Příprava na letní sezonu

Počasí si s námi docela pěkně hraje, někde jsou už stromy a keře nádherně rozkvetlé, jinde je sněhová pokrývka. Zima se ještě své vlády vzdát nechce, ale jaro už se přece jenom hlásí. 

Až se léto zeptá, co jsem dělala v zimě můžu se tak trochu pochlubit. Na zahradě s oblibou sázím květiny do starých hrnců, nočníků i zadělávacích mís,  mojí oblíbenou barvou je modrá. Některé hrnce jsou barevně opravdu původní, některým tak trochu pomůžeme. Letos jsem se rozhodla, že té modré ještě přidám. Modrá je přece dobrá. 

Opět přišly ke slovu sklenice od okurek, plastový kelímek a menší kartonová krabice. Na kartonovou krabici jsem použila dětský nátělník ze sekáče za celých 10,- Kč a nějaký ten provázek. Ostatní je zase háčkované. Myslím, že jsou výtvory barevně docela podobné starému  nádobí. 

Po babičce klokočí

Tak takhle začíná známá písnička Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Přiznám se, že jsem nikdy nepřemýšlela, co to vlastně to klokočí je. Hodně zajímavostí jsem se dozvěděla v jednom televizním pořadu, na který jsem úplně náhodou narazila jedno odpoledne. 

Klokoč zpeřený je celkem nenápadný keř, který dorůstá až do výšky 5 metrů. Plody jsou nafouklé, světlezelené tobolky, které později zhnědnou. Uvnitř jsou hnědá soudečkovitá semena, která ve větru klokotají, proto název klokočí. Semena jsou velmi tvrdá, ale i tak se používají k různým dekoracím nebo drobným výrobkům, hodně jsou spojována s růžencem. 

Semena se nejdříve musejí navrtat, což pro jejich tvrdost není vůbec jednoduché a pak se z těchto přírodních korálků tvoří náramky, náhrdelníky nebo zmiňované růžence. 

Solná jeskyně

Můžete mi říkat blesk, protože právě rychlostí blesku jsem zaznamenala změnu v blízkém okolí a to po   pěti letech. O tom, že je tam snad přes dvacet let kadeřnictví, vím. Také vím, že tam mají skvělé maséry a jejich relaxační masáže jsou dost vyhledávané, ale o té solné jeskyni jsem nevěděla. 

Párkrát jsme solnou jeskyni navštívili při dovolených nebo wellness pobytech a najednou ji máme téměř u nosu. Milé překvapení. 

Jeskyně jsou tvořeny ze tří druhů mořské soli a vzduch je v ní nasycen prospěšnými látkami, které se tu intenzivně uvolňují, např. jod, brom, hořčík, vápník, draslík, železo a selen. 

Pobyt skvěle působí na dýchací cesty, astma, chronické rýmy ale i na deprese, úzkosti, neurózy i na revmatismus. Jediná návštěva samozřejmě nestačí, je třeba jeskyni navštěvovat pravidelně. Pobyt v délce 40ti minut se vyrovná třídennímu pobytu u moře. Pozor, to není z mojí hlavy, to tvrdí zasvěcení. 

Každopádně skvělý relax při meditační hudbě to určitě je. V úterý jsme tam už s manželem byli a rozhodně to nebyla návštěva poslední. Jeskyně je pro dvě osoby, takže taková malá jeskyňka, celková cena 170,- Kč pro dvě osoby na 45 minut a navíc doslova u nosu. Pobyt je vhodný i pro děti. 

ilustrační foto 

Jen tak pro radost

 Před pár dny chumelenice jako na horách a dneska jsem se nestačila divit. Dopoledne jsem šla nakoupit a přede mnou se objevila tahle nádhera. Zřejmě jsem měla hlavu v oblacích, protože touto cestou chodím téměř denně a rozkvetlé sakury jsem si zatím nevšimla, až dneska. Za domem máme sakurovou alej, ale tam jsou zatím jenom zelené pupeny, tohle zřejmě bude nějaký odolnější druh. Ale nádhera to byla, a proto vám ji pro potěchu posílám. 

Přijde jaro, přijde

Sedím u počítače a nestačím se divit, co se to za okny děje. Taková vánice u nás snad nebyla za celou zimu. Několik dní teď fouká nepříjemný, studený vítr a občas spadne nějaká ta kapka deště, ale teď doopravdy chumelí, a to tak, že pořádně. 

Minulý týden jsem byla obhlédnout okolní parky a předzahrádky, samozřejmě došlo i na Olšanské hřbitovy, abych zjistila, jak je to s tím jarem. Jasně že bude a doufám, že už přijde brzo, přestože teď je za našimi  okny bílo. 

Takhle to kvete u nás v okolí. 

