Vždy když odjíždím, byť i jen na krátkodobý pobyt mimo domov, beru sobě kromě kartáčku na zuby a čistého prádla i prášky na bolest a na střevní potíže. Tentokrát jsem na střevní potíže zapomněla, ale ony na mě nikoli.
Vyhledala jsem nejbližší lékárnu, zařadila se do fronty s nápisem volný prodej a čekala až přijde můj čas. Mladý magistr, velmi příjemný sympaťák byl ještě navíc vtipálek, jak jsem se vzápětí měla možnost přesvědčit.
Vzala bych si jeden endiaron, říkám.
Endiaron má momentálně výrobní výpadek, bude koncem prázdnin.
Začala jsem se smát. Říkám mu, že mám vážné obavy, že tak dlouho čekat nemůžu. To už se začal smát i magistr sympaťák a nabídl dvě možnosti.
Červenou lucernu, ta prý dokáže zastavit i rozjetý vlak a nebo imodium. Vzala jsem imodium. S lucernou nemám zkušenosti a zase mít nebudu.
Magistr sice ví, že smích léčí, ale všechno přece jenom nevyléčí.
Žádné komentáře:
Okomentovat