Něco na zub za pár minut

Ti, kdo ke mně občas zavítají dobře vědí, že v pečení se zrovna nevyžívám. Občas něco upeču, to zase ano, nejraději takové rychlovky, kdy se všechno promíchá v jedné míse, nalije do pekáče nebo na plech a je hotovo. I tentokrát to bude rychlovka za pár minut a stačí  vám jen pár surovin. 

Jablíčka v listovém těstě

2 jablka

l listové těsto (vyválený plát)

1 vejce

skořice, cukr

moučkový cukr na posypání 

Jablíčka zbavíme jadřinců, třeba pomocí uzávěru od mléka a nakrájíme na kolečka, která z obou stran posypeme skořicí a cukrem. Plát listového těsta nařežeme na cca 1.5 cm proužky a těmi jablíčka obalíme. Naskládáme na pečící papír, potřeme rozšlehaných vajíčkem a pečeme dozlatova. Hotové posypeme moučkovým cukrem. 

Fotky jsem použila z internetu, protože než mi došlo, že bych mohla udělat nějakou fotečku, fotit už nebylo co. 

 

Dobrou chuť 

Jak mě málem kleplo

 O tom, že domácí mazlíček něco stojí, ví každý majitel. Nemyslím tím běžnou stravu a pamlsky ani potřebnou úpravu srsti a drápků. Sama to neumím, tak musím platit a počítám s tím.

Minulý rok nám po operaci kýly byla Barče doporučena další operace, odstranění zubního kamene. Pravda, její zuby už výstavní nebyly a navíc to může být i nebezpečné při vzniku zánětu a případné následné infekce. Čekala jsem na vhodný termín a Barču objednala. Za svůj desetiletý život má za sebou už tři operace, tak jsem měla trochu strach z narkózy, Nakonec byla anestezie inhalační, žádný problém nebyl, ale ....

Ve čtvrtek bylo objednané předoperační vyšetření, které zahrnovalo poslech srdíčka a odebrání pár kapek krve k rozboru. Barča je lakomá, nechtěla dávat zbytečně moc. Přesto toto krátké vyšetření přišlo na pěkných 2.200,-. Na zákrok byla objednaná v úterý v 9 hodin. Po zavedení kanyly ji zavřeli do malé klece, kde čekala až na ní dojde řada. Ta přišla až po 12. hodině, takže stresovaná Barča tam trávila více jak tři hodiny. Na dotaz proč jsme měli přijít tak brzo, jsem uspokojivou odpověď nedostala. 

Byla jsem nakonec ráda, že je  evidentně v pohodě a šla jsem na recepci zákrok zaplatit. No, a tam mě málem kleplo podruhé. Částku 8.200,- jsem fakt nečekala, šlo přece jen o odstranění zubního kamene. Na faktuře jsem zjistila, že si účtují snad i to, že vezmete za kliku. Nebudu unavovat, ale byla tam mimo jiné zaúčtovaná i podložka pro psy a 4ks injekční stříkačky. Druhý den byla kontrola, dalších 700,- Kč. 

Na operaci šla Barča připravená jako modelka 

Valdštejnská zahrada

Včera jsem si udělala menší procházku do Valdštejnské zahrady. Chodím tam ráda a zároveň si zavzpomínám na poslední roky mého pracovního procesu. Pokaždé je na co se dívat, zahradníci se opravdu činí a zahrada tak mění svou tvář od jara do podzimu. Její součástí jsou nádherní pávi, kteří pro návštěvníky připravili jedinečnou ukázku své krásy. Tentokrát jsem měla štěstí, ne vždy se zadaří. 

Nádherné fresky v sala terreně, kde se v letním období pořádají i zajímavé koncerty 

a tady jsou ti krasavci 

Další víkend na chatě

 Ne, nebojte, nebudu vás pravidelně zahlcovat fotkami každý víkend, který budeme trávit na chatě. Ještě mi tam toho moc nekvete, trvalky teprve lezou ze země a truhlíky a staré hrnce ještě osázené nemám. Mám obavu, že by mi malé sazeničky mohly namrznout, tak raději počkám. 

Evidentně se v tomto počasí daří klíšťatům, ty už jsem měla dvě. Zřejmě jim chutnám, protože jich každoročně na sobě posbírám až osm kousků. Očkovaná sice jsem, ale borelióza hrozí všem. Už jsem si ji kdysi zažila, tak doufám, že mám vybráno, ale stejně se těch potvor bojím. 

Na zahradě začínají rozkvétat azalky a rododendrony. Bílý vykvétá vždy jako první, ostatní barvičky mají zatím jen nerozvitá poupata. 

objevila jsem i první konvalinku

Procházka lesem

Tentokrát jsme na chatu odjeli už ve čtvrtek, předpověď slibovala krásné počasí a ono to tentokrát opravdu vyšlo. Ve čtvrtek jsme cestou koupili nějaké kytičky a bylinky, tak jsem je na zahrádku vysadila, petúnie a pelargónie půjdu koupit tento týden. 

