Hrad Loket

Při nedávném pobytu ve Varech  jsme si jeden den udělali výlet i na hrad Loket. Hrad byl postaven před více než 800 lety a patří mezi nejstarší kamenné hrady v českých zemích. 

V roce 1788 byl podán návrh na přestavbu hradu na městskou věznici. Ta byla po rozsáhlých úpravách zprovozněna v roce 1822 a vězení tady bylo zrušeno až po roce 1948. 

Vězeňské kobky 

V Markrabském domě, který dne s slouží jako muzeum jsou vystaveny ukázky z navrácených loketských sbírek vč. originálu části loketského meteoritu, jednoho z nejstarších na světě. 

Zajímavé jsou i sbírky porcelánu, kde mě nejvíc zaujaly, kromě porcelánových souprav a hrnečků, hlavičky panenek z roku 1870.

Hrad byl od r. 1968 ve správě Památkového ústavu v Plzni a od roku 1992 je navrácen městu Lokti. 

Grilovací podložka

Sezona grilování právě začíná, proto vám chci představit skvělou pomůcku, bez které se už při grilování pravděpodobně neobejdete. Podložka je teflonová se skelným vláknem a nepřilnavou úpravou.

Před každým dalším použitím je potřeba podložku omýt a můžete ji používat stále. Je vhodná pro všechny typy jídel, masa, zeleniny a ryb. 

Jídlo vám nebude propadat do grilu a hlavně tam nestéká omastek, který se připaluje a zamořuje okolí nepříjemným kouřem. 

Právě dneska jsme vyzkoušeli a vychytávka je to opravdu skvělá. 

Pokud budete podložku objednávat přes internet, nelekněte se velikosti balíku. Podložky jsou sice dvě, ale balík má velikost menšího konferenčního stolku 😀 

Deset dní strachu a bezmoci

Ve čtvrtek 9.6. odpoledne, hned po našem návratu z Karlových Varů, nám dcera přivezla na hlídání Rozárku. Rozárka je tříletá fenka jorkšíra, epileptička a navíc zrovna hárající. 

Původně jsme jí hlídat nechtěli, protože nás prakticky nezná, prostředí je pro ni úplně cizí, a tak jsme logicky předpokládali, že to asi úplně v pohodě nebude. Přesto jsem se nechala ukecat a v pátek jsme ji přivezli na chatu. S Barčou se očuchaly, a to byla jediná pozitivní situace. Pak začala desetidenní anabáze. 

Po zahradě vyděšeně běhala, na zavolání nereagovala. Dírou v plotě utekla k sousedovi a po dalším zběsilém pobíhání a marném volání utekla i z jeho zahrady.

S manželem a synem jsme ji páteční odpoledne naháněli na hlavní silnici do Benešova, která je v tuto víkendovou dobu hodně frekventovaná. Jediné, čeho jsme dosáhli, bylo vyhnání z té silnice. Utekla, ale kam? Okamžitě jsme dali výzvu na Facebook, vytiskly letáky, informovali lidi v okolí a neustále zoufale běhali po vesnici a loukách v okolí. Manžel autem objížděl místa možná i nemožná, marně. 

Tak nějak pokračoval celý víkend. Občas někdo zavolal, kde ji právě viděli, ale všichni se shodli na tom, že chytit se prostě nedá. 

Ubíhal jeden den za druhým a naše naděje byla téměř na nule. V týdnu navíc několikrát pršelo, noci byly docela studené, nemocný pes moc šancí neměl. Ve čtvrtek v půl páté ráno telefon, že je pes u autobusové zastávky. Rychle do auta a mezitím další telefon, že ji právě teď potkali opět na silnici, ve vesnici vzdálené asi 3 km. Projezdili jsme opět kdejaké místo, opět bez úspěchu. 

Přes Facebook se ozvala skvělá Adriana se svojí kamarádkou Zorkou. Za pomoci jejího cvičeného irského setra, vyhledává zaběhnuté psy. Vše domluvené, odpolední hon trval až do večerních hodin. Pes opravdu její stopu našel, objevil i Rozárku, která k němu bez problémů přišla, ale jakmile se objevila Adriana, zase zdrhla. 

Manžel si u myslivců vypůjčil sklopec na odchyt zvěře, umístili jsme návnadu, ale druhý den byla stále prázdná. To už byla sobota a naše nervy doslova na pochodu. U mě to jistil neurol, manžel to zvládal. 

V sobotu, devátý den po útěku opět telefon, máme ji na zahradě. Rychle do auta a do udané vesnice, jenomže mezitím naše rychlonožka opět zmizela. Volající byl asi 14letý chlapec, který ji naháněl po lesní cestě a telefonem nás navigoval, kam jít. Najednou ji vidím běžet proti sobě, ale stačila jsem se jí jen dotknout. Naštěstí byla připravená i Adriana se svým nádherným a šikovným psem a se sítí. V lesním úvoze se ji nakonec podařila do sítě chytit. 

