úterý 28. srpna 2018

Prázdniny jsou minulost

A už je to zase tady. Prázdniny končí, končí doba dlouhého vyspávání, pohodový pobyt u babičky s dědou, kteří od svých vnoučků většinou žádné velké povinnosti nevyžadují, konec téměř bezstarostných dvou měsíců.
Města se opět zaplňují dětmi a jejich rodičům nastává hektická doba shánění. Shánění školních potřeb, pomůcek a často i nového oblečení, protože nám ty děti přes prázdniny zase o něco povyrostly.
Na mnohé školáky i studenty čeká nový kolektiv, pro někoho to byly letos opravdu prázdniny poslední a ty čeká nástup do prvního zaměstnání. I některé mrňousky čeká první kolektiv dětí, první paní učitelka, nové povinnosti.
Do nového školního roku přeji všem vykročení tou správnou nohou. Dětem, učitelům i rodičům samozřejmě pevné nervy, které jsou potřeba pro všechny, vždy a všude.
Tak ať se vám v tom novém školním roce daří.



středa 22. srpna 2018

Pekařova dcera

Sarah McCoy je autorkou této nádherné knihy. Doporučila mi ji paní v naší knihovně a jsem za to moc ráda.
V knize se prolínají dva příběhy. Jeden, ten hlavní a nejzajímavější je příběhem Elsie, dcery pekaře v nacistickém Německu a druhý představuje o 60 let později novinářku Rebu.
Válečná doba přibližuje těžký život, obavy a strach, který prožívali i samotní Němci.
Rodina Elsie sympatizovala za války s nacisty, ona sama si postupně uvědomovala hrůzný systém a snažila se z něho vymanit. Nebylo to jednoduché, obávala se, že ohrozí nejen sebe, ale celou svou rodinu.
Elsie se v roce 1945 provdala za amerického vojáka a s ním odjíždí do Mexika, kde se vrací k rodinné tradici a otevře si pekařství.
Mladá novinářka Reba od svého nakladatele dostane za úkol napsat zajímavý vánoční příběh. Seznamuje se s Elsií, která nakonec souhlasí s napsáním svého životního příběhu. O životě prostých Němců, o pozvání nacistického důstojníka na vánoční večírek a strachu to odmítnout, o záchraně židovského chlapce, o své sestře zařazené do programu Lebensborn, o životě v dalekém Mexiku.
Hodně emotivní kniha, už dlouho jsem u žádné nebrečela, ale tentokrát ano.



pátek 17. srpna 2018

Bylo léto, horké léto

Letošní léto bylo a vlastně ještě je až děsivě úmorné. Dlouhotrvající vedra nesvědčí většině z nás, ale ani zahradám, polím, lesům, zvířatům. Usychají zahrady, lesní stromky a letošní úroda určitě nebude patřit k těm bohatým.
Vysoké teploty parného léta snášíme lépe na chatě, kde jsme s malými přestávkami prakticky celé léto. Konečně jsem dokázala přemluvit i manžela ke koupání v nedaleké řece Sázavě. Autem jsme tam za 15 minut, a je to prostě paráda, což i sám uznal.
Pláž s kabinkami (místní chataři si je pronajímají i na celé léto), WC, stánek s občerstvením, kde si koupíte nejen pivo, ale i něco teplého k zakousnutí a (a to mi hlava nebere) bez vstupného. V dnešní době většinou téměř nemožné.
Koupání u jezu, opalování na jezu, teplá a čistá řeka a na celé pláži opravdu jenom pár lidí.
Starší lidé z okolních chat, pár rodičů s malými dětmi, babička s vnoučetem, jeden zamilovaný párek a toť vše.
Kde jsou všichni ti mladí, kteří léto co léto neodmyslitelně patřili ke břehům řek a rybníků, kde vznikala nová kamarádství, nové lásky, kde byl problém roztáhnout vlastní deku aniž bychom museli přeskakovat souseda.
Chápu, že spousta přírodních koupališť je uzavřená kvůli přemnoženým sinicím, ale tady je čistá řeka.
Nechce se mi věřit, že většina sedí u počítače nebo notebooku, to snad ne. Prázdniny u moře, brigády? Ale to přece bylo vždycky. Dovolená s rodiči, tábory i ty brigády. Tak kde ti mladí teda jsou?



neděle 12. srpna 2018

Co teda vlastně jsem ?

