neděle 9. února 2025

To jsem potřebovala

 Ke konci minulého roku u nás otevřeli supermarket Penny a protože to nemám daleko, občas tam zajdu nakoupit. Dneska už snad každý obchodní řetězec mívá občas akce, kdy při nákupu získáte body na určité výrobky, které pak můžete právě na toto zboží využít s nezanedbatelnou slevou. 
Není to žádná propagace a reklama určitého řetězce, žádná spolupráce. Prostě jen informace o nákupu, který mě potěšil a o věcech, které jsem potřebovala. Pekáček s poklicí a aroma úchytkou, do které se může nalít olej, víno nebo jiná přísada, která při pečení prokapává na pokrm. Pekáček mám domů a zítra mám ještě spadeno na pánev, kterou už opravdu potřebuji na chatu, ta současná už je fakt chudinka. 





čtvrtek 6. února 2025

Opět něco na čtení

Tentokrát nabízím k přečtení dvě knihy, každá s jiným tématem, ale obě se mi moc líbily.

Dionnem Karen  Dcera krále močálů 

Knihu jsem náhodně objevila v knihovně, zaujal mě název i obálka. Jde o psychologický thriller z prostředí a života v močálech na severu Michiganu. Téma je tak trochu podobné knize Kde zpívají raci, ale příběh Hannah je temnější.
Její příběh se prolíná s jejím dětstvím a současným spokojeným životem manželky a matky. Ona skrývá téměř dvacet let obrovské tajemství. 
V močálech se narodila nezletilé matce, kterou její otec unesl. Ona svůj domov i svého otce milovala, dokud nezjistila, jak je krutý a despotický. 
Po letech strávených ve vězení otec uprchl a skrývá se v močálech, které velmi dobře zná. Zná je ovšem i jeho dcera, kterou v těchto místech vychoval. Tak končí klidný rodinný život a začíná smrtící hra. 
Krásně napsaný silný příběh, který můžu doporučit ovšem s tím, že ne každému se kniha bude líbit. Já byla moc spokojená.  


Dvořáková Petra    Pláňata 

Knihy této autorky mám ráda i když je pravda, že její příběhy jsou občas temné s vážnými tématy, ale napsané jsou skvěle. Život přece není jen procházka růžovou zahradou.
Román je o životě jedné obyčejné rodiny, v obyčejné vesnici na sklonku socialismu a komunistického režimu. Rodina s dvěma dcerami, rodiče i prarodiče v jednom domě. 
Vztahy v rodině nejsou vůbec idilické, k tomu mají opravdu hodně daleko. O problémech se nemluví, zkrátka se neřeší, aby snad sousedé nepojali nějaké podezření. Matka je neustále se vším nespokojená, otec alkoholik a dvě smutné dcery.
Autentické popisování doby mě mnohdy vrátilo do vzpomínek. jak jsme tu dobu prožívali v naší rodině a v okolí. Doporučit mohu těm dříve narozeným a i těm, kteří se narodili až po revoluci.




sobota 1. února 2025

První únorová

Leden už je za námi a na první únorový den jsem si naplánovala procházku po mé oblíbené Kampě. Proč právě na tuhle soboru? Zmizela totiž nepříjemná pražská inverze a podle meteorologů mělo být jasno. Někde určitě bylo, i u nás bylo kolem poledne krásně modré nebe, pak se obloha trochu zatáhla, ale stejně jsem vyrazila. Na Kampu chodím většinou ze smíchovské strany, jinak to nebylo ani dneska. 
Kousek od vchodu na Kampu jsem objevila docela zastrčenou kavárnu Mlýnice. Jde se do ní přes malý můstek přes Čertovku a vedle vchodu je starý malý mlýn. 




 
Kousek dál, na druhé straně jsou Sovovy mlýny, kde se nachází Muzeum moderního umění. Muzeum uchovává sbírku Jana a Medy Mládkových významných umělců 20. století a největší kolekci malíře Františka Kupky. 



Pokračovala jsem k Vltavě, přes Kampu k Čertovce a ještě jednou k řece.