Konečně úleva, po tolika dnech tomu už nikdo nevěřil. Strašně moc děkujeme všem lidem, kteří pomáhali svými telefonáty, kteří se aktivně účastnili zoufalého hledání. Byla jsem velmi mile překvapená, kolik se ještě najde hodných a ochotných lidí, kteří bez ohledu na svůj čas přiložili ruku k dílu, moc nás to potěšilo. 

Všem patří obrovský dík a protože holky za svůj čas i projetý benzín nechtěly ani korunu, manžel s nimi domluvil sponzorský dar pro Zorčin útulek  v Dařboži.

 

Jsem trvale poučena, nebudu  už nikdy nikomu hlídat ani kuře v mrazáku. 

A to už je rychlonožka Rozárka opět doma. 

Kolonáda a vyhlídka Diana

Brzy po příjezdu a prvních procedúrách jsme vyrazili do centra Karlových Varů. Zaparkovali jsme na parkovišti nedaleko hotelu Imperiál a lanovkou sjeli přímo ke kolonádě. 

Prošli jsme se podél řeky Teplá a zamířili k další lanovce, tentokrát na rozhlednu Diana. Na její vrchol se dá vyjet výtahem, což jsme kvůli manželovi rádi využili. Hned vedle rozhledny je Motýlí dům, kde můžete vidět různé, pestrobarevné motýly i jejich líheň. 

 Počasí nám naštěstí přálo, takže jsme chvíli poseděli v zahradní restauraci a poté opět lanovkou dolů na kolonádu. 

Hotel Green Paradise podruhé

Po půl roce jsme si zopakovali skvělý wellness pobyt. Opět jsme navštívili malou vesnici Březová, vzdálenou necelé 4 km od Karlových Varů a nechali se opečovávat. Ubytování bylo v malém pokoji s balkónem, stravování formou švédských a bufetových stolů dvakrát denně. Z nabízených jídel si musel vybrat určitě každý, nabídka byla široká. 

Procedúry byly objednané v balíčku s další možností přikoupení, pro hosty hotelu s 20% slevou. K dispozici byl i nádherný bazén s bublinkami a masážními tryskami. Užili jsme si to opravdu skvěle. Trochu jsem měla obavu z počasí, protože na západě bývá chladněji a častěji tam i prší, ale zřejmě je v tom balíčku počítáno i s pěkným počasím. Minule jsme tam byli ve druhé polovině září a bylo až dost teplo, tentokrát to opět vyšlo. Začalo pršet až dneska ráno, kdy jsme po snídani odjížděli. 

Také jsme si udělali výlet na rozhlednu Dianu v Karlových Varech a hrad Loket. Tak si něco nechám na příští článek. 

Skvělé detektivky české autorky

Opět jsem v knihovně úplně náhodou objevila autorku českých detektivek a díky některým referencím na vašich blozích jsem nezaváhala ani chvilku. První kniha byla právě volná, na tu druhou jsem musela nějakou dobu počkat.

Michaela Klevisová  Zmizela v mlze 

Děj se odehrává v severní části Norska. v odlehlé vesnici za polárním kruhem.  Tam se také objevuje český detektiv Josef Bergman, který sem přijel na dovolenou, aby na vlastní kůži zažil neopakovatelný rybářský zážitek. Kromě rybaření se nakonec zapojuje i do vyšetřování vraždy. 

Kniha je spíš psychologický thriller, ale čte se jedním dechem. Krásné popisy nedotčené přírody, života v nehostinných oblastech Norska, příběhy a tajemství místních lidí. 

Pomalé tempo bez spousty mrtvol a potoků krve mně vůbec nevadilo, a tak mohu jen doporučit. 

Michaela Klevisová  Sněžný měsíc  

Tentokrát nás příběh zavede do Beskyd, do kraje, kde ještě žijí lidé spojení s přírodou tak, jako generace jejich rodičů a prarodičů. Přesto i sem vstupuje tvrdý byznys, kdy se staré roubenky mění na hotely a penziony a pro peníze jsou mnozí lidé ochotni udělat téměř cokoliv, třeba zařídit nelegální lov i na ohrožené a chráněné druhy zvěře. 

Hlavním tématem detektivky je smrt realitní makléřky Olgy. Ta byla zavražděna na odlehlém místě v horách před roubenkou, kterou nabízela k prodeji. 

Případu se ujímá Josef Bergman se svojí asistentkou. Opět skvěle napsaná detektivka bez šílených psychopatů a krveprolévání. Nádherně popsaná horská krajina Beskyd a příběhů místních lidí i jejich tajemství. 

Určitě si od autorky přečtu i další knihy. Myslím, že si právem zaslouží titul královna české detektivky.