V pátek odpoledne jsem vyrazila na procházku do lesa, na tu jsem se opravdu hodně těšila. Vylezla jsem na místní rozhlednu, kde jsem udělala pár fotek a pokračovala dál za nádherného ptačího koncertu. Cestou jsem potkala slečnu na krásné malé kobylce. Souhlasila s fotkou, tak vám ji také nabízím. 

Víkend byl opravdu přímo letní, měla jsem dojem, že snad za pár dní budou prázdniny. Domů jsme se vrátily až v pondělí, ani se nám moc nechtělo. Barča je na tento týden objednaná na střihání a na veterinu, já jdu ke kadeřnici zítra a také se musím zastavit v knihovně.  Víkend to byl přímo malovaný.

Mám jaro spojené se žlutou a zelenou barvou 

Pozvánka do kina

Tentokrát vás pozvu do  kina na film Tancuj Matyldo. Na tenhle film jsem se chtěla jít podívat už dávno, ale pořád jsem z tématu měla tak trochu strach. Scénář k filmu napsali Nataša a Petr Slavíkovi, který film i režíroval. Oba za sebou mají s touto nemocí vlastní zkušenosti a možná i proto je celý příběh krásný, citlivý a naprosto uvěřitelný. 

V příběhu jde o rodinné vztahy syna, jeho matky a vnuka. U Matyldy se začínají nenápadně projevovat příznaky Alzheimerovy choroby, která ničí nejen tělo, ale i osobnost nemocného člověka. Mnohdy zásadně mění i vztahy a život v celé rodině. 

Regina Rázlová je v roli Matyldy naprosto excelentní, mrzí mě jen to, že za svůj výkon nebyla oceněna Českým lvem. 

Karel Roden, její syn a tvrdý exekutor (pravda, exekutor není nikdy lidumil) svému výkonu také nasadil vysokou laťku a velmi mile mě překvapil Antonio Šoposki v roli vnuka.

Zajímavostí filmu je i to, že Regina Rázlová bývala Rodenovou profesorkou.

Film určitě doporučuji, nemusíte se bát nějaké deprese, možná vás donutí k zamyšlení, ale za shlédnutí určitě stojí. 

 

Letošní první víkend na chatě

 V letošním roce jsem byla na chatě jen dvakrát a vždycky jenom na otočku. Pro brambory a podívat se, jestli je všechno na svém místě. 

Tentokrát už jsem vyrazila i na noc, a to sebou nese především docela dost práce. Počasí přálo, vyrazili jsme dopoledne a úklid mohl začít.  Povléknout, vyklepat deky a předložky, vyluxovat, utřít prach, vytřít podlahy, poklidit WC, umývárnu a sprchový kout. Práce dost, ale ve výsledku byla fakt spokojenost. Jen je pravda, že od ruky už to jde pomaleji a večer se tělíčko začíná bránit. Druhý den jsem  pokračovala většinou kolem chaty, pavučiny na oknech i v altánku a alespoň malá velikonoční dekorace. 

V týdnu se chystám do Holešovické tržnice nakoupit nějaké letničky a bylinky, doufám, že už žádný velký mráz nebude. S muškáty a petúniemi přece jenom počkám, nerada bych je kupovala dvakrát, mám s tím vlastní zkušenost. 

Doufám, že jste si Velikonoce užili v klidu a pohodě, a to všem přeji i v následujících dnech.

Nečtu jenom thrillery

Tentokrát vám nabízím dvě knihy s úplně jiným tématem než jsou thrillery, protože čtu samozřejmě nejen ty, neválím se jen v krvi a mrtvolkách. 

Lucinda Riley   Olivovník 

Starobylá vila na Kypru s výhledem na moře, to je nádherné místo, kde se tento příběh odehrává. Tady před lety trávila mladičká Helena léto u svého kmotra Anguse, tady se poprvé zamilovala. Po letech se do vily vrací s manželem a svými třemi dětmi, plánují trávit léto se svými přáteli ve vile Pandora, kterou jí po smrti odkázal její kmotr. Setkává se se svojí první láskou a minulost ji tady dohání na každém kroku. Stále víc se zaplétá do svého životního tajemství, které tají před svým manželem i třináctiletým synem. 

Kapitoly děje se střídají s deníkem syna Alexe, který letní pobyt ve společnosti přátel i místních obyvatel vidí svýma očima. 

Romantika, která vás odpoutá od každodenních starostí, provede vás osudy, láskami, přátelstvím, ale i ztrátami a zklamáním. Kniha se čte hezky i když přiznávám, že některé pasáže zkrácené mohly být. 

Delia Owens   Kde zpívají raci 

Na tuhle knihu jsem slyšela spoustu skvělých ohlasů, ale sama jsme zpočátku měla pocit, že se do knihy asi nezačtu. Na pár dnů jsem knihu odložila, pak jsem se k ní opět vrátila. Jsem ráda, že jsem to nevzdala, možná jsem díky těm recenzím čekala něco víc. 

Na pobřeží Severní Karolíny kolují v klidním malém městečku už roky fámy o holce z bažiny. 

