Houbaření v našem okolí

Tento týden jsme na chatě. Včera odpoledne se můj muž rozhodl, že pojedeme na houby. Nemáme to nijak daleko, ale přesto jsme nasedli do auta a vyrazili k lesu. Asi po pěti minutách v lese muž povídá. Je sucho, nerostou, jedu domů.

Všimněte si slovíčka j e d u . Vypadá to jako jedna z forem domácího násilí, zvláště když ví, že mám orientační smysl asi jako houpací koník. Přestože to v tom lese znám, jezdíme tam už přes čtyřicet let, nejsem dopředu schopná říct půjdu tudy a vyjdu tam a tam. Já sice půjdu tudy, ale kde vylezu, to se teprve uvidí. A až to uvidím, tak se uvidí. Vím, že se tam neztratím, protože po těch letech mně i můj slabý orientační smysl zabloudit nenechá.

Pravým důvodem odchodu z lesa byla mužova bolest zad, která se objevuje najednu, většinou při špatném pohybu. Trvá to už delší dobu, ale už chodí na masáže a rehabilitaci, tak snad se to brzy uklidní.

Chodila jsem po lese sama a trvalo celkem dost dlouho, než jsem objevila první houbičku. V lese bylo opravdu sucho a pouze na jednom místě jsem nasbírala pár lišek a nějaké babky. Svůj k svému. Babka našla babky.

Na houbovou omáčku to bude, tak už se na ní těším.

Jó, na takové fešáky si budu muset ještě asi počkat.

Kostel sv. Ludmily

Minulý týden jsem byla vrátit vstupenky do Divadla na Vinohradech na představení, které se neuskuteční. Divadlo je proti kostelu sv. Ludmily na náměstí Míru. Kostel je jednou z hlavních dominant Vinohrad. Byl postaven v neogotickém slohu koncem 19. století na počet svaté kněžny Ludmily.

Většina kostelů je v Praze otevřena pouze v době bohoslužeb, ale tentokrát jsem měla štěstí, a tak jsem ani chviličku neváhala. Už při vstupu mě lákala varhanní hudba, v klidu jsem procházela celým kostelem a obdivovala nádhernou výzdobu a vitrážová okna. Měla jsem zase jednou štěstí.

Nejnebezpečnější strom na světě

Většina z nás si Karibik představuje jako ráj na zemi. Sluníčko, moře, krásné bílé pláže, naprostý klid a pohoda. Ovšem pouze do okamžiku, kdy narazíte na nádherný strom s bohatou korunou a plody, podobné malému jablíčku.

Mancinella obecná je zřejmě nejjedovatější strom na světě. Před třemi staletími rostl po celém Karibiku, dnes se nachází pouze v několika oblastech na Floridě.

Strom obsahuje leptavou látku, která se nachází ve všech jeho částech od kořenů až po korunu. Domorodci měli kdysi pro mancinellu široké využití. Šípy namočené v míze zaručovaly jistou smrt pro nepřítele, zajatce přivázaného ke stromu míza úplně rozložila a listy vhozené do vodního zdroje nepřítele nemilosrdně likvidovaly.

Extrémní vyrážky, kruté otravy organismu, oslepnutí, to všechno má tento strom na svědomí. Nebezpečné může být i schování před deštěm pod jeho korunou.

Těchto stromů se už mnoho nevyskytuje a ty zbývající jsou označeny výstražným červeným křížem nebo červenými pruhy.

Netušila jsem, že takový likvidátor vůbec existuje, na obrázku spíše láká svým stínem k příjemnému poležení.

Paňáca z ponožky

V tomto týdnu hodně pršelo, vody je málo a tak je to jedině dobře. Takový mokrý den přímo vybízí k lenošení s knížkou nebo k různému tvoření. Docela dlouho jsem tu měla dětské froté ponožky, tak jsem se opět pustila do tvorby ponožkového panáčka. Ponožka mi stačila jenom jedna, tak vím, co dělat při dalším propršeném dni.

Novinka v jídelníčku

V každém věku se něčemu učíme, seznamujeme se s novými věcmi, možnostmi všeho druhu a zrovna tak i s novými potravinami, ovocem a zeleninou.

Když jsem byla holka, tak se u nás vařila mrkev, kapusta, zelí a občas špenát. Moje matka ve vaření žádný experimentátor nebyla, o lilku, brokolici nebo chřestu a cuketě jsme ani nevěděli. Vařila výborně, ale jen klasiku.

Já se do jídelníčku přece jen snažím zařadit téměř vše, ale chřest, ten byl u nás teprve objeven.

Muž našel na internetu opravdu jednoduchý recept a protože se rád pouští do nových receptů, bylo to na něm. Jídlo opravdu za chvilku a fakticky dobré.

Vařený chřest

1 svazek bílého chřestu

2 vejce

máslo

sůl, pepř

tvrdý sýr ( v původním receptu není)

pažitka nebo petrželka

Chřest pořádně oloupeme, aby nebyl hořký a dáme do osolené vody vařit na 8 minut. Vejce uvaříme nahniličku 4 minuty (v původním receptu se vejce dala vařit přímo do kastrolu s chřestem). Uvařený chřest pokrájíme na menší kousky, na talíři opepříme, polijeme rozpuštěným máslem, přidáme rozkrojené vejce, posypeme pažitkou a strouhaným sýrem.

Jako příloha je výborná bagetka s máslem.

Žádná věda, ale jednoduchá a rychlá večeře. A vážně dobrá!

Jó, třešně zrály

Někde už opravdu třešně i dozrály, třeba v takovém Španělsku. Ty totiž prodávají na pražském farmářském trhu za neuvěřitelnou cenu, pouhých 400,- Kč za kilo. No, nekupte to! Nejsou to jenom třešně, které nás udivují svojí cenou, ale meruňky a jahody už dostupné jsou.

Právě začíná sezona pečení ovocných koláčů, ovocných knedlíků, zavařování a výroba domácích džemů a marmelád. Každý máme svoje osvědčené recepty, na které nedáme dopustit, ale v jednom časopise jsem (kromě jiných receptů) našla dva, pro mne docela zajímavé. Podotýkám, ještě jsem nevyzkoušela, ale určitě vyzkouším. Tu buchtu s višněmi prozatím nahradím ovocem jiným, určitě bude chutnat i s rybízem. Ten totiž na zahradě máme.

Višňová buchta se smetanou

2 vejce

1 hrnek cukru

1,5 lžičky prášku do pečiva

200 g zakysané smetany

100 g másla

1 vanilkový cukr

1,5 hrnku polohrubé mouky

1 hrnek višní

Máslo rozpustíme a necháme vychladnout. Cukr smícháme s vejci, přidáme zakysanou smetanu a vychladlé máslo. Vmícháme mouku, vanilkový cukr a prášek do pečiva. Na menší plech dáme pečící papír (nebo vymažeme a vysypeme moukou), nalijeme těsto, zasypeme vypeckovaným ovocem. Pečeme cca 30 minut na 180°C.

Borůvková marmeláda

1 kg borůvek

500 g cukru krystal

1 gelfix

4 lžíce vody

Borůvky s vodou přivedeme k varu. Gelfix smícháme se dvěma lžícemi cukru a přidáme k borůvkám. Stále mícháme a vaříme cca 2 minuty. Přidáme zbytek cukru a vaříme dalších 5 minut. Hrnec odstavíme a ještě horkou směs plníme do sklenic, které uzavřeme a postavíme víčkem dolů.

Vychladlou marmeládu umístíme tak, aby nebyla vystavena přímému světlu.