Byla to chyba? Určitě ne

Spousta lidí má nějakou svou oblíbenou sbírku plyšáků, angličáků, známek, zvonečků, pivních tácků a spoustu jiných, někdy i netradičních předmětů. Sama mám plyšové medvědy a zvonečky a moje hodně oblíbená herečka třeba opičáky.

V té souvislosti jsem si vzpomněla ještě i na vlastní sbírku malých opiček, někdy i trochu větších. Občas to byly právě ty víkendové se spoustou přátel na chatě nebo v místní hospůdce.

Byla to chyba? Myslím, že ne. Všichni jsme dávno z té doby vyrostli, naše kategorie se pohybuje kolem označení 60+ , v MHD máme zlevněné jízdné a někteří už mohou jezdit zcela zadarmo. Naše děti v mnoha případech mají vlastní děti, ale všichni svorně na ty časy rádi vzpomínáme. Tolik srandy při našich sešlostech, narozeninách někdy i dovolených už asi nezažiju,ale ty vzpomínky, ty nám nikdo nevezme. Vlastně mohl by, ten zákeřnej Němec. To by teprve byla chyba.

Člověk míní, zdraví mění

Na letošní léto jsme měli v srpnu plánovaný pobyt na Šumavě. Krásný hotel a ještě krásnější okolní příroda přímo na Modravě nás nalákala už začátkem roku. Plány ale někdy nevyjdou, zdraví si roční období nevybírá, a tak jsme pobyt zrušili.

Šumava bez možnosti procházek a krátkých túr, to nějak nejde. O to víc jsme rádi za naši chatu, kde s malými přestávkami trávíme většinu času a těšíme se z přírody kolem a rozkvetlé zahrady.

Jenom toho deště by u nás mohlo být trochu víc. Tráva už je vypálená od začátku prázdnin a houby budu letos znát jen z vyprávění nebo fotek těch šťastlivců, u kterých přece jenom něco napršelo.

Fakt musím?

Přemýšlela jsem, co vlastně v životě musím. Taková třešnička na důchodovém věku je právě to, že těch "musů" není zase tolik, jak by se na první pohled zdálo. Přišla jsem vlastně pouze na několik. Musím jíst, pít, platit složenky a samozřejmě musím mít nějaký příjem, abych ty složenky mohla zaplatit. Potažmo také to jídlo a pití.

Všechno ostatní už rozděluji na měla bych, mohla bych a chtěla bych. Je velký rozdíl v tom, jestli musím umýt okna nebo mohla bych umýt okna, musím uvařit nebo mohla bych uvařit.

Děti jsou už dávno dospělé, takže každodenní kolotoč, který se prostě s malými dětmi bez těch "musů" neobejde, už pominul.

Je pravda, že tak jednoduše to vždycky nešlo. Všechna ta "musím" jsem měla pod kůží hodně zadřená. Když se vám ale podaří alespoň některá přehodnotit na měla bych, mohla bych, budete se fakt cítit volněji. Zkuste a uvidíte!

Nepečený dort

Pečení nikdy nebylo moje hobby, kynuté těsto, to už je vůbec kapitola sama pro sebe, ale nepečené dorty patlám celkem ráda. Možnosti výběru ovovce jsou právě teď velmi široké, tak můžeme kombinovat podle přání, podle chuti nebo podle časových možností.

Minulý týden jsem udělala jeden dortík z rybízu a banánů a byl pochválen, Teda dort, ale i já. Tady je recept.

Budete potřebovat

250 g mascarpone

200 ml šlehačky

vanilkový cukr

balíček cukrářských piškotů

2 banány

šálek rybízu

vanilkový puding

mléko, kakao

Šlehačku ušleháme a jemně vmícháme vanilkový cukr a mascarpone. Puding uvaříme podle návodu a můžeme vykládat dortovou formu.

Půl balíčku piškotů pokapeme mlékem nebo vychladlou kávou (můžete přidat trochu rumu), zalijeme poloviční dávkou pudingu, přisypeme šálek rybízu a potřeme polovinou krému.

Druhou polovnu piškotů opět zvlhčíme podle chuti, druhou polovinu pudingu pak pokryjeme na kolečka nakrájenými banány. Nakonec posypeme vrstvu krému kakaem a dáme vychladit.

Snad bude chutnat ☺☺☺

Když se nedaří, co se dařit má

Určitě každý zná dny, kdy už ráno tušíte, že dneska vás asi čeká den blbec.

Takový fiktivní den pracující ženy může vypadat třeba takhle.

Probudíte se a zjistíte, že jste zaspala. Sakra, zrovna dneska je hned ráno porada. Vystartujete z postele, koupelnou proletíte jako blesk, oblečete první na co narazíte, v předsíni sáhnete po kabelce a spěcháte na tramvaj. Řidič zřejmě také nemá svůj den, zavře vám dveře před nosem a vy s jadrnou poznámkou čekáte dál.

Šéfovi se omluvíte, ale přesto si vyslechnete poznámku o dodržování pracovní doby. Těšíte se na kávičku, připravíte do konvice vodu, hrneček, ale ouha, káva došla. Kolegyně vás ve štychu nenechá, tak si tu kávu přece jenom dáte.

Den se vleče, vyřizujete jeden nepříjemný hovor za druhým. Už se těšíte domů na klid a pohodu. Konečně padla.

Usadíte se v tramvaji a najednou nad vámi stojí revizor. Automaticky sáhnete do kabelky pro průkazku, ale ta zůstala doma v druhé kabelce. Tak to bude s pokutou, co se dá dělat. Hlavně ať už jsem doma.

Ve dveřích vás čeká ubrečená dcera, která ztratila mobil a syn s hláškou , že si na něho úča zasedla, vám dává podepsat tento týden už druhou poznámku.

Manžel má také náladu pod psa a děsnej hlad.

Večer zvoní telefon. Tchýně vám vesele oznamuje, že tenhle víkend už určitě přijede.

No a není tohle den blbec?

Smích prý léčí

Vždy když odjíždím, byť i jen na krátkodobý pobyt mimo domov, beru sobě kromě kartáčku na zuby a čistého prádla i prášky na bolest a na střevní potíže. Tentokrát jsem na střevní potíže zapomněla, ale ony na mě nikoli.

Vyhledala jsem nejbližší lékárnu, zařadila se do fronty s nápisem volný prodej a čekala až přijde můj čas. Mladý magistr, velmi příjemný sympaťák byl ještě navíc vtipálek, jak jsem se vzápětí měla možnost přesvědčit.

Vzala bych si jeden endiaron, říkám.

Endiaron má momentálně výrobní výpadek, bude koncem prázdnin.

Začala jsem se smát. Říkám mu, že mám vážné obavy, že tak dlouho čekat nemůžu. To už se začal smát i magistr sympaťák a nabídl dvě možnosti.

Červenou lucernu, ta prý dokáže zastavit i rozjetý vlak a nebo imodium. Vzala jsem imodium. S lucernou nemám zkušenosti a zase mít nebudu.

Magistr sice ví, že smích léčí, ale všechno přece jenom nevyléčí.

Výlet, který nezklame - Kladská

Jedno z nejkrásnějších míst v okolí Mariánských Lázní, rybník a lovecký zámeček v CHKO Slavkovský les. Podél vodní plochy vede naučná stezka po nově opravených dřevěných chodníčcích. Romantická procházka uprostřed pralesových porostů bude určitě příjemně stráveným časem. Můžete se sem vypravit pěšky, na kole, autobusem nebo autem. Z Mariánských Lázní je to necelých 9 kilometrů.