Ve škole jsem začala psát pravou rukou, běžně ji používám a myslela jsem, že s tím problém nemám. Vím, že žehlím levačkou, ale nijak jsem o tom nepřemýšlela, prostě to tak je.
Minulý týden se ozvala, celkem dost silně, artróza palce pravé ruky. Diagnostikovanou ji mám už několik let, ale kromě jednoho období několika rehabilitací byla celkem pokorná. Zřejmě čekala na svůj okamžik a ten stál za to. Musela jsem odjet k ortopedovi na obstřik, ale valného zlepšení jsem se zatím nedočkala.
Ale proč to vlastně píšu. Šla jsem si čistit zuby, problém. Učesat, problém. Zjistila jsem, že já tu levou ruku pužívám celkem často. Při fénování mám kartáč v levé ruce, vyčesávám Barču také levou, nádobí myju také levou a některé věci dělám obouruč.
Určitě jsem pravák, ale fakt jsem si vůbec neuvědomila, kolik věcí tou levou vlastně zvládám lépe než tou pravou. No, lépe, někdy jsou levé obě dvě (nebo pravé?).


úterý 7. srpna 2018

Od Hrušky bez hrušky

Dívám se občas na nedělní pořad s Láďou Hruškou a už mockrát jsem si říkala, to zkusím. U toho ale zůstalo.
Nejsem žádná pekařka ani cukrářka, což ostatně možná i víte, ale tenhle recept mne nadchnul jednoduchostí a hlavně rychlostí. Vyzkoušela jsem. Všechno je pravda a navíc náramně chutná.

Tvarohové nebíčko

1 hrnek hladké mouky
3/4 hrnku cukru
4 vejce
1 prášek do pečiva
špetka cukru

na nebíčko

měkký tvaroh (použila jsem ve vaničce)
šlehačka
vanilkový cukr
kakao

Vejce vyšleháme s cukrem do pěny a přidáme ostatní suroviny. Tvaroh také vyšleháme s vanilkovým cukrem a opatrně vmícháme šlehačku.
Těsto pečeme při 200°C 10-15 minut. Necháme vychladnout, potřeme našlehaným tvarohem a posypeme kakaem.
(Uvedené množství tvarohu se mi zdálo trochu málo na celý klasický plech, proto jsem použila plech menších rozměrů).



čtvrtek 2. srpna 2018

Znáte čarověníky?

Jeden nádherný čarověník jsme viděli při návštěvě Kladské, nedaleko Mariánských lázní. Čarověníky se vyskytují vysoko ve větvích stromů, vznikají v důsledku patogeních organismů a nejčastěji je vidíme jako hustý keřík s krátkými a zahuštěnými větvičkami. Čarověníkům byla připisována magická moc, přinášely prý štěstí i smůlu a věřilo se, že vznikají po zásahu bleskem, což je v ojedinělých případech pravda.




Máme na zahradě smrk Conica, což je pravidelně kuželovitý kultivar severoamerického smrku. Jeho jehlice jsou krátké, měkké a krásně zelené. Vzhledem k tomu, že se jedná o kultivar, může se někdy třeba i po dvaceti letech mezi jeho větvemi objevit původní podoba. Nám se to stalo, původní verze smrku opravdu vyrůstá z hlavního kmene. Když jsme tuto zvláštnost před lety objevili, mysleli jsme, že jde právě o čarověník, ale v tomto případě jde o mutaci.