Ještě jednou ze zahrady

Ještě jednou pár fotek z naší zahrady. Už se tam zase těším, momentálně jsme doma, bylo potřeba zařídit pár věcí, Barča byla včera u kadeřníka (což bych potřebovala i já) a samozřejmě nechyběla ani návštěva knihovny. S vypůjčenými knihami vás seznámím příště, teď jdeme na zahradu. 

Momentálně nepoužitelná

 Nevím jak jste na tom v těchto dnech vy, ale já jsem fakt nepoužitelná. Buď je to věkem nebo vedrem, pravděpodobně obojím.  Vůbec si neumím představit že ráno letím do práce, odpoledne nakoupit a rychle domů obstarat děti, uvařit, uklidit a pak padnout do postele jako pytel brambor. Je teda pravda, že problémy s usínáním jsem neměla a všechen ten kolotoč mi připadal naprosto normální. Tak to  v tom životě prostě chodí a určitě vám neříkám nic nového, jen mě to zpomalování někdy štve. Nejvíc nepoužitelná jsem právě v těchto dnech, vedra už vůbec ráda nemám. 

Mám ale nedaleko svojí sestřenici, která  na vedra sice také nadává, ale pořád něco dělá, vaří, peče, uklízí, je prostě taková motorová a navíc jezdí autem Já sice také, ale pouze jako spolujezdec. Tenhle týden jsme proto dvakrát vyrazily k vodě, k naší oblíbené Sázavě a trávily jsme tam dvě odpoledne.  Voda sice žádné kafíčko nebyla, ale dalo se a koupání bylo moc příjemné. Doufám, že si to letos ještě zopakujeme.

Fryduše

 Víte, co jsou fryduše? Je to naše oblíbené jídlo, na které jsem kdysi dávno dostala recept od jedné známé. Pracovala v restauraci, kde se běžně toto jídlo vařilo a protože nám v rodině moc chutnalo, zařadily jsme ho do našeho jídelníčku. Proč zrovna fryduše, to ale opravdu nevím. Na internetu jsem objevila hodně podobný recept pod názvem řízky rytíře Fryduše, tak možná proto. 

Příprava je velice jednoduchá. Můžete použít vepřové nebo drůbeží maso, jednou jsem to dělala i z filé a také to bylo moc dobré.

Fryduše 

2 kuřecí řízky

2 vejce

1 lžíce solamylu 

1 lžíce sójové omáčky

3-4 stroužky česneku

majoránka nebo dobromysl

sůl, pepř

Všechny přísady rozmícháme ve vejcích a do vzniklého těstíčka naložíme maso. Použijeme celé řízky nebo můžeme  maso nakrájet na nudličky a pak pečeme na pánvi z obou stran do zlatova. V případě nudliček tvoříme malé placičky. Dobré je nechat maso v lednici odležet, ale při nedostatku času to nutné není. Podáváme s bramborem nebo brkaší a zeleninovým salátem. 

Bederní pás s turmalínem

 Ke svým červnovým narozeninám dostal manžel na bolesti zad bederní pás s turmalínem. Pro tuto vlastnost se turmalínová vrstva využívá ve výrobcích, které ulevují od bolesti zad, krční páteře, kolen. Zlepšuje krevní oběh a vydává infračervené záření. 

Před použitím pásu je třeba místo, na které budeme pás přikládat  lehce navlhčit. Po přiložení ucítíte teplo, které se zhruba po 10ti minutách zintenzivňuje. Pokud ucítíte, že je vám teplota nepříjemná a začíná pálit, pás samozřejmě sundejte. Pocit přirovnávám k fyzioterapii, při které se používají elektromagnetické destičky. 

Zpočátku stačí používat 10 minut, později dobu prodlužujte, nejlépe 2x denně 20 minut. Ač dárek pro manžela, pravidelně ho používám já, většinou 30 minut denně. Záda ještě samozřejmě bolí, je to teprve krátká doba, ale určité zlepšení jsem poznala. 

Informace o tom, pro koho turmalín není vhodný, najdete třeba na stránkách TianDe. 

Na krční páteř a kolena jsou pásy samozřejmě jiné. 

Tentokrát to bude o napětí

Tentokrát vám představím tři knížky z knihovny, všechny jsou napínavé, tak trochu psychothriller, detektivka nebo kriminálka, jak chcete. 

Goffa Martin   Dítě v mlze 

Únos sedmiletého chlapce od základní školy vypadá jako krutý, ale ne neobvyklý zločin. Vyšetřování odhaluje nezvyklé odlišnosti. Žádná komunikace s únoscem, žádné požadavky, žádné výkupné. 

Únosce hned na začátku odhalí svou tvář, jako kdyby se svým pronásledovatelům vysmíval. Vyšetřovatelé ho samozřejmě ihned poznají, pachatelem je jejich bývalý kolega. Kolega stíhá kolegu, paradox. Bývalý kolega je jako dlouholetý a zkušený vyšetřovatel vždy o něco napřed. 

