pondělí 10. listopadu 2025

Opět něco z knihovny

Minulý týden jsem zavítala do mé oblíbené knihovny. Jednak jsem všechny vypůjčené knihy už měla přečtené a pak tam na mě čekala jedna rezervace a tu bylo třeba vyzvednout. 



Dneska nabízím dvě přečtené kriminálky.

Ninni Schulman   Chlapec, který přestal plakat 

V malém švédském městečku vypukne v horké letní noci požár. Na místo v krátké době přijíždějí hasiči, ale i přes jejich rychlý zásah dům lehne popelem. Majitelka domu krátce po požáru podléhá těžkým zraněním. Z počátku kriminalisté pracují s možností, že dům byl zasažen bleskem. Během vyšetřování vychází najevo, že byl požár založen úmyslně. Zanedlouho hoří další dům a vyšetřovatelům je jasné, že mají co do činění se žhářem, ale k případu zatím nemají žádné vodítko, kterého by se mohli chytit. Přečetla jsem celkem rychle a můžu doporučit. 




Martin Goffa   Přiznat vinu 

Od tohoto autora už jsem toho přečetla víc, a tak, když jsem v knihovně narazila na jeho další detektivku, neváhala jsem ani chvíli. 
Příběh začíná v létě roku 1996, kdy v Praze beze stopy zmizí dívka, která se vracela z diskotéky. Okamžitě se rozjíždí intenzivní pátrání, ale policie zůstává bezradná. 
Detektivní příběh, k jehož konečnému a nečekanému rozuzlení dochází po více jak dvaceti letech se mi moc líbil. Autorův styl mi vyhovuje a jeho knihy mě zatím nezklamaly. 



úterý 4. listopadu 2025

Víkend jako malovaný

V pátek a v sobotu bylo opravdu krásně, alespoň na chvíli se ukázalo babí léto.  V pátek dopoledne jsme vyrazili na chatu, bylo potřeba udělat nějaké drobnosti na zahradě. Něco ostříhat, zazimovat růže a uklidit  begónie. Trochu mi jich bylo líto, protože pořád ještě nádherně kvetly, ale zima je za dveřmi, tak jsem jim jejich sezonu ukončila. 
Dojeli jsme si na oběd, kde jsme se po dlouhé době potkali s přáteli. Na skok od nás měli chatu, kterou před pěti lety prodali, takže se vídáme už jen sporadicky. Bylo to milé setkání, měla jsem velkou radost, že jsou v pohodě, protože oběma už je přes osmdesát let. 
Také jsme navštívili hřbitov, kde je příbuzenstvo mého manžela a pak jsme se vrátili věnovat zahradě. Sluníčko svítilo až do večera a vítalo nás i v sobotu ráno. Přesto jsme odpoledne jeli domů, neděle měla být deštivá a také byla. Ale bylo to fajn. I Barunce se na zahradě hodně líbilo.

Cesta ke hřbitovu jen zářila 




A poupátka se rozvinula do téhle nádhery