 7 let, odehrála se na moři obrovská tragédie.  Oba chlapce zanesl proud daleko do moře, ale zachránit se podařilo jenom jednoho, Jacoba. Po dalších dlouhých sedmi letech se v den neštěstí ztratí i Jacob. Jeho zmizení vyvolává vzpomínky na starou událost a my jsme svědky toho, co se tenkrát opravdu stalo a kam tentokrát zmizel Jacob. Byla to všechno jenom náhoda?

Kelly Rimmer: Utajená dcera 

Hlavní postavou je 38 letá Sabina, šťastná a spokojená vdaná žena, která čeká narození svého prvního dítěte. Když tuto radostnou událost svěří svým rodičům, najednou se jí změní svět. Od rodičů se dozvídá, že je adoptované dítě. Je to pro ni obrovský šok, protože nikdy žádné podezření neměla. 

Je před ní spousta nevyřešených otázek o jejích adoptivních rodičích i o původní biologické rodině a zvláště o skutečné matce.  Proč se vzdala právě narozeného miminka, jaká byla její rodina a zda je vůbec možné najít svoje pravé rodiče. 

Příběh se odehrává v Austrálii v 70.letech 20. století. V té době byly v této zemi mladé, svobodné matky posílány do azylových domů až do porodu, aby na jejich rodiny nepadla hanba. Být svobodnou a někdy nezletilou matkou, bylo v té době nepředstavitelné. Proto tyto mladé maminky rodily v azylových domech, jejich děti jim byly nedobrovolně odebírány, mnohdy i pod nátlakem a dále umisťovány do bezdětných rodin. 

Pátrání o tom, co všechno se odehrálo před i po narození malé Sabiny je nádherný i když občas nepochopitelný a smutný příběh. 

 

Jaká je čeká budoucnost

Mám na mysli naše děti a vnoučata. Ti si totiž v poslední době zažívali nejednu těžkou chvilku, ať už se jednalo o covidové onemocnění nebo právě teď o válku na Ukrajině. Mnozí dospělí mají s těmito situacemi velké psychické problémy a což teprve děti. Vystrašené o životy rodičů a prarodičů v covidové době, kdy přicházely i o možnost setkávat se se svými spolužáky a kamarády nejen ve škole, ale i při různých zájmových činnostech. 

Mnozí psychologové a psychiatři neskrývají fakt, jak narostla jejich klientela právě i mezi dětmi. A co s jejich psychikou asi udělá současná situace na Ukrajině. Samozřejmě, že situaci chápu jako obrovský problém, kde vinou psychopatického jedince trpí spousta nevinných lidí, především civilistů a dětí. Je třeba jim v kritické situaci pomoci a tak to určitě cítí většina z nás. 

Přesto jsou věci, které pochopit nedokážu. Pokud budete sledovat dokumentární pořad o životě divokých zvířat, většinou jste na obrazovce informováni, že pořad není vhodný pro děti do 12ti let. Jde přece kolikrát o přežití a některé záběry jsou kruté. 

ČT před sledováním seriálu, většinou z kriminálního prostředí, doporučuje rodičům zvážit, zda je pořad vhodný pro děti. Jde především o sex, alkohol, vulgaritu, násilí. 

Ta samá televize pak téměř celý den přináší obrazové zpravodajství z válkou postižené Ukrajiny, což je hodně silná káva i pro ostřílené chlapy, natož pak pro děti. 

Informace jsou nutné, to nepopírám. Ale podrobnosti o brutálním zabíjení, roztrhaných lidských tělech a dalších zvěrstvech by se přece jen, právě s ohledem na děti, mohly vysílat v pozdějším čase. Kdo si chce podrobnosti najít, má na sociálních sítích spoustu možností. 

Nevím, jak tuto situaci řeší televize v ostatních státech EÚ, ale mně se způsob informování naší televize  vůbec nelíbí. Možná máte jiný názor, ale takhle současnou situaci vidím já a je to jen můj osobní názor.

Recept na rychlovku

Tenhle recept jsem kdysi dostala od bývalého kolegy. Je to opravdu dobrá rychlovka na oběd nebo večeři a doufám, že vám bude chutnat.

Žampiony s rýží 

300-400 g žampionů

5 stroužků česneku

3 lžíce sójové omáčky 

olej

šálek rýže 

steakové koření 

tvrdý sýr 

Česnek oloupeme na plátky a smažíme na oleji do zlatova. Přidáme nakrájené žampiony a na pánvi smažíme dokud houby nepustí vodu. Necháme vodu vyvařit, přidáme koření (můžeme dát koření podle své chuti), sójovou omáčku a vmícháme vařenou rýži. Na talíři posypeme strouhaným sýrem. 

Dobrou chuť  

Něco pro dobrou náladu

V současné době si klid a pohodu moc neužijeme, tak vám posílám něco na zlepšení nálady. Takhle má vypadat to správné jaro  

André Rieu   Noční serenáda 

Opět vás zvu do divadla

 Tentokrát to bude představení z Divadla Na Jezerce, které opět natočila ČT a vysílat ho bude v pondělí večer na ČT Art. 

Protože jsem toto představení viděla, myslím, že ho bez jakýchkoliv výčitek můžu doporučit. 

Děj je celkem jednoduchý. Dva staří osamělí lidé se poznávají v domově pro seniory, dá se říct, že v poslední etapě svého života. On je bonviván, ona žena s puritánskou výchovou.

On ji nabídne, aby si s ním zahrála jeho oblíbenou karetní hru Gin. Ona karetní hry nezná, ale přesto se s ním do hry pustí a má neobyčejné štěstí. Začíná vyhrávat jednu hru za druhou a jeho hráčské i mužské sebevědomí dostává pořádně zabrat, což samozřejmě ventiluje. 

Během karetní hry si notují vtipnými komentáři o životě ve starobinci a mezi hrami se dozvíme i o jejich osamělých životech, proč je v domově nikdo nenavštěvuje. 

Jiřina Bohdalová a Milan Kňažko vás určitě budou bavit a možná si řeknete, tak jako já, sakra, kde ta ženská bere tu neskutečnou životní energii a o paměti nemluvě. Celé představení totiž stojí výhradně jen na nich dvou. 

A nebojte se, představení není nijak depresivní, vtipných situací je tam více než dost. Myslím, že se těmi hereckými výkony budete opravdu dobře bavit. Já už se fakt těším.