Jeho vzkaz "bolest za bolest" detektivům hodně napoví.

Autora znám, jeho knihy se mi líbí. Krátké kapitoly, napínavé až do samého konce, určitě doporučuji.

B.A.Paris   Terapie 

Mladí manželé se přistěhují do luxusního obytného komplexu v uzavřené komunitě. Koupě domu byla velice výhodná a mladé ženě cena neustále vrtá hlavou, proč? Důvodem nízké ceny byla bývalá majitelka domu. O ní však žádný ze sousedů, se kterými se mladí manželé snaží blíže seznámit, hovořit nechce. Takový psychothriller, který za přečtení určitě stojí. Možná od autorky znáte V pasti lží nebo Za zavřeným i dveřmi. 

M. H. Clarková   V podezření 

Autorka vychází z faktu, že reality show je mezi diváky velice oblíbený žánr. Děj se odehrává v televizním studiu, tématem jsou neobjasněné vraždy. Producentka pořadu dostává možnost i souhlas, zařadit do seriálu i případ smrti studentky Susan.

Podezřelých je mnoho, ale skutečný vrah dostává strach. Snaží se likvidovat svědky a unese i samotnou producentku.

Opět krátké kapitoly, které vás nutí číst a číst. Od autorky jsem četla už několik knih a ani tentokrát nezklamala. 

Zahrada nezklamala

Po krátkém pobytu na severu  Čech a návratu do Prahy jsme netrpělivě čekali, jak přežila naše zahrada. Od bráchy, který teď trvale bydlí nedaleko, jsme věděli, že v našem okolí nespadla ani kapka. Čekala jsem, jak to zahrada zvládla a byla jsem mile překvapená. Je pravda, že jsme přijeli jako na zavolanou. Moje první kroky vedly s konví vody k truhlíkům, záhonkům a starým hrncům, zahrada si poradila sama. I naše pidi jezírko nezahálelo, zdravil nás i jeden květ leknínu, po bližším hledání jsem objevila i několik dalších poupat. Na relax na zahradě už se těším, bazén napuštěný, zahradní sprcha připravená. Určitě nás čeká i nějaké výletování (doufám) a rozhodně si nenechám ujít koupání na Sázavě. Tak hlavně zdraví a můžeme se vrhnout do léta. 

Ekofarma Myšlín

V úterý jsme opět vyrazili s manželem na chatu a hned druhý den jsme si se sestřenicí naplánovaly výlet do nedalekého Myšlína. Prý je tam levandulové pole a právě začíná samosběr. Na zahradě levanduli mám, ale tohle mě nalákalo. Netušila jsem, že domů pojedeme s prázdnou. 

Relaxační ekofarma začala vznikat v roce 2017 a v současné době tu probíhá spousta akcí. Můžete si objednat svatbu, workshopy, příměstské tábory, vzdělávací programy pro firmy nebo si užít na pěkném místě relax. Levandulové pole je spíš takové políčko, kde si můžete za poplatek 300,- natrhat levanduli z jednoho keříčku. Vzhledem k tomu, že nebyla ještě plně rozkvetlá, moc byste toho nenasbírali. 

Nakonec jsme tam v příjemném prostředí strávily asi dvě hodinky, daly jsme si dobrou domácí limonádu, prohlédly si areál, kde se samozřejmě pamatuje i na malé děti a vyrazily k domovu. 

Nabízím pár fotek 

Vedle farmy je památný strom, Žižkův dub 

Co jsme ještě navštívili

Při našem krátkém pobytu v Rumburku jsme ještě navštívili další zajímavá místa. Šluknovský zámek a zámecký park. 

Další zastávkou byla Česká Kamenice. Těšila jsem se návštěvu kaple sv. Panny Marie, ale kvůli rekonstrukci bylo zavřeno. Nabídnu vám fotku vstupní věže poutního areálu, místní orloj a hrobku rodiny Preidlů, mecenáše a průmyslníka v České Kamenici, pohled na náměstí a okolí města. 

Uteklo to hodně rychle a jsme moc rádi, že jsme tato, pro nás neznámá místa, mohli navštívit. 

Taková krátká dovolená

 Chtěli jsme s manželem vyjet na krátkodobý wellness pobyt a po delším hledání jsme objevili hotel Lužan v Rumburku. Volba byla fakt skvělá, a to jak vstřícností personálu, příjemným a čistým ubytováním a vlastně i cenou. Hotel je přímo na náměstí a parkování je hotelovým hostům umožněno na jejich soukromém parkovišti, hned za hotelem. Moc se nám tam líbilo a můžeme jen doporučit. 

Bonusem pobytu bylo i milé setkání s blogerkou Járou, která v Rumburku žije. Těšila jsem se, že uděláme alespoň menší procházku, ale ten den odpoledne zrovna pršelo. Vzhledem k tomu, že hned vedle náměstí je skvělá cukrárna, zakotvily jsme tam a povídaly a povídaly, jako bychom se znaly už nějaký ten rok. Za tohle setkání jsem byla moc ráda. 