To mi hlava fakt nebere

Tenhle týden jsem si na internetu přečetla zprávu, ze které mně fakt zamrazilo a hlava to opravdu není schopná pobrat. Možná, že jste to také zaznamenali, ale pro ty, kteří nevědí o co vlastně jde, tak tohle je ta šokující informace. 

V brněnské oboře Holadná, přivedly bachyně na svět selata divokých prasat. Jedna z nich vrhla svoje selata blízko plotu obory a na problém bylo zaděláno. Jako každá matka a její novorozené miminko potřebují po porodu klid, zrovna tak to platí i v přírodě, samozřejmě i v tomto případě. 

O tom, že některé děti nemají z domova návyky o vhodném chování, a to jak k ostatním dětem, lidem v okolí, ke zvířatům, k chování v přírodě nebo v lese, o tom jste určitě někdy slyšeli. Týrané kočky, psi, řev v lese při procházkách nebo sbírání hub. To jen pro příklad. Nechci jen odsuzovat, i my jsme byli děti, které ne vždy byly jen vzorné, čisté a upravené, to opravdu ne. Ale posuďte sami.

Selátka byla za plotem na dosah nenechavých dětí. A protože to zřejmě děti nenechavé byly, nenechaly selata v klidu a do těch malých uzlíků šťouchaly větvemi a klacky, Dopadlo to, jak nejhůř mohlo, selata uhynula.  

Jen nechápu, co na to okolí, rodiče nebo ostatní návštěvníci obory. Za tmy se tam samotné děti asi nevypraví nebo jsem fakt tak naivní? 

Rychlovka třeba k večeři

 Pro letošní rok mám doma dva stolní kalendáře se zajímavými inspiracemi do kuchyně. Jeden je zaměřený na polévky a ten druhý na pomazánky, převážně takové rychlovky. A právě z toho pomazánkového kalendáře vám dvě nabízím. 

Pomazánka s avokádem a s Nivou

1 zralé avokádo

l Lučina

1 plátek Nivy 

1 stroužek česneku (samozřejmě může být i víc)

 polévková lžíce smetany

sůl, pepř

Z avokáda vyjmeme pecku, vydlabanou dužinu dáme do misky. Přidáme Lučinu, nahrubo nastrouhanou Nivu a smetanu. Vše důkladně rozmačkáme vidličkou nebo směs rozmixujeme ponorným mixérem, záleží jaké struktuře pomazánky dáte přednost. Nakonec vmícháme rozdrcený česnek, sůl a pepř. A je hotovo. 

Brynzová pomazánka s mrkví

130 g brynzy

100 g mrkve

1 stroužek česneku

2 lžíce majonézy

sůl, pepř, pažitka

Brynzu utřeme s majonézou a česnekem. Přidáme najemno nastrouhanou mrkev, sůl, pepř a nasekanou pažitku. Necháme vychladit. Ještě větší rychlovka než ta předcházející. 

A zdálo se, že to bude skvělý den

 Úterní procházka po Vyšehradě se zářivým sluníčkem se zdála, jako skvěle prožitý den. Opak je ale pravdou. Ještě tam jsem dostala zprávu, že je na tom mamka hodně zle a její odchod se odhadoval na několik příštích hodin. Hned jsem za ní jela, ale to bylo jediné, co jsem mohla dělat. Byly jsme spolu, ale o tom už jsem věděla jenom já. Bojovala statečně, ale ve čtvrtek odešla. Bez bolestí, v klidu a ve spánku. 

Tak jsem se stala ve svých 70. letech sirotkem, což je tak trochu rarita. To jen trochu pro odlehčení. 

Procházka na Vyšehradě

 Tento týden je nádherně, sluníčko svítí a láká na procházku, tak jsem v úterý zvolila procházku na Vyšehrad. Cestou od metra jsem procházela ulicí V pevnosti. kde byl v roce 1913 založen Jedličkův ústav. Jde o nejstarší dětské zařízení pro děti a mládež s tělesným postižením a jejímž zakladatelem byl právě i doktor Jedlička. 

Naproti Jedličkovu ústavu míjíme malé občerstvení, kde si mohou děti vyzkoušet třeba starý, krásně zachovalý kočár

a pak už se blížíme k Leopoldově bráně, která je vstupní branou do vyšehradské pevnosti.

Hned za branou  se objeví nádherná rotunda sv. Martina, která pochází z konce 11. století. Je to nejstarší dochovaná rotunda na území Prahy. 

Než se dostaneme ke kostelu sv. Petra a Pavla, projdeme Táborskou branou a Karlachovými sady, veřejným vyšehradským parkem. 

Pak už nás vítá novogotický kostel sv. Petra a Pavla, který má od roku 2003 titul bazilika minor. Tento zvláštní titul uděluje papež a je určený pouze významným kostelům.

Z hradeb je krásný výhled na Vltavu a můžete vidět i zříceninu nad tunelem, tzv. Libušinu lázeň.