Tady bylo docela dost lidí, hlavně děti lákají kachny, rackové a nebojácné nutrie. Já mám sice fóbii i z malé myšky, ale fotky jsem si udělala.






středa 29. ledna 2025

Šikmé věže

Když se řekne šikmá věž většina z nás si vybaví tu v italské Pise. Ale i u nás se najdou šikmé věže, jen se o nich moc neví. Jsou i tam, kde jste někdy určitě chodili, ale nenapadlo vás po tom pátrat.
I v Praze jich je několik, ta nejšikmější je Šítkovská vodárenská věž, v těsném sousedství Mánesa. Přiznám se, že tenhle název vodárenské věže neznám, stavbu samotnou ale rozhodně ano. Věž je vysoká 47 metrů a od svislé osy je vychýlená o 120 cm. 



Šikmá je i věž Jiřského kláštera na Pražském hradě, odchylka severní věže je 40 cm.




Věž kostela Panny Marie Na Slupi má také docela velký odklon rovných 63 cm. 




Mnozí z vás budou také znát kostel Nanebevzetí Panny Marie v Domažlicích. Jeho válcovitá věž je vychýlená o 78 cm, je možné ji navštívit a prohlédnout si město pěkně shora. 





sobota 25. ledna 2025

Bosé nohy v parku

Původně divadelní hra Neila Simona byla v roce 1967zfilmována a stejnojmenný film v hlavních rolích s Robertem Redfordem a Jane Fondovou měl obrovský úspěch. Film jsem neviděla, ale na tuhle divadelní  komedii jsem se těšila moc. Původně jsme měli lístky na říjen, ale představení bylo kvůli nemoci zrušeno a náhradní termín byl v lednu. Tentokrát to vyšlo. 
Příběh je o mladém manželství Corie (Anna Kameníková) a Paula (Radúz Mácha). Právě se stěhují do nezařízeného střešního bytu v 6, patře bez výtahu. Topení nefunguje, střešním oknem zatéká, chybí i postel. Jak spolu dokáží žít a řešit běžné záležitosti dva naprosto povahově rozdílní lidé? Do jejich života brzo vstupuje  soused, starý sukničkář (Rudolf Hrušínský) a Corinina konzervativní matka (Veronika  Freimanová), která v sobě znovuobjevuje silnou mateřskou lásku. Mimochodem Veronika Freimanová je v roli matky naprosto skvělá. 
Bylo to večerní představení, takže po dlouhé době byl za kulturou i manžel a líbilo se nám. 













úterý 21. ledna 2025

Trochu mně to doma kvete

Po bohatém předvánočním kvetení kaktusů mně doma nekvetlo nic. Vánoční hvězdu si už nekupuji, neumím to s ní a odchází  hodně brzo, nevykvetly mi ani barborky, tak není divu, že mám radost z každého květu, který moji péči přežije.
Letos jsou květy orchidejí nezvykle velké. Vykvétají dost sporadicky a když se přeci jen objeví nějaký pupen, jsou květy většinou malé a je jich málo. Ani letos jich není moc, ale na takovou velikost nejsem zvyklá, pro mě je to skoro zázrak.






 Minulý týden jsem si pro radost koupila červenou kolopejku (kalanchoe) a vykvetla i růžová fialka, kterou jsem si namnožila. Mám namnoženou i temně fialovou, roste krásně, ale poupata zatím nikde, tak uvidím, třeba se ještě dočkám. 




čtvrtek 16. ledna 2025

Opět na skok v kuchyni

 Dneska vám představím další recept z loňského kalendáře. Je to opět taková rychlovka, tak trochu pozměněný holandský řízek s výraznější chutí. Ještě jsem nedělala, ale už je v plánu. Mám mleté maso ráda, tak jsem recept nemohla nechat bez povšimnutí.

Mleté řízky s nivou 

500 g mletého vepřového masa
  80 g strouhané nivy
100 ml kyšky 
1 lžíce pikantní hořčice
1 lžička sladké papriky
sůl, pepř 

Mleté maso smícháme se všemi surovinami. Je dobré nechat ho uležet alespoň 2 hodiny, aby se propojily chutě všech použitých surovin. Pak tvoříme placičky, které obalíme v trojobalu a pečeme do zlatova. 
K řízkům podáváme bramborovou kaši, šťouchané brambory nebo samotné brambory.