Cestou autem 

náměstí z okna hotelu

sem  jsme chodili na jídlo 

                                         

                                          

Loreta v Rumburku

Klášter kapucínů 

Kostel sv. Bartoloměje 

To jsem si teda naběhla

Minulý týden jsem si při venčení naší Barči docela slušně naběhla. Chodíme ráno jen takovou krátkou trasu, při zpáteční cestě jdeme vždycky kolem Městské policie, která sídlí hned vedle našeho vchodu. Tam to Barča miluje, protože od policistů, kteří chodí ven na cigárko, pokaždé vyžaduje podrbání, před některými dokonce padne i na záda. No, prostě dáma. 

Chodíme tam od štěněcího věku, je na to zvyklá a ona ty uniformy prostě miluje, některé už známe několik let. V pátek jsme žádnou uniformu, bohužel, nepotkaly, ale hned před jejich dveřmi ležela peněženka, taková obyčejná, textilní. Jen jsem se pro ni sehnula, automaticky se otevřely dveře na fotobuňku. Z recepce přišel službukonající příslušník, kterého s Barčou neznáme. Asi nekouří nebo je to nějaké nové koště, o čemž jsem přesvědčená.

Podávám mu tu peněženku, že ležela před jejich dveřmi a že jako půjdeme dál. Jenže všechno bylo úplně jinak. 

Paní, dejte mi občanský průkaz, řekl on.

Nemám, bydlím vedle, říkám já. 

Paní, to by takhle nešlo. Uvažte si pejska, musíme sepsat protokol. Už jsem viděla rudě. Chtěla jsem tu peněženku položit zpátky před dveře, ale neexistuje. Nakonec ze mě stejně vymámil jméno a adresu a protokol, který bude on muset zpracovat už teda nemusím přijít podepsat. Jak milé.

A víte, co je na tom všem absurdní? Ve stejné ulici téměř naproti měšťákům sídlí i Policie ČR.

A tenhle chytrolín mi na závěr povídá, že tam prý mají u vchodu tzv. schránky důvěry právě pro takové případy. Nalezenou věc vhodíte a je vystaráno. No, nekleplo by vás?

Pro klid a pohodu

 Tentokrát vás zvu k přečtení dvou knih, které se nedají jen tak lehce odložit, ale věřím, že by vás mohly zaujmout. Obě jsou čtením spíš pro ženy, ale v té první by i muži našli spoustu zajímavostí o tehdejším nelehkém studiu a léčebných metodách, při jejichž představě vám občas vstávají vlasy hrůzou. Léčebné pokroky jsou ve srovnání s dobou neuvěřitelné, a proto jsou výzkum a nové metody pro nás tak nesmírně důležité. 

Blake Audrey  Chirurgova dcera 

O tom, že je kniha vlastně už druhým dílem jsem se dozvěděla až po jejím přečtení. Vůbec to nevadilo, děj to nijak nenarušilo. 

Kniha nás zavede do 19. století na Boloňskou univerzitu v Itálii, kam jako jediná žena přijela studovat medicínu anglická dívka Nora. Studium pro ni nebylo vůbec jednoduché právě proto, že byla žena. Od těch se v té době očekávala starost o domácnost, manžela a děti. 

Ani obrovské nadání a šikovné ruce Noře studia neusnadnily. Úspěch byl přece samozřejmostí, neúspěchy se neodpouštěly. Nora se specializovala na porodnictví a se svojí vedoucí lékařkou speciálně na císařské řezy, které se v té době prakticky neprováděly. 

Setkáme se i s tehdy těžce léčitelnými nemocemi jako byl tetanus a záškrt. Napětí, lidská dramata, ale i láska nás budou touto knihou provázet a věřte, že je to procházka opravdu nádherná, přestože se hodně odehrává v nemocničním prostředí. 

 (

Hannah Kristin   Děvčata z Firefly Lane 

Od této autorky je to moje už třetí přečtená kniha (Slavík, Velká samota) a opět nádherné čtení, tentokrát fakt pro ženy a holky. To by se chlapcům a chlapům asi moc nelíbilo. 

Jde o příběh dvou kamarádek, které spolu prožívají dlouholeté přátelství od školy až do dob dospělosti. Každá z nich je povahově jiná, každá pochází z úplně jiných rodinných poměrů, ale jsou to kamarádky "na věky věků". 

Prožijete s nimi život plný zvratů, lásky, snů, úspěchů, proher i odpouštění. I v dospělosti obě žijí rozdílné životy, mají nastaveny úplně jiné hodnoty. Kate se rozhodla pro rodinný život, kterému věnuje hodně času, Tully jde za kariérou, úspěchem a bohatstvím. 

Přestože má kniha opět přes 450 stránek, přečetla jsem jí za 3 dny. Na závěr ještě jedno upozornění, připravte si balíček kapesníčků.