Malá Kya, kterou postupně opustila celá rodina, žije sama v bažinách ve staré chatrči. Lidem se vyhýbá, ale bez lidského kontaktu se tak úplně žít nedá. V malém městečku je pár lidí, kteří se jí snaží její těžký život alespoň trochu usnadnit a neodsuzují ji jen jako holku z bažiny. 

Nádherně popisovaná divoká příroda, postavy, jejichž chování i charaktery jsou reálné a uvěřitelné. 

Hodně zajímavý příběh, který nás donutí tak trochu přemýšlet o tom, jak bychom se zachovali my. 

Na straně opuštěné dívky i na straně místních obyvatel v pohledu na ní.

V roce 2022 byla kniha i zfilmována. 

Vršovické kostely

Městská část Prahy 10 - Vršovice, to je moje dětství. Představím vám dva kostely, které jsou oba ve stejné ulici, právě v té, kde jsem bydlela. V kostele. sv. Mikuláše jsem byla pokřtěná, přestože naše rodina věřící nebyla. 

Kostel sv. Mikuláše je římskokatolický farní kostel, pochází už z roku 1704 a je to jedna z nejstarších staveb této městské části. Vnitřní část kostela je prostá, zajímavá je socha sv. Jana Nepomuckého, kterou najdete na boku kostela.

Kostel sv. Václava je také římskokatolický farní kostel, postavený v letech 1929-1930 podle projektu architekta Josefa Gočára. Je považován za jednu z nejzdařilejších funkcionalistických církevních staveb v Česku. 

Na okolí kostela mám z dětství hodně vzpomínek. Vždycky zde bylo hodně zeleně včetně příhodných stromů, takže naše dětské odpolední aktivity se odehrávaly převážně tam. Lezení po stromech, v zimě na přilehlém kopci i sáňkování, občasné návštěvy kostela za účelem získání svatých obrázků. 

 Fotky interiérů obou kostelů jsou převzaty z internetu. 

Čtenářské tipy

Minulý měsíc jsem v knihovně narazila na dvě knihy Victorie Jenkins. Autorku jsem neznala, ale vzhledem k tomu, že to jsou thrillery, které čtu ráda, hned jsem si je odnášela domů. 

Viktoria Jenkins   První, která zemře 

Jedné horké letní noci spadne ve studentském domě ze střechy mladá žena. Oběti bylo dvacet let, byla bezstarostná, šťastná a její smrt z počátku vypadá jako nehoda. 

V místnosti se ovšem najdou na koberci střepy skla a svědek vypovídá, že před pádem zaslechl hádku. 

Při pitvě je navíc zjištěno, že Kaira skrývala před okolím své tajemství, byla již několik měsíců těhotná.

Kniha se mi líbila, dobře se čte díky krátkým kapitolám a přestože je kniha brána jako 2. díl. příběhy případu na sebe nenavazují. Jen bych víc věděla o vyšetřovatelkách případu Alex a Chloe a jejich soukromém životě. 

Victoria Jenkins   Děti ohně 

Jednoho dne se ve staré opuštěné nemocnici najde spálené tělo, které se ani nedá identifikovat. 

Případem se opět zabývá vyšetřovací tým v čele s Alex a Chloe. Když se zakrátko objeví další oběť, je téměř jasné, že vražda v nemocnici byla jen první z mnoha. 

Opět se kniha četla dobře, krátké kapitoly mě nutí číst pořád dál a dál. Děj přeskakuje do dvou rovin pohledu, ale určitě jsem neměla pocit, že se ztrácím. 

Tomu, kdo má rád tento žánr, nabízím jako další tipy. 

Klec bláznů

Francouzská komedie, která byla zfilmována v roce 1987 a stala se kultovní komedií pro mnohá divadla nejen u nás, je uváděna ve Švandově divadle. Tohle představení bude určitě jedním z nejvyhledávanějších představní sezóny v pražských divadlech. 

Klec bláznů je název oblíbeného nočního podniku, kde se lidé každý večer baví při travesty show. 

Ředitelem klubu a choreografem je Georges, uměleckou hvězdou jeho životní partner Albin, známý jako Zaza. Dvojice spolu žije přes 20 let a ve společnosti jsou respektovaným párem, který svoji identitu nikdy neskrýval. Problém ovšem nastává v okamžiku, když Georgův dospělý syn oznámí, že se bude ženit. 

Jeho nastávající je z rodiny poslance, který svou politickou kariéru staví na morálce a ochraně tradiční rodiny. Navíc chce poznat rodinu snoubence své dcery. Nezbývá než během krátké doby proměnit poněkud výstřední byt na přijatelný pro poslancovu rodinu a Albína na manželku a nevlastní matku. 

Hra je o lásce partnerské i rodičovské, o svobodě, o sebevyjádření. Skvělé komediální situace, vtipné dialogy, hra která nemá potřebu se podbízet, není vulgární a určitě vás donutí k zamyšlení, rozhodně pobaví. Filip Rajmont v roli Albina je naprosto nepřekonatelný, myslím, že by si cenu Thálie za letošní rok určitě zasloužil. Nejsem a nikdy jsem nebyla člověk, který by navštěvoval travesty show nebo noční a podobné kluby, ale tohle představení určitě můžu doporučit.