pondělí 8. dubna 2024

Procházka lesem

Tentokrát jsme na chatu odjeli už ve čtvrtek, předpověď slibovala krásné počasí a ono to tentokrát opravdu vyšlo. Ve čtvrtek jsme cestou koupili nějaké kytičky a bylinky, tak jsem je na zahrádku vysadila, petúnie a pelargónie půjdu koupit tento týden. 
V pátek odpoledne jsem vyrazila na procházku do lesa, na tu jsem se opravdu hodně těšila. Vylezla jsem na místní rozhlednu, kde jsem udělala pár fotek a pokračovala dál za nádherného ptačího koncertu. Cestou jsem potkala slečnu na krásné malé kobylce. Souhlasila s fotkou, tak vám ji také nabízím. 
Víkend byl opravdu přímo letní, měla jsem dojem, že snad za pár dní budou prázdniny. Domů jsme se vrátily až v pondělí, ani se nám moc nechtělo. Barča je na tento týden objednaná na střihání a na veterinu, já jdu ke kadeřnici zítra a také se musím zastavit v knihovně.  Víkend to byl přímo malovaný.









Mám jaro spojené se žlutou a zelenou barvou 








čtvrtek 4. dubna 2024

Pozvánka do kina

Tentokrát vás pozvu do  kina na film Tancuj Matyldo. Na tenhle film jsem se chtěla jít podívat už dávno, ale pořád jsem z tématu měla tak trochu strach. Scénář k filmu napsali Nataša a Petr Slavíkovi, který film i režíroval. Oba za sebou mají s touto nemocí vlastní zkušenosti a možná i proto je celý příběh krásný, citlivý a naprosto uvěřitelný. 
V příběhu jde o rodinné vztahy syna, jeho matky a vnuka. U Matyldy se začínají nenápadně projevovat příznaky Alzheimerovy choroby, která ničí nejen tělo, ale i osobnost nemocného člověka. Mnohdy zásadně mění i vztahy a život v celé rodině. 
Regina Rázlová je v roli Matyldy naprosto excelentní, mrzí mě jen to, že za svůj výkon nebyla oceněna Českým lvem. 
Karel Roden, její syn a tvrdý exekutor (pravda, exekutor není nikdy lidumil) svému výkonu také nasadil vysokou laťku a velmi mile mě překvapil Antonio Šoposki v roli vnuka.
Zajímavostí filmu je i to, že Regina Rázlová bývala Rodenovou profesorkou.
Film určitě doporučuji, nemusíte se bát nějaké deprese, možná vás donutí k zamyšlení, ale za shlédnutí určitě stojí. 




 

pondělí 1. dubna 2024

Letošní první víkend na chatě

 V letošním roce jsem byla na chatě jen dvakrát a vždycky jenom na otočku. Pro brambory a podívat se, jestli je všechno na svém místě. 
Tentokrát už jsem vyrazila i na noc, a to sebou nese především docela dost práce. Počasí přálo, vyrazili jsme dopoledne a úklid mohl začít.  Povléknout, vyklepat deky a předložky, vyluxovat, utřít prach, vytřít podlahy, poklidit WC, umývárnu a sprchový kout. Práce dost, ale ve výsledku byla fakt spokojenost. Jen je pravda, že od ruky už to jde pomaleji a večer se tělíčko začíná bránit. Druhý den jsem  pokračovala většinou kolem chaty, pavučiny na oknech i v altánku a alespoň malá velikonoční dekorace. 
V týdnu se chystám do Holešovické tržnice nakoupit nějaké letničky a bylinky, doufám, že už žádný velký mráz nebude. S muškáty a petúniemi přece jenom počkám, nerada bych je kupovala dvakrát, mám s tím vlastní zkušenost. 
Doufám, že jste si Velikonoce užili v klidu a pohodě, a to všem přeji i v následujících dnech.




pátek 29. března 2024

Nečtu jenom thrillery

Tentokrát vám nabízím dvě knihy s úplně jiným tématem než jsou thrillery, protože čtu samozřejmě nejen ty, neválím se jen v krvi a mrtvolkách. 

