Moje tvoření

Vzhledem k tomu, že se fotky mého dřívějšího tvoření  ztratily, musím se trochu pochlubit. Nejsem tak úplně ničemná, co se týče háčkování a pletení, ale šití to mi nejde a ani mě nikdy nebavilo. Možná je to i tím, že moje mamka je vyučená dámská krejčová a od mých dětských let na mne hodně šila. Neměla jsem potřebu učit se něco, co mě nebavilo. Když jsem se vdala, byla i moje skvělá tchyně  vyučena dámskou krejčovou, takže naše dcera neměla nouzi o neustále nové sukně a šatičky a já o všechny možné opravy. Háčkování a pletení mě začalo bavit když byly děti malé, pak docela dlouho nic, ale když jsem odešla do důchodu, tak jsem s tím zase začala. Navíc jsem objevila tvoření pro děti z ponožek a měla jsem velkou radost, že se hračky dětem líbily.  Opice se staly oblíbeným mazlíčkem na spaní. 

Žižkovská věž a její miminka

Začátkem týdne jsem se šla projít na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde bývaly čtyři dny v týdnu farmářské trhy. Teď bohužel nic, přesto tam chodím ráda. Nemám to daleko. Pokud mám štěstí a svítí sluníčko, chytám bronz na lavičce v parku před kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně, slovinského architekta Josifa Plečnika. 

Cestou na náměstí míjím žižkovský vysílač, který je se svými 216 metry nejvyšší stavbou Prahy. Od roku 2001 šplhá po věži 10 černých laminátových miminek od Davida Černého. Další 3 bronzová mimina jsou trvale umístěna v parku vedle Musea Kampa. Pro děti jsou miminka docela zajímavá atrakce a někdy nejen pro děti.  

 

    

Medojedky

 Mám v knihovně román Roberta Ruarka Medojedky, vydanou v roce1973. Knihovny jsou většinou zavřené, a tak se vracím k některým knihám, které mě nějakým způsobem zaujaly. 

Hlavní postavou románu je úspěšný novinář a spisovatel Alec Barr, který dosáhl snad všeho, po čem jako chudý student toužil. Má krásnou a bohatou manželku, luxusní byt, jeho tvorba je žádaná a od něho se očekávají stále nové nápady. Psaní bere jako rutinu, postupně ale ztrácí soustředění na psaní, začíná toužit po svobodě a volnosti. 

Odchází od své ženy, prožije několik milostných avantýr, navštěvuje noční bary. Nakonec se rozhodne odjet do Afriky, kam ho posílá jeho nakladatel, aby o tamním životě a přírodě napsal sérii reportáží a později knihu. 

Román popisuje 30.- 40. léta a je to zřejmě román tak trochu autobiografický. A proč název Medojedky?

To se můžeme domýšlet, Je ale jisté, že medojed kapský je kunovitá šelma, žijící na většině území Afriky. Traduje se o ní, že dokáže napadnout i mnohem větší savce, než je sama tím, že jim nejprve ukousne varlata.

Cituji z knihy:

"Bylo mu smutno, že jeho krátké štěstí s Barbarou skončilo tak nepříjemně -  házením sklenic, těžkým obviňováním a oboustranným vědomím záměrně působit bolest. Ale to přece o ženách věděl. Některé jdou muži po hrdle, ale většina zaútočí na jeho mužství."

 

Klavírní koncert B-moll

Na jednom z blogů jsem zaregistrovala Hudební abecedu, na kterou zadávají blogeři své oblíbené zpěváky a kapely vždy od určitého písmene. Na březen je určené písmeno c-č.  Hned mě napadl klavírní koncert P. I. Čajkovského, zvláště jeho začátek. Tuhle skladbu miluju, a to nejen proto, že letos to bude už 48 let, co nám ji hráli na svatbě. Poslechněte si se mnou, jsem si jistá, že se Vám bude líbit. 

 

Peče celá rodina

Můj muž se kuchyni nijak nevyhýbá. Jako strávník teda rozhodně ne, jako kuchař překvapí nějakými specialitkami a dokonce se dal i do pečení. Upeče buchty, chleba i housky a minulý týden objevil recept na koláč s jogurtem a citronovou kůrou. Pustil se do toho a musím říct, že se koláč nejen povedl, ale byl opravdu moc dobrý, lehký a nadýchaný. A tady je recept.

