Drzá straka

O strakách se říká, že to jsou zlodějky a mají zálibu v lesklých předmětech. Každý ornitolog vám potvrdí, že jsou přebornicemi ve vybírání vajíček či mláďat z ptačích hnízd. 

Dávno už to není pták, který žije pouze ve volné krajině daleko od lidí. Straky se přizpůsobily životu v blízkosti člověka, a proto je běžně můžeme vidět i ve městech. I u nás v Praze jich žije poměrně hodně. 

Ovšem vůbec by mně nenapadlo, že taková drzá straka opakovaně dorazí až na náš  balkon v 5. patře a pustí se do plata vajíček. Drzá je teda fakt dost. 

Mám to brát jako znamení?

Začátkem týdne byla naše Barunka opět v psím salonu na ostříhání. Doma si ji sama vykoupu a o všechno ostatní už se postará hodná paní Martina. Barču tam nechám, většinou si jdu ještě něco zařídit a během čtyřiceti minut je naše potvůrka jako nová.

Tentokrát jsem se potřebovala zastavit ve spořitelně. Byla tam velice příjemná paní a jak už to v takovém peněžním ústavu bývá, nabízela nové produkty, mimo jiné i pojištění pro důchodce, a to až do věku osmdesáti let. Pojištění se vztahuje na úrazy, nemoc i pobyt v nemocnici. Zájem nemám, tak jsem si svoje vyřídila a šla zpátky pro Barču. 

Bylo krátce po dešti, na ulici nikde nikdo, jenom já se tam najednou válím po zemi. V jednom z domů pravděpodobně probíhala rekonstrukce a před ním se, díky tomu dešti, udělalo jemné blátíčko, po kterém to celkem fičelo. Nic se mi nestalo, kosti zůstaly tam, kde být měly, zřejmě to s tou mojí osteoporózou nebude tak zlé. Měla jsem světlý kabát, který už tak světlý nebyl a obě ruce od bláta řádně zamazané.

A tak mě napadlo, jestli mi ta příjemná paní ze spořitelny neposílá nějaké znamení, abych přehodnotila své rozhodnutí ohledně toho pojištění, že by to příště mohlo dopadnout mnohem hůř. Tak nevím !

 

Teď je ten správný čas

 A na co, že je ten správný čas? Přece na ředkvičky. Na zahradě je nepěstujeme, ale pro jejich štiplavou chuť je máme rádi. Občas z nich dělám tvarohovou pomazánku nebo si je nakrájím jen na chleba s máslem. Tentokrát vám představím recept na ředkvičkovou polévku, na který jsem už málem zapomněla. Můj muž jí má rád, a tak se u nás na jídelníčku občas objeví. 

Ředkvičková polévka 

1 svazek ředkviček 

1 menší cibule

5 dkg másla

2 lžíce hladké mouky

vývar z masoxu

2 vařená vejce

1 šlehačka na vaření

křen

sůl, pepř

V kastrole osmažíme na másle cibuli a na kolečka nakrájené ředkvičky. Zaprášíme hladkou moukou, zalijeme vývarem a šlehačkou. Povaříme cca 7 minut, přidáme sůl, pepř a podle chuti křen. Do hotové polévky nasekáme vařená vejce. 

Pro volné chvíle

V poslední době jsem se s vervou dala do čtení. Nikdy jsem nečetla málo, ale co je opět otevřená knihovna a chodí mi upozornění na splněné rezervace, vrhla jsem se na knihy s velkou chutí. 

Od Radky Třeštíkové jsem přečetla hned knížky dvě. Vím, že je pro mnoho čtenářů autorkou neoblíbenou, ale na druhou stranu je hodně těch, kteří jí čtou rádi. Jako člověk mi není moc sympatická, ale její knížky ráda mám.

Bábovky 

Jednou z jejích asi nejznámějších knížek, podle které byl na točený i stejnojmenný film. Ve dvanácti kapitolách se nám představí dvanáct žen, jejichž příběhy a osudy jsou propojené. Někdy jsem se maličko ztrácela kdo je kdo (v tom je určitě přehlednější film), ale jinak se knížka čte velmi dobře a určitě pobaví. 

Knihu je možné poslouchat jako audio a mnozí se shodují, že je určitě jednodušší rozeznat jednotlivé postavy. Každou kapitolu čte jiná herečka, ale to posoudit nemůžu, audio jsem neslyšela.

Jinak za mě fakt dobrý. 

   

    

To prší moře 

Její, v pořadí druhá vydaná kniha, kterou jsem v knihovně objevila čistě náhodou. 

Hlavní postava Hanka nemá vůbec jednoduchý život. Její rodiče se nečekaně rozvedou a soud nařídí střídavou péči. V nové rodině otce se setkává s Adamem, synem otcovy nové ženy. Zamiluje se do něho, ale on ji stále bere jako sestru. Hanka se s tím nedokáže smířit. 

Po smrti otce a následně i matky hledá Hanka východisko, jak se se vším vyrovnat. Ze začátku jí pomáhá babička, se kterou nemá nijak vřelý vztah, říká jí ježibaba.

Později potkává o hodně let staršího Huberta. Ten pro Hanku dělá vše, co jí na očích vidí. Bylo ale jejich setkání opravdu náhodné nebo je za tím něco jiného. Psychologický příběh, který vás vtáhne do děje a vy musíte jenom číst a číst.

