pondělí 28. října 2019

Holanďanka

V červnu roku 1943 jsou v Amsterdamu zatčeni příslušníci odboje Marijke se svým manželem. Každý z nich je deportován do jiného koncentračního tábora. V Buchenwaldu, kam byla umístěna Marijke dochází k nabídce pracovat jako prostitutka nebo bude těžce pracovat a hladová zemře vyčerpáním. Ona cítí šanci na přežití a věří v setkání se svým manželem, a proto volí práci v nevěstinci pro vězně.
Dost mě překvapilo, že vůbec existovaly nevěstince pro vězně a zjistila jsem, že jich v různých táborech bylo zřízeno deset, původně na příkaz Himmlera. Vězni v nich dostávali návštěvy za vzorné plnění pracovních povinností. Dost zvláštní.
Marijke se při své práci potká i s důstojníkem SS Karlem Müllerem, který se do ní zamiluje a ona později jeho city opětuje.
Je zajímavé sledovat, co všechno jsou lidé schopní udělat, aby si za extrémních podmínek zachránili život a není jednoduché odsoudit je a určit hranici mezi tím dobrým a zlým.
Určitě je ale dobré nezapomínat na dobu a krutosti, které byly na lidech páchány, zvláště v dnešní době.



neděle 20. října 2019

Barevný podzim

Tak, jako život píše romány někdy dramatické a někdy humoristické, tak zase příroda dokáže nádherně malovat.
Právě teď se nám nabízí krásný pohled na barevné listí stromů přes zelenou, žlutou, oranžovou, červenou až tmavě rudou a k tomu blankytně modré nebe. Tuhle část podzimu mám ráda a když sluníčko není skoupé na teplé paprsky, je to prostě paráda.
Užívám si ty pěkné dny pobytem na chatě i procházkou lesem. Dokonce jsme přinesli ještě i pár houbiček.
Meteorologové slibují krásné počasí i v příštích dnech, ale znáte to. Vlk také sliboval.




Tahle fotka se díky spadanému listí k tématu hodí, ale původním záměrem byla neobvyklá SPZ.

pátek 11. října 2019

I u doktora může být veselo

Tento týden jsem měla dvě plánované návštěvy lékařů. Na zubním jsem byla na zkoušce, tak už se zase klidně můžu na lidi usmívat, teda pokud bude důvod, to dá rozum.
Druhá kontrola na očním mě následně bude stát nějakou tu korunu navíc. Opět nové brýle, na čtení už 6,5 dioptrií, což už je trochu dost. Mám obavu, že při příští kontrole dostanu recept na bílou hůl. Ale zase jsem se tam docela pobavila.
Zvoní telefon, sestřička se ohlásí, chvilku poslouchá a najednou se začne srdečně smát a zároveň se omlouvá. Promiňte paní Nemajetná, ale před vámi je objednaná paní Brzobohatá, tak mě to nějak rozesmálo.
Sestřička domluví podrobnosti, položí telefon a povídá. Tak teď už nám tady chybí jenom paní Švorcová a Bohatá a holky budou komplet. To fakt nevymyslíš ...



sobota 5. října 2019

Psí salón a obyčejné kadeřnictví

Naše Barunka má opět nový sestřih. Chodíme stříhat do psího salónu k Martině, ke které jsme chodili už s předchozí jorkšírkou Kačenkou. Možná i proto máme určité privilegium, které spočívá v tom, že můžu Barču přinést vykoupanou z domova. Asi před dvěma roky nastavila Martina nová pravidla. Pejsky samozřejmě stříhá, ale koupe si je sama. Ono takové psí vykoupání přijde na 100,- ká, a tak jsem docela ráda, že je nám tato procedura odpuštěna.
Chodíme s Barčou obě k holiči téměř pravidelně, vždy jednou za dva měsíce. Já teda nechodím do salónu, ale do obyčejného kadeřnictví. A víte, kdo to má levnější? Já!
Možná i proto, že mně nestříhá drápky, nečistí uši ani anální žlázky. Úžasný