   

pátek 10. ledna 2025

Nemluví, ale domluví se

Určitě to zná většina majitelů psů, sice nemluví, ale to co chtějí, toho většinou dosáhnou. Naše Barunka si nás vodí jako loutky. Rychle zjistila, že slabším článkem jejího psího pohledu je můj muž a bravurně toho využívá. Přestože už je to vlastně psí důchodkyně, letos jí bude 11 let, alzheimera rozhodně nemá, myslí jí to skvěle. 
Hned ráno kolem osmé jde vzbudit manžela takovým docela tichým, ale nepřestávajícím ňufáním. Když ho dostane z postele okamžitě se zavrtá do peřin a spí. Na ranní venčení se jí pak moc nechce, ale už musí. 
Při každém jídle žebrá u manžela, panička je lakomá, ta nic nedá. 
V hlavě má určitě nějaký spínač, protože před svým večerním jídlem pravidelně chodí upozornit paničku, že je čas. Je to zajímavé. když se mění zimní a letní čas. 
A ještě jedna, skoro až neskutečná vyčůranost naší Barči. Náš dům má jeden vchod bezbariérový a druhý má před vchodem 15 schodů. Pokud jde s manželem na procházku druhým vchodem, nad schodama se zastaví, udělá na něj svoje psí oči a on ji snese. Když jdeme spolu seběhne schody jako mladice. 
Nakonec jedna pochvala. Letos byl první Silvestr, kdy se Barča nebála rachejtlí a ohňostroje, ležela klidně v posteli ani ucho nezvedla. Hluchá ale rozhodně není, stačí zašustit pytlíkem, otevřít lednici nebo zavolat Barunko na a přiběhne jak motorová myš. 
Je to prostě náš mazel se kterým snad ještě nějaký ten společný rok strávíme. 











pondělí 6. ledna 2025

Skvělá buchta rychlovka

 Používám doma dva stolní kalendáře a většinou si vybírám ty, kde jsou nějaké recepty. Každý rok jsem přesvědčená, že je určitě použiju, ale opak je pravdou. Možná tak dva nebo tři.
V pátek jsem kalendáře měnila a pár zajímavých receptů jsem si vyškubla. Hned v sobotu jsem se pustila do pečení, překvapení pro mě i manžela. Je to ale tak jednoduchá buchta, že mi to fakt nedalo. Ona je nejen jednoduchá, ale i moc dobrá.

Hrnková buchta s tvarohem 

Na těsto budete potřebovat 1 hrnek moučkového cukru 
                                             3/4 hrnku oleje
                                              2 vejce
                                              2 hrnky polohrubé mouky
                                              2 lžíce kakaa (může být Granco)
                                              1 prášek na pečení
na náplň                            500 g měkkého tvarohu (v kostce)
                                              1 hrnek moučkového cukru 
                                              2 vejce
                                              1 hrnek mléka
                                              2 vanilkové cukry

Do mísy dáme cukr, olej, vejce, mléko a vyšleháme. Přidáme mouku s práškem do pečiva a kakao. 
Ve druhé míse ušleháme všechny suroviny na náplň. 
Těsto vlijeme na plech s pečícím papírem, navrch dáme tvarohovou náplň a lžičkou promícháme, aby vznikly obláčky. Pečeme na 180 °C cca 30 minut. 
Pekla jsem z poloviční dávky na  menším plechu a buchta byla skvělá. 

foto z netu 








                                              

pátek 3. ledna 2025

Knižní koutek

Starý rok je za námi a před námi téměř celý rok nový. Čekáme, co všechno nám přinese, co nás čeká a co nás nemine. Já doufám, že bude alespoň tak příznivý, jako ten právě skončený. Za sebe můžu říct, že se opět ráda vracím do starých kolejí. A  do těch mých samozřejmě patří i knihy a jednu  krásnou vám teď představím.

Poncarová Jana   Alžběta a Nina 

Krásný příběh, který je zasazen do předválečné i poválečné doby Sudet, ale i do doby současné. Jsou to místa, kde se odehrával život Alžběty. Alžběta je babičkou Niny, jejichž rodinu na desítky let rozdělily stíny minulosti. Nina se rozhodne vstoupit tak trochu na tenký leh, aby se o rodinném tajemství dozvěděla něco víc. Při jedné návštěvě babičky v léčebně ji navrhne společný, několikadenní  výlet do míst jejího  dětství a mládí. Dodnes tam mají rodinnou chalupu. 
Ve vyprávění se střídají dvě linky, minulost a současnost. Mnohem víc mě upoutal život babičky, která i přes svůj vyšší věk byla stále optimističtější než její, tak trochu depresivnější, vnučka. 
Kniha se mi líbila, dobře se četla a já už mám v knihovně objednanou další autorčinu knihu Podbrdské ženy.