Jogurtový koláč

těsto: 

220 g hladké mouky

 60 g cukru krupice

 70 g másla

   2 žloutky

1 lžička prášku do pečiva

kůra z 1 citronu 

V míse vyšleháme žloutky s cukrem a přilijeme rozpuštěné máslo. Přidáme prášek do pečiva, mouku a citronovou kůru. Těsto zpracujeme rukou, polovinu zabalíme do fólie a dáme na 1/2 hod. na mrazák.

náplň:

450 g bílého jogurtu

  70 g cukru

1/2 vanilkového cukru

3 lžíce hladké mouky

sníh ze 2 bílků

Všechny suroviny dáme do mísy, promícháme a nakonec opatrně přidáme sníh.

Do dortové formy, vyložené pečícím papírem, rozprostřeme polovinu těsta, přidáme jogurtovou náplň a na hrubém struhadle nastrouháme druhou polovinu těsta z mrazáku. Pečeme cca 40 min. na 180°C . 

 

Poslední přečtené knížky

Naposledy přečtené knížky z knihovny, která ještě není úplně otevřená, ale okénko funguje. Teď jsem se dala do čtení knížek z vlastních zásob a těch rozhodně není málo.  V tomto směru mi rozhodně nedostatek nehrozí. 

Robin Cook: Osudná léčba

Krimi romány z lékařského prostředí mám ráda, a tohle je jeden z nich. 

Mladí manželé, lékaři, žijí v Bostonu. Jejich život je velmi hektický, a tak velice rádi přijímají nabídku pracovat v nemocnici v novoanglickém městečku Barlet. Nabízí se jim lepší plat, výhodná půjčka na koupi domu, krásná okolní příroda. Po čase se ukáže, že všechno není tak ideální, jak zprvu doufali. 

Davidovi nevysvětlitelně a zdánlivě bez příčiny umírají pacienti, nový systém financování zdravotnictví jde mnohdy proti zájmům pacientů a ani Angela není spokojená se svým šéfem. 

Oba začínají tušit, že na pozadí nevysvětlitelných úmrtí pravděpodobně nestojí virus, ale něčí úmysl. 

Napínavý děj, vyprávěný z pohledu mladé lékařské rodiny, která se snaží vyřešit tajemství nemocnice. 

Eva Houserová: Vidíš-li vosu, nehýbej se 

Krátké detektivní povídky o ženách, které se dokáží poprat o to své a jít za svým cílem. 

Jak se stane, že se z dobré  manželky stane bojovnice, kdy se příjemná milenka změní v zabijáka, kdy se všechápající matka stane vražedkyní? Povídky jsou inspirované životem a příběhy mnoha žen z různých míst. 

Vzhledem k délce povídek, je knížka vhodná jako nenáročné čtení, třeba do MHD nebo čekárny u lékaře. 

Nádhera

 Ještě než zima definitivně ukončí svou vládu, podělím se s Vámi o nádhernou fotku Karlova mostu. Nevím, kdo je autorem té nádhery, fotka mi přišla mailem, ale za vidění určitě stojí.

Karlův most, 8.2.2021, 05.00 hod.

Psí salon versus kadeřnictví

Když jsem se začátkem minulého týdne dívala na sebe a na naší Barunku, měly jsme jedno společné. Obě jsme vypadaly jako smeták. Otevřené kadeřnictví bych uvítala s radostí. Ale smůla. 

Ona měla tu výhodu, že psí salon ještě otevřený byl, stačilo jí jen objednat. Ona je už za krásnou.

Já to tak jednoduché nemám. Za krásnou nebudu, ale to jsem nebyla nikdy, jen bych už nutně potřebovala ostříhat. Používám občas seřezávač na vlasy, do kterého jsem zakoupila žiletky na holení, ale kadeřnice ze mne rozhodně radost mít nebude. 

S barvením vlasů problém nemám, vzhledem k alergii na barvy musím používat pouze Henu. Žádnou bujnou kštici jsem, bohužel, do vínku nedostala, a o to důležitější je dobrý sestřih. Ten teda s tím seřezávačem rozhodně nemám. 

Nevím, proč by kadeřnictví nemohla být otevřená. Po tak dlouhé době by to určitě uvítal i personál, přestože by se musel vypořádat s hygienickým nařízením. Objednání zákazníků na určitou hodinu, jejich počet podle velikosti provozovny, dezinfekce. Šance na nakažení tou potvorou je podle mne daleko větší v samoobsluhách nebo nákupních centrech než v kadeřnictví. 

Samozřejmě se mnou nemusíte souhlasit, je to jen můj názor. Nakonec, teď už je zase všechno jinak!