Lucinda Riley   Olivovník 

Starobylá vila na Kypru s výhledem na moře, to je nádherné místo, kde se tento příběh odehrává. Tady před lety trávila mladičká Helena léto u svého kmotra Anguse, tady se poprvé zamilovala. Po letech se do vily vrací s manželem a svými třemi dětmi, plánují trávit léto se svými přáteli ve vile Pandora, kterou jí po smrti odkázal její kmotr. Setkává se se svojí první láskou a minulost ji tady dohání na každém kroku. Stále víc se zaplétá do svého životního tajemství, které tají před svým manželem i třináctiletým synem. 
Kapitoly děje se střídají s deníkem syna Alexe, který letní pobyt ve společnosti přátel i místních obyvatel vidí svýma očima. 
Romantika, která vás odpoutá od každodenních starostí, provede vás osudy, láskami, přátelstvím, ale i ztrátami a zklamáním. Kniha se čte hezky i když přiznávám, že některé pasáže zkrácené mohly být. 




Delia Owens   Kde zpívají raci 

Na tuhle knihu jsem slyšela spoustu skvělých ohlasů, ale sama jsme zpočátku měla pocit, že se do knihy asi nezačtu. Na pár dnů jsem knihu odložila, pak jsem se k ní opět vrátila. Jsem ráda, že jsem to nevzdala, možná jsem díky těm recenzím čekala něco víc. 
Na pobřeží Severní Karolíny kolují v klidním malém městečku už roky fámy o holce z bažiny. 
Malá Kya, kterou postupně opustila celá rodina, žije sama v bažinách ve staré chatrči. Lidem se vyhýbá, ale bez lidského kontaktu se tak úplně žít nedá. V malém městečku je pár lidí, kteří se jí snaží její těžký život alespoň trochu usnadnit a neodsuzují ji jen jako holku z bažiny. 
Nádherně popisovaná divoká příroda, postavy, jejichž chování i charaktery jsou reálné a uvěřitelné. 
Hodně zajímavý příběh, který nás donutí tak trochu přemýšlet o tom, jak bychom se zachovali my. 
Na straně opuštěné dívky i na straně místních obyvatel v pohledu na ní.
V roce 2022 byla kniha i zfilmována. 









úterý 26. března 2024

Vršovické kostely

Městská část Prahy 10 - Vršovice, to je moje dětství. Představím vám dva kostely, které jsou oba ve stejné ulici, právě v té, kde jsem bydlela. V kostele. sv. Mikuláše jsem byla pokřtěná, přestože naše rodina věřící nebyla. 
Kostel sv. Mikuláše je římskokatolický farní kostel, pochází už z roku 1704 a je to jedna z nejstarších staveb této městské části. Vnitřní část kostela je prostá, zajímavá je socha sv. Jana Nepomuckého, kterou najdete na boku kostela.










Kostel sv. Václava je také římskokatolický farní kostel, postavený v letech 1929-1930 podle projektu architekta Josefa Gočára. Je považován za jednu z nejzdařilejších funkcionalistických církevních staveb v Česku. 
Na okolí kostela mám z dětství hodně vzpomínek. Vždycky zde bylo hodně zeleně včetně příhodných stromů, takže naše dětské odpolední aktivity se odehrávaly převážně tam. Lezení po stromech, v zimě na přilehlém kopci i sáňkování, občasné návštěvy kostela za účelem získání svatých obrázků. 






 Fotky interiérů obou kostelů jsou převzaty z internetu. 


sobota 23. března 2024

Čtenářské tipy

Minulý měsíc jsem v knihovně narazila na dvě knihy Victorie Jenkins. Autorku jsem neznala, ale vzhledem k tomu, že to jsou thrillery, které čtu ráda, hned jsem si je odnášela domů. 

Viktoria Jenkins   První, která zemře 

Jedné horké letní noci spadne ve studentském domě ze střechy mladá žena. Oběti bylo dvacet let, byla bezstarostná, šťastná a její smrt z počátku vypadá jako nehoda. 
V místnosti se ovšem najdou na koberci střepy skla a svědek vypovídá, že před pádem zaslechl hádku. 
Při pitvě je navíc zjištěno, že Kaira skrývala před okolím své tajemství, byla již několik měsíců těhotná.
Kniha se mi líbila, dobře se čte díky krátkým kapitolám a přestože je kniha brána jako 2. díl. příběhy případu na sebe nenavazují. Jen bych víc věděla o vyšetřovatelkách případu Alex a Chloe a jejich soukromém životě. 






