Nový Svět

I minulý týden bylo krásné počasí, tak jsem ve čtvrtek vyrazila na procházku na Nový Svět. Je to moje hodně oblíbené místo a přestože je jen kousek od pražské Lorety i Hradu, na turistické výpravy  nenarazíte. Na procházky sem zavítají většinou ti, kdo o místě vědí nebo snad náhodně zabloudí, občas pár přátel ze zahraničí, průvodce s mávátkem a skupiny všechno fotografujících šikmooček tu opravdu neuvidíte. Naštěstí, protože tohle místo by rázem ztratilo svoje kouzlo. 

Přicházíme na Nový Svět

procházka pokračuje 

kolem Lorety přes Hradčanské náměstí a Nerudovou ulicí na Malostranské námětí

Procházka letem světem

 Naše Barunka je od štěněte hrozně bojácná vůči ostatním psům. Nevím proč, žádný pes ji nikdy neublížil, snad jedině ten, co jí asi při druhém venčení počůral 😂 

Vzhledem k tomu nechodíme na nijak dlouhé procházky, většinou jen kolečko kolem domu a ona už pak sama směřuje k domovním dveřím. Prostě gaučový pes. 

Přidávám pár fotek z dnešního odpoledního "okruhu", tahle barevná nádhera nebude mít dlouhého trvání, tak ještě nějaké to potěšení pro oko. Samozřejmě, že Barunka v listí chybět nemůže. 

Trénování motoriky

Tak nevím, jestli je to přibývajícím věkem nebo tím, že ručně psaný text už moc nepoužívám, ale někdy je moje písmo přímo tragédie. Kolikrát ani sama nedokážu rozluštit, co jsem vlastně napsala. Psaní občas používám k přípravě příspěvku na blog, někdy je příspěvek natolik krátký, že to ani není potřeba. Seznam nákupu zatím nepotřebuji, čímž se docela pyšním, ale ruka mi tím pádem hodně leniví a o upraveném rukopisu se mi může jenom zdát. 

Proto čas od času vezmu háček a začnu štrikovat, což budu muset dělat asi častěji. Posledním mým tvořením jsou háčkovaná srdíčka, návod jsem našla na YouTube a ještě jsem zakoupila omalovánky pro dospělé, Čarovné mandaly. To mně docela baví, ta první šla docela ztuha, teď už je to lepší. Asi bych měla problém se psaním i v I. třídě, o krasopisu nemluvě. Jak často využíváte ruční psaní vy, pokud už nejste v pracovním procesu? 

Knižní poklady

Jestli jsou tyhle knihy opravdovým pokladem, to říct nemůžu, ale že jsou hodně zajímavé, to je pravda. Všechny tři jsou z oblasti léčby a léčitelství a některé způsoby léčby jsou v dnešní době úsměvné. Přesto se tam dají najít dobré rady na některé lidské neduhy, třeba ve využití léčivých bylinek, různých obkladů nebo cvičení. 

Nejúžasnější je ovšem rozkládací model lidského těla se všemi orgány a kostmi. Vůbec si neumím představit, kdo to v jednotlivých knihách skládal, je to součástí knihy Náš rádce. Posuďte sami. 

Skvělé představení

Po delší době jsem byla dnes dopoledne opět na veřejné generálce. Divadlo Kalich, komedie V závěji.

Představení pro dva herce, energickou a téměř neřízenou střelu Petru Hřebíčkovou a staršího, usedlého muže Jiřího Langmajera. 

Jednoduchý děj v době sněhové kalamity, při které je vydán zákaz vycházení se u dveří introvertního Patrika objeví sousedka Judith. Právě teď potřebuje půjčit dva plátky chleba a vejce. O tom, jak tito dva naprosto rozdílní lidé dokáží společně strávit den a noc, o tom komedie je. Žádného Shakespeara v tom asi nikdo hledat nebude, ale představení je skvělé i díky oběma protagonistům a diváci se skvěle bavili. A o tom to vlastně je. 

Začátkem října jsme měli s manželem lístky na sobotní večer do divadla U Hasičů, komedii Bosé nohy v parku. Podle recenzí jsem věděla, že se komedie divákům hodně líbí a navíc v ní hraje mimo jiné Veronika Freimanová, kterou mám ráda. Manžela jsem do divadla vytáhla snad po pěti letech. Podařilo se nám i zaparkovat malý kousek od divadla a protože jsme tam byli celkem brzo, čekali jsme v teple v autě. Půl hodiny před představením jsme vyrazili a na dveřích si přečetli, že se představení pro nemoc ruší. Tak jsme opět nasedli do auta a odjeli domů. No, stane se i herci jsou jenom lidé. Představení je odložené na leden 2025, tak se máme zase na co těšit. 

Barevný podzim

Tak už jsem si také doma udělala malou podzimní výzdobu. Věnec na dveře, který každý rok doplním novými kaštany, látkové dýně a samozřejmě opět kaštany a svíčky. Letos mě hodně potěšila výhra v podobě nádherných dýní od Lenky, ke kterým jsem si dokoupila pěkný vřes a teď nám tahle dekorace zdobí obývací pokoj. Dalším dárkem jsou perfektně háčkované dečky, ty jsou od Jarušky. 

A ještě podzimní pohled na exteriér za naším domem. Barevná nádhera. 

Na chatě

 Tentokrát jsme vyrazili na chatu až po víkendu a udělali jsme dobře. Počasí bylo nádherné, sluníčko nám svítilo všechny tři dny, tak jsme si to opravdu užívali. Cestou jsme se zastavili na oběd, po příjezdu manžel zatopil a pak jsme vyrazili do lesa. Nalákalo nás, jak každý z lesů nosí košíky hřibů, tak jsme si mysleli, že tam nějaké hříbky čekají i na nás. Zřejmě bylo po víkendu vysbíráno, našli jsme jen dva, ale docela dost pěkných sameťáků a bedly rostly jako o závod. 

Na zahradě a v truhlících jsem zlikvidovala nevzhledné chudinky, ostříhala co bylo třeba, ale tyhle begónie jsem ještě neměla to srdce zlikvidovat. 

V úterý jsme dovezli brambory na uskladnění, tak je manžel přebral a připravil na zimu

a ve středu nás na zahradě čekalo překvapení. Večer nic a ráno vyvrácený smrk. Zachytil se na vedlejší túji a proto jsme raději hned objednali jeho poražení a rozřezání. Jen doufám, že vítr nebude rychlejší.