 

Jsem fakt hodně naštvaná

 Několik krásných, slunečních dní jsme konečně trávili na chatě a byla to paráda. Zahrada, procházka s Barčou v lese, která byla také evidentně spokojená a v pondělí i první grilovačka. Takže proč být naštvaná,  když nebyl vůbec žádný důvod. 

V pondělí dopoledne jel manžel nakoupit a na hřbitov, kde má své rodiče a prarodiče. Jezdí tam celkem pravidelně a před 14 dny  tam dal krásnou kytici růží, sice umělých, ale od těch pravých téměř k nerozeznání. Fanda umělých květin opravdu nejsem, ale tyhle byly opravdu nádherné. Píšu byly, protože se někomu zřejmě zalíbily natolik, že si je prostě vzal, vlastně ukradl. 

To, že neustále kupujeme nové vázy, to už je skoro samozřejmost, ale ty růže mě opravdu naštvaly. Napsala jsem dotyčnému vzkaz ať mu růže přinesou radost, pokud na to má žaludek , jeden jsem dala na hrob a druhý na bránu hřbitova. 

Nepodepsala jsem se, ten dotyčný jméno přece zná. Musela jsem to hned napsat, ono se přeci jenom trochu uleví.  

Také rádi grilujete?

Sezona grilování pomalu začíná, je to doba, kterou máme snad všichni rádi. Sejde se rodina, pozvete kamarády nebo si u grilu posedíte s partnerem. 

Nechci tady radit, jak na maso, které je dobré a které zase ne, jaká marináda je ta nejlepší. Každý z nás máme svoje oblíbené a většinou léty prověřené recepty na maso i tu marinádu. 

Nabízím recept na dobrou vaječnou nádivku, která se může hodit, jak při nějaké té oslavě nebo jako dobrá večeře. 

Vaječná tlačenka 

20 dkg měkkého salámu

5 vařených vajec

zelenina Moravanka

2x majolka 

želatina

Nálev z Moravanky dolijeme do 2 dcl vodou, přidáme 1/2 kostky masoxu a povaříme. Do 1/4 l vody přidáme 4 dkg želatiny a necháme nabobtnat. Rozpuštěnou želatinu smícháme s nálevem z Moravanky a se všemi nadrobno nakrájenými surovinami vlijeme do formy. Můžeme použít formu na srnčí hřbet, bábovku nebo na mufiny. Necháme v lednici ztuhnout a je hotovo.   

  

 

Čtenářské tipy

Knihovna už je konečně otevřená, a tak jsem se zásobila novými knihami. Něco jsem si vybrala hned a na některé mám záznam, Dneska nabízím dva tipy pro ty, kteří mají rádi napínavé příběhy.

Angela Marsonsová Zlámané kosti 

Skvělý a napínavý thriller, který poukazuje na závažné téma o důstojnosti člověka a obchodování s lidmi. 

Zavražděná prostitutka a opuštěné dítě, to jsou dva nálezy v jedné zimní noci, kterými začíná vyšetřováni inspektorky Kim Stoneové a jejího týmu. Brutální vraždy prostitutek i případ odloženého dítěte mají děsivé odhalení.

Bylo to moje první setkání s autorkou, ale rozhodně nebude poslední. 

  

Riley Sager Zamkni poslední dveře 

A opět thriller s reálnou zápletkou. Je to příběh osamělé a opuštěné dívky bez rodiny, bez práce, bez peněz. Intenzivně si hledá novou práci a chytá se neuvěřitelné šance v inzerátu jednoho deníku. Pro práci je přijata, ale situace se začne vyvíjet úplně jinak než očekávala. 

Příběh je zasazen do prostředí Manhattanu, věhlasně známé budovy i bohaté smetánky a temné minulosti prokletí. 

Napínavý a tajemný příběh, čtivý až do samého konce.  

 

Studený máj, ve stodole ráj

Možná proto, že stodolu nemám, přednost bych raději dala máji teplému.  Ovšem kdyby toho tepla bylo  moc, tak zase budu volat po ochlazení. Pořád něco špatně, ach jó, co jsem to za tvora. 

První květnový týden, bez ohledu na počasí, mi přinese snad jenom plusy. V úterý jdeme s manželem na testy, protože ve středu,  k o n e č n ě , jsme objednaní na střihání. Oba to potřebujeme jako sůl, já teda určitě a test je nezbytný. A ve čtvrtek se dočkáme i prvního očkování. Dokonce máme termín i na druhou dávku. Čekali jsem skoro tři týdny a pořád se nic nedělo. Na radu mé kamarádky jsme změnili rezervaci a možná nebudete věřit, ale do hodiny bylo všechno zařízené včetně i zmíněného druhého termínu. 

Pokud se někdo chce zaregistrovat v Praze, vyzkoušejte Státní zdravotní ústav, Šrobárova, Praha 10 (budova 11 ve Vinohradské nemocnici). Byli jsme s rychlostí vyřízení velmi mile překvapení. 

Ještě se musím pochlubit, našla jsem svůj první malovaný kamínek. Zatím ho mám doma, ale určitě ho pro štěstí pošlu někomu dalšímu.