Victoria Jenkins   Děti ohně 

Jednoho dne se ve staré opuštěné nemocnici najde spálené tělo, které se ani nedá identifikovat. 
Případem se opět zabývá vyšetřovací tým v čele s Alex a Chloe. Když se zakrátko objeví další oběť, je téměř jasné, že vražda v nemocnici byla jen první z mnoha. 
Opět se kniha četla dobře, krátké kapitoly mě nutí číst pořád dál a dál. Děj přeskakuje do dvou rovin pohledu, ale určitě jsem neměla pocit, že se ztrácím. 
Tomu, kdo má rád tento žánr, nabízím jako další tipy. 






čtvrtek 21. března 2024

Klec bláznů

Francouzská komedie, která byla zfilmována v roce 1987 a stala se kultovní komedií pro mnohá divadla nejen u nás, je uváděna ve Švandově divadle. Tohle představení bude určitě jedním z nejvyhledávanějších představní sezóny v pražských divadlech. 
Klec bláznů je název oblíbeného nočního podniku, kde se lidé každý večer baví při travesty show. 
Ředitelem klubu a choreografem je Georges, uměleckou hvězdou jeho životní partner Albin, známý jako Zaza. Dvojice spolu žije přes 20 let a ve společnosti jsou respektovaným párem, který svoji identitu nikdy neskrýval. Problém ovšem nastává v okamžiku, když Georgův dospělý syn oznámí, že se bude ženit. 
Jeho nastávající je z rodiny poslance, který svou politickou kariéru staví na morálce a ochraně tradiční rodiny. Navíc chce poznat rodinu snoubence své dcery. Nezbývá než během krátké doby proměnit poněkud výstřední byt na přijatelný pro poslancovu rodinu a Albína na manželku a nevlastní matku. 
Hra je o lásce partnerské i rodičovské, o svobodě, o sebevyjádření. Skvělé komediální situace, vtipné dialogy, hra která nemá potřebu se podbízet, není vulgární a určitě vás donutí k zamyšlení, rozhodně pobaví. Filip Rajmont v roli Albina je naprosto nepřekonatelný, myslím, že by si cenu Thálie za letošní rok určitě zasloužil. Nejsem a nikdy jsem nebyla člověk, který by navštěvoval travesty show nebo noční a podobné kluby, ale tohle představení určitě můžu doporučit. 









úterý 19. března 2024

Tak jsem se konečně dočkala

Tak úplně o jaru to dneska nebude, přesto si jarní fotky neodpustím. 
Na začátku března se mi u notebooku ulomil pant. On sám tak úplně ne, bylo mu trochu pomoženo. Přes zaseklou přívodní šňůru myši se mi ho podařilo nalomit, později vylomit. V opravně mně řekli, že to je malá závada, která bude do dvou dnů hotová. Také věřím skoro všemu, zvlášť když je to pro mě příznivé. 
Po několika dnech a urgenci se pořád nic nedělo. Na opravu mají podle smlouvy čtrnáct dní a k tomu, že by zakázka měla být vyřízena během dvou dnů se vlastně nevyjádřili. No, tak fajn. 
Tak trochu absťák se zpočátku objevil. Nemohla jsem přidávat nové příspěvky, protože na tabletu mi to nějak nefunguje. On to možná umí, ale já mu to neumím říct. Číst a komentovat vaše příspěvky jsem mohla, tak se toho zase tolik nestalo, ale v délce opravy nekecali, fakt čtrnáct dní. 

A teď ještě pár fotek z vítání jara doma 





a v ulicích 





neděle 3. března 2024

Procházka Havlíčkovými sady

Havlíčkovy sady, známé jako Grébovka, jsou součástí městské části Vinohrady. Původní park nechal vybudovat pražský průmyslník v okolí své honosné novorenezanční vily. Za druhé světové války sídlila ve vile pražská organizace Hitlerjungend a od roku 1953 sloužila jako Ústřední dům pionýrů a mládeže. V současné době není přístupná veřejnosti, je využívána na firemní a společenské akce, koncerty a výstavy. 
V parku najdete nádhernou umělou jeskyni Grotta, na jejímž vrcholu vznikla vyhlídková terasa a triumfální brána. V dolní části je vodní nádrž s fontánou a nádhernou sochou mořského vládce Neptuna. 
Pavilon v horní části parku slouží jako kavárna, konají se zde i společenské akce a svatby.  
Další kavárnou a vinným šenkem je tzv. Viniční altán, kolem kterého se rozprostírají vinice na ploše 1,7 ha. 
V parku je 120 druhů domácích i exotických dřevin, svah s vodopádem a umělým jezírkem. Pamatováno je i na děti, pro které je v areálu dětské hřiště. 
Protože bylo v sobotu docela pěkné počasí, vyrazila jsem do sadů na procházku. Už dlouho jsem tady nebyla a procházku jsem si užila. 
Nabízím pár fotek jako lákadlo na příjemnou procházku téměř v centru Prahy. 

















 

čtvrtek 29. února 2024

Cestopis to není, ale ...

 Dostala jsem hodně zajímavou knížku, a tak se o zážitek z ní s vámi podělím. 

Tereza Ramba  Dobrodruhům 

Kniha je zařazená mezi cestopisy, ale pokud byste čekali klasický cestopis, tak to tahle kniha tak úplně není, přestože společně s Terezou navštívíte hodně zemí a společně nachodíte spoustu kilometrů. 
Podíváte se do Laosu, Thajska, na severní pól, do Vietnamu. Kanady, Barbadosu, Peru, ale i do Paříže, Berlína, Španělska, USA a do dalších zemí. Někde budete jen chvíli, někde zakotvíte trochu déle. 
Kniha je spíš cestovatelským deníkem, je hodně o citech, pocitech, o soukromí i lásce, o rodině. 
Netušila jsem, že je herečka tak nadšenou cestovatelkou a o svých, někdy i bolavých zážitcích píše s obrovskou otevřeností a upřímností. 
Kniha se nemusí líbit všem, je to pouze tip na zajímavou knihu, ale já se k některým kapitolám určitě budu ráda vracet. 







neděle 25. února 2024

Tomu se ani nechce věřit

 Na knihu jsem narazila v knihovně opět úplně náhodou a čtení to bylo hodně zajímavé, ale mrazivé.

Hana Roguljič   Norské děti 

Hodně emotivní kniha inspirovaná skutečným příběhem paní Michálkové a jejích dvou synů. 
Hned na jeho začátku jsme svědky křivdy, kdy v rodině osudově zasáhne norský Barnevernet a matce samoživitelce odebere dvě dcery. Matka Češka je rozvedená žena, žijící po rozvodu v Norsku.  Norsko své děti chrání a na jejich práva je vysoce zaměřené.  
Barnevernet je instituce, která zajišťuje sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže. Příběh je vyprávěn pouze z pozice jedné strany, a to ze strany matky, ale podobných případů v Norsku existuje hodně. Je opravdu tak jednoduché odebrat dítě biologickým rodičům a bez jejich souhlasu je umístit do pěstounských rodin? V případě sourozenců je rozdělit a umístit každé zvlášť do jiné rodiny?
Je naprosto neuvěřitelné, co všechno se může odehrát v "zájmu" dítěte, když se rodina dostane do spárů této instituce. Opravdu stačí udání učitelů nebo sousedů a roztočí se kolotoč neskutečných událostí, na jehož konci často zůstanou nešťastní rodiče i děti?
Veselé čtení to rozhodně není, ale je dobré vědět, co se odehrává ve vyspělé zemi, údajně pro dobro dítěte. 





úterý 20. února 2024

U nás za rohem

Dneska vám ukážu tři nádherné budovy, které mám opravdu za rohem. K té nejvzdálenější to je pouhých 7 minut pohodové procházky. 
Nejbližší stavbou je neorenesanční budova Radnice městské části a přilehlé  Havlíčkovo náměstí. V malém parčíku je socha Karla Havlíčka Borovského, kolem které jsou v zemi zabudované jeho epigramy.
V létě je to příjemné místo k posezení, plné neskutečným množstvím rozkvetlých růží.








Dalším pamětním místem je Kostel sv. Rocha, původně hřbitovní kostel, nejstarší žižkovský kostel, dokončený v r. 1682. 









Novogotický kostel sv. Prokopa je v naší městské části největším kostelem, dokáže pojmout až 2 tisíce osob, jeho věž je vysoká 73 metrů a tvoří jednu z nejvyšších dominant Žižkova.